Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

3 C 21/2020

Okresní soud Praha-východ rozhodl samosoudkyní JUDr. Gabrielou Antonií Bartovou ve věci

manželky: osobní údaje manželky zastoupená advokátkou JUDr. jméno příjmení

sídlem adresa

a

manžela: osobní údaje manžela

zastoupen advokátkou JUDr. jméno příjmení

sídlem adresa

o rozvod manželství

takto:

I. Manželství manželky celé jméno manželky, rozené příjmení, narozené dne datum, a manžela celé jméno manžela, narozeného dne datum, uzavřené dne datum před Obecním úřadem Karlštejn se rozvádí.

II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

Odůvodnění:

I. Manželství manželky [celé jméno manželky], rozené [příjmení], narozené dne [datum], a manžela [celé jméno manžela], narozeného dne [datum], uzavřené dne [datum] před Obecním úřadem Karlštejn se rozvádí. II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

1. Manželka podala soudu dne 15. 1. 2020 návrh, jímž se domáhala rozhodnutí o rozvodu manželství s následujícími skutkovými tvrzeními. Manželství bylo uzavřeno dne datum před Obecním úřadem Karlštejn. Manželé jsou občany ČR, české národnosti. U manželky se jedná o první manželství, u manžela o druhé manželství. Z manželství se narodily dvě nezletilé děti, a to dne datum dcera jméno a dne datum syn jméno. Naposledy manželé společně žili v rodinném domě v obci obec, kde manžel stále žije. Ohledně poměrů nezletilých děti bylo u Okresního soudu Praha - východ vedeno řízení pod sp. zn. spisová značka. Vztahy manželů byly harmonické toliko před svatbou a krátce po ní. V době druhého těhotenství se synem došlo k zásadní změně v chování manžela, kdy manželku začal psychicky týrat, což trvalo celkem 15 let. Od narození dětí až do října roku 2016 manžel pracoval jako generální ředitel a jednatel v Brně, kam každý týden odjížděl v pondělí ráno nebo v neděli večer a vracel se ve čtvrtek, případně středu pozdě večer, kdy už děti usínaly. Manželka se starala o děti, domácnost, zpočátku i zahradu, zcela sama. Denně zajišťovala odvoz dětí autem do školek, škol, zájmové kroužky atd. Manžel zakazoval, aby manželce pomáhali její rodiče. Nepochopitelně zakazoval styk manželky s rodinou, kamarádkami, později pracovní večeře, kurzy. Měla zájem společně navštěvovat kamarádky a jejich partnery. Manželovi však v každém páru někdo vadil s výjimkou jednoho páru žijícího v zahraničí, s nímž se stýkali jednou ročně, což uváděl jako důvod, proč v přátelství nelze pokračovat. Manželka nechtěla ztratit přátele, tudíž je občas navštěvovala sama, zpočátku převážně s dětmi. To manželovi ovšem vadilo. Zpočátku se ho vždy ptala, zdali může jít na návštěvu, protože to tak manžel nastavil. Pokaždé však vyslechla zápornou odpověď, proto se na radu psycholožky přestala na tyto věci ptát a začala je pouze oznamovat, aby alespoň částečně zachovala důstojnost. Stejně tak i ve vztahu s rodiči, kdy manželovi oznámila, že budou chodit jednou týdně v pondělí na návštěvu, aby byli v kontaktu s vnoučaty. V pondělí byl manžel vždy pracovně v Brně. Manžel s návštěvami rodičů nikdy nevyjádřil souhlas, o jejich návštěvách ale věděl. Rodiče manželky nikdy nesměli o víkendu hlídat děti, což si velmi přáli, ale manžel to nikdy nedovolil. Odmítal i pozvání rodičů na nedělní oběd pro rodinu. Při cestě do Brna, kde žije manželova rodina, však rozhodl, že děti budou u jeho rodičů, aby si je užili. Manželka začala navštěvovat psycholožku, neboť byla chováním manžela velmi zmatena, nechápala jeho autoritativní chování, ponižování, zakazování a křičení, trápila se a byla psychicky vyčerpaná. Manžel jako zdatný manipulátor neustále zdůrazňoval, že je zcela neschopná, má být vděčná, že jej má, bez něj by byla ztracená. Začala i vařit dle receptů tchyně, pouze tato jídla manželovi chutnala. Zpočátku hledala chybu u sebe, dělala vše tak, jak manžel vyžadoval, jen aby se nezlobil. Manžel manželku trestal i tím, že s ní týden či déle nemluvil. Nikdy ji za nic nepochválil, vždy našel něco, co vytýkal. Díky psycholožce pochopila, že je v pořádku, manžel má disociální poruchu osobnosti, jeho chování je projevem této poruchy. Manžel zakazoval, přikazoval, křičel doma na všechny kvůli nepodstatným věcem. Byl i velmi přísný na děti. Na obranu dětí musela často zasáhnout. Zpočátku neměla žádné zájmy, veškerý čas věnovala dětem a rodině. Všechno, co dělala, však bylo dle manžela špatně, navíc kvůli tomu křičel (např. nezaparkovala v garáži na vyznačených značkách, vyhodila odpadky do špatné části popelnice - příliš vlevo či vpravo, nakoupila příliš potravin, nebo naopak chybělo, nač měl chuť, nezalila den předtím květiny a lže, že ano, řádně neodházela sníh před domem). Rozhodnutí manželky nastoupit do zaměstnání se manželovi nelíbilo, argumentoval, že je to zbytečné, vydělává dost peněz pro celou rodinu, nebude dostatek času na domácnost,„ vše bude vzhůru nohama“, lze se tam s někým seznámit. Do zaměstnání nastoupila jako specialista zákaznického servisu; před manažerskými posty a kariérou však musela dát přednost časově přijatelné pracovní době, aby byla včas doma, vše v domácnosti stihla a nerozčilovala manžela. Celých 15 let manželovi vadilo, když šla ke kadeřnici, na pedikúru, manikúru, kosmetiku. Ne kvůli penězům, ale protože nevěřil, že jde, kam uvádí. Do auta instaloval GPS, po žádosti, nechť toto odstraní, neboť s umístěním manželka nesouhlasila, nevyhověl s tvrzením, že je to prevence odcizení vozu. Neustále sledoval na aplikaci v telefonu, kde se manželka nachází. Z každého vychýlení z očekávané trasy vyvozoval nevěru. Každý večer provedl podrobný výslech, kdy musela vysvětlovat, proč jela danou trasou, proč zastavila, atd. V posledním roce a půl zakázal i návštěvy kurzů tance, pracovní večeře (dříve kurzy ani pracovní večeře nebyly). Kurzy tance chtěla manželka navštěvovat s manželem, chtěla společný koníček. Jiný druh sportu jí nevyhovoval pro artrózu kolen 2. stupně, po jiných cvičeních měla bolesti kolen. Před sňatkem se věnovala závodně společenským tancům, i manžel měl k tanci blízko, věnoval se folklóru, manželé chodili každý pátek tančit salsu do tanečního klubu. Po svatbě chtěla občas s manželem zajít tančit, on nesouhlasil, protože by děti hlídali rodiče manželky, což si nepřál. Když děti povyrostly a byly samy doma, vyhledala páteční kurz salsy, který by s manželem časově zvládali. Manžel však sdělil, že se mu nechce, v pátek odjíždí rodina na víkend, potil by se. Skutečným důvodem však byla jeho záliba ve hře na počítači World of tanks, kterou provozoval denně, jinak se věnoval golfu, jízdě na kole. Opakovaně naléhala, aby se manželé do kurzu přihlásili, občas lze lekci vynechat. Tento jediný pohyb manželka může vykonávat, přináší jí odreagování, radost. Odmítl. Sdělila, že se do kurzu přihlásí sama, což učinila. Záměrně našla kurzy v pondělí a ve čtvrtek, v tyto dny rodina nikdy neměla společný program. Byli vždy doma. Před návštěvou tanečního kurzu vždy stihla kontrolovat úkoly, udělat večeři, odjížděla, až když se děti chystaly do svých pokojů. O víkendu byla s dětmi zpravidla sama, manžel míval program (golf, kolo, hra na PC). Často odjel i na celý víkend. S kamarádkou se setkala maximálně jednou měsíčně. Pracovní večeře byly nárazové. Mnoho pracovních večeří odmítala pro klid doma. Vše snášela kvůli dětem, aby zachovala úplnou rodinu. Doufala, že si manžel uvědomí závadnost svého chování, což se nestalo a permanentní stres se začal projevovat i na zdraví. Psychické týrání se stupňovalo. Uvažovala o odchodu delší dobu, nevěděla, jak to provést, bála se agresivního chování manžela. Manžel ji ponižoval za zavřenými dveřmi. Přišla-li návštěva nebo byli-li ve společnosti, byl usměvavý a zábavný, společností byl velmi oblíbený. Vždy věděl, co má říci, měl velmi hezký mluvený projev, dovedl si lidi získat, lidé mu věřili, co říká, takový milý a úspěšný člověk by nelhal. Manželce nikdo nevěřil, že za zavřenými dveřmi je manžel jiný. V poslední době se však přestal ovládat i před některými známými, křičel na manželku či jí ponižoval. Ve vztahu k dětem se začal poslední rok více ovládat, o což ho dlouhodobě žádala. Méně na ně křičel než v předchozích letech. Vůči manželce se však teror v poslední době stupňoval. Patrně to souviselo s tím, že na radu psychologů našla odvahu prosazovat si svoje zájmy (návštěva rodičů, kamarádek, kurzy tance atd.), což nesl velmi nelibě, ptal se manželky, kam tím míří, čeho chce docílit, neposlouchá ho, ptal se, zdali jí má ublížit. V březnu 2018 psychický teror nabyl na intenzitě. Téměř každý večer manžel křičel, vyhrožoval, rozmachoval se zaťatou pěstí. Byla zoufalá, nemohla spát, třásla se. Uvědomovala si nutnost odchodu ze společné domácnosti, aby neskončila jako psychická troska. Obávala se, že jí manžel fyzicky ublíží, k takové situaci nebylo daleko. Pochopila, že i děti trpí. Vzhledem k jejich věku, psychické vyspělosti si zcela uvědomovaly nevhodné chování otce k matce. Neshody vyvrcholily fyzickým napadením v noci z 27. 4. 2018 na 28. 4. 2018, manželka byla nucena vyhledat lékařské ošetření, viz lékařská zpráva. Pochopila, že manžel není schopen sebereflexe, jeho agresivní chování se bude stupňovat. Průběžně zdůrazňoval, že to„ asi“ bude muset zopakovat, aby začala poslouchat. Psychické týrání bylo deprimující, musela vyhledat odbornou pomoc a dne 27. 8. 2018 se obrátila na Bílý kruh bezpečí. Tam doporučili co nejdříve ze vztahu odejít, neboť manžel vykazuje znaky disociální poruchy osobnosti a do budoucna není naděje na změnu k lepšímu, s věkem se bude zhoršovat. Poradili jediný možný a bezpečný způsob odchodu, tj. bez předchozího upozornění v době nepřítomnosti manžela. Manželka by upřednostnila dohodu s manželem, vzhledem k jeho chování nebyla možná. O správnosti záměru jí přesvědčily i děti v kuchyni u snídaně, které slyšely, hrubé a sprosté urážky otce, vyhrožování a pláč matky. Dcera často plakala. Syn byl smutný a zamlklý. Uvědomovala si stále častěji, že psychické týrání již negativně poznamenává i obě nezletilé děti, vyrostou z nich pokřivení lidé se špatným vzorem do života. Začala shánět vyhovující byt k pronájmu v blízkosti zájmových kroužků dětí, kamarádů, dosavadního domu, aby mohly otce navštěvovat, kdykoli budou chtít. Sehnat odpovídající byt trvalo delší dobu. Manželka pro záchranu vztahu učinila vše. Opakovaně prosila manžela, aby byl hodný, přestal ji ponižovat, začal se k ní chovat jako k rovnocennému partnerovi, což bylo vše, co stihla říct. Vždy následovala odpověď (křik, i sprosté názvy manželky, máchání ruky se zaťatou pěstí:„ Co bys ještě nechtěla, vozíš si prdel v Mercedesu a jezdíš na luxusní dovolené a já vydělávám velké peníze pro nás všechny a všechno platím, co by za to jiná dala“). Pokud prosbu zopakovala, manžel zvyšoval hlas ještě více, zatínal pěst, máchal jí a vyhrožoval, že jí jednu„ lískne“, jestli něco řekne. Opakovaně jej řadu let prosila o společnou návštěvu manželské poradny, řešení problému. Manžel razantně tuto prosbu odmítal, křičel, že je zcela v pořádku a léčit by se měla manželka. Neexistovala rovnocenná komunikace. Manžel manželce k velkému překvapení v září 2018 sdělil, že byl u psychologa. Ptala se, proč nebyla návštěva společná, když se o to snažila mnoho let. Manžel nakonec souhlasil se společnou návštěvou psychoterapeutky, jíž manželka vyhledala. V té době již z návštěv psychologů věděla, že manžel se vzhledem k disociální poruše osobnosti nezmění, chování těchto osob se vůči obětem postupem času zhoršuje. I když věděla, že není jiné východisko z této situace než odejít, souhlasila s návštěvou psychoterapeutky, čekala zklidnění napjaté situaci v domácnosti do doby odchodu. Bála se manželovy agresivity, nevěděla, jak dlouho vydrží žít v takovém teroru. Bála se, že jí ublíží. Měla naplánovaný odchod, ale ne přesně stanovené datum, bylo těžké najít odvahu. S dětmi nakonec ze společné domácnosti v rodinném domě obec odešla datum, aniž to manželovi předem oznámila, na doporučení Bílého kruhu bezpečí. V obec pronajala byt 4+kk, aby každé z dětí mělo vlastní pokoj. Konkrétní plán včetně objednání stěhovací firmy, objednání odpojení GPS v autě, aby po odchodu manžel nesledoval každý pohyb vozu, připravila 10 dní před odchodem. Odchod uskutečnila, když věděla, že manžel bude pracovně v Brně. Dětem toto poprvé sdělila ve středu 3. 10. 2018 večer, když přišla domů ze zaměstnání. Učinila tak po zralé úvaze se souhlasem obou dětí pro dlouhodobé a neřešitelné neshody s manželem projevující se cíleným psychickým týráním a ponižováním i před dětmi. Děti projevily přání odejít, uvedly, že to očekávaly, nediví se. Dne datum v 16:22h, po přestěhování, manželovi napsala zprávu SMS (nechtěla telefonovat, křičel by, nepustil manželku ke slovu)„ Ahoj, odešla jsem i s dětmi, neboť nadále nehodlám snášet psychický nátlak, hrubost a ponižování z tvé strany. Děti odešly se mnou zcela dobrovolně. Samozřejmě nebudu bránit styku dětí s tebou. Zatím mě ani děti nevyhledávej. Bude to tak lepší hlavně pro děti, aby se lépe psychicky srovnaly s touto situací. Ozvu se za týden, abychom dojednali podrobnosti našeho rozchodu.“ Manžel od datum 17:10h pravidelně komunikoval s dětmi prostřednictvím Messengeru a SMS. Věděl, že jsou v pořádku. Děti napsaly, že bydlí s maminkou, budou se s ním rády vídat, brzy se ozvou. Proběhlo několik rozhořčených a urážlivých SMS od manžela. Čekala, až se uklidní. Obávala se i fyzického napadení. Sdělila, že jsou všichni v pořádku, děti chtějí bydlet s matkou, mohou jej kdykoli navštěvovat, bydlí v obec. Z manželových projevů bylo zřejmé, že důvod odchodu nechápe. Jakmile začala mluvit o jeho chování, tedy důvodu odchodu, důrazně ji vyzval, aby mlčela, jinak bude křičet. Po celou dobu odloučení jí manžel obviňuje, že zakazuje dětem návštěvy. S dětmi se však vidí často. Manželka nikdy nebránila dětem ve styku s otcem, vybízela je k tomu. Dětem je 15 a 17 let, mají své povinnosti do školy, kamarády, zájmy, otce navštěvují, jak to jde. Samy určují, kdy se s otcem uvidí. V průměru ho navštíví jeden nebo oba každý druhý víkend. Manžel se snaží děti manipulovat, což děti potvrdily při slyšení soudu. Po odchodu je u dětí určité zklidnění, což potvrdili i učitelé obou dětí, jsou nyní více psychicky vyrovnané, zlepšil se prospěch. Manžel je profesně velmi úspěšný manažer. Dlouhá léta byl generálním ředitelem a jednatelem velkých společností. Je zvyklý, že ho lidé poslouchají, on s nimi manipuluje, což uplatňoval i v rodině a pokračuje v tom i nadále. Odchod těžce psychicky nesl, vnímal ho jako obchodní případ, jež musí vyhrát. V řízení o úpravu poměrů dětí trval na střídavé výchově obou dětí, i když děti si to nepřály. Přáním dětí bylo od začátku odchodu být ve výhradní péči matky, což potvrdily výpovědi na OSPOD a dne 2. 4. 2019 u soudního řízení, kdy uvedly, že matka je k odchodu ze společné domácnosti nenutila, rozhodly se svobodně, potvrdily chování otce, který na matku často křičel i před nimi, což se zhoršovalo. Manžel celé soudní řízení o úpravu poměrů dětí účelově protahoval opakovanou neúčastí, nedodáváním vyžadovaných podkladů potřebných k soudnímu rozhodnutí. Ze všech soudních řízení se dostavil pouze jednou, když byly soudně vyžádány od centrální banky výpisy z bankovních účtů, bylo zjištěno, že manžel v hotovosti vybral necelých 12 milionů korun českých. Přišel podat vysvětlení tohoto, uvedl smyšlenky a nepravdy, snaží se cíleně snížit hodnotu SJM. Rozhodnuto o svěření dětí do výlučné péče matky bylo datum, bez jeho účasti, soudní řízení trvalo rok. Manželka měla zájem řešit rozchod dohodou. Manželovi dne 10. 10. 2018 adresovala návrh na úpravu poměrů k nezletilým dětem a majetkového vypořádání, aby soud nezkoumal příčiny rozvratu manželství. Manžel neměl zájem. Místo odpovědi a konstruktivního jednání podal 19. 10. 2018 návrh na vydání předběžného opatření pro střídavou výchovu obou nezletilých dětí, aniž podal návrh ve věci samé. Okresní soud Praha – východ návrh zamítl. Po celou dobu manželství manželku psychicky ponižoval a ubližoval jí. V poslední době se zintenzivnila jeho agresivita, cítila se doma v nebezpečí, bála se. V takovém strachu a stresu se nedá žít. Bylo těžké najít odvahu k odchodu. Nedalo se nikdy o vztahu a problémech v klidu mluvit, věci řešit. Manžel vzhledem k disociální poruše ani nechápe, že ubližuje a chová se špatně. Není možné se na ničem domluvit, ani nyní během soudních řízení. V řízení ohledně dětí nepřijal návrh dohody, tvrdil, že manželka se nechce dohodnout, nesouhlasí se střídavou péčí, na níž trval navzdory přání dětí a doporučení OSPOD, že by děti měly být v péči matky, jak svobodně vyjádřily. Zabránil vstupu manželky do stále společného domu výměnou zámku a vypnutím proudového chrániče (přístup přes garáž). Chtěla v jeho nepřítomnosti vyzvednout osobní věci, bojí se setkání vzhledem k jeho agresivitě. Manželské soužití je hluboce a nenapravitelně rozvráceno, neplní žádnou svoji funkci, do budoucna není naděje na zlepšení stavu. K manželovi ztratila důvěru a citový vztah. Nechce a nemůže s ním nadále žít. Od datum manželé nevedou rodinnou domácnost. V posledním roce společného soužití došlo k výraznému ochlazení v intimní sféře. Posledních cca osm měsíců už k intimním stykům prakticky nedocházelo. Po zralé úvaze se tak manželka domáhá rozhodnutí o rozvodu manželství.

2. Manžel vyslovil souhlas s rozvodem manželství, avšak nesouhlas s důvody uvedenými manželkou jako příčinu rozvratu, tuto shledává na její straně. Důrazně se ohradil proti tvrzení, že by měl manželku psychicky, fyzicky týrat. Tvrdil, že manželství bylo poměrně harmonické. Jako v každém vztahu, i manželé řešili neshody, které se občas objevovaly. Manželku měl upřímně rád, od začátku plánoval rodinu, děti a pěkný život. Snažil se dělat vše, aby jim bylo dobře, manželka a děti byly v bezpečí, zdravé a spokojené. Poměrně zásadní problémy nastaly krátce po narození dcery v roce 2002. Přestěhovali se do domu na Praze-východ, kde společně bydleli do doby, než se manželka neočekávaně odstěhovala a děti postavila před zásadní rozhodnutí – buď se odstěhovat s ní, nebo zůstat s otcem. Vystavila je tím velkému tlaku a stresu, které děti nemohly správně vyhodnotit, a pod tlakem okolností se rozhodly odejít s matkou, aniž by dostaly možnost s otcem situaci projednat. Z obavy o svůj další život se v této situaci rozhodly s matkou odejít. Manžel prakticky každý týden odjížděl za prací do Brna, kde měla sídlo obchodní společnost, pro kterou pracoval. Tuto práci měl již v době, kdy se s manželkou potkali. Od chvíle, kdy se poznali, proto manželka věděla, že bude manžel často pobývat mimo Prahu. Nabízel jí, aby se přestěhovali do Brna, kde měl dostatečné zázemí pro celou rodinu a mohl by se zde podílet na chodu rodiny a mít možnost děti vyrůstat apod. Manželka toto kategoricky odmítala s tím, že se z Prahy stěhovat nebude. Manžel nechtěl, aby mezi nimi kvůli tomu zbytečně vznikaly neshody, proto se musel přizpůsobit a 17 let v zásadě každé pondělí odjížděl do zaměstnání do Brna a vracel se nejpozději ve středu večer do Prahy, zbytek týdne odjížděl do práce opět z Prahy. Přibližně dva měsíce před porodem obou dětí, a vždy přibližně čtyři měsíce po porodu, dojížděl do zaměstnání a denně se vracel, aby manželce pomohl s dětmi. Byl si vědom toho, že je to pro manželku náročné, a chtěl, aby si mohla odpočinout, ale také měl potřebu s dětmi trávit více času. Dle manžela bylo zásadním vlivem, který ovlivňoval manželství a rodinné soužití, působení manželčiných rodičů, především matky manželky. Tchyně po narození dcery odešla ze zaměstnání do předčasného důchodu s tím, že náplň jejího života bude výchova dětí manželů a v podstatě se bude spolupodílet na jejich rodinném soužití. Obdobně to dělala v případě obou synů sestry manželky, kteří prakticky žili celý týden u prarodičů, přestože jak švagrová, tak její manžel byli v té době v domácnosti. Do domácnosti manželů se tchyně prakticky nastěhovala. Často se potkávali již brzy ráno, když manžel odjížděl do Brna, mnohdy jí pak i s tchánem potkal ještě večer, když se z Brna vracel. Matka manželky v domácnosti vařila, přinášela jídlo, které vařila doma, stěhovala zařízení kuchyně, nosila si vlastní nádobí, nastěhovala si do domácnosti manželů i oblečení a často si k nim také zvala kamarádky a příbuzné na návštěvu. Od manželů vyžadovala, aby jí pořádali v jejich domácnosti oslavy narozenin a oslavy jiných příležitostí, což bylo jejím koníčkem a hlavní náplní života, kromě nakupování a utrácení. Manželčini rodiče tak významně ovlivňovali chod domácnosti. S postupem času se manželovi po návratu z práce stávalo, že jej děti volali vítáním„ …ahoj dědy“. Nejdříve se tomu smál, potom už ne. Běžné návštěvy manželčiných rodičů, mu nikdy nevadily, ba naopak chtěl, aby se babička s dědečkem s dětmi vídali, ale s ohledem na to, jak masivním způsobem se rodiče manželky snažili vměšovat do manželství, rodinného života a výchovy dětí, se snažil s manželkou opakovaně hovořit a dohodnout na režimu pravidelných návštěv, aby sobě i dětem zachovali obvyklý rozsah setkání s prarodiči, ale zároveň aby jejich vliv na rodinné soužití a pohodu byl pro oba manžele akceptovatelný. Měl obavy, aby manželčina matka nedohnala manželství svým chování k rozvodu, stejně jako to zapříčinila i v případě manželčiny starší sestry. Navrhl manželce, aby je rodiče navštěvovali pravidelně každý týden jednou, a to v pondělí, později se den změnil na úterý (kvůli škole, kroužkům a zaměstnaní tchána). Návštěvy se v praxi nezměnily, pouze krátce. Manžela si začali příležitostně dobírat sousedi s dotazem, zda v domě ještě bydlí on nebo prarodiče dětí. Když se nechápavě ptal proč, bylo mu řečeno, že matka jeho ženy přichází k nim domů několikrát týdně a manželka odjíždí, a vrací se až v průběhu odpoledne. Skoro vždy ale před návratem manžela ze zaměstnání. Do toho neustával tlak na další organizaci rodiny. I přes to, že chtěl svůj volný čas využít s dětmi a manželkou v klidu, byli neustále pod tlakem ohledně oslav a návštěv. Pokud odmítl a chtěl trávit čas jen v kruhu úzké rodiny, manželka jej neustále atakovala jak má absenci u rodičů omluvit, protože pro ně pouhé„ promiňte, nemůžeme“, nebo„ dnes opravdu nechceme, rádi bychom byli jen spolu“, nebylo akceptovatelné. Manžel by se s tím vyrovnal, ale manželka z toho byla vždy velmi nervózní. Byl z toho velmi smutný a zklamaný, snažil se s manželkou hovořit o jejich způsobu života, o tom, že by chtěl, aby babička s dědečkem plnili svoji roli, ale nikoli byli aktivními členy rodiny. Před narozením syna s manželkou mluvili o dalším dítěti. Tehdy bylo dceři něco kolem jednoho roku. Připadalo mu, že na další dítě je poměrně brzy, bál se, aby manželka vše spolehlivě a v klidu s dětmi zvládala, s přihlédnutím, neboť byl pravidelně mimo bydliště. Manželka jej ujistila, že s tím počítá a je na to připravena. Velmi si přál, aby výchova dětí probíhala bez významnějších zásahů rodičů, aby si zachovali frekvenci návštěv jednou v týdnu. Anebo tehdy, pokud si to situace přirozeně vynutí, ať už z důvodu manželčiny návštěvy, lékaře, kadeřníka, kosmetiky, pedikúry, nákupů, později školy a podobně. Opakoval manželce návrh přestěhovat se do Brna, nebo na změnu zaměstnání, aby mohl být denně doma. To manželka vždy odmítala. Říkala, že pokud by pracoval jinde, mohlo by se stát, že ztratí dobře placenou práci a vydělával by méně, s čímž nesouhlasila. Souhlasila s tím, že její rodiče budou děti a domácnost navštěvovat pravidelně, jednou týdně. Bohužel neustával tlak a účelové důvody, pro které bylo vždy nutno návštěvy opakovat několikrát týdně, těmto nátlakům matky nedokázala nijak rozumně čelit. Byť s tím ne vždy souhlasil, snažil se najít pochopení, nechtěl rozepře, proto to přehlížel a tiše souhlasil. Děti pobývaly převážně v Praze, i když bylo možné, aby s ním jezdili do Brna, dokud nezačaly chodit do školy. Snažil se, aby, pokud jeli jako rodina, přibližně jednou za dva měsíce, do Brna, se děti mohly vidět s jeho rodiči. Proto většinou při pobytech na Moravě trávily děti víkendy s babičkou a dědou v obec. Manželka to chtěla i proto, aby mohli trávit čas spolu, vyžadovala, aby vždy chodili na večeře, bavili se, tančili, byli po restauracích a kamarádech. Přes den potom chtěla utrácet po nákupech a obchodních centrech. Chtěl, aby byla spokojená a šťastná, v zájmu zachování pěkného soužití souhlasil, i když preferoval být s dětmi. Manželka nesla velmi nelibě, když místo návštěvy obchodních center, navrhl třeba společný sport nebo procházku do lesa. Po celou dobu manželství měl manžel hezký vztah k dětem. Vždy si je moc přál, byl šťasten, že je mají, vždy dbal, aby byly v bezpečí, bylo o ně postaráno, cítily se dobře a byly šťastné. Učil je vše od běžných věcí až po jízdu na kole, lyžování, plavání i ostatní sporty, učil je zpěv, vaření, pečení, učil je tančit, vedl je ke vztahu k tradicím, rodině, přátelství a povinnostem. Pokud to bylo možné, snažil se s nimi učit a zajímal se o jejich výsledky ve škole. Velmi jej ale trápily situace, které manželka vytvářela svým přístupem k výchově a k dětem, když nedokázala prosadit plnění úkolů u dětí ani běžnou formou ani jinak. Šlo především a plnění úkolů do školy nebo udržování pořádku a podobně. Často se stávalo, že když se po pár dnech vrátil domů, přivítala jej se sdělením, co děti provedly a co nesplnily, a vyžadovala, aby to s dětmi řešil, případně docházel do školy na pohovor s učiteli. Snažil se vždy s dětmi dohodnout a přimět je domluvou k plnění úkolů a dodržování pořádku. Byť tak činil vždy domluvou, děti to, s ohledem na jejich věk, nesly přirozeně s nelibostí, což bylo spojeno s tím, že je to otec, který je ten co nastavuje kázeň a relativně je trestá. Nesl to velmi těžce, nechtěl být rodičem, který je pořád„ mimo dům“, a když přijde, tak se zlobí a stanovuje nepříjemná opatření. Hodně jej trápilo, že manželka v neřešitelných situacích říkala:„ počkejte, až přijde táta, to uvidíte“. Logicky to v dětech vyvolávalo respekt a obavy. Nechtěl, aby to tak bylo, ale na druhé straně mu záleželo na tom, aby děti měly vztah k povinnostem. Nemohl to tedy odbýt mávnutím ruky. Opakovaně manželku prosil, aby to takto nedělala, a snažila se sama s dětmi najít řešení k plnění povinností, ale to se nikdy nepovedlo, což bylo pro něj velmi stresující. V době, kdy děti začaly chodit do mateřské školky, manželka přišla s návrhem, že chce jít do zaměstnání. Měl pochopení a souhlasil, nicméně zdůraznil, že situaci musí zvládnout jen oni čtyři, nebo by případně opět změnil zaměstnání blíže Praze. To manželka opět odmítla s tím, že nesouhlasí, aby se na úkor toho změnil rozpočet rodiny, kdy by musela slevit ze svých nároků na spotřebu peněz. Místo práce nakonec začala studovat, nejdříve jazykovou školu, později vysokou školu. Její studium, se ale významně začalo podepisovat na organizaci rodinného života. Mimo jiné proto, že manželka měla buď o víkendech školu, anebo se učila. Starost o domácnost a děti tak zůstala na manželovi. Neměl s tím problém, začal pravidelně o víkendech vařit, většinou i zásobu na týden, dětem do školy i manželce. Manželka ale nesla nelibě, když jí řekl, že měl v plánu uvařit něco konkrétního, na což ale nepřinesla suroviny, přestože na tom byli dohodnuti. Aby předešel těmto zbytečným rozhovorům v rámci zachování klidu v rodině, navrhl, že bude chodit i nakupovat, což v uplynulých minimálně 13 letech dělal pravidelně. Přesto i nadále manželce posílal částku 20 000 Kč na nákup do domácnosti, byť prakticky nenakupovala pro rodinu nic. Oblečení pro děti, sportovní vybavení a další potřeby chodil nakupovat s dětmi. Manželka však měla další nároky tím, že nestíhá úklid domácnosti a požadovala hospodyni, která se postará o dům a úklid, s čímž souhlasil. Pokud to šlo, snažil se vozit děti do školy, vyzvedávat je a vozit na kroužky, podíleli se na tom s manželkou. Mimo toto ale manželka pro rodinu nedělala ničeho. Pokud jde o domácí práce, na manželku zůstalo jednou týdně vložení prádla do pračky, přenesení do sušičky a vyžehlení košilí. Zbytek času věnovala výhradně sobě, o víkendu vstávala před obědem, v týdnu chodila na kosmetiky, pedikúry, cvičení, ale především po nákupech. Manžel nabyl podezření, že manželka trpí shopaholismem. Pravidelně nakupovala oblečení, zejména obuv (doma měla přibližně 100 až 200 párů bot a kabelek, spoustu z nich nikdy neužila soudě podle neošlapaných podrážek), další spoustu oblečení, které nikdy nemohla unosit a pořád nakupovala další, tajně. Věděla, že s jejím sklonem k nakupování není manžel úplně srozuměn a zamykala šatnu, skříně a podobně. Na otázky se vymlouvala, že je to proto, aby hospodyně nekradla, děti nezničily atd., schovávala klíče a další. Byl z toho deprimovaný, opakovaně žádal, ať se nechá případně vyšetřit, že to není normální. Vadilo mu i lhaní, kterého začalo strašně přibývat. Pokaždé to ale manželka přešla tím, že to není pravda, začala zvyšovat hlas a byla nepříjemná. Chtěl se vyhnout hádkám a nechal to většinou být. Manželka po většinu času manželství vyhledávala zábavu, spojenou s velmi dobrým jídlem a pitím, trvala na luxusních dovolených a zážitcích. Chtěla, aby chodili často do společnosti jako za dob, než se vzali. Manžel chtěl být doma a s dětmi. Na rozdíl od svých přátel trávil víkendy výhradně doma, anebo v kruhu rodiny. Pokud přijal pozvání například na golf, tak jen tehdy, když mohli jet všichni společně a trávit čas po skončení turnaje spolu. Chtěl jezdit na kola chodit na procházky po lese a po horách. To manželka ale odmítala. Velmi rád jezdil s rodinou a dětmi do Chorvatska, tam ale manželka jezdila velmi nerada, bylo tam potřeba občas uklidit kuchyni, koupelnu a podobně. Manželka vyžadovala luxusní dovolené, jako např. USA, kde chtěla utrácet v ochodech. Nebo exotické dovolené, aby mohla sedět u bazénového baru s obsluhou anebo jet na výlet autem, ale nikam nechodit. Vyhověl jí a moc se nebránil, měl ji rád. Soužití se zhoršilo v posledních letech. Když v roce 2016 manžel přišel po 17 letech o zaměstnání, trvalo téměř půl roku, než si našel jiné místo. Chtěl rozumně hospodařit s rozpočtem do doby, než začne znovu pracovat. Omezil proto výdaje rodiny, což manželka nesla velmi nelibě a často kvůli tomu vyvolávala hádky, zejména pak před dětmi. Chtěl, aby manželka, která do domácnosti ani dalších nákladů rodiny ze svého platu nijak nepřispívala, vystačila měsíčně se mzdou, kterou vydělává, což bylo přibližně 35 000 Kč čistého. Ta toto odmítala, nechtěla se s tím spokojit, říkala, že jí to nestačí a stále nosila účty za palivo a nákup kosmetiky, které požadovala uhradit, s tím, že je normální něco pro svou manželku udělat. Mnohdy to přišlo až zvláštní a nepřirozené, že začala tento problém řešit před dětmi, ale především proto, že oproti dřívějším letům záměrně stupňovala napětí a provokovala, dokud jej nedonutila zvýšit hlas. Potom hádku s posměvným úšklebkem ukončila a odešla. Nemohl se zbavit pocitu, že mu manželka lže a podvádí jej. Zejména, když pod záminkou nutné zdravotní, život ohrožující operce rozestoupených břišních svalů, požadovala úhradu banálního chirurgického zákroku na vyhlášené soukromé plastické klinice ve výši přibližně 150 000 Kč. A to v době, kdy byl bez pravidelného příjmu. Když zjistil, že si kromě avizované operace, nechala udělat liposukci břicha, pozadí a stehen a plastiku břicha, byl z toho opravdu smutný. Trápily ho zejména lži a dětinské výmluvy. Ke zlepšení vztahu a soužití to moc nepřispělo. Stejně jako údajné taneční kurzy, které začala manželka navštěvovat údajně s kamarádkou už v roce 2015. Manželčin návrh, aby chodil také, odmítl z několika důvodů – má problémy s koleny, lehkou nadváhu, chtěl raději trávit večery všedních dnů s dětmi a manželkou, potřeboval přijít do práce odpočinutý, aby mohl zodpovědně plnit pracovní úkoly. Problémy se stupňovaly a napětí také. Měl podezření, že manželka nejenom lže, ale také jej podvádí. Opakovaně a mnohokrát žádal, aby začali vztah nějak řešit. Trápil se moc, především kvůli dětem, chtěl vztah udržet za každou cenu. Manželku žádal, aby šli do manželské poradny, nebo k psychologovi, ta to vždy odmítala, smála se, říkala, že ona to nepotřebuje. Že potřebujte jen chodit tančit, a že to je stejné, jako kdyby chodila na jógu, že to nemůže vadit, manžel do toho nemá co mluvit. Namítala, že je to její volný čas, na který má právo. Manžel to tak nevnímal, když odcházela minimálně 2x týdně večer tančit a vracela se kolem druhé hodiny ráno. Když naléhal a prosil, aby šli k psychologovi, manželka přistoupila na to, že se vracela před půlnocí, kdy se trochu uklidnil. Manželka však přidala další den večeře s kamarádkou, a další večer pracovní večeři opět s návratem nad ránem. Kdyby to bylo jednou, nevěnoval by tomu pozornost, ale pokračovalo to řadu měsíců. K tomu se přidalo i to, že měl vážné zdravotní problémy, které mohly být způsobeny nestandartním intimním životem. Sám žádný vztah mimo manželství neměl, což jej utvrzovalo v tom, že je mu manželka nevěrná. Bylo to hrozné a stresující. Nechtěl si připustit rozpad manželství především kvůli dětem. Navštívil psychoterapeuta a žádal ho o pomoc, ten mu ale řekl, že bez manželky to nejde. Ta to opět odmítla. Namísto toho stále stupňovala napětí a vyvolávala hádky před dětmi. Přišlo mu to tak zvláštní až organizované a hrané. Vždy přišla s něčím, když byly děti doma, nebo vzhůru. Předtím nechala otevřené dveře u nich v pokojích, které bývaly běžně zavřeny. Postavila se tak, aby děti všechno slyšely. Přišlo mu mnohdy, jako by jí ten text psal někdo jiný. Používala obraty, které u ní nikdy neslyšel. Většinou se jednalo o to, že potřebuje peníze anebo o to, že zase jde někam tančit a když namítal, že mu to už vadí, křičela, že je to stejné, jako jiné ženy chodí cvičit jógu. Někdy jej donutila k tomu, že zvýšil hlas. Například v sobotu dopoledne přišla k obědu, který uvařil, dolů z ložnice, když spala dlouho po příchodu v pátek domů opět až nad ránem, z údajné pracovní večeře. Posadila se a viděla, že je frustrovaný a mlčí. Zahájila hovor:„ vidíte děti, táta buď mlčí, nebo řve... já se tady snažím dělat pohodu, a on buď mlčí, nebo řve.“ Ohradil se jenom pohledem s žádostí, ať toho nechá. Manželka to opakovala tak dlouho, dokud dostatečně hlasitě neřekl„ nechej toho“. Ukončila to slovy:„ vidíte děti, co jsem říkala, řve nebo mlčí“. Byl z toho rozladěn, trápilo ho to. Tehdy si pomyslel, že je to jako naschvál, aby to mohla dětem takto říci a názorně ukázat. S odstupem času to považuje za sehrané. Manželka jej také obviňovala z toho, že se ho bojí a má z něj strach. Je přesvědčen, že její pocity jsou způsobeny výhradně tím, že je ovlivněna výčitkami špatného svědomí. Uvědomovala si, že lže a podvádí, a to v ní vyvolávalo pocit strachu a napětí. Manžel odmítá manželčino tvrzení a obviňování z toho, že jí terorizoval a fyzicky napadl. To neudělal. Stejně tak odmítá nařčení, že záměrně do auta namontoval GPS zařízení, aby jí mohl sledovat. Mobilní aplikace měli ve všech vozidlech po celou dobu manželství z důvodu výhodnějšího pojistného auta, což manželka dobře věděla. Po celou dobu to nevadilo, vadit jí to začalo až v době, kdy neměla čisté svědomí ze svého nepoctivého jednání vůči manželovi. Je to jen další sehraná scéna, kterou se snažila ovlivnit a zmanipulovat okolí a především děti. Aby v nich vyvolala pocit toho, že se trápí, a že jí s manželem není dobře a bojí se ho. Záměrně je vystavila stresu a strachu o jejich vlastní budoucnost, když je postavila, před rozhodnutí, které musely udělat, aniž by dostaly možnost s otcem situaci projednat a promyslet. Proto dětem nezbylo, než udělat to co udělaly a s matkou násilně odešly. Manželka systematicky a dlouhodobě připravovala svůj odchod ze vztahu. Svým chováním v posledních letech se snažila navodit situace, aby přesvědčila děti a ukázala jim, jak ona je ta hodná a snaživá a on je ten zlý a přísný člověk, co jí brání v jejích životních zájmech. S pomocí jiných, a poučena z chyb, které při podobném cynickém odchodu z manželství udělala její sestra, dlouhodobě pracovala na dramatickém rozpadu vztahu. Manžel si pak nedovede vysvětlit, proč trvala na tom, aby trávili letní dovolenou roku 2018 v USA, když již v březnu téhož roku, podepsala plnou moc právničce pro zastupování ve věci rozvodu. Opakované žádosti na schůzku u psychologa odmítala, souhlasila až tehdy, aby těsně před ochodem u psychologa v podstatě sdělila, že odchází, protože manžel křičí anebo mlčí, a to celých přibližně 18 let. Je přesvědčen, že i tato návštěva byla pečlivě plánována a připravena. K psycholožce se následně vrátil sám a zeptal se, co si o jejich návštěvě vlastně myslí, přičemž tato nepotvrdila jeho domněnku přímo, ale připustila, že manželka patrně schůzku účelově sehrála. Po odchodu manželky žádal, aby se dohodli a uzavřeli dohodu ohledně dětí, rozvodu a rozdělení SJM, což vždy kategoricky odmítala. Požadoval, aby se mohli o výchovu a starost o děti dělit společně, protože tomu objektivně nic nebránilo. Děti jej mají rády, stejně jako on je, jeho schopnost se o děti postarat manželka nikdy nezpochybnila. Neochotou k dohodě si manželka patrně chtěla zajistit nepřiměřené výživné, a toto využít k dalším nákupům pro svoji osobní potřebu. Manželka bez jeho vědomí, odklonila ze společného jmění částku minimálně 7 milionů korun, které po dobu manželství měla na svých účtech, z podnikání a pronájmu bytu. Manželovi je z toho velmi smutno, ztratil v podstatě smysl života, manželku měl rád a strašně lpí na dětech, ty mu moc chybí. Pro rodinu a pohodlí rodiny dělal vše, co šlo, aby všem zajistil bezpečí pohodu lásku a stabilitu, dětem dobré vzdělání a budoucnost. Nemůže se zbavit pocitu, že manželka s ním byla jen z vypočítavosti a ekonomických důvodů. Utvrzuje jej v tom průběh jejích předchozích vztahů, když v 18 letech odešla do Itálie, kde v blízkosti Neapole žila v rodině bohatého o 20 let staršího stavitele, obklopena služkami, komornými. Až jí přítel koupil automobil, tak ho opustila. Nebo když v přechozím vztahu žila s jiným Italem majitelem velkoprodejny v blízkosti Bari. Když se přítel v roce 1999 dostal do finančních problémů, tak ho po několikaletém vztahu rychle opustila a vrátila se zpět do Prahy. Dle manžela je vztah v podstatě téměř rozložen a nedá se předpokládat, že by našel schopnost v něm pokračovat. Narušena byla nejen důvěra a upřímnost. Intimní život manželů trval téměř do doby, než manželka domov opustila a násilím odvedla děti. Nicméně ani po této stránce si manžel nedokáže pokračování vztahu představit.

3. Soud provedl v řízení důkaz účastnickým výslechem manžela, účastnickým výslechem manželky, oddacím listem účastníků (čl. 9 - 10 spisu), lékařskou zprávou (čl. 98 spisu), rodnými listy (čl. 96, 97 spisu), rozsudkem o úpravě poměrů k nezletilým dětem z manželství narozeným (čl. 35 – 87, 88 - 93 spisu).

4. Z důkazů shora uvedených vzal soud za prokázané, že manželství účastníků bylo uzavřeno dne 30. 6. 2001 před Obecním úřadem v Karlštejně (oddací list na čl. 9 - 10 spisu).

5. Otci celé jméno manžela narozenému dne datum a matce celé jméno manželky, rozené příjmení, narozené dne datum se dne datum narodila nezletilá jméno celé jméno manželky a dne datum nezletilý jméno celé jméno manžela (rodné listy na čl. 96, 97 spisu).

6. Okresní soud Praha – východ rozhodl rozsudkem č. j. číslo jednací (spisová značka, spisová značka, spisová značka) ze dne 18. 12. 2019 ve znění rozsudku Krajského soudu v Praze č. j. číslo jednací ze dne 11. 11.2020 o úpravě poměrů nezletilých dětí z manželství narozených tak, že na dobu po rozvodu manželství se tyto svěřují do péče matky a otec se zavazuje hradit na výživu každého z nezletilých dětí částku 25 000 Kč (rozsudek na čl. 35 – 87, 88 - 93 spisu).

7. Manželka se dne 28. 4. 2018 dostavila do příjmové ambulance chirurgického oddělení Thomayerovy nemocnice, kdy následně byla sepsána zpráva níže uvedeného znění: anonymizováno 5 slov role v řízení anonymizováno 89 slov. příjmení: anonymizováno 17 slov obec anonymizováno 100 slov (lékařská zpráva na čl. 98 spisu).

8. V rámci svého výslechu manželka uvedla, že manželství uzavřeli po známosti trvající jeden a půl roku. Manžela měla ráda, zpočátku byl jejich vztah ideální, sňatek uzavírala z lásky. Rozvrat manželství vnímá od doby, kdy čekala narození nezletilého jméno. Na chování manžela se cosi změnilo. Vyžadoval, aby byla doma, k dispozici, pečovala o rodinu. Vnímala se tak, že je neschopná, neboť manžel veškeré její konání hodnotil a s výsledky nebyl spokojen. Měl pocit, že nic, co udělá, není v pořádku. Po určité době vyhledala odbornou pomoc, kdy jí bylo řečeno, že je zcela v pořádku, a naopak manžel trpí disociální poruchou osobnosti. Chtěla po manželovi, aby spolu navštívili manželskou poradnu, tento však odmítl s tím, že léčit by se měla ona. Situace eskalovala tak, že byla nakonec pouze doma, nestýkala se s kamarády, známými, jediným kontaktem byli sousedé z místa. Rodinný režim vypadal tak, že manžel byl vždy od neděle do čtvrtka pracovně v Brně a ona zabezpečovala veškerou péči o rodinu. Manželka toto vnímala tak, že manžel je tím, kdo rodinu zabezpečuje, proto to nejprve jako problém neviděla. Naopak, kvitovala, že je typem muže, co se dokáže postarat o rodinu. Postupně ovšem vnímala, že situace v rodině není v pořádku, dostala se až na dno. Manžel jí nikdy nepochválil, nepřál si, aby k nim docházeli její rodiče nebo její kamarádi. Dříve se manželka vždy manžela ptala, zda může jít s dětmi ven, zda k nim mohou přijít její rodiče, zda se může vidět s kamarády, což manžel většinou odmítl. Poté, co vyhledala odbornou pomoc, jí bylo doporučeno, aby si našla svůj prostor, kdy manželka začala tyto skutečnosti manželovi pouze oznamovat, namísto vyžadování svolení. Je přesvědčena, že její rodiče nezasahovali do společného soužití manželů. V domácnosti bývali pouze v pondělí, kdy manžel nebyl doma. Po určité době manželovi oznámila, že to takto bude, on byl velmi překvapen, bylo vidět, že ho to zarazilo, ale nic neříkal. Pokud byli rodiče v domácnosti, tak pouze, když nebyl manžel doma. Chtěla seznámit manžela se svými známými a kamarády, setkávat se s nimi, což však nebylo možné, stýkali se pouze se sousedy. Manžel jí stanovil velmi pevný režim, a pokud něco nebylo dle jeho představ, huboval. Například musela v garáži parkovat na vyznačeném místě, přesně do značek, když se netrefila, manžel to neakceptoval. Pokud jde o vzájemnou komunikaci, manžel své způsoby často měnil. Nejprve dokázal s manželkou 14 dní nemluvit, následně přešel k tomu, že křičel, řval a máchal rukama. V reakci na manželčin pláč křičel, ať nebrečí, že jej pláčem vydírá. Chtěla jediné – aby na ni byl manžel hodný a choval se slušně. Byť problémy ve vztahu vnímala již před narozením nezletilého syna, dlouhodobě je přecházela v naději, že se manžel změní. Když na manželovi chtěla, aby k ní byl hodný, velmi ho to rozčilovalo, křičel, že manželka má co chce a„ vozí si zadek v Mercedesu“. Ke komunikaci tedy manželka uzavřela, že se rozčiloval a komunikoval s ní velmi vulgárně. Okamžik úplného rozvratu manželství manželka zasazuje do března 2018, kdy se výrazně zhoršila jejich komunikace. Manžel do automobilu instaloval GPS a sledoval, kudy se manželka pohybuje, přičemž řešil jakoukoli změnu předem oznámené trasy. Další problém byl manželčině zájmu věnovat se tanci. Chtěla, aby se mu věnovali společně, když manžel dříve také tancoval a věnoval se folkloru. Měla představu, že by měli společný koníček, což by je mohlo stmelit. Byť se tomu manžel dlouhodobě bránil, manželka je nakonec oba přihlásila do kurzu tance. Manžel nenastoupil, ale ona kurz započala, cítila, že jí to pomáhá, odreaguje se. Popírá, že chodila domů z kurzu v noci. Dohodli se na kompromisu, že bude chodit ve 23:00 hodin. Vždy po tanci ještě relaxovala a dělala různá cvičení. Manžel však i tuto dohodu nakonec změnil a vyžadoval, aby se manželka tanci nevěnovala. V březnu 2018 se soužití manželů vyhrotilo, manžela se začala bát, křičel. Návštěvu psychologa odmítl. V říjnu 2018 proto manželka opustila rodinnou domácnost a od té doby žijí odděleně. K obnovení rodinné domácnosti nedošlo, tento stav vnímá jako lepší pro děti, aby nebyly vystaveny konfliktům. Obnovení soužití zcela vylučuje. K manželovu podezření na nevěru stojí na stanovisku, že nikdy nevěrná nebyla. Nebylo ani kam by toto začlenila, jelikož stále byla s dětmi a manžel ji navíc stále sledoval. Když byl vztah již velmi narušený, manžel přestal komunikovat. Sebral se a odjel, třeba i večer, aniž by manželka věděla, proč to udělal a kam jel. Že byl například na golfu, dovozovala až z toho, že v autě následující den viděla golfové hole. Manžel k tomu neřekl nic. Vždy mohl konat, jak uznal za vhodné, měl naprostou volnost. Sama neví, s kým se manžel stýkal v Brně, jak zde měl nastaveny své kontakty. Když například jel na hory s kamarády, věděla, kdy a s kým jede. Prezentoval se navenek jinak, než doma. Před lidmi působil vždy zábavně, uměl komunikovat. Naproti tomu doma udílel příkazy, zákazy. Rozdíl v chování vnímaly i děti. Když manželka oznámila svůj nástup do zaměstnání, manžel to nesl s nelibostí, vydělával dost peněz a nebylo to potřeba. Manželka však již v té době vnímala rozvrat manželství a chtěla být nezávislá. Popírá, že je shopaholik. Dovolené, a to i luxusní, vybíral vždy manžel. Jen jednou na začátku vybrala dovolenou sama, bylo jí líto dávat za dovolenou statisíce, i půl milionu, manžel s tím byl ale velmi nespokojen a dovolené tak vybíral jen on s tím, že pouze oznamoval destinaci. Nákupy v Americe, kam jezdili každé dva roky, nečinila pouze manželka, ale všichni členové rodiny, neboť to bylo velmi výhodné. Manžel chtěl, aby jej reprezentovala a působila adekvátně jeho manažerské pozici. Zpočátku vařila a zajišťovala nákupy, což vnímala jako součást úlohy paní domu. Neměli paní na úklid a brala to jako samozřejmost. Dříve se také společně starali o zahradu. Po operaci v roce 2010 však žádala manžela o pomoc s úklidem, ten se rozhodl, že najme paní na úklid. Také se rozhodl, že se najme zahradník. Pokud jde o vaření, manžel si vyžadoval pokrmy dle receptů jeho matky. Někdy mu chutnalo, někdy ne, často býval nespokojený. Když začala manželka studovat vysokou školu, rozhodl se manžel, že bude vařit sám, byť to manželka nepožadovala. Manžela to ale bavilo a vždy o víkendech vařil, manželka pak uklízela kuchyň. Když byl v práci, vařila manželka. Pokud jde o volbu místa manželova zaměstnání, uvedla, že toto bylo jeho rozhodnutím. Manželka potvrdila, že byla na lékařském zákroku, v jehož rámci jí bylo upraveno břišní okolí, o tom však manžel věděl, a byl to především zdravotní zákrok. Cenu za operaci si uhradila. S kosmetickou a jinou péčí manžel problémy neměl. Nevadily mu na to vynakládané výdaje, nýbrž manželčina nepřítomnost – nevěřil, zda se nesetkala s nikým jiným. Pokud jde o odbornou péči, kterou byla nucena vyhledat, uvedla, že nejprve vyhledala poradkyni, následně odborníka, se kterým byla v kontaktu tři roky. V návštěvách odborníka jí manžel nepodporoval, a jelikož vyžadoval, aby byla stále doma, byly návštěvy komplikované a nakonec byla manželka s odborníkem pouze v telefonickém kontaktu. Na terapii byli spolu jednou, a to v době, kdy byl již zřejmý rozvrat manželství. V té době byla již manželka rozhodnuta opustit společnou domácnost, pouze připravovala podmínky. V rámci návštěvy v Bílém kruhu bezpečí jí bylo doporučeno, aby odchod zrealizovala v době nepřítomnosti manžela. Pokud jde o volný čas, manžel se věnoval golfu, hře na počítači a jezdil na kole. Zejména hře na počítači se věnoval velmi intenzivně, často v době od příchodu z práce v 17 hod. do doby než šel spát. Seděl u počítače, nevěnoval se jí, a to přesto, že vyžadoval, aby byla doma. Večeře probíhala tak, že se s dětmi najedli a manžel se najedl, když byla přestávka. Pokusy o společnou hru golfu končily spíše konflikty mezi manžely. Manželovi vadilo, že má krátké rány a musí na ni čekat. Pokud jde o péči o děti a přípravu do školy, tuto zajišťovala především sama, manžel děti někdy přezkoušel, někdy se jim věnoval. V manželově povaze vnímá určitou nadřazenost, ale ona chtěla mít rovnocenný vztah.

9. Manžel zpočátku vnímal vztah jako spokojený. K manželce jej vázaly citové vazby. Vždy se snažil rodinu ekonomicky zabezpečit. Manžel dojížděl do Brna, kde vykonával práci. Manželce opakovaně nabídl přestěhování do Brna, tato však odmítla. Vyhovovalo jí bydlet v blízkosti Prahy. Zde bylo lepší vyžití jak z hlediska sociálního, tak z hlediska ekonomického. Manželka zajišťovala chod domácnosti. Po narození nezletilé se vracel ze zaměstnání každý den, aby byl doma s dětmi, pomohl manželce. Poté ráno vždy odjížděl do zaměstnání do Brna. Kontaktu manželky s jejími rodiči nebránil, avšak jejich pobyt v domácnosti manželů vnímal jako velmi invazivní. Těžce nesl, když jej děti vítali slovy„ ahoj dědy“. Postupně došlo k situaci, kdy se již sousedé smáli a dotazovali se manžela, zdali v domě ještě bydlí. Na výchově dětí mu velmi záleželo. Dětem se věnoval. Do školy se s dětmi připravovali oba rodiče, manželka i manžel. Manželka nebyla dostatečnou autoritou vůči dětem, neprosazovala plnění úkolů dětmi. Nesouhlasil tím, že manželka vyčkala příjezdu manžela ze zaměstnání, přičemž mu sdělila, co děti nevykonaly a měly tak učinit, vyžadovala, aby to s nimi řešil. Následně manželka uvedla, že nastoupí do zaměstnání. S tímto souhlasil, zároveň však bylo nutné zajistit péči o domácnost. Manželka nejdříve počala studovat, a to jazykovou školu, následně vysokou školu. V této době manžel se manžel počal věnovat i domácím pracím. Vařil. Byla sjednána pomoc do domácnosti. Manželka měla šatnu, která byla zamčená. Nezjišťoval přesně, kolik měla párů bot, zdali to bylo 100 či 200, ale když jednou šatnu otevřela, tak viděl, že je zde větší počet bot. V soužití počalo docházet k zásadním konfliktům v posledních letech. Zejména v období od roku 2016. V této době manžel ukončil zaměstnání, které v předchozí době vykonával. Určité období neměl žádné zaměstnání. Vyžadoval od manželky, aby akceptovala tuto situaci, přizpůsobila se jí. Chtěl, aby bylo hospodařeno s tím, že rozpočet rodiny se od předchozí doby změnil. Od manželky však nepociťoval podporu v tomto období. Manželka měla svůj příjem, k tomuto také bylo nutno přihlédnout. Velmi nelibě nesl, když manželka v době, kdy byl bez zaměstnání, podstoupila operaci na klinice plastické chirurgie s tím, že se jedná o lékařský zákrok, přičemž zjistil, že zákrok byl i z oboru plastické chirurgie. Není rozhodné, jaká částka za tento zákrok byla uhrazena, zdali to bylo 80 000 Kč či jiná částka, za podstatné považuje to, že manželka mu o tomto zákroku neřekla, byl přesvědčen, že se jedná výhradně o nutný lékařský zákrok. Manželce nabízel, že jí zajistí odborníka, manželka toto však odmítla, až poté zjistil proč. Manželé se neshodli ohledně tanečních kurzů, které manželka chtěla navštěvovat. Manželovi nabídla, aby je také navštěvoval. Tento návrh však odmítl, zejména pro zdravotní problémy. Manželka na tyto kursy nastoupila, domů se však vracela v pozdních večerních hodinách. Tvrdila, že na kursy dochází s kamarádkou, je však zvláštní, když si druhý den po kursu sjednala schůzku s kamarádkou, ačkoliv se vše mohly sdělit na kursu předchozího dne. Toto působilo nedůvěryhodným dojmem. Dohodli se, že manželka bude přicházet v 23.00 hodin. Manželka toto určitou dobu akceptovala, posléze však opět počala chodit později. Mezi manžely docházelo k hádkám. Manžel je prudké povahy, snadno se rozčílí, stávalo se tak, že křičel. Sjednal schůzku u odborníka. S manželkou se na návštěvě odborníka zcela neshodli. Manželovi odborník sdělil, že manželství je rozvrácené a soužití by mělo být ukončeno. Toto mu bylo sděleno před dovolenou v roce 2018. Přesto na dovolenou odjeli. I zde vnímá chování manželky jako účelové, neseriózní. V této době již manželka chtěla soužití ukončit, přesto s manželem odjela na dovolenou. Pokud manželé navštívili odborníka, bylo to ze strany manželky pouze proto, aby manželovi sdělila, že hodlá soužití ukončit, neměla zájem věc řešit.

10. Pokud byl k důkazu navržen protokol o výslechu dětí (čl. 177 a násl. spisu), tak je třeba konstatovat, že řízení ve věci péče o nezletilé je samostatným řízení, v němž jsou hodnoceny zájmy nezletilých dětí, toto řízení není v žádné spojitosti (vyjma té skutečnosti, že podmínkou pro rozhodnutí o rozvodu manželství je rozhodnutí o úpravě poměrů k nezletilým dětem) s řízením o rozvod. Je třeba zdůraznit, že není vhodným promítat postoje a vjemy dětí, a to nikoliv pouze nezletilých, do řízení o rozvod manželství. Označila-li manželka k důkazu zprávu Bílého kruhu bezpečí, tak z tohoto důkazu by nebyly zjištěny další skutečnosti. To, že manželka tuto organizaci navštívila, není sporným. Manželka v zásadě ve své výpovědi potvrdila, že opuštění rodinné domácnosti připravovala, návštěva této organizace byla součástí přípravy na ukončení soužití, manželka nadto uvedenou organizaci navštívila pouze jednou. Pokud by i byla uvedenou organizací vystavena zpráva o obsahu komunikace s manželkou, bylo by jejím obsahem shodné líčení událostí jako v žalobním návrhu a účastnické výpovědi manželky.

11. Manželka rozvrat časově zasazuje dokonce již do doby narození nezletilého syna. Popsala klíčové problémy, které pociťovala v průběhu celého soužití, a dále několik dílčích epizod, které nakonec ve vzájemném souhrnu vyústily v opuštění rodinné domácnosti. Vzájemnou manželskou komunikaci hodnotí tak, že byla dána nadřazenost manžela, tento ji úkoloval, diktoval, jakým aktivitám se může věnovat, vyžadoval, aby se svých volnočasových aktivit zdržela. Situaci ve vztahu vnímá tak, že byla omezována i z hlediska socializace, kdy manžel nebyl ochoten vyhledávat společnost jiných párů a známých, dokonce omezoval možnosti návštěv rodičů manželky.

12. Manžel popsal soužití jako problematické, identifikoval jednotlivé příčiny konfliktů tak, jak je vnímal ze svého pohledu. Zejména negativně vnímal intenzivní zapojení rodičů manželky do výchovy dětí a jejich zásahy do vedení domácnosti, kdy se až cítil ohrožen ve své rodičovské roli, zároveň pociťoval narušení rodinného klidu častými oslavami a návštěvami organizovanými tchýní. Dále vnímal to, že manželka selhávala při prosazování plnění povinností ze strany dětí, kdy toto musel vynucovat sám a cítil se, že je na něj přenášeno pouze řešení nepříjemných záležitostí. Je přesvědčen, že manželka postupně přestávala zastávat péči o domácnost. Je také přesvědčen, že manželka připravovala odchod z domácnosti velmi cíleně včetně postoje dětí.

13. Mezi manžely byly neshody ohledně trávení volného času. Manželka preferovala socializaci, ráda tančila. Manžel chtěl trávit čas doma nebo sportovat. Manžel nesouhlasil s docházkou manželky do kurzů tance, sám se této aktivity se nechtěl účastnit. Naproti manželka nebyla účastna volnočasovým aktivitám manžela, jízda na kole, golf, hraní počítačových her. Došlo k narušení důvěry, kdy manžel nabyl přesvědčení o manželčině nevěře, tato naopak poukazovala na to, že neměla přehled o aktivitách manžela, zejména při jeho pobytu v Brně. Pokud jde o navrhované řešení konfliktů prostřednictvím psychoterapie, oba manželé tvrdili neochotu ze strany toho druhého. Ač není zcela zřejmé, který z manželů nakonec vyloučil řešení problémů pomocí odborné intervence, k této nakonec nedošlo a tato skutečnost nebyla pro účely zjišťování příčin rozvratu rozhodná.

14. Je třeba zdůraznit, že skutkový závěr ohledně příčiny rozvratu manželství je namístě vždy činit z účastnických výpovědí obou manželů. Je zcela přirozeným, že oba manželé důvody vzájemných neshod vnímají odlišně, každý z manželů věc vnímá subjektivně a takto ji i hodnotí, nicméně přesto se z výpovědí manželů vždy staví okolnosti rozvratu manželství. Z výpovědí manželů je zřejmým, že shodné události každý z nich hodnotí odlišně a subjektivní vnímání téhož je protichůdné, zároveň je však průběh společného soužití manželů z jejich výpovědí postaven najisto. Zdůraznit je taktéž nutno, že předmětem hodnocení není a nemůže být každá jednotlivá skutečnost, která se udála, např. kolik má manželka bot, kdo dával prádlo do pračky, jaké potraviny byly nakupovány, v kolik hodin přicházel manžel k večeři. Také je třeba podotknout, že účelem řízení o rozvod manželství není zajištění důkazních prostředků pro jiná řízení. Z účastnických výpovědí bylo zjištěno, že manželé uzavřeli manželství, když navzájem pociťovali vzájemné citové vazby. Manželství bylo zpočátku spokojeným, situace v manželském soužití byla nastavena tak, že manžel zajišťuje rodinu ekonomicky, manželka zajišťuje péči o domácnost a děti. V průběhu rodinného soužití se však manželka v tomto modelu soužití přestala cítit komfortně a žádala o změnu přístupu manžela k její roli v rodině, požadovala větší osobní prostor, což však manžel neakceptoval. Manžel byl dominantním, což má přímou souvislost s tím, že rodinu zajišťoval ekonomicky, rodinní příslušníci nepociťovali žádné omezení v tomto směru. Sama manželka tuto skutečnost vnímala, když ve svých tvrzeních uvedla, že manžel byl pracovně velmi úspěšným, byl zvyklý na to, že jeho postoje jsou okolím akceptovány. Je tudíž logickým, že manžel tento osobnostní postoj projevoval i ve vzájemném soužití. Tato skutečnost se podává i z tvrzení žalovaného, když hodnotí chování manželky. Příčinou rozvratu manželství je tak ta skutečnost, že nedošlo ke změně v nastaveném rodinném soužití, kterémužto modelu se nadále manželka bránila, přičemž manžel tento její postoj neakceptoval.

15. V řešené věci soud dospěl k závěru, že manželství účastníků je tak hluboce, trvale a nenapravitelně rozvráceno, že nelze očekávat obnovení manželského soužití. Byť oba manželé vnímali svůj svazek jako zpočátku harmonický, oba uznali, že došlo k postupnému zhoršení, které nakonec vyústilo v definitivní rozvrat. Mezi manžely došlo k zásadnímu zhoršení a narušení vztahů, kdy lze uzavřít, že citové vazby stran obou manželů navzájem zcela vymizely.

16. Dle b., , o. z., manželství může být rozvedeno, je-li soužití manželů hluboce, trvale a nenapravitelně rozvráceno a nelze očekávat jeho obnovení. Přesto, že je soužití manželů rozvráceno, nemůže být manželství rozvedeno, byl-li by rozvod v rozporu a) se zájmem nezletilého dítěte manželů, které nenabylo plné svéprávnosti, který je dán zvláštními důvody, přičemž zájem dítěte na trvání manželství soud zjistí i dotazem u opatrovníka jmenovaného soudem pro řízení o úpravu poměrů k dítěti na dobu po rozvodu, nebo b) se zájmem manžela, který se na rozvratu porušením manželských povinností převážně nepodílel a kterému by byla rozvodem způsobena zvlášť závažná újma s tím, že mimořádné okolnosti svědčí ve prospěch zachování manželství, ledaže manželé spolu již nežijí alespoň po dobu tří let. Mají-li manželé nezletilé dítě, které není plně svéprávné, soud manželství nerozvede, dokud nerozhodne o poměrech dítěte v době po rozvodu manželů.

17. Dle § 756 občanského zákona, soud, který rozhoduje o rozvodu manželství, zjišťuje existenci rozvratu manželství, a přitom zjišťuje jeho příčiny, pokud dále není stanoveno jinak.

18. V daném případě dospěl soud k závěru, že vztahy mezi manžely jsou tak narušeny a manželství účastníků do té míry hluboce, trvale a nenapravitelně rozvráceno, že nelze očekávat obnovení společného soužití, rodinné domácnosti, účastníků. Proto postupoval v souladu se shora citovaným zákonným ustanovením a rozhodl tak, že manželství účastníků se rozvádí. Co se týká toho, že manželství nemůže být rozvedeno, jestliže by to bylo v rozporu se zájmy nezletilých dětí z manželství narozených, tak v řízení se z obsahu spisu nepodává žádných skutečností, z nichž by tento závěr bylo namístě učinit.

19. O náhradě nákladů řízení soud rozhodl dle , dle nějž, bylo-li možné zahájit řízení i bez návrhu a v řízení ve statusových věcech manželských a partnerských, nemá žádný z účastníků právo na náhradu nákladů řízení podle výsledku řízení; náhradu nákladů řízení lze přiznat, odůvodňují-li to okolnosti případu. V daném případě nebylo zjištěno, že by okolnosti případu či poměry účastníků přiznání náhrady nákladů odůvodňovaly, proto soud rozhodl tak, že na náhradu nákladů řízení žádný z účastníků nemá právo.

Poučení:

Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání ke Krajskému soudu v Praze u Okresního soudu Praha – východ, a to do patnácti dnů ode dne jeho doručení.

Manžel, který přijal příjmení druhého manžela, může do šesti měsíců po právní moci rozhodnutí o rozvodu manželství oznámit matričnímu úřadu, že přijímá zpět své dřívější příjmení; to platí i tehdy, hodlá-li manžel, který přijal příjmení druhého manžela s tím, že bude ke společnému příjmení připojovat své dosavadní příjmení, popřípadě první ze svých příjmení, užívat napříště jen své dřívější příjmení ( , ).

Občan je povinen požádat o vydání nového občanského průkazu do patnácti pracovních dnů po nabytí právní moci rozhodnutí soudu o rozvodu manželství, a to pokud je v jeho dosavadním občanském průkazu zapsán údaj o rodinném stavu nebo partnerství.