Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

I.ÚS 1043/14

Ústavní soud rozhodl v senátě složeném z předsedkyně Kateřiny Šimáčkové, soudce Ludvíka Davida (soudce zpravodaj) a soudce Jiřího Zemánka ve věci ústavní stížnosti stěžovatelek 1/ Evy Knopové a 2/ Martiny Knopové, obou zastoupených JUDr. Vítem Buršou, advokátem se sídlem Uherské Hradiště, Růžová 1254, proti rozsudku Nejvyššího správního soudu ze dne 3. 1. 2014 č. j. 1 As 155/2013-35 a proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 21. 10. 2013 č. j. 10 A 150/2010-127, takto:

Podle , o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů, se odkládá vykonatelnost rozsudku Nejvyššího správního soudu ze dne 3. 1. 2014 č. j. -35 a rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 21. 10. 2013 č. j. -127 do skončení řízení o ústavní stížnosti.

Odůvodnění:

1. Včas a řádně podanou ústavní stížností se stěžovatelky pro tvrzený zásah do ústavně garantovaných práv - na spravedlivý proces podle d (dále jen " "), na rovnost účastníků řízení ve smyslu y a na ochranu vlastnictví podle y - domáhaly zrušení v záhlaví označených rozhodnutí obecných (správních) soudů.

2. Rozsudkem Městského soudu v Praze ze dne 21. 10. 2013 č. j. -127 byla zamítnuta žaloba směřující proti rozhodnutí ministra pro místní rozvoj ze dne 30. 4. 2010 č. j. 8097/2010-31-4, který k rozkladu osob zúčastněných na správním řízení zrušil rozhodnutí Ministerstva pro místní rozvoj ze dne 14. 1. 2010 č. j. 35259/2009-83/2625. Ministerstvo pro místní rozvoj k podnětu právní předchůdkyně stěžovatelek Vlasty Knopové v přezkumném řízení zrušilo rozhodnutí Krajského úřadu Zlínského kraje ze dne 20. 1. 2009 sp. zn. a tehdejšího Obecního úřadu Buchlovice (stavebního úřadu) ze dne 6. 2. 2006 č. j. 810/2005-D 144 Rozh, jimiž bylo podle , o územním plánování a stavebním řádu (stavební zákon), ve znění pozdějších předpisů, nařízeno odstranění částí stavby, resp. stavebních úprav domu č. p. X1 ve vlastnictví stěžovatelek, nacházejícího se na pozemku parc. č. X2 v kat. úz. Buchlovice. Kasační stížnost proti rozsudku Městského soudu v Praze byla rozsudkem Nejvyššího správního soudu ze dne 3. 1. 2014 č. j. -35 zamítnuta.

3. Podle , o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen " "), nemá ústavní stížnost odkladný účinek. Druhý odstavec téhož ustanovení však Ústavnímu soudu umožňuje k návrhu stěžovatele odložit vykonatelnost napadeného rozhodnutí, pokud to nebude v rozporu s důležitým veřejným zájmem a jestliže by výkon rozhodnutí nebo uskutečnění oprávnění, přiznaného rozhodnutím třetí osobě, znamenal pro stěžovatele nepoměrně větší újmu, než jaká při odložení vykonatelnosti může vzniknout jiným osobám.

4. Ústavní soud dospěl k závěru, že důvody uvedené stěžovatelkami pro odložení vykonatelnosti napadených rozhodnutí jsou opodstatněné, přičemž vyhovění tomuto návrhu není v rozporu s veřejným zájmem. Pro stěžovatelky by mohl mít neprodlený výkon rozhodnutí spočívající v odstranění částí stavby (stavebních úprav) velmi tíživé majetkové dopady; bezpochyby by jim tak mohla vzniknout mnohem větší újma, než jaká může být způsobena jiným subjektům tím, že vykonatelnost napadených rozhodnutí bude odložena do skončení řízení o ústavní stížnosti. Odložení vykonatelnosti rozhodnutí obecných soudů Ústavním soudem má bez ohledu na pravidlo o absenci zákonného odkladného účinku žaloby proti správnímu rozhodnutí relevanci i ve vztahu k rozhodnutím správních orgánů vydaným ve stavebním řízení.

5. Protože v dané věci byly splněny podmínky podle , rozhodl Ústavní soud o odložení vykonatelnosti napadených rozhodnutí obecných soudů, aniž by tím jakkoli předjímal výsledek řízení o ústavní stížnosti.

Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.

V Brně dne 12. listopadu 2014

Kateřina Šimáčková, v. r.

předsedkyně senátu