Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

20 Cdo 2572/2004

U S N E S E N Í

Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Vladimíra Kůrky a soudců JUDr. Pavla Krbka a JUDr. Františka Ištvánka ve věci žalobce Cisterciáckého opatství V. B., zastoupeného advokátem, proti žalovanému Podniku bytového hospodářství M., státnímu podniku v likvidaci, zastoupenému advokátem, o určení vlastnictví, vedené u Okresního soudu v Českém Krumlově pod sp. zn. , o dovolání žalobce proti usnesení Krajského soudu v Českých Budějovicích ze dne 30.8.2004, č.j. -186, takto:

I. Dovolání se zamítá.

O d ů v o d n ě n í :

Odvolací soud potvrdil usnesení, jímž soud prvního stupně zastavil řízení pro překážku rozsouzené věci, založenou výsledkem řízení ve věci téhož soudu vedeného pod sp. zn. , neboť v něm byla zamítnuta žaloba mezi týmiž účastníky o shodné určení. Připustil, že byl-li důvodem zamítnutí žaloby nedostatek pasivní legitimace žalovaného, a vytvořila-li následná právní úprava (postavení státního podniku žalovaného) „prostor pro hodnocení vlastnictví nemovitostí i ve vztahu k subjektu, který jejich vlastníkem není“, pak by předchozí rozhodnutí překážku rozsouzené věci nevytvářelo. Taková situace však v daném případě nenastala; odvolací soud dovodil, že ustanovení , věty druhé, (ve znění účinném v době, kdy žalovaný vstoupil do řízení), jež opravňuje vystupovat před soudem vlastním jménem i „ve věcech týkajících se majetku včetně řízení o určení, zda tu vlastnické nebo jiné obdobné právo státu je či není“, se žalovaného netýká, a proto ani stávající úprava jeho postavení (stejně jako ta, za jejíž účinnosti bylo dříve rozhodnuto) „žalovat žalovaného jako nevlastníka neumožňuje“.

Žalobce ve včasném dovolání uvádí, že podle jeho přesvědčení se ustanovení naopak na žalovaného vztahuje, a potud pokládá právní posouzení věci za nesprávné. Popisuje, v jakých procesních poměrech navrhl záměnu účastníků na žalované straně, a soudům (zejména odvolacímu) vytýká, že neměl možnost se ku kritickému ustanovení zmíněného zákona vyjádřit, případně „zabránit vytvoření překážky věci pravomocně ukončené“ tím, že by žalobu vzal zpět.

Dovolání je v dané věci přípustné ( ), neboť směřuje proti usnesení odvolacího soudu, kterým bylo potvrzeno usnesení soudu prvního stupně o zastavení řízení podle ( ).

Otázka, zda napadené rozhodnutí obstojí či nikoliv, se z pohledu přípustných hledisek přezkumu (viz , ) klade v rovině zákonnosti, tj. zda byly - či nikoli - dány podmínky pro jeho vydání, pročež je namístě ji především podřadit dovolacímu důvodu podle , že rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení věci. Obsahovým vymezením uplatněného dovolacího důvodu je dovolací soud (s výjimkou kvalifikovaných vad řízení) vázán ( ).

Dovolání není důvodné.

Ohledně obou zásadních právních otázek, z nichž napadené rozhodnutí vychází, nevidí Nejvyšší soud žádný relevantní důvod se od řešení, přijatých odvolacím soudem, odchýlit. V obecné rovině vskutku platí, že důsledky předchozího řízení (ve smyslu ) se nemusí za zvláštních okolností (následnou právní úpravou založenou právní vybaveností dřívějšího žalovaného) uplatnit, ačkoli jinak totožnost věcí je nezpochybnitelná. Že tyto okolnosti ve vztahu k žalovanému nenastaly, odvolací soud přesvědčivě vyložil nejen gramatickou interpretací dotčených právních předpisů, nýbrž i z jejich logiky a smyslu.

Dovolatel ji ostatně napadá jen všeobecně, aniž proti nim snáší konkrétní argumenty.

Není též možné sdílet výtku, že postupem soudů bylo dovolateli znemožněno svému zájmu adekvátně reagovat na hrozící výsledek sporu. Nejenže ve vytýkaných postupech spatřovat (kvalifikovanou) vadu řízení (srov. ) nelze, nýbrž je namístě připomenout, že již v usnesení ze dne 26.2.2004, sp. zn. , vydaném v dané věci, Nejvyšší soud na eventualitu (byť všeobecně výjimečnou) následného zjištění nedostatku podmínky řízení upozornil, zdůrazňuje žalobcovu odpovědnost ve vztahu k případnému procesnímu neúspěchu.

Je však potřebné zdůraznit, že dovolací přezkum se nemůže než odbývat v mezích, vyznačených právními závěry odvolacího soudu na straně jedné a uplatněným dovolacím důvodem na straně druhé (srov. , věta první, ). Jinými právními otázkami než byly dovolacím soudem otevřeny a dovolatelem napadeny se dovolací soud zabývat nemohl. To se týká především nenapadeného předpokladu, že za předchozí právní úpravy nebylo možné úspěšně uplatnit nárok na určení vlastnictví proti tehdejšímu státnímu podniku.

Proto jen pro doplnění (bez reálné ambice ku výsledku dovolacího řízení) lze uvést, že v rozhodnutí ze dne 28.2.2002, sp. zn. , uveřejněném pod č. 65/2002 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, vyslovil Nejvyšší soud názor, že rozsudek, jímž proti státnímu podniku, který vykonával právo hospodaření k věci, ke které je jako vlastník v katastru nemovitostí zapsán stát, soud v době do 30. 6. 2002 určil, že vlastníkem této věci je žalobce (osoba od státu odlišná), je způsobilým podkladem pro změnu zápisu vlastnických vztahů v katastru nemovitostí. Na věci se však tím nic nemění; ani případná pochybnost o věcné správnosti předchozího rozhodnutí se nemůže relevantně promítnout do úvah, zda následný spor je či není postižen nedostatkem podmínky řízení.

Je tudíž namístě závěr, že v mezích dovoláním založeného přezkumu dostatečného důvodu pro úsudek, že dovoláním napadené usnesení odvolacího soudu je nesprávné, není; pročež Nejvyšší soud podle ustanovení dovolání zamítl.

O nákladech dovolacího řízení bylo rozhodnuto podle ustanovení , a ; žalovanému, jemuž by příslušela jejich náhrada, však ve stadiu dovolacího řízení prokazatelné náklady nevznikly.

Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.

V Brně dne 28. července 2005

JUDr. Vladimír K ů r k a , v.r.

předseda senátu