Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

26 Cdo 1232/2005

U S N E S E N Í

Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Roberta Waltra a soudců JUDr. Miroslava Feráka a Doc. JUDr. Věry Korecké, CSc., ve věci žalobkyně PhMr. K. E., zastoupené advokátkou, proti žalovanému L. B., zastoupenému opatrovnicí J. K., zaměstnankyní Městského soudu v Brně, o přivolení k výpovědi z nájmu bytu, vedené u Městského soudu v Brně pod sp. zn. , o dovolání žalobkyně, Ing. M. E. a Ing. I. E., všech zastoupených advokátkou, proti usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 22. prosince 2004, č.j. -268, takto:

I. Dovolání se odmítá.

O d ů v o d n ě n í :

Městský soud v Brně (soud prvního stupně) usnesením ze dne 6. 8. 2002, č.j. -209, ve znění doplňujícího usnesení ze dne 17. 5. 2004, č.j. -246, zastavil řízení o přivolení k výpovědi z nájmu bytu, neboť původní žalobci b) JUDr. R. H. a c) Ing. M. H. vzali podanou žalobu ve smyslu (dále jen „ “) zpět, a protože k tomu došlo dříve než začalo jednání, nevyžadoval soud souhlas ostatních účastníků ze zpětvzetím návrhu. Ve vztahu k žalobkyni pak řízení zastavil podle , neboť podle provedených důkazů žalobkyně není existující osobou, tedy osobou mající způsobilost být účastníkem řízení, a rozhodl o nákladech řízení.

Krajský soud v Brně usnesením ze dne 22. 12. 2004, č.j. -268, usnesení soudu prvního stupně ve vztahu mezi žalobkyní a žalovaným jako věcně správné potvrdil, byť z jiných než v něm uvedených důvodů, a rozhodl o nákladech odvolacího řízení. Odvolací soud žalobkyni považoval za osobu existující a nositele práv a povinností, neboť byla v řízení označena dostatečně uvedením jména, příjmení, bydliště i datem narození a nesprávné uvedení titulu PhDr. (namísto správného PhMr.) nečiní z jinak přesně označeného účastníka řízení neexistující subjekt, když uvádění akademického titulu ani není podmínkou označení účastníků dle Ze spisu však podle odvolacího soudu také vyplývá, že žalobkyně nikdy nepodala žalobu ve věci, ani nezmocnila JUDr. J. V. (jenž se v žalobě označil jako zástupce všech tří původních žalobců) k podání žaloby a ke svému zastupování, ani se k žalobě později nepřipojila. Nedostatek plné moci je sice odstranitelnou podmínkou řízení, který však nebyl odstraněn, a proto bylo řízení v souladu s správně zastaveno. Odvolací soud poznamenal, že nerozumí zcela, o co žalobkyni odvoláním vlastně šlo, když celou dobu v řízení před soudem prvního stupně poukazovala na to, že žalobu nepodávala, ani k jejímu podání nikoho nezmocnila a dožadovala se zastavení řízení.

Proti pravomocnému usnesení odvolacího soudu podala žalobkyně, Ing. M. E. a Ing. I. E. (dále též jen „dovolatelé 1, 2 a 3“) včasné dovolání, jehož přípustnost dovozují z ustanovení Podle dovolatelů odvolací soud správně konstatoval, že žalobkyně je osobou existující, již se však nevypořádal s tím, že do řízení měli být přibráni a mělo být jednáno i s dovolateli 2 a 3; dále odvolací soud nezohlednil, že jeden z účastníků na straně žalobců v průběhu řízení zemřel. Nepřibrání do řízení považují dovolatelé za odnětí možnosti jednat před soudem, jež představuje vadu řízení, která měla za následek nesprávné rozhodnutí ve věci. Dovolatelé vyslovují domněnku, že soud nemusel jejich podání vždy zcela porozumět, v takovém případě však byl v rámci své poučovací povinnosti povinen vyzvat je k doplnění neúplných tvrzení. Z uvedených důvodů navrhují, aby Nejvyšší soud zrušil rozhodnutí soudů obou stupňů a vrátil věc soudu prvního stupně k dalšímu řízení.

Podle lze dovoláním napadnout pravomocná rozhodnutí odvolacího soudu, pokud to zákon připouští.

Přípustnost dovolání proti usnesení upravují ustanovení až

Dovolání není přípustné podle ustanovení , neboť usnesení odvolacího soudu, jímž bylo potvrzeno usnesení soudu prvního stupně o zastavení řízení a jímž bylo rozhodnuto o nákladech řízení, není rozhodnutím ve věci samé.

Ustanovení , a a 2 nezakládají přípustnost dovolání proto, že napadené usnesení v jejich taxativních výčtech uvedeno není.

Přípustnost dovolání nezakládá ani ustanovení , z něhož ji dovozují dovolatelé.

Podle je dovolání přípustné proti usnesení odvolacího soudu, kterým bylo potvrzeno usnesení soudu prvního stupně o zastavení řízení podle ( ).

Soud prvního stupně v dané věci sice zastavil řízení ve vztahu mezi žalobkyní a žalovaným s odkazem na ustanovení (s odůvodněním, že žalobkyně nemá způsobilost být účastníkem řízení), odvolací soud se však s tímto právním názorem neztotožnil a dospěl k závěru, že zastavení řízení je odůvodněno ustanovením , tedy tím, že nebyl odstraněn odstranitelný nedostatek podmínek řízení spočívající v tom, že za žalobkyni jednal zástupce, který však nepředložil plnou moc, která by jej k jejímu zastupování zmocňovala.

Vzhledem k tomu, že dovolání je mimořádným opravným prostředkem, jímž lze napadnout pouze rozhodnutí odvolacího soudu, je pro účely přípustnosti dovolání dle rozhodné právní posouzení důvodu zastavení řízení provedené odvolacím soudem. Jestliže tedy soud prvního stupně zastavil řízení podle , avšak odvolací soud dospěl k závěru, že řízení je třeba zastavit dle , není předpoklad přípustnosti dovolání dle naplněn.

Podle může dovolání podat jen účastník řízení. Na rozdíl od žalobkyně (dovolatelky 1) však dovolatelé 2 a 3 účastníky řízení před soudem prvního stupně ani před soudem odvolacím nebyli, a proto ani nejsou osobami oprávněnými podat dovolání.

Z povahy dovolání jako opravného prostředku rovněž vyplývá, že dovolání může podat jen ten účastník řízení, jemuž byla rozhodnutím odvolacího soudu způsobena v jeho právech určitá újma, odstranitelná zrušením napadeného rozhodnutí (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 30. 10. 1997, sp. zn. , a ze dne 29. 7. 1999, sp. zn. , uveřejněná v časopise Soudní judikatura, ročník 1998, pod č. 28, a ročník 1999, pod č. 7). V právních poměrech žalobkyně (dovolatelky 1) však žádná újma vydáním napadeného rozhodnutí nevznikla a dovolatelé nic takového ani netvrdí (dovolací námitky se omezují na údajnou újmu způsobenou dovolatelům 2 a 3). Napadeným usnesením byl naopak napraven stav, kdy probíhalo řízení, v němž bylo s dovolatelkou 1 jednáno jako se žalobkyní, ačkoli sama žalobu nepodala a neudělila ani plnou moc k tomu, aby jejím jménem byla žaloba podána. Za této situaci nelze ani dovolatelku 1 považovat za osobu oprávněnou (subjektivně legitimovanou) k podání dovolání.

Z uvedených důvodů Nejvyšší soud dovolaní odmítl, aniž ve věci nařizoval jednání ( věta první ) a aniž mohl zkoumat opodstatněnost dovolacích námitek ( věta první, a c/ ).

Žalovanému nevznikly v dovolacím řízení žádné náklady, na jejichž náhradu by měl proti dovolatelům, jejichž dovolání bylo odmítnuto, právo ( věta první, , ). Tomu odpovídá výrok, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.

Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.

V Brně dne 4. srpna 2005

JUDr. Robert W a l t r , v.r.

předseda senátu