Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

IV.ÚS 2964/14

Ústavní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy Vladimíra Sládečka, soudkyně Vlasty Formánkové a soudce zpravodaje Pavla Rychetského ve věci ústavní stížnosti stěžovatelky D. L., zastoupené Mgr. Barborou Svobodovou, advokátkou se sídlem Nádražní 21, 591 01 Žďár nad Sázavou, směřující proti výrokům I písm. d), III a IV rozsudku Krajského soudu v Brně - pobočky v Jihlavě ze dne 27. 6. 2014 č. j. 54 Co 282/2013-1414 a výrokům V a VII rozsudku Okresního soudu ve Žďáru nad Sázavou ze dne 28. 1. 2013 č. j. 4 P 21/2012-955, spojené s návrhem na odklad vykonatelnosti napadených výroků, takto:

Ústavní stížnost a návrh s ní spojený se odmítají.

Odůvodnění:

1. Včas podanou ústavní stížností se stěžovatelka domáhala zrušení v záhlaví označených výroků rozhodnutí vydaných v řízení o úpravě styku stěžovatelčina nezletilého syna s otcem.

2. Výrokem V rozsudku Okresního soudu ve Žďáru nad Sázavou (dále jen "soud prvního stupně") byla stěžovatelce uložena pokuta ve výši 38 000 Kč za maření styku otce s jejím nezletilým synem a výrokem VII rozsudku téhož soudu bylo rozhodnuto o povinnosti stěžovatelky zaplatit na znalečném státu částku přesně vyčíslenou v samostatném usnesení. Krajský soud v Brně - pobočka v Jihlavě (dále jen "odvolací soud") rozhodnutí soudu prvního stupně změnil tak, že výrokem I písm. d) nařídil vůči stěžovatelce výkon rozhodnutí uložením pokuty ve výši 15 000 Kč, výroky III a IV rozsudku jí pak byla uložena povinnost uhradit České republice 50 % nákladů řízení vzniklých před soudem prvního stupně a odvolacím soudem.

3. Stěžovatelka se domnívá, že napadenými výroky bylo zasaženo do jejího práva na ochranu vlastnictví zaručeného d ("dále jen "Listina"), práva na spravedlivý proces garantovaného y a práva na ochranu rodiny dle y. Má za to, že vypracování znaleckých posudků inicioval otec nezletilého, který ve věci v konečném důsledku neměl úspěch, a měl by tudíž nést náklady za jeho zpracování v plné výši. Soudy tedy dle jejího názoru nesprávně aplikovaly a interpretovaly ustanovení Její druhá námitka směřuje proti uložené pokutě, když má za to, že jí vzhledem k okolnostem případu žádná pokuta uložena být neměla. Navrhuje proto, aby Ústavní soud napadené výroky zrušil, a současně navrhuje odložení vykonatelnosti napadených rozhodnutí.

4. Poté, co byl usnesením Ústavního soudu

sp. zn.

ze dne 9. října 2014 z projednávání a rozhodování věci vyloučen člen rozhodujícího senátu Tomáš Lichovník, byl nahrazen postupem podle § 10 odst. 3 ve spojení s § 9 odst. 5 platného rozvrhu práce.

5. Po přezkumu napadených rozhodnutí dospěl Ústavní soud k závěru, že ústavní stížnost je zjevně neopodstatněná.

6. Jak Ústavní soud konstatoval již nesčetněkrát, výklad podústavního práva a jeho aplikace na jednotlivý případ je v zásadě věcí obecných soudů. Ústavní soud, jakožto soudní orgán ochrany ústavnosti ( y) stojící mimo soustavu obecných soudů, nelze považovat za nějakou "superrevizní" instanci v systému všeobecného soudnictví a jeho úkolem není přezkum celkové zákonnosti či věcné správnosti vydaných rozhodnutí.

7. V projednávané věci Ústavní soud žádné pochybení obecných soudů neshledal. Výhrady stěžovatelky vůči napadeným rozhodnutím nejsou ničím jiným než pokračující polemikou s obecnými soudy, které se s uplatněnými námitkami již - z hledisek ústavního práva adekvátně - vypořádaly. Jak uložení povinnosti nahradit náklady za vypracování znaleckého posudku oběma rodičům stejným dílem, tak uložení pokuty za bránění soudem nařízeného styku otce s nezletilým (která byla k námitce stěžovatelky odvolacím soudem snížena o více než polovinu), bylo obecnými soudy řádně odůvodněno a Ústavní soud nemá jejich rozhodnutím co vytknout.

8. S ohledem na výše uvedené dospěl Ústavní soud k závěru, že napadenými rozhodnutími nedošlo k porušení ústavně zaručených práv stěžovatelky, pročež mu nezbylo, než její ústavní stížnost mimo ústní jednání a bez přítomnosti účastníků řízení odmítnout zčásti podle , o Ústavním soudu, jako zjevně neopodstatněnou. S ohledem na tento závěr nevyhověl ani návrhu stěžovatelky na odklad vykonatelnosti napadených rozhodnutí.

Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.

V Brně dne 15. října 2014

Vladimír Sládeček v. r.

předseda senátu