Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

Nao 219/2019 - 54

- 55

pokračování

USNESENÍ

Nejvyšší správní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy JUDr. Tomáše Langáška (soudce zpravodaj) a soudců JUDr. Petra Průchy a JUDr. Filipa Dienstbiera v právní věci žalobce: V. V., proti žalované: Česká advokátní komora, se sídlem Národní 118/16, Praha 1, týkající se žaloby vedené u Městského soudu v Praze pod sp. zn. proti rozhodnutí žalované ze dne 25. 6. 2019, č. j. 10.01-000529/19-003, v řízení o námitce podjatosti soudce Městského soudu v Praze Mgr. Martina Lachmanna v uvedené věci, vedeném u Nejvyššího správního soudu pod sp. zn. , o námitce podjatosti vznesené žalobcem v posledně uvedeném řízení proti soudcům 1. senátu Nejvyššího správního soudu JUDr. Josefu Baxovi, JUDr. Lence Kaniové a JUDr. Ivo Pospíšilovi

takto:

Soudci Nejvyššího správního soudu JUDr. Josef Baxa, JUDr. Lenka Kaniová a JUDr. Ivo Pospíšil nejsou vyloučeni z rozhodování v řízení vedeném u Nejvyššího správního soudu pod sp. zn. o námitce podjatosti proti soudci Městského soudu v Praze Mgr. Martinu Lachmannovi ve věci vedené u Městského soudu v Praze pod sp. zn. .

Odůvodnění:

[1] Žalobou podanou k Městskému soudu v Praze (dále jen „městský soud“) se žalobce domáhá zrušení v záhlaví označeného rozhodnutí žalované ve věci žádosti o určení advokáta k poskytnutí právní porady nebo právní služby. Tato věc je u městského soudu vedena pod sp. zn. . V řízení vznesl žalobce námitku podjatosti vůči soudci městského soudu Mgr. Martinu Lachmannovi, o níž má rozhodnout Nejvyšší správní soud v řízení sp. zn. . Vzhledem k tomu, že Nejvyšší správní soud v posledně uvedeném řízení nad rámec nezbytného informoval žalobce o složení prvního senátu Nejvyššího správního soudu, jemuž bylo rozhodnutí o námitce podjatosti přiděleno podle rozvrhu práce, a výslovně též o tom, že lze namítnout podjatost soudců prvního senátu Nejvyššího správního soudu, žalobce této možnosti využil a vznesl včasnou námitku podjatosti vůči soudcům tohoto senátu JUDr. Josefu Baxovi, JUDr. Lence Kaniové a JUDr. Ivo Pospíšilovi. Dle rozvrhu práce připadlo rozhodnutí o této „vnořené“ či „řetězové“ námitce podjatosti v návětí uvedeným členům šestého senátu Nejvyššího správního soudu.

[2] Námitku podjatosti vůči soudci Baxovi žalobce odůvodnil tím, že jako předseda Nejvyššího správního soudu zastupoval Nejvyšší správní soud jako žalovaného v řízení před Krajským soudem v Brně sp. zn. , v němž vystupoval i žalobce jako účastník řízení. Soudce Baxa se k námitce vyjádřil tak, že se podjatý být necítí, řízení před Krajským soudem v Brně Nejvyšší správní soud nevyvolal, ani v rámci uvedeného řízení nezískal k žalobci žádný vztah.

[3] Námitku podjatosti vůči soudkyni Kaniové žalobce odůvodnil tím, že je zde propojenost mezi ní jakožto soudkyní Nejvyššího správního soudu a žalovaným Nejvyšším správním soudem v jiném řízení před Krajským soudem v Brně, v němž žalobce taktéž vystupoval jako účastník řízení; propojenost podle žalobce vyplývá z usnesení č. j. - 81, bodu 15. Soudkyně Kaniová se k námitce vyjádřila tak, že se podjatá být necítí, k účastníku ani k věci žádný vztah nemá. Důvod její podjatosti nezakládá ani zmíněné usnesení č. j. - 81.

[4] Konečně námitku podjatosti vůči soudci Pospíšilovi žalobce odůvodnil tím, že je členem zkušební komise žalované České advokátní komory a kromě toho se měl jako generální sekretář Ústavního soudu podílet „na podivných aktivitách“ se spisy, v nichž figuroval JUDr. Josef Baxa. Ani soudce Pospíšil se dle svého vyjádření podjatým necítí, vztah k žalované nezakládá jeho členství v její zkušební komisi, tato činnost je spíše odborné povahy a nesouvisí s agendou určování advokátů. Pokud jde o období výkonu funkce generálního sekretáře Ústavního soudu, nevzpomíná si na nic, co by mohlo zavdat pochybnosti o jeho nestrannosti, takovou okolností není ani úřední korespondence, kterou zřejmě z úřední pozice vedl s rodinnou příslušnicí žalobce.

[5] Podle , , (dále jen „ “) jsou soudci vyloučeni z projednávání a rozhodnutí věci, jestliže se zřetelem na jejich poměr k věci, k účastníkům nebo k jejich zástupcům je dán důvod pochybovat o jejich nepodjatosti. Vyloučeni jsou též soudci, kteří se podíleli na projednávání nebo rozhodování věci u správního orgánu nebo v předchozím soudním řízení. Důvodem k vyloučení soudce nejsou okolnosti, které spočívají v postupu soudce v řízení o projednávané věci nebo v jeho rozhodování v jiných věcech. Podle musí účastník řízení nebo osoba zúčastněná na řízení podjatost soudce namítnout do jednoho týdne ode dne, kdy se o podjatosti dozvěděl; zjistí-li důvod podjatosti při jednání, musí ji uplatnit při tomto jednání. K později uplatněným námitkám se nepřihlíží.

[6] Nejvyšší správní soud neshledal u žádného ze soudců jeho prvního senátu důvod pochybovat o jejich nepodjatosti, proto rozhodl tak, jak je uvedeno ve výroku tohoto usnesení.

[7] Především nutno zdůraznit, že první senát Nejvyššího správního soudu nebude rozhodovat ve věci samé, ale jen o námitce podjatosti soudce městského soudu, který teprve má rozhodovat ve věci samé. Pro jejich vyloučení je proto rozhodující, zda mají poměr k této věci, tj. k rozhodování o námitce podjatosti, nikoli k věci, o níž se vede řízení před městským soudem, a k žalované v tomto řízení. Již jen tento fakt vzdaluje „na hony“ rozhodování první senátu od věci, v níž jde o přezkum napadeného rozhodnutí žalované. Členství soudce Pospíšila ve zkušební komisi žalované České advokátní komory, v níž vystupuje toliko jako externí odborník a jeho role je omezena jen na účast při advokátních zkouškách, proto objektivně nepředstavuje okolnost, která by v potřebné minimální intenzitě mohla vyvolat pochybnosti o jeho nestrannosti při rozhodování o námitce podjatosti soudce městského soudu.

[8] Důvod pro vyloučení soudců z rozhodování o námitce podjatosti nemůže z povahy věci založit ani tvrzená propojenost soudkyně Kaniové a soudce Baxy s Nejvyšším správním soudem, opírající se o skutečnost, že žalobce žaloval Nejvyšší správní soud v jiných řízeních u Krajského soudu v Brně. Tvrzený důvod by totiž musel být připisován všem soudcům Nejvyššího správního soudu, takže by nakonec ani nikdo nemohl o námitce podjatosti vznesené žalobcem ve všech jím vedených řízeních, nyní i v budoucnu, rozhodovat. Opačný výklad by vedl k absurdním důsledkům, a již jen proto je nutno takový výklad zcela odmítnout (lze v této souvislosti odkázat na odstavec 12 v usnesení č. j. - 56 ze dne 27. srpna 2013: „Při rozhodování o vyloučení soudce je ... třeba mít na paměti též zachování funkčnosti soudu, resp. zákaz denegationis iustitiae, z čehož plyne, že výklad a aplikace ustanovení o vyloučení soudců nemohou vyústit v situaci, kdy již nebudou žádní soudci, kteří by o věci mohli rozhodovat.“). Stejně tak důvodem podjatosti nemůže být ani skutečnost, že soudce Baxa jakožto někdejší předseda Nejvyššího správního soudu za tuto instituci jako žalovanou v soudních řízeních jednal. Jeho role v těchto řízeních vyplývala z jeho postavení orgánu státní správy soudu a objektivně nemohla založit jeho osobní vztah k žalobci.

[9] Obdobně ani dřívější výkon funkce generálního sekretáře Ústavního soudu JUDr. Pospíšilem nemohl bez dalšího založit jeho osobní vztah k žalobci, byť by i s ním nebo s jeho příbuznými vedl JUDr. Pospíšil úřední korespondenci, neboť tato činnost vyplývá z povahy funkce generálního sekretáře Ústavního soudu; ostatně žalobce nijak nekonkretizuje úkony či postupy JUDr. Pospíšila, z něhož by bylo lze usuzovat na vytvoření vztahu k žalobci ve vyšší než nepatrné intenzitě, vymykajícího se přirozenému chodu věcí při výkonu úřední činnosti vůči třetím osobám (viz též odstavec 10 citovaného usnesení č. j. - 56). Žalobcovo tvrzení o „podivných aktivitách“ se spisy, v nichž figuroval JUDr. Josef Baxa jako zástupce protistrany, je zcela nekonkrétní, nepodložené a zlovolné; má-li žalobce na mysli řízení o ústavních stížnostech ve věcech, v nichž byl Nejvyšší správní soud žalován, platí o tom, co bylo uvedeno v předchozím odstavci, krom toho generální sekretář Ústavního soudu není soudcem Ústavního soudu a na rozhodování o ústavních stížnostech se nijak nepodílí.

Poučení: Proti tomuto usnesení nejsou opravné prostředky přípustné.

V Brně dne 5. prosince 2019

JUDr. Tomáš Langášek

předseda senátu