Details
ECLI
Source
Decision form
Issue date
Last update
File mark
Court
Jurisdiction
Judge
Žiadne známe citácie.
No categories available
38 C 150/2021
Okresní soud Plzeň-město rozhodl samosoudkyní Mgr. Alenou Chaloupkovou ve věci
žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátkou údaje o zástupci
proti
žalovanému: osobní údaje žalovaného
pro zaplacení 20 532 Kč s příslušenstvím
takto:
I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 12 500 Kč s úrokem z prodlení ve výši 10 % ročně z částky 12 500 Kč od 20. 1. 2020 do zaplacení, a to ve splátkách po 500 Kč měsíčně splatných vždy do každého 25.tého dne v měsíci počínaje říjnem 2021 až do úplného zaplacení po ztrátou výhody splátek při nezaplacení splátky či její části.
II. Ve zbytku se žaloba zamítá.
III. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení v částce 494,82 Kč, a to do 25.tého dne měsíce následujícího po zaplacení částek uvedených ve výroku I. k rukám právního zástupce žalobkyně.
Odůvodnění:
<b>I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 12 500 Kč s úrokem z prodlení ve výši 10 % ročně z částky 12 500 Kč od 20. 1. 2020 do zaplacení, a to ve splátkách po 500 Kč měsíčně splatných vždy do každého 25.tého dne v měsíci počínaje říjnem 2021 až do úplného zaplacení po ztrátou výhody splátek při nezaplacení splátky či její části.</b> <b>II. Ve zbytku se žaloba zamítá.</b> <b>III. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení v částce 494,82 Kč, a to do 25.tého dne měsíce následujícího po zaplacení částek uvedených ve výroku I. k rukám právního zástupce žalobkyně.</b>
1. Žalobkyně se žalobou podanou ke zdejšímu soudu dne 10. 3. 2021 domáhala proti žalovanému vydání soudního rozhodnutí, kterým by soud uložil žalovanému povinnost zaplatit žalobkyni částku 20 532 Kč s příslušenstvím a nahradit náklady řízení. Svou žalobu odůvodnila tím, že žalovaný uzavřel se žalobkyní dne datum, prostřednictvím své webové stránky webová adresa, na které žalovaný vyplnil své údaje a požadavky a žalobkyně mu následně zaslala na jím uvedené tel. číslo příjmení, smlouvu o zápůjčce. Na základě této smlouvy poskytla žalobkyně žalovanému peněžní prostředky ve výši 12 500 Kč, které mu byly zaslány na jím uvedený účet. Žalovaný se zavázal vrátit původnímu věřiteli celkem částku 15 344 Kč (jistinu, poplatek ve výši 2 844 Kč), a to ve lhůtě do 19. 1. 2020. Žalovaný nehradil své smluvní závazky řádně a včas a je proto povinen zaplatit vedle jistiny ve výši 12 500 Kč a poplatku ve výši 2 844 Kč též náklady na 5 výzev ve výši 2500 Kč a smluvní pokutu ve výši 0,5% z dlužné částky, tedy 5 188 Kč. Žalovaný uvedenou částku v celkové výši 20 532 Kč s příslušenstvím žalobkyni ani přes předžalobní upomínku ze dne 19. 1. 2021 neuhradil.
2. Žalovaný se k žalobě písemně nevyjádřil.
3. S ohledem na skutečnost, že žalobkyně nevyjádřila souhlas s postupem dle § 115a občanského soudního řádu , nařídil soud jednání na 23. 9. 2021, právní zástupce žalobkyně i žalobkyně se z jednání omluvila. Na jednání se dostavil žalovaný, který uvedl v rámci svých tvrzení následně podpořených účastnickým výslechem, že půjčku si od žalobkyně před lety vzal ve výši 12 500 Kč, tyto peníze od žalobkyně obdržel. V období někdy před vánoci roku 2019 se z něj stal gambler, prohrál spousty peněz, vznikla mu celá řada dluhů, chtěl by ale situaci již řešit. Má dluhy ve výši asi 150 000 Kč až 200 000 Kč, přesnou výši neví, dluží i kamarádům a rodičům, něco již splatil. Nyní pobírá podporu v nezaměstnanosti ve výši cca 11 100 Kč, platí z toho podnájem ve výši 6 500 Kč, něco splácí rodičům, zbytek si pak nechává na jídlo. Vedle těchto příjmů rozprodává své věci a finance získává také prodejem kartiček hokejistů. Ze závislosti se za pomoci rodičů a kamarádů dostal, s penězi mu pomáhají hospodařit rodiče, má anonymizováno nemoc, má omezení v jídle. Podpora v nezaměstnanosti mu bude naposledy vyplacena v říjnu 2021, následně by chtěl již nastoupit do zaměstnání. Pošta je mu doručována k rodičům. Navrhl, aby mu byla uložena povinnost dluh zaplatit ve splátkách po 300 Kč měsíčně od října 2021.
4. Na základě předložených listinných důkazů má soud v tomto sporu za zjištěné, že žalovaný měl v úmyslu dne datum s žalobkyní uzavřít smlouvu o zápůjčce, zaslal žalobkyni skutečně příjmení, který mu byl zaslán na jím uvedené telefonní číslo (listina č.l. 33, shodná tvrzení účastníků). Žalobkyně zaslala na účet žalovaného dne datum částku ve výši 12 500 Kč (viz č.l. 31 a 10-11). V listin ě, která měla odpovídat ujednání stran, byl uveden datum splatnosti do 19. 1. 2020 (30 dnů) a poplatek za poskytnutí zápůjčky 2 844 Kč, úrok 0 %, RPSN (roční procentní sazba nákladů) je uvedena 1111 % a celková částka určená k vrácení 15 344 Kč. V listin ě jsou uvedeny též paušalizované náklady na 1 upomínku ve výši 500 Kč a smluvní pokuta ve výši 0,1% z dlužné částky denně pro případ prodlení (viz č.l. 33). Z tvrzení žalobkyně podpořené tvrzením žalovaného soud zjistil, že nebyla vrácena žádná částka. Žalobkyně sepsala výzvy k vrácení dlužné částky ze dne 26. 1. 2020, 2. 2. 2020, 9. 2. 2020, 18. 2. 2020 a 4. 3. 2020 (viz č.l. 34-35). Zda byly upomínky žalovanému zaslány nebylo z předložených listin zřejmé a s ohledem na žalovaným uvedené vyjádření, že má problémy s doručováním pošty se k této skutečnosti ani žalovaný neuměl vyjádřit. Upomínka ze dne 19. 1. 2021 zaslaná před podáním žaloby právním zástupcem žalobkyně byla odeslána dne 19. 1. 2021 dle připojeného podacího lístku (viz č.l. 32). K poměrům žalovaného soud odkazuje na skutečnosti uvedené v bodě 3 z účastnického výslechu žalovaného, podpořené zprávou Úřadu práce ČR (viz č.l. 14).
5. Po zhodnocení uvedených skutkových zjištění, dospěl soud k závěru, že mezi žalovanou a společností původního věřitele nevznikl uzavřením shora uvedené smlouvy závazek v podobě úročné zápůjčky úvěru podle ust. § 2390 občanského zákoníku účinného od 1. 1. 2014 ve spojení se zákonem č. 257/2016 Sb. o spotřebitelském (úročeném) úvěru, byť strany uvedené smlouvy zjevně uzavření tohoto druhu závazku zamýšlely, což je zřejmé z obsahu smlouvy, a dále z odkazu na ustanovení občanského zákoníku v úvodních ustanoveních smlouvy.
6. Soud dospěl k závěru o neplatnosti závazku – smlouvy o úvěru, kterou dovozuje jednak z nedodržení podmínek dostatečného zjištění úvěruschopnosti žalovaného v době jeho poskytování a dále z ujednání o výši úroků, které měl žalovaný žalobkyni zaplatit.
7. Soud se předně zabýval tím, zda byla splněna povinnost poskytovatele úvěru prověřit schopnost dlužníka splácet poskytnutý úvěr či zápůjčku podle zákona č. 257/2016 Sb. o spotřebitelském úvěru a zda vůbec došlo k uzavření smlouvy. Soud pro zjednodušení ohledně posuzování úvěruschopnosti odkazuje na závěry plynoucí z rozhodnutí vyšších soudů, a to z nálezu Ústavního soudu sp. zn. III. ÚS 4129/18 z 26. 2. 2019, rozsudků Nejvyššího soudu ČR, sp. zn. 33 Cdo 2178/2018 z 25. 7. 2018, Nejvyššího správního soudu sp. zn. 1 As 30/2015 , Nejvyššího soudu ČR, sp. zn. 33 Cdo 201/2018 a dále pak z rozhodnutí Soudního dvora EU, sp. zn. C -679/18. Ze zákonných ustanovení a citovaných rozhodnutí plyne, že obecně je povinností poskytovatele úvěru při prověřování schopnosti žadatele o spotřebitelský úvěr prověření, zda tento úvěr v budoucnu bude žadatel schopen splácet. Při tom musí vycházet především z porovnání příjmů žadatele o úvěr a jeho výdajů, ale také z plnění dosavadních dluhů žadatelem. Součástí odborné péče poskytovatele úvěru je taková obezřetnost, která jej vede k nespoléhání se jen na údaje tvrzené žadatelem o úvěr, ale i k požadavku na doložení těchto tvrzení žadatelem. Poskytovatel by tak měl při zjišťování informací od spotřebitele provádět prověřování sdělovaných údajů z jemu dostupných zdrojů alespoň v určitém rozsahu a trvat na jejich spolehlivém a objektivním doložení žadatelem (např. potvrzením o zaměstnání a příjmu, doložením výplatních pásek či jiného příjmu, doložením výpisu z účtu žadatele apod.). Pokud pak některé informace není poskytovatel úvěru schopen zjistit (prověřit) jinak než z tvrzení spotřebitele, lze považovat za vhodné, aby byl spotřebitel v zájmu pravdivosti zjišťovaných údajů a v zájmu předcházení jejich zkreslení poskytovatelem alespoň přiměřeně poučen též o možných trestně právních následcích, tj. o tom, že pokud by uvedl nepravdivé nebo hrubě zkreslené údaje nebo podstatné údaje zamlčel, mohl by se tím spotřebitel dopustit úvěrového podvodu. Je sice pravdou, že výklad dané normy by neměl vést k nereálným požadavkům kladeným na poskytovatele úvěrů, a tedy nelze od něj očekávat nějaké hlubší systematické až detektivní prověřování pravosti a pravdivosti všech spotřebitelem poskytnutých informací. Nicméně pokud má být zachován smysl a účel normy, a alespoň elementární míra požadovaného odborného přístupu ze strany poskytovatele, nelze uvažovat o tom, že posouzení úvěruschopnosti bylo řádné, pokud proběhlo bez zjištění (prověření či doložení) spotřebitelem poskytnutých tvrzení. Mělo by tedy dojít k porovnání příjmů a výdajů spotřebitele poskytovatelem úvěru a způsobu plnění dosavadních dluhů na základě konkrétních a v daném případě určitých skutečností plynoucích ze žadatelem uvedených údajů a předložených listin či jiných důkazů. V prvé řadě by pozornost věřitele měla směřovat ke zjištění reálných příjmů spotřebitele na jedné straně (např. z výplatních pásek či mzdových listů za delší časový úsek v závislosti na výši úvěru a délce jeho splácení) a současně jeho výdajů na straně druhé. S výdaji pak souvisí i druhá návazná oblast, a to zkoumání způsobu plnění dosavadních dluhů zahrnující jak zjištění dosavadního zatížení spotřebitele dalšími závazky, jejich rozsahem, výší a délkou dalšího předpokládaného splácení, tak dosavadní historií jejich plnění, zejména pokud se jedná o závazky již ve fázi vymáhání či exekuce. Z předložených dokumentů nevyplývá, že by si poskytovatel úvěru vůbec nějaké informace od žalovaného zjišťoval a tyto prověřoval. V době, kdy měla být dle tvrzení žalobkyně uzavřena smlouva o zápůjčce a kdy byly peníze zaslány žalovanému (dne datum) žalovaný dle údajů uvedených v účastnické výpovědi byl již závislý na hraní a nejednalo se s největší pravděpodobností o první zápůjčku či úvěr, který obdržel. Smlouva o zápůjčce, o kterou opírá v rámci svých žalobních tvrzení žalobkyně svůj nárok, by byla, pokud by vůbec byla platně uzavřena, což taktéž s ohledem na ne zcela jasný způsob uzavírání není zcela prokázáno, absolutně neplatná pro rozpor s § 87 zákona o spotřebitelských úvěrech č. 257/2016 Sb. (viz např. rozsudek Soudního dvora Evropské unie ze dne 5. 3. 2020 ve věci C -679/18 OPR-Finance).
8. Dále se soud zabýval tím, zda nebyla smlouva neplatné pro rozpor s dobrými mravy s ohledem na výši úroku. Listin Listina sice uvádí výši úroku 0 %, ale tzv. poplatek činí 2 844 Kč, kterou měl žalovaný vedle jistiny ve výši 12 500 Kč zaplatit navíc odpovídající s ohledem na 30denní splatnost výši 1111% ročně. Jedná se dle právního posouzení o úrok ve smyslu ust. § 2392 občanského zákoníku , tedy formu úplaty za poskytnuté finanční prostředky. Žalobkyně je společností, která se zabývá v rámci svého podnikání poskytováním peněžitých zápůjček a spotřebitelských úvěrů a úrok je sjednáván za účelem generování jejího zisku, nekryje individuálně odůvodněné finančně náročnější či rizikovější obchody, které by byly z pohledu právní úpravy akceptovatelné. Ujednání odpovídající úroku 1111% ročně je dle názoru soudu ujednáním neplatným dle § 588 obč. zák. pro zjevný rozpor s dobrými mravy. Pro zjednodušení odůvodnění těchto závěrů lze rovněž odkázat na rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 21 Cdo 1484/2004 , v němž je vyřčen názor na rozpor určité výše úroků sjednaných ve smyslu ust. § 658 odst. 1 občanského zákoníku v porovnání s úrokovou mírou obvyklou v době jejich sjednání, tj. s přihlédnutím k nejvyšším úrokovým sazbám uplatňovaným bankami při poskytování úvěrů nebo půjček. Lze tedy dovodit, že za přiměřený úrok by bylo možno ještě považovat úrok v sazbě, která by nepřevyšovala trojnásobek obvyklého úroku poskytovaného bankami, pokud by zde neexistovaly jiné mimořádné okolnosti v době uzavření smlouvy o zápůjčce. Jelikož je v daném případě již na první pohled ve smlouvách vyjádřen úrok, zjišťoval soud průměrnou výši úrokových sazeb korunových úvěrů poskytnutých bankami domácnostem v České republice v témže období, kdy bylo zjištěno, že tato sazba nepřesahovala 10% ročně (www.cnb.cz, systém časových řad ARAD). Soud v daném případě nezjistil ani žádné mimořádné okolnosti, pro které by bylo možno takto vysokou sazbu úroků v daném případě akceptovat, a to i s přihlédnutím ke skutečnosti, že se jedná o zápůjčku, která má charakter krátkodobé zápůjčky.
9. Soud se dále zabýval tím, zda lze obsah ujednání o úrocích oddělit od ostatního obsahu smlouvy o zápůjčce, neboť v případě zápůjčky, na rozdíl od úvěru, jehož pojmovým znakem je ujednání o úrocích, lze zápůjčku sjednat jako bezúročnou. V daném případě dospěl soud k závěru o neoddělitelnosti ujednání od ostatního obsahu smlouvy. Soud přitom dospěl k závěru, že v daném případě nelze ujednání o platbách nad rámec poskytnutých jistin oddělit od ostatního obsahu smluv. Žalobkyně by bez jakýchkoli pochybností zmíněné zápůjčky bez takového ujednání jako právnická osoba podnikající v oboru poskytování spotřebitelských úvěru neposkytl. Jednalo se o adhezní smlouvu, která nepřipouštěla jakoukoli negociaci ze strany žalované, která měla pouze možnost zápůjčky za stanovených parametrů přijmout nebo odmítnout (smlouva typu„ take it or leave it“). Je-li pak nemravná převážná část ujednání smlouvy, je nemravná celá smlouva jako právní jednání. Pouze pro přehlednost soud poukazuje na to, že tyto závěry jsou aprobovány i Krajským soudem v Plzni, např. v jeho rozsudku ze dne 8. 8. 2017, sp. zn. 25 Co 183/2017 .
10. Žalovanému tudíž nevznikla jiná povinnost než žalobkyni vrátit poskytnutou částku - jistinu ve výši 12 500 Kč. S ohledem na absolutní neplatnost smlouvy jako celku představovalo plnění žalobkyně žalovanému plnění z neplatného právního jednání, kterým se žalovaný bezdůvodně obohatil. Z hlediska právního posouzení se tu jedná o bezdůvodné obohacení dle § 2991 odst. 2 obč. zák. Podle § 2991 odst. 1 obč. zák. přitom platí, že kdo se na úkor jiného bezdůvodně obohatí, musí obohacení vydat. Žalovaný nevrátil dosud žádné plnění, aktuální výše bezdůvodného obohacení tedy činí 12 500 Kč.
11. Jelikož se žalovaný dostal do prodlení s vrácením bezdůvodného obohacení, uložil mu soud povinnost vrátit jistinu dluhu spolu se zákonným úrokem z prodlení v souladu s ust. § 1970 občanského zákoníku , jehož výše požadovaná žalobcem neodporuje ust. § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. Pokud jde o počátek prodlení žalovaného s vrácením bezdůvodného obohacení, pak k tomuto soud uvádí, že z obsahu spisu bylo zjištěno, že peníze byly zaslány na účet žalovaného dne 23. 12. 2019 a poprvé byl žalovaný prokazatelně vyzván žalobkyní k vrácení finančních prostředků dopisem ze dne 19. 1. 2021. První den prodlení s ohledem na charakter nároku – bezdůvodného obohacení nastal již dne 24. 12. 2019, soud proto, byť se do prodlení žalovaný dostal již dříve, žalobě v tomto smyslu vyhověl a dřívějším prodlením se nezabýval.
12. Obrátila-li se žalobkyně na soud s nárokem převyšujícím částku bezdůvodného obohacení (tedy jak ohledně jistiny úvěru, tak smluvní pokuty), neučinila tak po právu, jak vyplývá ze shora uvedeného odůvodnění a soud proto žalobu ve zbytku pod výrokem II. tohoto rozsudku zamítl.
13. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 2 zákona č. 99/1963 Sb. , občanského soudního řádu tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 494,82 Kč, přičemž tato částka představuje 21,76 % z jejich celkové výše (rozdíl úspěchu v řízení v rozsahu 60,88 % a úspěchu žalovaného v rozsahu 39,12 %). Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 822 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb. , advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 20 532 Kč sestávající z částky 300 Kč za každý ze tří úkonů právní služby realizovaných před podáním návrhu ve věci včetně tří paušálních náhrad výdajů po 100 Kč dle § 14b odst. 5 písm. a) a. t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 1 200 Kč ve výši 252 Kč.
14. Soud se dále zabýval ve smyslu § 160 o.s.ř. žalovaným navrženým způsobem zaplacení jak dluhu, tak nákladů řízení ve splátkách s ohledem na jím sdělené okolnosti (jeho příjem a sociální situace). V řízení bylo prokázáno, že žalovaný je poživatelem podpory v nezaměstnanosti, která mu bude vyplácena do října 2021. Výše podpory cca 10 000 Kč téměř nepokryje jeho náklady na bydlení, jídlo a splátky dluhu rodičům. Soud je toho názoru, že by již žalovaný měl nastoupit do zaměstnání a snažit se své příjmy vlastním přičiněním zvýšit. S ohledem na situaci na trhu práce tento postup není nemožný, žalovaný by měl být schopen dosahovat příjmů ve výši minimálně 20 000 Kč měsíčně. Dle názoru soudu je však s ohledem na výdaje žalovaného na bydlení a s ohledem na zdravotní stav zvyšující výdaje na jídlo odůvodněn návrh na zaplacení dluhu ve splátkách. Za přiměřenou výši soud považuje s ohledem na možné příjmy, kterých by měl žalovaný být schopen dosahovat splátky ve výši 500 Kč měsíčně. Soud současně upravil sankci ztráty výhody splátek při nedodržení benefitu splátek. Počátek splácení soud v souladu s návrhem žalovaného uložil již od října 2021 ke každému 25. dni v měsíci, byť si je vědom toho, že v té době rozsudek ještě nemusí být pravomocný a vykonatelný, nicméně se zohledněním co nejdřívějšího započetí splácení vyšel z návrhu žalovaného.
Poučení:
Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení jeho písemného vyhotovení, a to ke Krajskému soudu v Plzni, prostřednictvím Okresního soudu Plzeň-město. Odvolání je třeba podat ve dvojím vyhotovení.
Nesplní-li žalovaný povinnosti uložené mu tímto rozsudkem v uvedených lhůtách, může se žalobkyně domáhat po jeho právní moci výkonu rozhodnutí u soudu.