Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

21 Cdo 421/2005

U S N E S E N Í

Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu JUDr. Ljubomíra Drápala a soudců JUDr. Zdeňka Novotného a JUDr. Mojmíra Putny v právní věci žalobce P. K. proti žalované České republice - Ministerstvu spravedlnosti se sídlem v Praze 2, Vyšehradská č. 16, o náhradu škody, o žalobě pro zmatečnost podané žalobcem proti rozsudku Krajského soudu v Praze ze dne 20.1.2004 č.j. -39, vedené u Krajského soudu v Praze pod sp. zn. , o dovolání žalobce proti usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 30. prosince 2004 č.j. -82, takto:

I. Dovolání žalobce se odmítá.

O d ů v o d n ě n í

Podáním ze dne 20.1.2004, které došlo Krajskému soudu v Praze dne 21.1.2004, žalobce sdělil, že podává žalobu pro zmatečnost proti rozsudku Krajského soudu v Praze ze dne 20.1.2004 č.j. -39 podle ustanovení z důvodu, že ve věci rozhodovali vyloučení soudci JUDr. V. V. a JUDr. E. K.

Krajský soud v Praze usnesením ze dne 19.7.2004 č.j. -44 žalobu zamítl a rozhodl, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení. Dospěl k závěru, že v původním řízení nerozhodovali podjatí soudci.

Řízení o odvolání, které žalobce podal proti tomuto usnesení, Krajský soud v Praze usnesením ze dne 16.8.2004 č.j. -61 zastavil a rozhodl, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení. Podle názoru soudu prvního stupně odvolací řízení muselo být zastaveno proto, že žalobce přes výzvu soudu nezaplatil soudní poplatek z odvolání.

K odvolání žalobce Vrchní soud v Praze usnesením ze dne 30.12.2004 č.j. -82 posléze uvedené usnesení soudu prvního stupně potvrdil a rozhodl, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů odvolacího řízení. Shodně se soudem prvního stupně dovodil, že žalobce nezaplatil soudní poplatek z odvolání proti usnesení soudu prvního stupně ze dne 19.7.2004 ve výši 1.000,- Kč, ačkoliv byl k jeho zaplacení řádně vyzván (výzva mu byla doručena dne 28.7.2004). Tvrzení o tom, že by poplatek zaplatil, totiž žalobce \"neprokázal\"; jím předložená xerokopie \"potvrzení\" ze dne 4.6.2004 se nemůže vztahovat k poplatku z odvolání, neboť v této době o projednávané věci ještě nebylo soudem prvního stupně rozhodnuto a \"uvedená xerokopie potvrzuje pouze koupi kolkových známek, nikoli jejich placení a účel placení\".

Proti tomuto usnesení odvolacího soudu podal žalobce dovolání. Namítá, že \"poplatek dne 4.6.2004 zaplatil\", ale že \"odvolání ze dne 4.6.2004 č.j. -32 samosoudce JUDr. V. C. nepostoupil Vrchnímu soudu v Praze k projednání\".

Nejvyšší soud České republiky jako soud dovolací ( ) po zjištění, že dovolání proti pravomocnému usnesení odvolacího soudu bylo podáno ve lhůtě uvedené v ustanovení , přezkoumal napadené usnesení bez nařízení jednání ( věta první ) a dospěl k závěru, že dovolání směřuje proti rozhodnutí, proti němuž není tento mimořádný opravný prostředek přípustný.

Dovoláním lze napadnout pravomocná rozhodnutí odvolacího soudu, pokud to zákon připouští ( ).

Dovolání je přípustné proti rozsudku odvolacího soudu a proti usnesení odvolacího soudu, jimiž bylo změněno rozhodnutí soudu prvního stupně ve věci samé [ ], jimiž bylo potvrzeno rozhodnutí soudu prvního stupně, kterým soud prvního stupně rozhodl ve věci samé jinak než v dřívějším rozsudku (usnesení) proto, že byl vázán právním názorem odvolacího soudu, který dřívější rozhodnutí zrušil [ ], nebo jimiž bylo potvrzeno rozhodnutí soudu prvního stupně, jestliže dovolání není přípustné podle ustanovení a jestliže dovolací soud dospěje k závěru, že napadené rozhodnutí má ve věci samé po právní stránce zásadní význam [ ].

Dovolání je také přípustné proti usnesení odvolacího soudu, jímž bylo změněno usnesení soudu prvního stupně nebo jímž bylo potvrzeno usnesení soudu prvního stupně, kterým soud prvního stupně rozhodl jinak než v dřívějším usnesení proto, že byl vázán právním názorem odvolacího soudu, který dřívější usnesení zrušil, anebo jímž bylo potvrzeno usnesení soudu prvního stupně, jestliže dovolání není jinak přípustné a dovolací soud dospěje k závěru, že napadené usnesení má po právní stránce zásadní význam, a to v případech, kdy usnesením odvolacího soudu bylo potvrzeno nebo změněno usnesení soudu prvního stupně, kterým bylo rozhodnuto ve věci samé o žalobě na obnovu řízení [ a ], o zamítnutí návrhu na změnu rozhodnutí podle ustanovení věty druhé [ a ], ve věci konkursu a vyrovnání [ a ], o žalobě pro zmatečnost [ a ], o návrhu na nařízení výkonu rozhodnutí [ a ], ve věci zastavení výkonu rozhodnutí [ a ], ve věci udělení příklepu ve výkonu rozhodnutí [ a ], o rozvrhu rozdělované podstaty ve výkonu rozhodnutí [ a ] nebo o povinnostech vydražitele uvedeného v ustanoveních ( ) a v [ a ].

Dovolání je rovněž přípustné proti usnesení odvolacího soudu, jímž bylo rozhodnutí soudu prvního stupně zrušeno a řízení zastaveno, popřípadě věc byla postoupena orgánu, do jehož pravomoci náleží [ ], jímž bylo v průběhu odvolacího řízení rozhodnuto o tom, kdo je procesním nástupcem účastníka, o zastavení řízení podle ustanovení , o vstupu do řízení na místo dosavadního účastníka podle ustanovení , o přistoupení dalšího účastníka podle ustanovení a o záměně účastníka podle ustanovení [ ], jímž bylo potvrzeno usnesení soudu prvního stupně o zastavení řízení podle ustanovení [ ], jímž bylo potvrzeno nebo změněno usnesení soudu prvního stupně, kterým bylo rozhodnuto o tom, kdo je procesním nástupcem účastníka, o zastavení řízení podle ustanovení , o vstupu do řízení na místo dosavadního účastníka podle ustanovení , o přistoupení dalšího účastníka podle ustanovení a o záměně účastníka podle ustanovení [ ], nebo jímž bylo potvrzeno usnesení soudu prvního stupně o odmítnutí návrhu (žaloby), ledaže by byl odmítnut návrh na předběžné opatření podle ustanovení [ ].

V posuzovaném případě žalobce dovoláním napadá usnesení odvolacího soudu, kterým bylo potvrzeno usnesení soudu prvního stupně, jímž soud prvního stupně podle ustanovení , o soudních poplatcích (ve znění pozdějších předpisů), zastavil odvolací řízení pro nezaplacení soudního poplatku z odvolání.

Přípustnost dovolání podle ustanovení není dána, a to již proto, že usnesením odvolacího soudu nebylo potvrzeno usnesení soudu prvního stupně, kterým by bylo rozhodnuto ve věci samé. Pojem \"věc sama\" je totiž právní teorií i soudní praxí vykládán jednotně jako věc, která je tím předmětem, pro nějž se řízení vede; v řízení, v němž má být rozhodnut spor o právo mezi účastníky, kteří stojí proti sobě v postavení žalobce a žalovaného, je tedy věcí samou nárok uplatněný žalobou, o němž má být v příslušném řízení věcně rozhodnuto. Usnesení o zastavení řízení pro nezaplacení soudního poplatku (stejně jako usnesení odvolacího soudu, jímž je takové usnesení potvrzeno), je rozhodnutím výlučně procesní povahy, které věcně neřeší práva a povinnosti účastníků uplatněná žalobou a není tedy rozhodnutím o věci samé. Přípustnost dovolání nelze důvodně dovozovat ani z ustanovení , neboť podle tohoto ustanovení lze podat dovolání jen tehdy, bylo-li odvolacím soudem potvrzeno usnesení soudu prvního stupně o zastavení řízení podle , a nikoliv zastavil-li soud prvního stupně odvolací řízení pro nezaplacení soudního poplatku za odvolání podle ustanovení , o soudních poplatcích (ve znění pozdějších předpisů). Dovolání žalobce není přípustné ani podle ustanovení a , protože usnesením soudu prvního stupně nebylo rozhodnuto ve věcech v uvedených ustanoveních taxativně vyjmenovaných. Přípustnost dovolání nevyplývá rovněž z ustanovení , a , neboť nejde o případy v těchto ustanoveních uvedené. Z uvedeného vyplývá, že dovolání proti usnesení, jímž odvolací soud potvrdil usnesení soudu prvního stupně o zastavení odvolacího řízení pro nezaplacení soudního poplatku podle ustanovení ,o soudních poplatcích, není přípustné (srov. též právní názor vyjádřený v usnesení Nejvyššího soudu ČR ze dne 28.3.2002 sp.zn. , které bylo uveřejněno pod č. 102 v časopise Soudní judikatura, roč. 2002).

Protože dovolání žalobce směřuje proti rozhodnutí odvolacího soudu, proti němuž není tento mimořádný opravný prostředek přípustný. Nejvyšší soud České republiky je podle ustanovení věty první a - aniž by se mohl věcí dále zabývat - odmítl.

O náhradě nákladů dovolacího řízení bylo rozhodnuto podle ustanovení věty první, a věty první , neboť žalobce s ohledem na výsledek řízení na náhradu svých nákladů nemá právo a žalované v dovolacím řízení žádné účelně vynaložené náklady nevznikly.

Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.

V Brně dne 9. srpna 2005

JUDr. Ljubomír Drápal,v.r.

předseda senátu