Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

9 As 317/2019 - 28

ROZSUDEK

JMÉNEM REPUBLIKY

Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Radana Malíka a soudců JUDr. Pavla Molka a JUDr. Barbary Pořízkové v právní věci žalobce: M. N., zast. Mgr. Viktorem Klímou, advokátem se sídlem Melantrichova 477/20, Praha 1, proti žalovanému: Ministerstvo vnitra, se sídlem Nad Štolou 936/3, Praha 7, proti rozhodnutí žalovaného ze dne 17. 10. 2019, č. j. OAM-451/LE-BA02-BA04-PS-2019, v řízení o kasační stížnosti žalobce proti usnesení Krajského soudu v Plzni ze dne 4. 11. 2019, č. j. - 33,

takto:

I. Kasační stížnost se zamítá.

II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení o kasační stížnosti.

Odůvodnění:

I. Řízení před krajským soudem

[1] Krajský soud v Plzni (dále jen „krajský soud“) napadeným usnesením zamítl návrh žalobce na ustanovení zástupce, a to v řízení o žalobě proti rozhodnutí žalovaného, kterým žalovaný rozhodl o zajištění žalobce podle , o azylu, ve znění pozdějších předpisů.

[2] Krajský soud dospěl k závěru, že ustanovení zástupce není nezbytné k ochraně žalobcových práv, neboť i bez ustanovení zástupce byla předložena bezvadná žaloba. Žalobce je zároveň zastoupen advokátem, jemuž udělil plnou moc ze dne 20. 10. 2019, a za tohoto stavu je ustanovení téhož advokáta vyloučeno.

II. Kasační stížnost

[3] Proti usnesení o zamítnutí návrhu na ustanovení zástupce podal žalobce (dále jen „stěžovatel“) kasační stížnost, kterou založil na důvodech podle a d) , , ve znění pozdějších předpisů (dále jen „ “).

[4] Připomněl, že svým prohlášením o majetkových poměrech prokázal, že je nemajetný, a při svém zajištění si nemůže zajistit právní pomoc jiným způsobem. Zamítnutí návrhu na ustanovení zástupce z důvodu, že již má zástupce na základě plné moci, je přepjatě formalistické. Vzhledem k tomu, že v Zařízení pro zajištění cizinců Balková není internetový signál a dopravní obslužnost je problematická, bylo logické, že podepsal zástupci plnou moc, aby mohl učinit všechny potřebné úkony, neboť si nemohl v dané situaci zajistit právní zastoupení jiným způsobem. Připomněl také nález Ústavního soudu ze dne 29. 11. 2016, sp. zn. , zdůrazňující právo na účinnou právní pomoc v případě zajištěných cizinců. Naopak usnesení Nejvyššího soudu ze dne 22. 6. 2016, sp. zn. , na nějž odkazoval krajský soud, je nepřiléhavý. Stěžovatel poukázal také na nález Ústavního soudu ze dne 13. 9. 2016, sp. zn. , který se týká obhajoby v trestní věci, což lze připodobnit situaci stěžovatele v zajištění. Navrhl proto, aby bylo usnesení krajského soudu zrušeno a věc mu vrácena k dalšímu řízení.

III. Posouzení Nejvyšším správním soudem

[5] Nejvyšší správní soud (dále jen „NSS“) přezkoumal usnesení krajského soudu v mezích uplatněných důvodů a vad, ke kterým je povinen přihlédnout z úřední povinnosti. Dospěl k závěru, že kasační stížnost není důvodná.

[6] Dle může předseda senátu navrhovateli, u něhož jsou předpoklady, aby byl osvobozen od soudních poplatků, a je-li to nezbytně třeba k ochraně jeho práv, na návrh ustanovit usnesením zástupce, jímž může být i advokát; hotové výdaje zástupce a odměnu za zastupování platí v takovém případě stát.

[7] Z tohoto ustanovení vyplývá, že účastníku řízení lze ustanovit zástupce tehdy, jestliže jsou kumulativně splněny dvě podmínky: 1) jde o účastníka, u něhož jsou dány předpoklady pro osvobození od soudních poplatků, a 2) jestliže je to nezbytně třeba k ochraně jeho práv.

[8] Krajský soud dospěl k závěru, že za situace, kdy stěžovatel již má zástupce na základě plné moci, není nezbytně třeba, aby mu soud zástupce ustanovoval. S tímto závěrem je třeba se ztotožnit. Krajský soud citoval usnesení Nejvyššího soudu v civilní věci, stěžovatel oproti tomu poukazuje na judikaturu Ústavního soudu v trestní věci. Podle ní obhájci, kterého si obviněný zvolil ještě před přiznáním nároku na bezplatnou obhajobu, náleží sice odměna a náhrada hotových výdajů zpravidla až ode dne podání důvodného návrhu na přiznání nároku na bezplatnou obhajobu; nicméně je-li nutné, aby v zájmu zachování práva obviněného na právní pomoc a obhajobu činil obhájce určité úkony ještě před podáním takového návrhu, náleží mu odměna a náhrada hotových výdajů i za tyto úkony. Tento nález byl ovšem z podstatné části opřen o právo na obhajobu v trestním řízení, které v nynějším případě není vůbec ve hře.

[9] Situaci žalobce žádajícího soud o ustanovení zástupce navzdory tomu, že je již zastoupen na základě plné moci, však již pro oblast správního soudnictví dostatečně přesně vyřešila přímo judikatura NSS, není tedy třeba hledat analogická řešení v oblasti trestního či civilního soudnictví. NSS se touto otázkou zabýval konkrétně v usnesení ze dne 31. 8. 2011, č. j. - 47, jehož právní věta zní: „Je-li účastník řízení již zastoupen advokátem na základě plné moci a toto zastoupení trvá, nemůže být na základě žádosti účastníka řízení tento advokát zároveň ustanoven účastníku jako zástupce soudem podle “

[10] Vzhledem k tomu, že zákonná úprava, kterou citované usnesení vykládalo, nedoznala žádných změn podstatných pro nyní posuzovanou věc, pouze se změnilo číslo odstavce, je namístě, aby byla aplikována i v nyní posuzované věci. NSS tak setrvává na názoru vyjádřeném v právě citovaném usnesení, že není možné, aby byl stěžovateli soudem ustanoven zástupcem někdo, kdo jej již v dané chvíli zastupuje na základě plné moci, když zastoupení na základě plné moci trvá a je z pohledu zákona rovnocenné zastoupení na základě ustanovení soudem. Krajský soud tedy postupoval správně, když se stejně jako v citovaném usnesení nezabýval tím, zda má stěžovatel dostatek prostředků na hrazení právního zastoupení, ani neposuzoval předpoklady pro jeho osvobození od soudních poplatků. Z právě citovaného usnesení NSS jasně plyne, že za trvajícího zastoupení na základě plné moci nelze zástupce ustanovit rozhodnutím soudu.

IV. Závěr a náklady řízení

[11] Nejvyšší správní soud dospěl k závěru, že kasační stížnost není důvodná, a proto ji na základě in fine zamítl.

[12] O nákladech řízení o kasační stížnosti rozhodl Nejvyšší správní soud podle , ve spojení s Stěžovatel neměl ve věci úspěch, nemá proto právo na náhradu nákladů řízení o kasační stížnosti ze zákona ( ). Žalovaný sice ve věci úspěch měl, podle spisu mu však nevznikly žádné náklady nad rámec běžné úřední činnosti, ani žádné v průběhu řízení neuplatnil.

Poučení: Proti tomuto rozsudku nejsou opravné prostředky přípustné.

V Brně dne 5. prosince 2019

JUDr. Radan Malík

předseda senátu