Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

26 Cdo 278/2005

U S N E S E N Í

I. Dovolání se odmítá.

O d ů v o d n ě n í :

Městský soud v Praze jako soud odvolací usnesením ze dne 31. října 2002, č. j. -201, potvrdil usnesení ze dne 11. července 2002, č. j. -188, kterým Obvodní soud pro Prahu 5 (soud prvního stupně) nepřiznal prvnímu žalovanému osvobození od soudních poplatků z dovolání podanému proti potvrzujícímu rozsudku odvolacího soudu ze dne 3. října 2001, č. j. -153. Odvolací soud se ztotožnil se závěrem soudu prvního stupně, že v dané věci nejsou naplněny podmínky uvedené v ustanovení (tj. , , ve znění po novele provedené – dále jen „ “) pro vyhovění návrhu prvního žalovaného na osvobození od soudních poplatků z dovolání.

Proti usnesení odvolacího soudu podal první žalovaný – nezastoupen advokátem – dne 2. ledna 2003 podání označené jako „Sdělení soudu“. V tomto podání, které lze s přihlédnutím k jeho obsahu ( ) považovat za dovolání proti potvrzujícímu usnesení odvolacího soudu, vytkl odvolacímu soudu, že – z důvodů tam uvedených – nesprávně posoudil majetkové poměry obou žalovaných. Současně (opakovaně) vznesl námitku podjatosti vůči senátu odvolacího soudu složeném z předsedkyně JUDr. A. P. a soudců JUDr. Z. H. a Mgr. L. V. odůvodněnou mimo jiné „invektivami soudu včetně výroku o absolutní nevěrohodnosti zdůvodnění požadavku osvobození od soudních poplatků“.

Podle čl. II bodu 3. , kterým se mění , , ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony, dovolání proti rozhodnutím odvolacího soudu vydaným přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona (tj. před 1. dubnem 2005) nebo vydaným po řízení provedeném podle dosavadních právních předpisů se projednají a rozhodnou podle dosavadních právních předpisů. Bylo-li napadené rozhodnutí vydáno dne 31. října 2002, Nejvyšší soud České republiky jako soud dovolací dovolání projednal a o něm rozhodl podle , , ve znění po novele provedené a před novelou provedenou (dále opět jen „ ”).

Nejvyšší soud poté, co zjistil, že dovolání bylo podáno včas a subjektem k tomu oprávněným – účastníkem řízení ( ), se nejprve zabýval otázkou přípustnosti dovolání.

Podle dovoláním lze napadnout pravomocná rozhodnutí odvolacího soudu, pokud to zákon připouští.

Přípustnost dovolání proti usnesení odvolacího soudu je upravena v ustanoveních až

Podle je dovolání přípustné proti rozsudku odvolacího soudu a proti usnesení odvolacího soudu,

a/ jimiž bylo změněno rozhodnutí soudu prvního stupně ve věci samé,

b/ jimiž bylo potvrzeno rozhodnutí soudu prvního stupně, kterým soud prvního stupně rozhodl ve věci samé jinak než v dřívějším rozsudku (usnesení) proto, že byl vázán právním názorem odvolacího soudu, který dřívější rozhodnutí zrušil,

c/ jimiž bylo potvrzeno rozhodnutí soudu prvního stupně, jestliže dovolání není přípustné podle písmena b/ a dovolací soud dospěje k závěru, že napadené rozhodnutí má ve věci samé po právní stránce zásadní význam.

Podle nemůže být dovolání přípustné už proto, že usnesení odvolacího soudu, jímž bylo potvrzeno usnesení soudu prvního stupně týkající se nepřiznání osvobození od soudních poplatků, není rozhodnutím ve věci samé.

Dovolání není přípustné ani podle a , protože tato ustanovení přípustnost dovolání proti takovému usnesení neupravují.

Přípustnost dovolání nevyplývá ani z ustanovení a 2 , neboť nejde o případ v těchto ustanoveních upravený.

Přípustnost dovolání není možno dovodit ani z ustanovení , neboť podle tohoto ustanovení je dovolání přípustné proti usnesení odvolacího soudu, kterým bylo potvrzeno usnesení soudu prvního stupně, jímž byla postupem podle odmítnuta žaloba, popřípadě, jímž byl podle tohoto ustanovení odmítnut jiný návrh na zahájení řízení.

Uvádí-li dovolatel, že opakovaně vznesl námitku podjatosti soudců Městského soudu v Praze JUDr. A. P., JUDr. Z. H. a Mgr. L. V., kteří ve věci rozhodovali v odvolacím řízení, jde o tzv. zmatečnostní vadu ve smyslu , jejíž existence přípustnost dovolání nezakládá a lze k ní přihlédnout (i z úřední povinnosti) jen tehdy, je-li dovolání přípustné ( věta druhá ).

Z výše uvedeného vyplývá, že přípustnost dovolání nelze opřít o žádné v úvahu přicházející ustanovení. Lze proto – stejně jako v usnesení Nejvyššího soudu České republiky ze dne 28. března 2002, sp. zn. , uveřejněném pod č. 152 v sešitě č. 8 z roku 2002 časopisu Soudní judikatura – uzavřít, že dovolání proti usnesení, jímž odvolací soud potvrdil usnesení soudu prvního stupně o nepřiznání osvobození od soudních poplatků, není podle ve znění účinném od 1. ledna 2001 přípustné. Za této situace Nejvyšší soud dovolání podle věty první a pro nepřípustnost odmítl, aniž se jím mohl věcně zabývat. Přitom s přihlédnutím k ustanovení věty za středníkem bylo nerozhodné, že dovolatel nebyl při podání dovolání proti napadenému usnesení odvolacího soudu zastoupen advokátem.

Výrok o náhradě nákladů řízení se opírá o ustanovení , , a s přihlédnutím k tomu, že žalobci (a ani druhé žalované) nevzešly v dovolacím řízení prokazatelné náklady, na jejichž náhradu by jinak měl proti dovolateli právo.

Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.

V Brně dne 28. července 2005

JUDr. Miroslav Ferák, v. r.

předseda senátu