Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

26 Cdo 2612/2004

U S N E S E N Í

I. Dovolání se odmítá.

O d ů v o d n ě n í :

Obvodní soud pro Prahu 2 (soud prvního stupně) rozsudkem ze dne 23. 1. 2003, č.j. -53, uložil žalované povinnost vyklidit byt o velikosti 1+1, I. kategorie, který se nachází ve 2. podlaží domu č.p. 1204, S. 36, P. (dále jen „předmětný byt“ nebo „byt“), a vyklizený jej odevzdat žalobkyni do 15 dnů od právní moci rozsudku; dále rozhodl o nákladech řízení. Po provedeném dokazování učinil soud prvního stupně zjištění, že žalobkyně je vlastníkem nemovitosti, ve které se nachází předmětný byt, že jeho posledním nájemcem byla babička žalované M. S., která zemřela dne 28. 5. 1999. Nebylo však prokázáno, že by žalovaná se svou babičkou M. S. ke dni její smrti žila ve společné domácnosti, a nelze tudíž dovodit, že na ni přešel nájem bytu ve smyslu (dále jen „obč. zák.“). Soud prvního stupně provedl výslechy sousedních nájemců, z nichž až na jednoho nikdo nepotvrdil společné soužití žalované s její babičkou. Výpovědi žalované a jejího otce soud prvního stupně hodnotil jako nepříliš věrohodné, neboť oba měli stejný zájem na výsledku sporu. Soud prvního nepovažoval za významné ani listinné důkazy, protože evidenční list a zpráva pošty faktické užívání bytu neprokazují. Z těchto důvodů soud prvního stupně žalobě vyhověl.

K odvolání žalované Městský soud v Praze (odvolací soud) rozsudkem ze dne 20. 5. 2004, č.j. -90, rozsudek soudu prvního stupně potvrdil a rozhodl o nákladech odvolacího řízení. Podle odvolacího soudu bylo dokazování provedeno v míře dostatečné pro zjištění rozhodných skutečností a věc byla posouzena správně i po stránce právní. Pro posouzení, zda žalovaná splnila podmínky pro přechod nájemního práva k bytu po zemřelé babičce podle § 706 odst. 1 věty prvé obč. zák., byl rozhodující faktický stav, zatímco přihlášení k trvalému pobytu na adrese bytu nebo do evidence pronajímatele mělo toliko podpůrný charakter. Soud tyto skutečnosti nezohlednil, neboť z dalšího dokazování nevyplynuly objektivně zjistitelné skutečnosti nasvědčující tomu, že zde byl úmysl k trvalému soužití s nájemkyní bytu, které by se fakticky naplňovalo. Naopak vše nasvědčovalo tomu, že žalovaná má zázemí v P., kde uspokojovala bytovou potřebu i v období, o němž tvrdila, že bydlela s babičkou (viz důkaz rozsudkem Okresního soudu v Pardubicích č.j. -16). Tomu koresponduje i výpověď otce žalované M. N., který potvrdil, že se žalovaná starala o babičku (matku svědka), když bylo třeba a sám svědek péči nemohl poskytnout, jinak bydlela v jeho bytě v P. Byť žalované nešlo upřít, že se o babičku střídavě s otcem starala, vedení společné domácnosti neprokázala, čímž nesplnila jednu z podmínek přechodu nájmu podle § 706 odst. 1 věty prvé obč. zák., a odvolací soud proto uzavřel, že žalovaná byt užívá bez právního důvodu.

Pravomocný rozsudek odvolacího soudu napadá žalovaná dovoláním, jehož přípustnost dovozuje z ustanovení (dále jen „ “), aniž uvádí, v čem spatřuje zásadní právní význam napadeného rozhodnutí. Jako dovolací důvody uplatňuje vady řízení a nesprávné právní posouzení věci ve smyslu ustanovení a b) Dovolatelka především namítá, že odvolací soud vyšel ze skutkového stavu tak, jak jej zjistil soud prvního stupně, nezabýval se již námitkami žalované, jimiž zpochybňovala věrohodnost některých provedených důkazů. Rovněž se odvolací soud nevypořádal s námitkou, že protokolace výslechů provedených před soudem prvního stupně neodpovídá skutečnosti. V dalším dovolatelka brojí proti postupu soudu prvního stupně, jenž byl podle ní v rozporu s , neboť jejímu zástupci bylo předvolání doručeno méně než 10 dnů před jednáním, které se konalo 8. 10. 2002. U tohoto jednání byl proveden výslech otce žalované M. N. a svědkyň I. Š. a R. K., a to za nepřítomnosti žalované a jejího právního zástupce. Soud prvního stupně tak žalované odňal možnost jednat před soudem. Podle názoru dovolatelky nemůže prokázat vedení společné domácnosti svědek, který zná účastníka řízení jenom od vidění nebo vůbec. V řízení bylo dle jejího přesvědčení prokázáno, že se o svou babičku starala. Má za to, že provedené důkazy byly hodnoceny účelově tak, aby byly k její tíži. Další pochybení spatřuje v tom, že odvolací soud připustil do odvolacího řízení jako zástupce žalované M. N., který před soudem prvního stupně vystupoval jako svědek a v tom, že se z úřední povinnosti nezabýval vadami řízení ve smyslu v návaznosti na Z těchto důvodů dovolatelka navrhuje, aby Nejvyšší soud zrušil rozhodnutí soudu obou stupňů a věc vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení.

Podle vyjádření žalobkyně, není dovolání důvodné, neboť napadené rozhodnutí nemá zásadní právní význam. Soudy obou stupňů se ani nedopustily žádné vady řízení, která by měla za následek nesprávné rozhodnutí ve věci, protože výpověď svědka M. N. byla hlasitě diktována bez námitek a bez požadavku přehrát zvukový záznam. Soud prvního stupně provedl rozsáhlé dokazování a žalovaná pouze neunesla důkazní břemeno, což neznamená, že by důkazy byly hodnoceny účelově v její neprospěch. Údajné pochybení odvolacího soudu, který připustil jako zástupce žalované svědka, který vypovídal u soudu prvního stupně, neodporuje žádnému ustanovení . Zbývající námitky dovolatelky jsou neopodstatněné a účelové, proto žalobkyně navrhuje dovolání odmítnout.

Nejvyšší soud České republiky jako soud dovolací ( ) posoudil dovolání podle ust. , a a uzavřel, že dovolaní bylo podáno oprávněnou osobou, včas, obsahuje stanovené náležitosti, dovolatelka je zastoupena advokátkou a jí bylo dovolání též sepsáno.

Poté se Nejvyšší soud zabýval otázkou přípustnosti dovolání, neboť toliko z podnětu dovolání, které je přípustné, může být přezkoumána správnost napadeného rozhodnutí z hlediska uplatněných (způsobilých) dovolacích důvodů.

Podle dovoláním lze napadnout pravomocná rozhodnutí odvolacího soudu, pokud to zákon připouští.

Přípustnost dovolání proti potvrzujícímu rozsudku odvolacího soudu se řídí ustanoveními a c/

Podle není dovolání v dané věci přípustné proto, že rozhodnutí soudu prvního stupně, potvrzené napadeným rozsudkem, bylo jeho prvním rozhodnutím ve věci.

Podle je dovolání přípustné proti rozsudku odvolacího soudu a proti usnesení odvolacího soudu, jimiž bylo potvrzeno rozhodnutí soudu prvního stupně, jestliže dovolání není přípustné podle písmena b) a dovolací soud dospěje k závěru, že napadené rozhodnutí má ve věci samé po právní stránce zásadní význam. Přitom podle rozhodnutí odvolacího soudu má po právní stránce zásadní význam (odstavec 1 písm. c/) zejména tehdy, řeší-li právní otázku, která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo která je odvolacími soudy nebo dovolacím soudem rozhodována rozdílně, nebo řeší-li právní otázku v rozporu s hmotným právem.

Z toho, že přípustnost dovolání podle je spjata se závěrem o zásadním významu rozsudku po stránce právní, vyplývá, že také dovolací přezkum se otevírá pouze pro posouzení otázek právních. Způsobilým dovolacím důvodem, jímž lze dovolání odůvodnit, je v tomto případě zásadně jen důvod podle , jehož prostřednictvím lze namítat, že rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení věci; není jím naopak důvod, kterým lze vytýkat nesprávnost skutkových zjištění ( ). Jelikož ve smyslu je dovolací soud – s výjimkou určitých vad řízení – vázán uplatněným dovolacím důvodem, jsou pro úsudek, zda rozhodnutí odvolacího soudu má po právní stránce zásadní význam či nikoli, relevantní pouze otázky (z těch, na kterých rozhodnutí odvolacího soudu spočívá), jejichž posouzení odvolacím soudem dovolatel napadl.

Právní posouzení věci je nesprávné, jestliže odvolací soud věc posoudil podle právní normy, jež na zjištěný skutkový stav nedopadá, nebo právní normu - sice správně určenou - nesprávně vyložil, případně ji nesprávně aplikoval (z podřazení skutkového stavu hypotéze normy učinil nesprávné závěry o právech a povinnostech účastníků).

Vady uvedené v , a b/ a , jakož i jiné vady řízení, které mohly mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci, přípustnost dovolání nezakládají a lze k nim přihlédnout pouze v případě přípustného dovolání ( věta druhá ).

Z obsahu dovolání se podává, že žalovaná napadá procesní postup soudu během řízení, hodnocení provedených důkazů a na jeho základě zjištěný skutkový stav. Jde tak o námitky podřaditelné ustanovení a odst. 3 , nikoli ustanovení

Jak bylo vysvětleno výše, nemůže námitka vad řízení ani námitka neúplně nebo nesprávně (bez opory v provedeném dokazování) zjištěného skutkového stavu, i kdyby byla opodstatněná, založit přípustnost dovolání podle , která je teprve zvažována.

Dovolatelka výslovně namítá i nesprávné právní posouzení věci, neuvádí však, v čem konkrétně spočívá, a podle obsahu dovolání ve skutečnosti brojí proti skutkovému stavu, na jehož základě věc soud právně posoudil, když uzavřel, že existence společné domácnosti mezi žalovanou a její babičkou (která by vedle další podmínky absence vlastního bytu odůvodňovala přechod nájmu bytu) v řízení nebyla prokázána. Skutkový základ sporu se v dovolacím řízení již nemůže měnit, a skutková námitka je tedy způsobilým dovolacím důvodem pouze tehdy, je-li dovolání přípustné podle a b) nebo při obdobném užití těchto ustanovení ve smyslu a , o což v dané věci nejde.

Vycházeje z uvedených závěrů, dovolací soud nedovodil přípustnost dovolání ani podle , a proto je podle věty první a odmítl.

O nákladech dovolacího řízení dovolací soud rozhodl podle věty první, , a 2 a a zavázal dovolatelku k náhradě nákladů dovolacího řízení žalobkyni. Tyto náklady spočívají v odměně advokáta v částce 3.800,- Kč ( , , ve znění pozdějších předpisů), snížené dvakrát o 50% podle , a citované vyhlášky, a v částce 75,- Kč paušální náhrady výdajů ve smyslu ve znění pozdějších předpisů.

Proti tomuto rozsudku není přípustný opravný prostředek.

Nesplní-li povinná, co jí ukládá vykonatelné rozhodnutí, může oprávněná podat návrh na soudní výkon rozhodnutí.

V Brně dne 10. srpna 2005

JUDr. Robert W a l t r , v. r.

předseda senátu