Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

26 Cdo 1550/2004

U S N E S E N Í

I. Dovolání se odmítá.

O d ů v o d n ě n í :

Obvodní soud pro Prahu 8 (soud prvního stupně) rozsudkem ze dne 11. 9. 2003, č.j. -65, (poté, co jeho vyhovující rozsudek ze dne 21. 5. 2002, č.j. -37, byl k odvolání žalované zrušen usnesením Městského soudu v Praze ze dne 28. 2. 2003, č.j. -56, a věc mu byla vrácena k dalšímu řízení), opětovně uložil žalované vyklidit do patnácti dnů od právní moci rozsudku „byt č. 27, I. kategorie, o velikosti 1+1 s příslušenstvím, v 10. patře (11. podlaží) domu č.p. 1305, P., k.ú. K.“ (dále „předmětný byt“ nebo „byt“); dále rozhodl o nákladech řízení.

K odvolání žalované Městský soud v Praze (soud odvolací) rozsudkem ze dne 11. 2. 2004, č.j. -77, rozsudek soudu prvního stupně potvrdil a rozhodl o nákladech odvolacího řízení.

Soudy obou stupňů vzaly za prokázáno, že žalobkyně je správkyní domu, v němž se předmětný byt nachází, že poslední nájemkyní bytu byla D. H., babička žalované, která byla hospitalizována ve Fakultní nemocnici M. ve dnech 26. 7. 2000 až 12. 8. 2000, ve Fakultní nemocnici B. ve dnech 31. 8. 2000 až 2. 9. 2000 a ve dnech 9. 5. 2001 až 14. 5. 2001, kde dne 14. 5. 2001 zemřela, že do její poslední hospitalizace zajišťoval péči o ni její dlouholetý druh Z. Z. a že se žalovaná přistěhovala k babičce do předmětného bytu v dubnu 2001. Odvolací soud dospěl ve shodě se soudem prvního stupně k závěru, že i když se žalovaná do bytu nastěhovala z důvodu výpomoci s péčí o nemocnou babičku, nešlo o založení společné domácnosti, neboť D. H. měla v té době přítele, který o ni pečoval, vařil jí a přispíval na domácnost. Spolu se soudem prvního stupně rovněž dovodil, že na straně žalované nebyl dán úmysl založit trvalé soužití s babičkou ve smyslu ustanovení § 706 odst. 1 věty první obč.zák., a to i s přihlédnutím k tomu, že se do bytu nastěhovala v době, kdy babička byla již ve velmi vážném zdravotním stavu s nepříznivou prognózou.

Proti rozsudku odvolacího soudu podala žalovaná dovolání, v němž uvedla, že „v daném případě nesprávným právním posouzením věci odvolací soud pochybil v otázce zásadního právního významu“. V dovolání polemizuje s odůvodněním napadeného rozsudku a odvolacímu soudu vytýká, že opomenul skutečnost, že žila s babičkou od dubna 2001 až do doby pěti dnů před její smrtí ve společné domácnosti; v této souvislosti vyjadřuje nesouhlas s tím, že neměla v úmyslu založit s babičkou trvalé soužití, a namítá, že nepředpokládala, že babička zemře. Dovolatelka má za to, že pro splnění zákonných podmínek pro přechod nájmu bytu postačuje „skutečně pouze jeden den společného soužití“, poukazuje na rozpory ve výpovědích svědků a kritizuje hodnocení těchto důkazů. Uvádí dále, že „z hlediska právních otázek zásadního významu podává dovolání pro vadu, která byla způsobena nesprávným právním posouzením věci, především pak neúnosně a důkazům neadekvátně tlumočeným průběhem soužití žalované s její babičkou, v němž se soustředil odvolací soud na úmysly … žalované a nikoliv na faktický stav v soužití žalované s nemocnou babičkou, v němž již vzhledem k zdravotnímu stavu babičky nemohlo jít ze strany žalované o občasnost, přechodnost, netrvalost nebo nárazovost takového soužití“. Navrhla, aby napadené rozhodnutí bylo zrušeno, a aby byla odložena jeho vykonatelnost.

Žalobkyně ve svém dovolacím vyjádření namítla, že dovolání není přípustné, neboť nejde o rozhodnutí po právní stránce zásadního významu a dovolací námitky směřují proti skutkovému stavu věci. Ztotožnila se s právním posouzením věci odvolacím soudem a navrhla, aby dovolání bylo odmítnuto.

Nejvyšší soud po zjištění, že dovolání bylo podáno včas, osobou k tomu oprávněnou – účastnicí řízení ( ), za splnění zákonné podmínky advokátního zastoupení dovolatelky ( a 4 ), se nejprve zabýval přípustností tohoto mimořádného opravného prostředku.

Podle dovoláním lze napadnout pravomocná rozhodnutí odvolacího soudu, pokud to zákon připouští.

Přípustnost dovolání proti potvrzujícímu rozsudku odvolacího soudu upravuje ustanovení a c)

Ustanovení přípustnost dovolání nezakládá, jelikož soud prvního stupně rozhodl ve svém v pořadí prvním rozsudku, zrušeném usnesením odvolacího soudu, stejně jako ve svém v pořadí druhém rozsudku, potvrzeném napadeným rozsudkem, tj. žalobě na vyklizení vyhověl.

Zbývá posoudit přípustnost dovolání podle § 237 odst. 1 písm. c) o.s.ř, z něhož ji zřejmě dovozuje dovolatelka.

Podle uvedeného ustanovení je dovolání přípustné proti rozhodnutí odvolacího soudu, jímž bylo potvrzeno rozhodnutí soudu prvního stupně, jestliže dovolání není přípustné podle písmena b) a dovolací soud dospěje k závěru, že napadené rozhodnutí má ve věci samé po právní stránce zásadní význam.

Podle ustanovení má rozhodnutí odvolacího soudu po právní stránce zásadní význam zejména tehdy, řeší-li právní otázku, která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo která je odvolacími soudy nebo dovolacím soudem rozhodována rozdílně, nebo řeší-li právní otázku v rozporu s hmotným právem.

Z toho, že přípustnost dovolání je ve smyslu citovaných ustanovení spjata se závěrem o zásadním významu rozsudku po stránce právní, vyplývá, že také dovolací přezkum se otevírá pro posouzení otázek právních; způsobilým dovolacím důvodem, jímž lze dovolání odůvodnit, je zásadně důvod podle , jehož prostřednictvím lze namítat, že rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení věci; není jím naopak důvod, kterým by bylo možné vytýkat nesprávnost skutkových zjištění ( ). Jelikož ve smyslu ustanovení je dovolací soud – s výjimkou určitých vad řízení – vázán uplatněným dovolacím důvodem, včetně toho, jak jej dovolatel obsahově vymezil, jsou pro úsudek, zda rozhodnutí odvolacího soudu má po právní stránce zásadní význam či nikoli, relevantní jen otázky (z těch, na kterých napadené rozhodnutí spočívá), jejichž posouzení odvolacím soudem dovolatel napadl, resp. jejichž řešení v dovolání zpochybnil.

V projednávané věci dovolatelka sice odvolacímu soudu vytýká nesprávné právní posouzení věci, avšak obsahově (jak to vyplývá i z formulace otázky, s níž spojuje zásadní právní význam napadeného rozhodnutí) směřují její námitky proti hodnocení důkazů, resp. proti neúplnosti (nesprávnosti) skutkových zjištění, na jejichž základě dospěl soud ke skutkovému závěru o nedostatku úmyslu žalované založit s babičkou trvalé životní společenství; ve skutečnosti tak uplatňuje dovolací důvod podle , který je – jak bylo výše uvedeno – dovolacím důvodem nezpůsobilým.

Dovolatelka tu však přehlíží, že skutkový základ sporu se v dovolacím řízení nemůže změnit; lze jej sice napadnout (námitkou, že rozhodnutí vychází ze skutkového zjištění, které nemá podle obsahu spisu v podstatné části oporu v provedeném dokazování), avšak pouze tehdy, je-li dovolání již jinak – podle a b) – přípustné ( ). V případě, že je přípustnost dovolání teprve zvažována (podle ), nemůže být námitka směřující proti skutkovému stavu věci pro posouzení přípustnosti dovolání právně relevantní.

Se zřetelem k výše uvedenému je třeba učinit závěr, že dovolání není podle přípustné. Za tohoto stavu dovolací soud dovolání žalované podle věty první a odmítl.

O náhradě nákladů dovolacího řízení dovolací soud rozhodl podle ustanovení věty první, , a a zavázal žalovanou k náhradě nákladů dovolacího řízení, které žalobkyni vznikly v souvislosti s podáním vyjádření k dovolání prostřednictvím advokátky. Tyto náklady sestávají z odměny advokáta v částce 950,-Kč ( , ve spojení s ustanovením , ve spojení s ustanovením , , ve znění pozdějších předpisů), a z paušální částky náhrad hotových výdajů ve výši 75,- Kč, jež stojí vedle odměny (srov. , a 3 , ve znění pozdějších předpisů).

Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.

Nesplní-li povinná dobrovolně, co jí ukládá vykonatelné rozhodnutí, může oprávněná podat návrh na soudní výkon rozhodnutí.

V Brně dne 5. srpna 2005

Doc. JUDr. Věra K o r e c k á , CSc., v.r.

předsedkyně senátu