Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

25 Cdo 624/2004

U S N E S E N Í

I. Dovolání se odmítá.

O d ů v o d n ě n í :

Okresní soud ve Frýdku – Místku (poté, co jeho předchozí rozsudek ze dne 14. 6. 1999, č. j. -85, jímž žalobu v plném rozsahu zamítl, byl usnesením Krajského soudu v Ostravě ze dne 6. 10. 1999, č. j. -110, zrušen a věc mu byla vrácena k dalšímu řízení) rozsudkem ze dne 25. 9. 2001, č. j. -172, zamítl žalobu na zaplacení částky 1.000.000,- Kč a rozhodl o náhradě nákladů řízení ve vztahu mezi účastníky i vůči státu. Žalobce se této částky domáhal s odůvodněním, že v důsledku vadné lékařské zprávy MUDr. P., tehdejšího zaměstnance OÚNZ ve F. – M., který v roce 1997 nezjistil u žalobce onemocnění uhlokopskou pneumokoniózou, nastoupil žalobce zaměstnání na Dole S., kde se jeho zdravotní stav ještě zhoršil a vznikla mu škoda, neboť neobdržel odškodnění nemoci z povolání. Zamítavé rozhodnutí soud odůvodnil tím, že žalobce neprokázal příčinnou souvislost mezi škodou vzniklou poškozením zdraví a údajně vadným lékařským posudkem, tedy že nebyla naplněna jedna ze základních podmínek vzniku odpovědnosti za škodu podle ustanovení § 420 odst. 1 obč. zák. ve vztahu k žádnému ze žalovaných.

K odvolání žalobce Krajský soud v Ostravě rozsudkem ze dne 16. 4. 2002, č. j. -186, rozsudek soudu prvního stupně potvrdil a rozhodl o náhradě nákladů odvolacího řízení. Vyšel ze skutkového stavu zjištěného soudem prvního stupně a ztotožnil se i s jeho závěrem o nedostatku příčinné souvislosti, k němuž doplnil, že rozhodující příčinou vzniku škody na zdraví byla práce v dole a že údajně vadný lékařský posudek není v příčinné souvislosti s okolností, že žalobci neposkytl odškodnění za nemoc z povolání jeho bývalý zaměstnavatel.

Proti rozsudku odvolacího soudu podal žalobce dovolání, jehož přípustnost dovozuje z ustanovení , a vytýká soudu prvního stupně, že nerespektoval závazný právní názor odvolacího soudu obsažený ve zrušovacím usnesení a že náležitě nedoplnil dokazování ohledně otázky příčinné souvislosti; odvolací soud pak svým potvrzujícím rozsudkem svůj předchozí názor popřel. Dovolatel je přitom přesvědčen, že prokázal své onemocnění již k roku 1975 a že tedy lékařský posudek z roku 1977 musel být nutně vadný. To mohl soud zjistit, jestliže by přibral znalce z oboru nemocí z povolání, a mohl tímto důkazem prokázat příčinnou souvislost. Dovolatel navrhl, aby dovolací soud napadený rozsudek odvolacího soudu zrušil spolu s rozsudkem soudu prvního stupně a věc vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení.

Nejvyšší soud České republiky jako soud dovolací ( ) po zjištění, že dovolání bylo proti pravomocnému rozsudku odvolacího soudu podáno ve lhůtě uvedené v ustanovení oprávněnou osobou - účastníkem řízení - a po přezkoumání věci ve smyslu ustanovení dospěl k závěru, že dovolání směřuje proti rozhodnutí, proti němuž není tento mimořádný opravný prostředek přípustný.

Dovoláním lze napadnout pravomocná rozhodnutí odvolacího soudu, pokud to zákon připouští ( ).

Podle je dovolání přípustné proti rozsudku odvolacího soudu a proti usnesení odvolacího soudu, jimiž bylo změněno rozhodnutí soudu prvního stupně ve věci samé [písm. a)], jimiž bylo potvrzeno rozhodnutí soudu prvního stupně, kterým soud prvního stupně rozhodl ve věci samé jinak než v dřívějším rozsudku (usnesení) proto, že byl vázán právním názorem odvolacího soudu, který dřívější rozhodnutí zrušil [písm. b)], jimiž bylo potvrzeno rozhodnutí soudu prvního stupně, jestliže dovolání není přípustné podle písmena b) a dovolací soud dospěje k závěru, že napadené rozhodnutí má ve věci samé po právní stránce zásadní význam [písm. c)]. Podle odstavce 3 tohoto ustanovení rozhodnutí odvolacího soudu má po právní stránce zásadní význam zejména tehdy, řeší-li právní otázku, která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo která je odvolacími soudy nebo dovolacím soudem rozhodována rozdílně, nebo řeší-li právní otázku v rozporu s hmotným právem.

Žalobce dovoláním napadá rozsudek odvolacího soudu ve věci samé, jímž byl potvrzen rozsudek soudu prvního stupně, aniž by po předchozím zrušujícím usnesení odvolacího soudu rozhodl soud prvního stupně ve věci odlišně; přípustnost dovolání lze proto posuzovat pouze podle Dovolání může být podle tohoto ustanovení přípustné jen tehdy, jde-li o řešení právních otázek (jiné otázky, zejména posouzení správnosti nebo úplnosti skutkových zjištění, přípustnost dovolání neumožňují) a jde-li zároveň o právní otázku zásadního významu. Přípustnost dovolání není založena již tím, že dovolatel tvrdí, že napadené rozhodnutí odvolacího soudu má po právní stránce zásadní význam; přípustnost dovolání nastává tehdy, jestliže dovolací soud dospěje k závěru, že rozhodnutí odvolacího soudu po právní stránce zásadní význam skutečně má.

Dovolatel nevymezuje otázku zásadního právního významu ve smyslu ustanovení

a v dovolání odvolacímu soudu ani nevytýká nesprávný právní názor, nýbrž v první řadě zpochybňuje skutkový stav, na jehož základě odvolací soud dospěl k právnímu závěru o nesplnění podmínky příčinné souvislosti mezi lékařským posudkem a škodou vzniklou poškozením zdraví žalobce. Jestliže dovolatel tvrdí, že prokázal svůj nepříznivý zdravotní stav k době vydání lékařského posudku, že k němu měl soud přihlédnout a že by musel vztah příčinné souvislosti nutně dovodit, jestliže by provedl důkaz znaleckým posudkem z oboru nemocí z povolání, směřují jeho námitky proti zjištěnému skutkovému stavu věci v otázce příčinné souvislosti (otázka příčinné souvislosti mezi jednáním nebo opomenutím škůdce a vznikem škody je ostatně otázkou skutkovou nikoli právní – srov. obdobně rozsudek Nejvyššího soudu ČR ze dne 21. února 2002, sp. zn. , publikovaný v Souboru rozhodnutí NS ČR, sv. 14, pod C 1025), nikoliv proti samotnému právnímu posouzení věci. Skutečným obsahem dovolání je tak námitka, že rozsudek odvolacího soudu vychází ze skutkového zjištění, které nemá podle obsahu spisu v podstatné části oporu v provedeném dokazování (srov. ustanovení ); tato okolnost však přípustnost dovolání podle ustanovení založit nemůže.

Námitka, že soud prvního stupně se neřídil závazným právním názorem obsaženým ve zrušovacím rozhodnutí odvolacího soudu a že odvolací soud potvrzujícím rozsudkem svůj předchozí názor popřel, je dovolacím důvodem podle , tj. že řízení je postiženo vadou, která mohla mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci. K takové vadě lze podle v dovolacím řízení přihlédnout, jen je-li dovolání přípustné, nikoliv v případě jako je tento, kdy dovolací soud neshledal napadený rozsudek po právní stránce za zásadně významný. Pro úplnost je třeba dodat, že rozsudek Okresního soudu ve Frýdku – Místku ze dne 14. 6. 1999, č. j. -85, byl usnesením Krajského soudu v Ostravě ze dne 6. 10. 1999, č. j. -110, zrušen pro nepřezkoumatelnost a že pokyny odvolacího soudu směřovaly zejména k tomu, aby bylo rozhodnutí řádně zdůvodněno, aniž by odvolací soud vyslovil nějaký závazný právní názor, který by byl ve smyslu ustanovení pro soud prvního stupně v dalším řízení určující.

Ze všech těchto důvodů nelze rozhodnutí odvolacího soudu považovat po právní stránce za zásadně významné a nelze dovodit přípustnost dovolání podle Protože tedy dovolání žalobce směřuje proti rozhodnutí odvolacího soudu, proti němuž není tento mimořádný opravný prostředek přípustný, Nejvyšší soud ČR je podle ustanovení věty první a odmítl.

O náhradě nákladů dovolacího řízení bylo rozhodnuto podle ustanovení věty první, , a 146 odst. 3 , neboť žalobce s ohledem na výsledek dovolacího řízení nemá na náhradu svých nákladů právo, zatímco žalovaným v tomto řízení žádné náklady nevznikly.

Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.

V Brně dne 10. srpna 2005

JUDr. Petr V o j t e k, v.r.

předseda senátu