Details
ECLI
Source
Decision form
Issue date
Last update
File mark
Court
Jurisdiction
Judge
Máme iba nejednoznačné citácie tohto rozhodnutia.
Zobraziť všetky (2)No categories available
12 C 197/2021
Okresní soud v Mělníku rozhodl samosoudkyní Mgr. Danielou Kulíkovou ve věci
žalobkyně: osobní údaje žalobkyně
sídlem adresa žalobkyně
zastoupená advokátkou JUDr. jméno příjmení
sídlem adresa
proti
žalovanému: osobní údaje žalovaného
bytem adresa žalovaného
o zaplacení částka s příslušenstvím
takto:
I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku ve výši částka spolu se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,25% ročně z částky částka od datum do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.
II. Žaloba se v části, v níž se žalobkyně domáhá zaplacení částky ve výši částka spolu s úrokem z prodlení ve výši 8,25% ročně z částky částka od datum do zaplacení, a částky ve výši částka, a úroku ve výši 102,66% ročně z částky částka od datum do datum ve výši částka, a úroku ve výši 8,25% ročně z částky částka od datum do zaplacení, maximálně však do doby, kdy celkový tento úrok za dobu od datum dosáhne částky částka, zamítá.
III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
Odůvodnění:
I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku ve výši [částka] spolu se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,25% ročně z částky [částka] od [datum] do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku. II. Žaloba se v části, v níž se žalobkyně domáhá zaplacení částky ve výši [částka] spolu s úrokem z prodlení ve výši 8,25% ročně z částky [částka] od [datum] do zaplacení, a částky ve výši [částka], a úroku ve výši 102,66% ročně z částky [částka] od [datum] do [datum] ve výši [částka], a úroku ve výši 8,25% ročně z částky [částka] od [datum] do zaplacení, maximálně však do doby, kdy celkový tento úrok za dobu od [datum] dosáhne částky [částka], zamítá. III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
1. Žalobkyně se obrátila na zdejší soud žalobou, ve které se domáhala, aby soud uložil žalovanému povinnost zaplatit jí částka s příslušenstvím. Tento požadavek odůvodnila tím, že žalobkyně jako věřitel uzavřela s žalovaným jako dlužníkem dne datum smlouvu o úvěru číslo. Na základě smlouvy byl žalovanému poskytnut úvěr ve výši částka. Žalovaný se zavázal poskytnutý úvěr spolu s úrokem ve výši 167,78 % ročně splácet v 18 měsíčních splátkách po částka splatných vždy k 22. dni kalendářního měsíce počínaje listopadem 2019, to vše dle splátkového kalendáře. Žalobkyně prověřovala schopnost žalovaného splácet úvěr, a to na základě dokladů o příjmech, výpisů z bankovního účtu a prohlášení dlužníka. Žalobkyně dále ověřila úvěrovou historii žalovaného v databázích příjmení a NRKI, prováděla kontrolu, zda žalovaný neprochází insolvencí. Na základě těchto informací bylo zjištěno, že žalovaný má dostatek volných zdrojů ke splácení úvěru. Žalovaný uhradil na splátkách úvěru celkem částka. V průběhu splácení se s plněním své povinnosti dostal do prodlení, protože řádně a včas neplatil splátky úvěru. V důsledku prodlení žalovaného došlo k automatickému zesplatnění celého dluhu. Ke dni zesplatnění úvěru se celá dosud nezaplacená jistina úvěru a veškeré dosud nezaplacené úroky za poskytnutí úvěru přirostlé ke dni zesplatnění úvěru staly součástí nové jistiny úvěru, která činí částka Smluvní strany si ujednaly, že žalovaný je povinen v případě prodlení s uhrazením nové jistiny zaplatit žalobkyni úroky z prodlení v zákonné výši z nové jistiny úvěru až do jejího úplného zaplacení, smluvní pokutu ve výši 0,1 % denně z nové jistiny v případě prodlení s její úhradou, tj. od datum, úroky za poskytnutí úvěru z původně nesplacené jistiny úvěru. Dluh žalovaného se sestává z částka představující novou jistinu (z toho částka představuje dluh na jistině úvěru a částka dluh na úrocích za období do zesplatnění) a částka představující kapitalizovanou smluvní pokutu ve výši 0,1 % denně ze částka od datum do datum. Žalobkyně dále požaduje zaplacení úroku ve výši 102,66 % ročně z částky 33 836 od datum do datum ve výši částka a úroků ve výši 8,25 % ročně z částky částka od datum do zaplacení.
2. Žalovaný se ve věci ani přes výzvu soudu nevyjádřil.
3. Soud na základě provedených důkazů učinil následující skutková zjištění:
4. Žalobkyně, jako nebankovní poskytovatel spotřebitelských úvěru, uzavřela s žalovaným na základě jeho návrhu smlouvu o úvěru č číslo, a to dne datum, podle níž se žalobkyně zavázala žalovanému poskytnout peněžní prostředky ve výši částka, které se žalovaný zavázal splatit spolu s obchodním úrokem v 18 měsíčních splátkách po částka. Sjednaná výše úroku činila 167,78 % ročně, RPSN 167,78 % Smluvní strany si sjednaly pro případ prodlení žalovaného se splácením úvěru smluvní pokutu a ve výši 0,1 % denně z dlužné jistiny po zesplatnění dle bodu 6.5 smlouvy) /viz výpis z registru nebankovních poskytovatelů úvěru na č. l. 10 spisu, smlouvu o úvěru na č. l. 30 – 33 spisu, informace pro klienty na č. l. 25 – 26 spisu, oznámení o schválení úvěru na č. l. 35 spisu, dodejka na č. l. 39 spisu, splátkový kalendář na č. l. 36 spisu, předsmluvní formulář na č. l. 41 – 43 spisu/. Žalobkyně žalovanému jistinu úvěru poskytla dne datum bezhotovostním převodem /viz potvrzení o platbě na č. l. 22 spisu/. Žalovaný však jednotlivé splátky nehradil řádně a včas, Žalobkyně proto zesplatnila jistinu úvěru ke dni datum v celkové výši částka (z toho částka představuje dluh na jistině a částka představuje dluh na úrocích do zesplatnění /viz upomínky na č. l. 37 – 38 spisu, oznámení o zesplatnění na č. l. 40 spisu/. Žalobkyně naposledy vyzvala žalovaného k úhradě pohledávky předžalobní výzvou ze dne datum /viz předžalobní výzvu na č. l. 11 spisu, podací arch na č. l. 12 spisu/. Žalobkyně ohledně schopnosti žalovaného splácet spotřebitelský úvěr zjistila, že žalovaný je zaměstnancem společnosti právnická osoba na dobu určitou od datum do datum. příjmení příjem žalovaného za měsíc červenec 2019 činil částka a za měsíc srpen 2019 činil částka. Výdaje žalovaného na živobytí činí částka a na bydlení částka. Žalovanému zbývá rezerva ve výši částka, je svobodný, bezdětný a v domácnosti žije se spoluúčastníkem, má základní vzdělání. V databázi příjmení nebyly evidovány žádné dluhy žalovaného po splatnosti /viz výpis z registru příjmení na č. l. 20 – 21 spisu, výplatní pásky na č. l. 18 – 19 spisu, detail platby na č. l. 23 – 24 spisu, dohodu o změně pracovní smlouvy na č. l. 27 spisu, hodnocení klienta na č. l. 28 – 29 spisu, kartu klienta na č. l. 34 spisu/. Z dalších provedených důkazů soud nezjistil pro řízení relevantní skutečnosti. Žalovaný netvrdila ani neprokazoval, že by dluh žalobkyni uhradil. Tato skutečnost nevyšla najevo ani z provedených důkazů.
5. Soud dospěl k následujícímu závěru o skutkovém stavu:
6. Žalobkyně s žalovaným uzavřela smlouvu o úvěru, ve které se zavázala poskytnout žalovanému peněžní prostředky ve výši částka. Žalovaný se zavázal tyto peněžní prostředky žalobkyni vrátit v 18 měsíčních splátkách. Smluvní strany si ujednaly úroky ve výši 167,78 % ročně. Smluvní strany si dále sjednaly pro případ prodlení žalovaného se splácením úvěru smluvní pokutu ve výši 0,1 % denně z dlužné jistiny po zesplatnění dle bodu 6.5 smlouvy. Vzhledem k tomu, že žalovaný neplnil svou smluvní povinnost platit řádně a včas splátky, využila žalobkyně svého práva a celý dluh žalovaného zesplatnila.
7. Soud danou věc posuzoval po právní stránce podle ustanovení zákona č. 89/2012 Sb. , občanského zákoníku , ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ o. z.“), a dle ustanovení zákona č. 257/2016 Sb. , o spotřebitelském úvěru, ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ zákon o spotřebitelském úvěru“).
8. Podle ust. § 2395 o. z. se smlouvou o úvěru úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.
9. Podle ust. § 2399 odst. 1 o. z. úvěrovaný vrátí úvěrujícímu poskytnuté peněžní prostředky v dohodnuté době, jinak do měsíce ode dne, kdy byl o vrácení požádán.
10. Podle ust. § 580 odst. 1 o. z. neplatné je právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje.
11. Podle ust. § 588 věty první o. z. soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek.
12. Podle ust. § 3016 o. z. ustanoveními tohoto zákona nejsou dotčena ustanovení jiných právních předpisů o ochraně spotřebitele.
13. Podle ust. § 2 odst. 1 č. 257/2016 Sb. , o spotřebitelském úvěru, ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ zákon o spotřebitelském úvěru“) spotřebitelským úvěrem je odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli.
14. Podle ust. § 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Podle odst. 2 téhož ustanovení poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.
15. Podle ust. § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.
16. Podle ust. § 2991 odst. 1 o. z. kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Podle odstavce 2 bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.
17. Podle ust. § 2993 o. z. plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila. Plnily-li obě strany, může každá ze stran požadovat, aby jí druhá strana vydala, co získala; právo druhé strany namítnout vzájemné plnění tím není dotčeno. To platí i v případě, byl-li závazek zrušen.
18. Podle ust. § 1958 odst. 2 o. z. neujednají-li strany, kdy má dlužník splnit dluh, může věřitel požadovat plnění ihned a dlužník je poté povinen splnit bez zbytečného odkladu. Ustanovení § 1968 o. z. stanoví, že dlužník, který svůj dluh řádně a včas neplní, je v prodlení. Dlužník není za prodlení odpovědný, nemůže-li plnit v důsledku prodlení věřitele.
19. Podle § ust. 1970 o. z. po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.
20. Na základě provedeného dokazování a hodnocení důkazů každého jednotlivě a všech v jejich vzájemné souvislosti dospěl soud k závěru, že žaloba je z části důvodná. V řízení bylo prokázáno, že žalobkyně poskytla žalovanému částka. Soud vzal dále za prokázané, že žalobkyně a žalovaný chtěli uzavřít smlouvu o úvěru, ve které by se žalobkyně zavázala poskytnout žalovanému úvěr ve výši částka, a žalovaný by se zavázal vrátit žalobkyni jistinu úvěru spolu s příslušenstvím. Podle soudu tato smlouva nebyla platně sjednána, neboť žalobkyně řádně nezkoumala schopnost žalovaného splácet spotřebitelský úvěr. Je-li smlouva od počátku neplatná, nemá žalobkyně právo na zaplacení příslušenství ani smluvních pokut. Soud proto žalobkyni přiznal právo na zaplacení dosud neuhrazené části jistiny ve výši částka, jak je uvedeno ve výroku I. tohoto rozsudku. Žalobkyně vyšla při posuzování schopnosti žalovaného splácet spotřebitelský úvěr pouze z jeho osobního prohlášení o jeho majetkových a výdělkových poměrech. Takový postup žalobkyně však nesplňuje znaky odborné péče, neboť ta předpokládá, že žalobkyně tvrzení žalovaného řádně ověří, což se v daném případě nestalo (k tomu např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne datum, sp. zn. 33 cdo číslo). V řízení bylo sice prokázáno, že žalobkyně ověřovala tvrzení žalovaného ohledně svých příjmů (z pracovní smlouvy, výplatních pásek), ovšem žalobkyně neověřovala výdaje žalovaného. Žalobkyně vyšla jen z tvrzených informací žalovaného o jeho výdajích, a to ještě neúplných. Žalovaný uvedl, že jeho výdaje činí částka, přičemž u výdajů na živobytí uvedl jen zákonnou paušální částku životního minima. Žalobkyně nezkoumala další výdaje žalovaného, např. výdaje za dopravu apod.). Pouhé doplnění informací do formuláře bez dalšího ověření, není možné podle soudu považovat za posouzení úvěruschopnosti na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací. Žalobkyně měla dle soudu zkoumat schopnost žalovaného splácet spotřebitelský úvěr o to pečlivěji, chtěla-li žalovanému poskytnout úvěr ve výši částka při měsíčních splátkách ve výši částka.
21. Ohledně následku absolutní neplatnosti smluv o spotřebitelském úvěru uzavřených po účinnosti zákona o spotřebitelském úvěru číslo Sb., tedy od datum soud uvádí, že pouhý jazykový výklad ust. § 86 a § 87 zákona o spotřebitelském úvěru (zejména vzhledem k druhé větě odst. 1 § 87) by mohl nasvědčovat, změnou textace oproti předchozímu znění zákona o spotřebitelském úvěru došlo ke změně zákonného důsledku porušení kontinuálně stanovené povinnosti poskytovatele úvěru zkoumat úvěruschopnost v tom směru, že nově jím bude nikoli absolutní, ale pouhá relativní neplatnost dotčené smlouvy, kterou, jako takovou, by měl soud zkoumat pouze k námitce spotřebitele, avšak dle názoru soudu se stále jedná o neplatnost absolutní.
22. Při výkladu a aplikaci právních předpisů nelze pomíjet jejich účel a smysl, který není možné hledat jen ve slovech a větách toho kterého předpisu, ale je v něm třeba vždy nalézat i zásady uznávané demokratickými právními státy (srov. nález Ústavního soudu ze dne datum, sp. zn. I. ÚS 523/07 (N 113/53 SbNU 409)). Mezi tyto náleží i zásada rovnosti a s ní související zásada ochrany slabší strany, jejímž projevem je i ochrana spotřebitele, vtělená do zvláštní úpravy spotřebitelských vztahů, která usměrňuje v oblasti soukromého práva uplatnění obecné zásady autonomie vůle. K výkladu právních norem Ústavní soud mj. též v usnesení svého pléna ze dne datum, sp. zn. Pl. ÚS 92/06 , zdůraznil, že„ obecný soud není absolutně vázán doslovným zněním zákona, nýbrž se od něj smí a musí odchýlit, pokud to vyžaduje účel zákona, historie jeho vzniku, systematická souvislost nebo některý z principů, jež mají svůj základ v ústavně konformním právním řádu jako významovém celku; povinnost soudů nalézat právo neznamená pouze vyhledávat přímé a výslovné pokyny v zákonném textu, ale též povinnost zjišťovat a formulovat, co je konkrétním právem i tam, kde jde o interpretaci abstraktních norem a ústavních zásad (srov. např. nález sp. zn. Pl. ÚS 21/96 , Sb.n.u. sv. 7, str. 87, Pl. ÚS 19/98 , Sb.n.u. sv. 13, str. 131, Pl. ÚS 3/06 , I. ÚS 50/03 , IV. ÚS 611/05 , vše dostupné na webová adresa). Jinými slovy řečeno, soudy musí při své činnosti postupovat tak, aby interpretační a aplikační právní problémy řešily s maximální mírou racionality. Jestliže interpretace právní normy za použití jazykové metody výkladu vede k nerozumným výsledkům, zakládajícím neodůvodněnou nerovnost mezi subjekty, je na místě použít další výkladové metody, jako je metoda výkladu systematického, logického, teleologického či historického, které by přiměřeně korigovaly interpretační výsledky plynoucí ze základního, nikoliv však jediného, výkladu jazykového.“
23. Zákon číslo Sb., o spotřebitelském úvěru, jímž se v této věci právní vztahy řídí, vychází ze zásady rovnosti stran, kdy fakticky nerovné postavení spotřebitele ve vztahu s podnikatelem je dorovnáváno dotčenou právní úpravou směřující k vyvážení této faktické nerovnosti, projevující se ochranou slabší strany. Při jeho výkladu je třeba si uvědomit, že spotřebitel je skutečně slabší stranou, a je tak vůči poskytovateli při uzavírání smlouvy znevýhodněn. Nemá na rozdíl od poskytovatelů před uzavřením smlouvy znalost oboru, dostatek profesionálních zkušeností, právní poradenství, účinný marketing, ekonomickou sílu, nemá možnost stanovovat si smluvní podmínky, když smlouvy bývají uzavírány jako adhezní, apod. Současně již z podstaty věci si peněžní prostředky ze spotřebitelského úvěru nejčastěji obstarávají takové osoby, které volných peněžních prostředků zpravidla nemají mnoho nazbyt, nebo je dokonce zcela postrádají, a jejich cílem je úvěr (někdy za každou cenu) získat. Svou schopnost úvěr splácet pak subjektivně často přeceňují a naopak podceňují rizika s jeho vzetím spojená. Také proto je zákonem povinnost posoudit úvěruschopnost spotřebitele před uzavřením smlouvy ukládána nikoli spotřebiteli samotnému, ale poskytovateli, od něhož se očekává, že k tomuto přistoupí jakožto profesionál v daném oboru s náležitou odbornou péčí a objektivitou. Pro naznačené nerovné postavení smluvních stran je tedy na místě tuto nerovnováhu účinně v případě sporu vyvažovat. Relativní neplatnost jako následek porušení právní úpravy na ochranu spotřebitele toto účinné vyvažování znemožňuje, ba naopak by se v jejím důsledku stala pouze relativní i celá zákonem stanovená ochrana spotřebitele jako taková. Bez toho aniž by soud sám ex offo mohl přihlédnout k tomu, zda poskytovatel dostál své zákonné povinnosti, či zda naopak nastaly zákonné důsledky jejího porušení v podobě neplatnosti smlouvy o spotřebitelském úvěru, je ochrana spotřebitele touto úpravou zamýšlená pouze iluzorní.
24. Tento náhled, odmítající relativní neplatnost jakožto nedostatečný nástroj ochrany spotřebitele, je dlouhodobě sdílen i judikaturou Ústavního soudu. Již v usnesení pléna Ústavního soudu ze dne datum, sp. zn. Pl. ÚS 1/10 , bylo zdůrazněno, že koncepci relativní neplatnosti spotřebitelských smluv chápe Ústavní soud jako nesouladnou i s českým ústavním pořádkem, konkrétně s principy rovnosti, přiměřenosti a právní jistoty, která je neslučitelná s podstatou a účelem takové právní úpravy, jež má být projevem zásady ochrany fakticky slabší smluvní strany (spotřebitele), v soukromém právu korigující uplatnění zásady autonomie vůle (viz bod 41. citovaného rozhodnutí).
25. Soud má tedy za to, že v ust. § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru č. 257/2016 Sb. stanovenou neplatnost smlouvy jakožto důsledek porušení povinnosti poskytovatele (řádně a s odbornou péčí) posoudit úvěruschopnost spotřebitele je nutno vykládat za použití ust. § 588 o. z. jako neplatnost absolutní, když dané porušení povinnosti poskytovatele odporuje zákonu a současně (zejména pro širší možné dopady porušení této povinnosti) zjevně narušuje veřejný pořádek, a soud je proto povinen zabývat se uvedenou otázkou i bez návrhu žalovaného spotřebitele (k tomu srov. např. rozsudek Krajského soudu v Praze ze dne 1. 8. 2019, č. j. 27 Co 132/2019 - 97 nebo rozsudek ze dne 17. 10. 2019, sp. zn. 103 Co 19/2019 -118).
26. Žalobkyně zaslala na bankovní účet žalovaného částka, z čehož jí část vrátil. Vzhledem k tomu, že smlouvu o úvěru nebyla mezi účastníky řízení platně uzavřena, došlo ze strany žalovaného k bezdůvodnému obohacení a povinností žalovaného je toto obohacení vydat. Vzhledem k tomu, že žalovaný v průběhu splácení zaplatit žalobkyni částka, uložil soud žalovanému povinnost zaplatit žalobkyni zbytek poskytnuté jistiny úvěru ve výši částka (tj. částka – částka), jak je uvedeno ve výroku I. tohoto rozsudku.
27. Žalovaný byl povinna vrátit bezdůvodné obohacení bez zbytečného odkladu po výzvě k plnění dle § 1958 o. ze dne datum a žalovanému v ní byla poskytnuta lhůta k plnění do 15 dnů od data jejího odeslání, tj. od datum. Soud proto přiznal žalobkyni dle ustanovení § 1968 ve spojení s § 1970 o. z. právo na zaplacení úroků z prodlení z dlužné částky částka od datum do zaplacení v požadované výši 8,25 % ročně, která je v souladu s ustanovením § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb.
28. Jelikož soud uzavřel, že nedošlo k platnému uzavření smlouvy o úvěru, ve zbytku žalobu, co do uhrazené jistiny ve výši částka úroku do zesplatnění ve výši částka a smluvní pokuty ve výši částka, a to včetně příslušenství v podobě úroků z prodlení, jako nedůvodnou zamítl, jak je uvedeno ve výroku II. tohoto rozsudku.
29. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 2 zákona č. 99/1963 Sb. , občanského soudního řádu , tak, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení, neboť v řízení úspěšnějšímu žalovanému pro jeho procesní pasivitu žádné náklady nevznikly.
30. Lhůta k plnění ve výroku I. byla určena podle ust. 160 odst. 1 o. s. ř. o. s. ř.
Poučení:
Proti tomuto rozsudku je možné podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení jeho písemného vyhotovení ke Krajskému soudu v Praze. Odvolání se podává prostřednictvím Okresního soudu v Mělníku.
Žalobkyně má právo v případě, že žalovaný nesplní svou povinnost ve stanovené lhůtě dobrovolně podat návrh na provedení soudního výkonu rozhodnutí podle části šesté o. s. ř. o. s. ř. nebo návrh na provedení exekuce podle zákona č. 120/2001 Sb. , exekučního řádu.