Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

25 Cdo 1510/2005

U S N E S E N Í

Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Petra Vojtka a soudců JUDr. Ing. Jana Huška a JUDr. Marty Škárové v právní věci žalobce F. F., zastoupeného advokátem, proti žalovanému T. H., zastoupenému advokátem, za účasti vedlejších účastníků A. p., a. s., na straně žalobce a Č. p., a. s., na straně žalovaného, o náhradu škody, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 5 pod sp. zn. , o dovolání žalovaného proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 27. ledna 2005, č. j. , -193, takto:

I. Dovolání se odmítá.

O d ů v o d n ě n í :

Žalobce se domáhal náhrady škody ve výši 76.000,- Kč s příslušenstvím, kterou mu měl způsobit žalovaný při dopravní nehodě. Žalovaný navrhl zamítnutí žaloby a uplatnil vzájemným návrhem nárok na náhradu škody ve výši 166.415,70,- Kč s příslušenstvím s tvrzením, že nehodu způsobil výlučně žalobce.

Obvodní soud pro Prahu 5 rozsudkem ze dne 18. 5. 2004, č. j. -155, ve znění doplňujícího rozsudku ze dne 9. 7. 2004, č. j. -180, uložil žalovanému povinnost zaplatit žalobci částku 22.800,- Kč, zatímco ohledně částky 53.200,- Kč s 3,5% úrokem z prodlení z částky 76.000,- Kč žalobu zamítl, uložil žalobci povinnost zaplatit žalovanému částku 116.491,- Kč, zatímco ohledně částky 49.924,70,- Kč s 3,5 % úrokem z prodlení z částky 166.415,70,- Kč vzájemný návrh žalovaného zamítl a rozhodl o náhradě nákladů řízení ve vztahu mezi účastníky a vůči státu a o povinnosti zaplatit soudní poplatek.

K odvolání obou účastníků a vedlejšího účastníka na straně žalobce Městský soud v Praze usnesením ze dne 27. 1. 2005, č. j. -193, odmítl odvolání žalobce proti výroku, jímž byla žalovanému uložena povinnost zaplatit žalobci částku 22.800,- Kč, a ve všech ostatních výrocích rozsudek soudu prvního stupně zrušil a vrátil mu věc k dalšímu řízení.

Proti tomuto usnesení podal žalovaný dovolání, jehož přípustnost dovozuje z ustanovení , c) odst. 3 , a které odůvodňuje podle ustanovení , b), odst. 3 Vadu řízení spatřuje v tom, že odvolací soud sice zpochybnil míru zavinění obou účastníků, byť sám žádné konečné zjištění (kterým by byl soud prvního stupně vázán) neučinil a zrušil výroky ve věci samé, avšak ponechal nedotčeným výrok o platební povinnosti žalovaného, ačkoliv šlo o výrok na těchto výrocích závislý. Žalovaný tak dovozuje porušení , d) a vytýká odvolacímu soudu, že založil „nesrozumitelný stav“ tím, že na jedné straně není dosud s konečnou platností vyřešena míra zavinění škody mezi účastníky, zatímco na straně druhé již byla žalobci pravomocně přiznána náhrada škody ve výši 30 %. Nesprávné právní posouzení věci spatřuje v posouzení míry zavinění škody, kdy je stanovisko soudního znalce k této otázce irelevantní, neboť posouzení míry odpovědnosti účastníků je otázkou právní a nikoliv skutkovou, která přísluší posoudit soudu a nikoliv znalci. Dovolatel navrhl, aby dovolací soud zrušil napadené usnesení odvolacího soudu a vrátil mu věc k dalšímu řízení.

Nejvyšší soud České republiky jako soud dovolací ( ) po zjištění, že dovolání proti pravomocnému rozsudku odvolacího soudu bylo podáno ve lhůtě uvedené v ustanovení oprávněnou osobou - účastníkem řízení, dospěl k závěru, že dovolání směřuje proti rozhodnutí, proti němuž není tento mimořádný opravný prostředek přípustný.

Dovoláním lze napadnout pravomocná rozhodnutí odvolacího soudu, pokud to zákon připouští ( ).

Podle je dovolání přípustné proti rozsudku odvolacího soudu a proti usnesení odvolacího soudu, jimiž bylo změněno rozhodnutí soudu prvního stupně ve věci samé [písm. a)], jimiž bylo potvrzeno rozhodnutí soudu prvního stupně, kterým soud prvního stupně rozhodl ve věci samé jinak než v dřívějším rozsudku (usnesení) proto, že byl vázán právním názorem odvolacího soudu, který dřívější rozhodnutí zrušil [písm. b)], jimiž bylo potvrzeno rozhodnutí soudu prvního stupně, jestliže dovolání není přípustné podle písmena b) a dovolací soud dospěje k závěru, že napadené rozhodnutí má ve věci samé po právní stránce zásadní význam [písm. c)].

Podle ustanovení je dovolání přípustné proti usnesení odvolacího soudu, jímž bylo potvrzeno nebo změněno usnesení soudu prvního stupně, kterým bylo rozhodnuto

a) o žalobě na obnovu řízení,

b) o zamítnutí návrhu na změnu rozhodnutí (§ 235h odst. 1 věta druhá).

Podle ustanovení je dovolání přípustné proti usnesení odvolacího soudu, jímž bylo potvrzeno nebo změněno usnesení soudu prvního stupně, kterým bylo rozhodnuto

a) ve věci konkursu a vyrovnání,

b) o žalobě pro zmatečnost,

c) o návrhu na nařízení výkonu rozhodnutí,

d) ve věci zastavení výkonu rozhodnutí,

e) ve věci udělení příklepu ve výkonu rozhodnutí,

f) o rozvrhu rozdělované podstaty ve výkonu rozhodnutí,

g) o povinnostech vydražitele uvedeného v § 336m odst. 2 (§ 336n) a v § 338za odst. 2.

Podle ustanovení je dovolání přípustné proti usnesení odvolacího soudu, jímž bylo

a) rozhodnutí soudu prvního stupně zrušeno a řízení zastaveno, popřípadě věc byla postoupena orgánu, do jehož pravomoci náleží,

b) v průběhu odvolacího řízení rozhodnuto o tom, kdo je procesním nástupcem účastníka, o zastavení řízení podle § 107 odst. 5, o vstupu do řízení na místo dosavadního účastníka (§ 107a), o přistoupení dalšího účastníka (§ 92 odst. 1) a o záměně účastníka (§ 92 odst. 2).

Podle ustanovení je dovolání rovněž přípustné proti usnesení odvolacího soudu, kterým bylo

a) potvrzeno usnesení soudu prvního stupně o zastavení řízení podle § 104 odst. 1,

b) potvrzeno nebo změněno usnesení soudu prvního stupně, jímž bylo rozhodnuto o tom, kdo je procesním nástupcem účastníka, o zastavení řízení podle § 107 odst. 5, o vstupu do řízení na místo dosavadního účastníka (§ 107a), o přistoupení dalšího účastníka (§ 92 odst. 1) a o záměně účastníka (§ 92 odst. 2).

Podle ustanovení je dovolání též přípustné proti usnesení odvolacího soudu, kterým bylo potvrzeno usnesení soudu prvního stupně o odmítnutí návrhu (žaloby); to neplatí, jestliže byl odmítnut návrh na předběžné opatření ( ).

Žalovaný dovoláním napadá usnesení odvolacího soudu ve výrocích, jimiž bylo odmítnuto odvolání žalobce proti výroku o platební povinnosti žalovaného ve výši 22.800,- Kč, a jimiž byl rozsudek soudu prvního stupně ve všech ostatních výrocích zrušen a věc byla v tomto rozsahu vrácena soudu prvního stupně k dalšímu řízení.

Přípustnost dovolání není podle ustanovení dána, a to již z toho důvodu, že usnesením odvolacího soudu nebyl potvrzen nebo změněn rozsudek soudu prvního stupně ve věci samé. Dovolání není přípustné podle ustanovení a , protože rozhodnutím soudu prvního stupně nebylo rozhodnuto ve věcech, které jsou v uvedených ustanoveních taxativně vyjmenovány. Přípustnost dovolání nevyplývá ani z ustanovení a 2 , neboť nejde o případy v těchto ustanoveních uvedené. Přípustnost dovolání nelze důvodně dovozovat ani z ustanovení , neboť podle tohoto ustanovení lze podat dovolání jen tehdy, bylo-li potvrzeno usnesení soudu prvního stupně, jímž byla postupem podle ustanovení odmítnuta žaloba, popřípadě jiný návrh na zahájení řízení, a nikoliv odmítl-li odvolací soud odvolání pro nedostatek tzv. subjektivní legitimace (srov. obdobně usnesení Nejvyššího soudu ČR ze dne 20. 11. 2001, sp. zn. , publikované pod č. 41 ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek, ročník 2003, případně usnesení Nejvyššího soudu ČR ze dne 27. 5. 2003, sp. zn. , publikované v Souboru rozhodnutí Nejvyššího soudu, sv. 25, pod C 1939).

Z uvedeného vyplývá, že dovolání žalovaného směřuje proti rozhodnutí odvolacího soudu, proti němuž není tento mimořádný opravný prostředek přípustný. Nejvyšší soud ČR proto jeho dovolání podle ustanovení věty první a odmítl, aniž se mohl zabývat opodstatněností v něm uplatněných námitek.

O náhradě nákladů dovolacího řízení bylo rozhodnuto podle , a , neboť žalovaný s ohledem na výsledek dovolacího řízení nemá na náhradu nákladů tohoto řízení právo a žalobci v tomto řízení žádné náklady nevznikly.

Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.

V Brně dne 27. července 2005

JUDr. Petr Vojtek, v. r.

předseda senátu