Details
ECLI
Source
Decision form
Issue date
Last update
File mark
Court
Jurisdiction
Žiadne známe citácie.
953FF92053FDB108C1257A4E006A4C7F.html
HTML · 13.74 KB
No categories available
30 Cdo 1125/2005
U S N E S E N Í
I. Dovolání žalobkyně se odmítá.
II. Žalobkyně je povinna zaplatit žalovanému na náhradě nákladů dovolacího řízení 5.700,- Kč do tří dnů od právní moci tohoto usnesení k rukám advokátky.
O d ů v o d n ě n í :
Rozsudkem ze dne 4.12.2002, č. j. 38 C 153/2000 -43, Městský soud v Brně zamítl žalobu, kterou se žalobkyně domáhala, aby žalovanému bylo uloženo platit jí „měsíčně výživné ve výši Kč 2.000,- a to počínaje dnem 26.6.2000“ (výrok I.) a rozhodl o nákladech řízení (výrok II.).
K odvolání žalobkyně Krajský soud v Brně rozsudkem ze dne 20.11.2003, č.j.
13 Co 246/2003 -76, rozsudek soudu prvního stupně potvrdil (výrok I.) a rozhodl
o nákladech řízení (výroky II., III., IV.).
Proti tomuto rozsudku podala žalobkyně dovolání. Navrhla, aby shora uvedené rozsudky soudu prvního stupně a odvolacího soudu byly zrušeny.
Žalovaný ve vyjádření k dovolání žalobkyně navrhl, aby dovolání bylo odmítnuto
Nejvyšší soud České republiky jako soud dovolací (§ 10a o.s.ř. ) po zjištění, že dovolání proti pravomocnému rozsudku odvolacího soudu bylo podáno oprávněnou osobou (účastnicí řízení) v zákonné lhůtě (§ 240 odst. 1 o.s.ř. ), přezkoumal napadený rozsudek bez nařízení jednání (§ 243a odst. 1 , věta první o.s.ř. ) a dospěl k závěru, že dovolání směřuje proti rozhodnutí, proti němuž není tento mimořádný opravný prostředek přípustný.
Dovoláním lze napadnout pravomocná rozhodnutí odvolacího soudu, pokud to zákon připouští (§ 236 odst. 1 o.s.ř. ).
Dovolání je přípustné proti rozsudku odvolacího soudu, jímž bylo změněno rozhodnutí soudu prvního stupně ve věci samé [§ 237 odst. 1 písm. a) o.s.ř. ], jímž bylo potvrzeno rozhodnutí soudu prvního stupně, kterým soud prvního stupně rozhodl
ve věci samé jinak než v dřívějším rozsudku proto, že byl vázán právním názorem odvolacího soudu, který dřívější rozhodnutí zrušil [§ 237 odst. 1 písm. b) o.s.ř. ], a jímž bylo potvrzeno rozhodnutí soudu prvního stupně, jestliže dovolání není přípustné podle ustanovení § 237 odst. 1 písm. b) o.s.ř. a dovolací soud dospěje k závěru, že napadené rozhodnutí má ve věci samé po právní stránce zásadní význam [§ 237 odst. 1 písm. c) o.s.ř. ]. Dovolání však přípustné není ve věcech, v nichž dovoláním dotčeným výrokem bylo rozhodnuto o peněžitém plnění nepřevyšujícím 20.000,- Kč a v obchodních věcech 50.000,- Kč; k příslušenství pohledávky se přitom nepřihlíží [§ 237 odst. 2 písm. a) o.s.ř. ] a ve věcech upravených zákonem o rodině, ledaže jde o rozsudek o omezení nebo zbavení rodičovské zodpovědnosti nebo pozastavení jejího výkonu, o určení (popření) rodičovství nebo o nezrušitelné osvojení [§ 237 odst. 2 písm. b) o.s.ř. ].
Přípustnost dovolání podle ustanovení § 237 o.s.ř. v posuzovaném případě není dána, a to již proto, že žalobkyně dovoláním napadá rozsudek odvolacího soudu, kterým bylo rozhodnuto o jejím návrhu na určení rozsahu vyživovací povinnosti žalovaného
k ní, tedy ve věci upravené zákonem o rodině (zákon č. 94/1963 Sb. , o rodině, ve znění pozdějších předpisů), přičemž se nejedná o rozsudek o omezení nebo zbavení rodičovské zodpovědnosti nebo pozastavení jejího výkonu, o určení (popření) rodičovství nebo o nezrušitelné osvojení.
Z uvedeného vyplývá, že dovolání žalobkyně směřuje proti rozhodnutí odvolacího soudu, proti němuž není tento mimořádný opravný prostředek přípustný. Nejvyšší soud České republiky proto dovolání žalobkyně - aniž by se mohl věcí dále zabývat - podle ustanovení § 243b odst. 5 věty první a § 218 písm. c) o.s.ř. odmítl.
Protože dovolání žalobkyně bylo odmítnuto, je žalobkyně povinna ve smyslu ustanovení § 243b odst. 4 věty první, § 224 odst. 1 a § 146 odst. 3 o.s.ř. nahradit žalovanému náklady, které v dovolacím řízení vynaložil k účelnému uplatňování práva.
Žalovaný vynaložil v dovolacím řízení náklady na zastoupení advokátem. Vzhledem k tomu, že dovolací řízení v této věci bylo zahájeno (dovolání bylo podáno) po 1.1.2001, řídí se rozhodování o odměně za zastupování advokátem právními předpisy účinnými ode dne 1.1.2001 (srov. Část dvanáctou, Hlavu I, body 1. a 10. zákona č. 30/2000 Sb. , kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb. , občanský soudní řád ,
ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony), tj. vyhláškou č. 484/2000 Sb. , kterou se stanoví paušální sazby výše odměny za zastupování účastníka advokátem nebo notářem při rozhodování o náhradě nákladů v občanském soudním řízení a kterou
se mění vyhláška Ministerstva spravedlnosti č. 177/1996 Sb. , o odměnách advokátů
a náhradách advokátů za poskytování právních služeb (advokátní tarif), ve znění pozdějších předpisů, ve znění vyhlášky č. 49/2001 Sb. Z této vyhlášky (srov. její ustanovení § 3 odst. 1 bod 5 ., odst. 2, § 10 odst. 3 , § 14 odst. 1 , § 15 a § 18 odst. 1 ) vyplývá, že advokátce zastupující v dané věci žalovaného náleží odměna ve výši 5.625,- Kč a paušální částka náhrad za jeden úkon právní služby ve výši 75,- Kč [srov. § 13 odst. 3 , § 11 odst. 1 písm. a) a d) vyhlášky č. 177/1996 Sb. , ve znění vyhlášek č. 235/1997 Sb. a č. 484/2000 Sb. ]. Celkovou částku 5.700,- Kč je žalobkyně povinna zaplatit v zákonné lhůtě (§ 160 odst. 1 o.s.ř. ) k rukám advokátky, která žalovaného
v dovolacím řízení zastupovala (§ 149 odst.1 o.s.ř. ).
Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 29. července 2005
JUDr. Roman Fiala, v.r.
předseda senátu