Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

20 Cdo 1167/2005

U S N E S E N Í

Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Františka Ištvánka a soudců JUDr. Vladimíra Kůrky a JUDr. Pavla Krbka ve věci výkonu rozhodnutí oprávněné V. z. p. ČR, proti povinné L. V., zastoupené advokátkou, za účasti manžela povinné MUDr. J. V., zřízením soudcovského zástavního práva, pro 25.330,- Kč, vedené u Okresního soudu v Karlových Varech pod sp. zn. , o dovolání povinné proti usnesení Krajského soudu v Plzni ze dne 30. listopadu 2004, č. j. -34, takto:

I. Dovolání se odmítá.

O d ů v o d n ě n í :

Odvolací soud dovoláním napadeným rozhodnutím potvrdil usnesení, jímž soud prvního stupně nařídil výkon rozhodnutí zřízením soudcovského zástavního práva k nemovitostem, které se nacházejí v SJM povinné a jejího manžela, maje za to, že obrana povinné založená na existenci vlastních pohledávek vůči oprávněné je při nařízení výkonu rozhodnutí nerozhodná.

Povinná ve včasném dovolání namítla, že odvolací soud nezohlednil skutečnost, dle které oprávněná výkonem rozhodnutí vymáhá pohledávku za situace, kdy sama povinné dlouhodobě dluží částku několikanásobně vyšší. Za této situace je proto – dle názoru povinné - nepřípustné, aby oprávněná po povinné cokoli požadovala, zejména pak zatížení jejích nemovitostí. Za použití ustanovení , ve znění pozdějších předpisů (dále také jen „ “), tedy povinná odvolacímu soudu vytýká nesprávné právní posouzení věci ( písm b/ ).

Dovolání není přípustné.

Podle lze dovoláním napadnout pravomocná rozhodnutí odvolacího soudu, pokud to zákon připouští.

Podle je dovolání přípustné proti usnesení odvolacího soudu, jímž bylo potvrzeno nebo změněno usnesení soudu prvního stupně, kterým bylo rozhodnuto o návrhu na nařízení výkonu rozhodnutí; ustanovení a 3 zde platí obdobně (odstavec 2).

Z toho plyne, že dovolání proti těmto usnesením je přípustné za předpokladu, že jsou splněny podmínky (jedna z nich), vyslovené v až c/

Jelikož napadené usnesení není měnícím ( ), ani potvrzujícím poté, co předchozí (jiné) rozhodnutí soudu prvního stupně bylo odvolacím soudem zrušeno ( ), přichází v úvahu - k založení přípustnosti dovolání - toliko ustanovení

Aby mohlo být dovolání přípustné podle , musel by dovolací soud dospět k závěru, že napadené rozhodnutí je ve věci samé po právní stránce zásadního významu.

Podle ustanovení má rozhodnutí odvolacího soudu po právní stránce zásadní význam zejména tehdy, řeší-li právní otázku, která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo která je odvolacími soudy nebo dovolacím soudem rozhodována rozdílně, nebo řeší-li tuto otázku v rozporu s hmotným právem.

Dovolací přezkum, předjímaný tímto ustanovením, je tím předpokládán zásadně pro posouzení otázek právních. Způsobilý dovolací důvod představuje tedy ten, jímž lze namítat, že rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení věci ( ); vzhledem k tomu, že uplatněným důvodem je dovolací soud vázán ( , věta první, ), lze to, zda rozhodnutí je zásadního právního významu, posuzovat jen z hlediska těch námitek obsažených v dovolání, jež jsou tomuto dovolacímu důvodu podřaditelné.

Dovolatelka se zásadně mýlí v hodnocení právní relevance existence jejích pohledávek za oprávněnou v rámci řízení o nařízení výkonu rozhodnutí. Obecným předpokladem pro nařízení výkonu rozhodnutí je existence vykonatelného rozhodnutí (jiného titulu) jako podkladu tohoto výkonu, vydaného k tomu oprávněným orgánem, které má potřebnou formu a obsah a které ukládá určitému subjektu povinnost něco plnit. Před nařízením výkonu rozhodnutí se soud zabývá mimo jiné i tím, zda je rozhodnutí (jiný titul) z hledisek zakotvených v příslušných právních předpisech vykonatelné, a to jak formálně - tj. z pohledu právního předpisu upravujícího řízení, ve kterém bylo vydáno, tak i materiálně – tj. z hlediska obsahových náležitostí, jež reflektují určitost, srozumitelnost a přesnost v označení subjektů práv a povinností i ve vyjádření uložené povinnosti, jež se má vykonat (viz usnesení Nejvyššího soudu ze dne 23. ledna 2003, sp. zn. , publikovaného v časopise Soudní judikatura č. 4/2003, poř. č. 65). Další předpoklad pro nařízení výkonu rozhodnutí zřízením soudcovského zástavního práva na nemovitosti spočívá v prokázání skutečnosti, že nemovitost je v den podání návrhu na nařízení tohoto výkonu rozhodnutí u soudu ve vlastnictví povinného (viz usnesení Nejvyššího soudu ze dne 29. listopadu 2000, sp. zn. , uveřejněné ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek 8/2001, poř. č. 55). Odvolací soud v dané věci zjevně těchto standardních výkladových pravidel ve svém rozhodnutí dbal a v jejich smyslu vykonal odvolací přezkum nařízení výkonu rozhodnutí. Povinné je na místě vysvětlit, že její případné vzájemné pohledávky za oprávněnou jsou tedy v této fázi řízení – nařízení výkonu rozhodnutí – nerozhodné. Námitku existence pohledávek povinné za oprávněnou přísluší soudu zohlednit – pokud bude shledána právně významnou – v rámci řízení o zastavení výkonu rozhodnutí podle popř. h/

Ani o existenci (dovoláním otevřené) právní otázky, jejíž posouzení by mohlo být relevantní i pro posouzení jiných, obdobných právních poměrů, a jež v konečném účinku může mít vliv na obecnou rozhodovací činnost soudů (což rozhodnutí zásadního právního významu ve smyslu předpokládá), zde nejde; rozpor s hmotným právem ( ) nemůže být dán tam, kde námitky dovolatelky vycházejí z práva procesního.

Platí tedy jednak, že odvolací soud uplatnil v dané věci právní názory v soudní praxi ustálené a nepochybné, jednak že dovolatelka rozhodnutí odvolacího soudu vystavila kritice, již v daném dovolacím řízení zohlednit nelze.

Nelze-li dospět k závěru, že dovoláním napadené rozhodnutí je zásadního významu po právní stránce, není dovolání přípustné ani podle písm c/, odst. 3

Protože ostatní možnosti založit přípustnost dovolání byly vyloučeny již dříve, Nejvyšší soud dovolání povinné podle , odmítl.

Povinná s dovoláním úspěšná nebyla, oprávněné, která by jinak měl právo na náhradu nákladů dovolacího řízení, žádné takové náklady (podle obsahu spisu) nevznikly. Této procesní situaci odpovídá ve smyslu ust. , 224 odst. 1 a výrok o tom, že na náhradu nákladů dovolacího řízení nemá právo žádný z účastníků.

Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.

V Brně dne 9. srpna 2005

JUDr. František Ištvánek, v. r.

předseda senátu