Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

30 Cdo 999/2005

U S N E S E N Í

I. Dovolání se odmítá.

O d ů v o d n ě n í :

Okresní soud v Rychnově nad Kněžnou usnesením ze dne 5.3.2004, č.j.

D 1191/93-47, zamítl „žalobu“ I. K. „na obnovu řízení ve věci projednání dědictví po zemřelém L. O.“ (výrok I.) a rozhodl, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení (výrok II.). Vycházel ze závěru, že I. K. nemá „legitimaci“ k podání předmětné „žaloby“, protože nebyla účastnicí řízení o dědictví po L. O.

K odvolání I. K. Krajský soud v Hradci Králové usnesením ze dne 23.8.2004, č.j. -62, rozhodl, že „usnesení okresního soudu se potvrzuje, avšak ve výroku pod bodem I v tomto správném znění: Návrh na obnovu řízení

o dědictví po L. O., vedeného u Okresního soudu v Rychnově nad Kněžnou pod sp.zn. D 1191/93, se zamítá“ (výrok I.), a rozhodl, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů odvolacího řízení (výrok II.).

Proti tomuto usnesení odvolacího soudu podala I. K. dovolání. Přípustnost dovolání dovozuje z ustanovení , v platném znění“. Namítá, že v řízení o dědictví „jako věřitelka měla být vyrozumívána o úkonech … a mělo jí být doručováno v rozsahu předepsaném v a v notářském řádu, v tehdy platném znění“; že „doklady nově předložené okresnímu soudu v řízení o povolení obnovy umožňují odpovědný závěr, že státní notářství projednalo v původním řízení o dědictví majetek … který ve skutečnosti vůbec netvořil součást aktiv dědictví po zůstaviteli“; že se odvolací soud „nezabýval věcí ani z pohledu dodržení lhůty k podání návrhu na povolení obnovy“, a proto je jeho rozhodnutí nepřezkoumatelné; že „z odůvodnění dovoláním napadeného usnesení krajského soudu není patrno, byl-li v odvolacím řízení vůbec přezkoumáván II. výrok usnesení okresního soudu“; že dovolatelku „nevyzval ke specifikaci stran nákladů odvolacího řízení“. Navrhuje, aby Nejvyšší soud České republiky dovoláním napadené usnesení, i tímto usnesením potvrzené usnesení soudu prvního stupně, zrušil, a aby věc vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení.

Vzhledem k tomu, že pro postup soudu prvního i druhého stupně v řízení

o dědictví i v řízení o návrhu na obnovu řízení o dědictví je určující okamžik smrti zůstavitele (srov. Část dvanáctou, Hlavu I, bod 12., 15. a 16. , kterým se mění , , ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony, dále jen „ “) a zůstavitel L. O. zemřel dne 14.10.1993, tedy před 31.12.2000, je třeba dovolání v posuzovaném případě i v současné době projednat a rozhodnout (srov. Část dvanáctou, Hlavu I, bod 17. ) podle „dosavadních právních předpisů“, tj. podle ve znění účinném do 31.12.2000 (dále jen „ “).

Po zjištění, že dovolání proti pravomocnému usnesení odvolacího soudu bylo podáno ve lhůtě uvedené v ustanovení , Nejvyšší soud České republiky projednal věc bez jednání ( věta první ) a po přezkoumání ve smyslu ustanovení dospěl k závěru, že dovolání směřuje proti rozhodnutí, proti němuž není tento mimořádný opravný prostředek přípustný.

Dovoláním lze napadnout pravomocná rozhodnutí odvolacího soudu, pokud to zákon připouští ( ).

Dovolání je přípustné proti rozhodnutí odvolacího soudu, jestliže trpí vadami uvedenými v ustanovení ; to však neplatí, jde-li o dovolání proti rozsudkům, kterými bylo vysloveno, že se manželství rozvádí, že je neplatné nebo že zde není ( ).

Podle ustanovení dovolání je též přípustné proti usnesení odvolacího soudu, jímž bylo

a) změněno usnesení soudu prvního stupně; to neplatí, jde-li o usnesení o nákladech řízení, o příslušnosti, o předběžném opatření, o přerušení řízení, o pořádkové pokutě, o znalečném, o tlumočném, o soudním poplatku, o osvobození od soudních poplatků, o ustanovení zástupce účastníku nebo jeho odvolání, o nepřipuštění zastoupení, o odměně notáře za prováděné úkony soudního komisaře a jeho hotových výdajích, o odměně správce dědictví a jeho hotových výdajích,

b) rozhodnuto tak, že se zpětvzetí návrhu nepřipouští, nebo tak, že se zpětvzetí návrhu připouští, rozhodnutí soudu prvního stupně zrušuje a řízení zastavuje (§ 208); to neplatí o věcech, v nichž bylo rozhodnuto o peněžitém plnění nepřevyšujícím 20.000,- Kč a v obchodních věcech 50.000,- Kč,

c) rozhodnutí soudu prvního stupně zrušeno a řízení zastaveno, popřípadě věc byla postoupena orgánu, do jehož pravomoci náleží,

d) odvolacím soudem potvrzeno usnesení soudu prvního stupně, jímž bylo řízení zastaveno pro nedostatek pravomoci soudu,

e) odvolání odmítnuto,

f) odvolací řízení zastaveno.

Podle ustanovení dovolání podle odstavce 1 písm. a) a b) není přípustné proti usnesením, jimiž bylo rozhodnuto ve věcech upravených zákonem

o rodině.

Proti usnesení odvolacího soudu ve věci samé, jímž bylo potvrzeno usnesení soudu prvního stupně, je dovolání přípustné, jestliže odvolací soud ve výroku rozhodnutí vyslovil, že dovolání je přípustné, protože jde o rozhodnutí po právní stránce zásadního významu ( ). Nevyhoví-li odvolací soud návrhu účastníka na vyslovení přípustnosti dovolání, který byl učiněn nejpozději před vyhlášením (vydáním) potvrzujícího usnesení, kterým bylo rozhodnuto ve věci samé, je dovolání podané tímto účastníkem přípustné, jestliže dovolací soud dospěje k závěru, že napadené rozhodnutí odvolacího soudu má po právní stránce zásadní význam ( ). Podle dovolání není přípustné proti usnesením, jimiž bylo rozhodnuto ve věcech upravených zákonem o rodině.

V posuzovaném případě I. K. dovoláním napadá usnesení odvolacího soudu, kterým bylo potvrzeno usnesení soudu prvního stupně zamítající jeho návrh na obnovu řízení. Protože nejde o potvrzující usnesení ve smyslu ustanovení

, a přípustnost dovolání proti tomuto usnesení neplyne ani

z ustanovení , b), c), e) a f) , mohla by přípustnost dovolání proti usnesení odvolacího soudu v dané věci vyplývat již pouze z ustanovení , či odst. 2 , nebo by ji mohl zakládat některý z důvodů uvedených v ustanovení

Vzhledem k tomu, že ustanovení a 2 podmiňuje přípustnost dovolání proti usnesení odvolacího soudu tím, že jde o usnesení ve věci samé, není dovolání v dané věci z hledisek uvedeného zákonného ustanovení přípustné, neboť dovoláním napadené usnesení odvolacího soudu není usnesením ve věci samé.

Pojem „věc sama“ je právní teorií i soudní praxí vykládán jako věc, která je tím předmětem, pro který se řízení vede. V posuzované věci se dovolatel domáhá obnovy řízení o dědictví, tedy řízení, v němž jde o to, aby rozhodnutím soudu byly deklarovány právní vztahy vzniklé v důsledku smrti zůstavitele. Věcí samou jsou zde práva a povinnosti majetkové povahy ve svém souhrnu tvořící dědictví po zůstaviteli.

V posuzovaném případě bylo o „věci samé“, tj. o právech a povinnostech tvořících dědictví po L. O., zemřelém dne 14.10.1993 (dále též jen „zůstavitel“), rozhodnuto usnesením Okresního soudu v Rychnově nad Kněžnou ze dne 4.12.1995, č.j. -27 (právní moc 28.12.1995), kterým bylo rozhodnuto

o obecné ceně majetku zůstavitele, výši jeho dluhů a čisté hodnotě dědictví a byla schválena dohoda o vypořádání dědictví po zůstaviteli, podle níž zůstavitelův v rozhodnutí popsaný majetek nabyla Z. T. s tím, že „uhradí náklady pohřbu“. Při posouzení dědického práva vycházel soud ze závěru, že dědičkami zůstavitele jsou ze zákona jeho dcery J. Ž. a Z. T.

Rozhodnutí o návrhu na obnovu řízení ve věci vypořádání dědictví ( ) je, na rozdíl od rozhodnutí o dědictví, rozhodnutím výlučně procesní povahy, protože neřeší věc samu, ale pouze jedinou - a to procesní - otázku, zda věc sama bude

v případném obnoveném řízení projednána znovu. Dovoláním napadené usnesení odvolacího soudu, kterým bylo potvrzeno usnesení soudu prvního stupně zamítající návrh na obnovu řízení, proto není usnesením ve věci samé, jak to požaduje ustanovení (srov. též usnesení Nejvyššího soudu České republiky ze dne 2.12.1997, sp.zn. , publikované pod č. 61 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, ročník 1998).

Protože I. K. netvrdí a ani z obsahu spisu nevyplývá, že by usnesení odvolacího soudu trpělo vadou uvedenou v ustanovení , není dovolání v posuzovaném případě přípustné ani z hlediska ustanovení Nejvyšší soud České republiky proto dovolání I. K. – aniž by se mohl věcí dále zabývat – podle ustanovení věty první a o.s.ř odmítl.

O náhradě nákladů dovolacího řízení bylo rozhodnuto podle ustanovení věta první, a

Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.

V Brně dne 29. července 2005

JUDr. Roman Fiala, v. r.

předseda senátu