Details
ECLI
Source
Decision form
Issue date
Last update
File mark
Court
Jurisdiction
Žiadne známe citácie.
58AD5710DF4B0DB6C1257A4E0068CF26.html
HTML · 14.85 KB
No categories available
25 Cdo 1590/2005
U S N E S E N Í
I. Dovolání se odmítá.
O d ů v o d n ě n í :
Okresní soud v Benešově rozsudkem ze dne 3. 2. 2004, č. j. 11 C 385/2002 -229, ve spojení s doplňujícím usnesením ze dne 19. 2. 2004, č. j. 11 C 385/2002 -238, uložil žalované povinnost zaplatit žalobcům částku 9.531,- Kč, žalobu na zaplacení částky 17.364,- Kč zamítl a rozhodl o náhradě nákladů řízení ve vztahu mezi účastníky řízení a vůči státu.
K odvolání žalobců a žalované Krajský soud v Praze rozsudkem ze dne 22. 7. 2004 (v rozsudku nesprávně uveden rok 2003), č. j. 31 Co 270/2004 , 271/2004-265, rozsudek soudu prvního stupně změnil tak, že se žaloba v částce 325,50 Kč zamítá, jinak rozsudek soudu prvního stupně ve věci samé potvrdil a rozhodl o náhradě nákladů řízení před soudy obou stupňů.
Proti tomuto rozsudku podala žalovaná dovolání, jehož přípustnost dovozuje z ust. § 237 odst. 1 písm. a) o. s. ř. o. s. ř. , a podává je z důvodu podle ust. § 241a odst. 2 písm. b) o. s. ř. o. s. ř. Namítá, že odvolací soud nesprávně vyložil ust. § 127 obč. zák. tak, že toto ustanovení nedává žalované právo zasáhnout do cizího vlastnického práva. Dovolatelka uvádí, že škodu žalobcům nezpůsobila, neboť v řízení bylo prokázáno, že živý plot přesahoval na její pozemek, žalobci neudržovali oplocení mezi pozemky a přítel žalované M. D. po dohodě s ní plot ořezal, aby bylo možné pozemek řádně oplotit. K zásahu do vlastnického práva žalobců tedy nedošlo. Za ožehnutí stříbrného smrku žalovaná rovněž neodpovídá, neboť oheň rozdělal M. D., a jak sám uvedl ve výpovědi, žalovaná souhlasila jen s malým ohněm. Poukazuje na to, že při místním ohledání bylo zjištěno a rovněž znalkyní konstatováno, že smrk se s poškozením v krátké době vyrovná a že živý plot dorůstá a plní všechny své funkce v plné míře. Není tedy zřejmé, co by mělo představovat škodu žalobců. Dovolatelka dále považuje za nesprávné rozhodnutí odvolacího soudu o náhradě nákladů řízení před soudem prvního stupně, když žalobci byli neúspěšní ze 65,77 %, avšak odvolací soud jim přiznal náhradu nákladů řízení. Navrhla, aby dovolací soud rozsudek odvolacího soudu zrušil a věc mu vrátil k dalšímu řízení.
Žalobci ve vyjádření k dovolání uvedli, že žalovaná v dovolání pouze opakuje námitky, se kterými se již řádně vypořádal odvolací soud. Dle jejich názoru není žádný z odvolacích důvodů dán a nadto je dovolání nepřípustné. Z okamžiku právní moci napadeného rozhodnutí rovněž dovozují, že dovolání bylo podáno opožděně. Navrhli, aby bylo dovolání odmítnuto.
Nejvyšší soud jako soud dovolací (§ 10a o. s. ř. o. s. ř. ) po zjištění, že dovolání bylo podáno včas, účastníkem řízení, zastoupeným advokátem ve smyslu ust. § 241 odst. 1 o. s. ř. o. s. ř. , dospěl k závěru, že v daném případě dovolání směřuje proti rozhodnutí, proti němuž není přípustné.
Dovoláním lze napadnout pravomocná rozhodnutí odvolacího soudu, pokud to zákon připouští (§ 236 odst. 1 o. s. ř. o. s. ř. ).
Podmínky přípustnosti dovolání proti rozsudku odvolacího soudu upravuje ustanovení § 237 o. s. ř. o. s. ř.
Podle ust. § 237 odst. 1 o. s. ř. o. s. ř. je dovolání přípustné proti rozsudku odvolacího soudu a proti usnesení odvolacího soudu, jimiž bylo změněno rozhodnutí soudu prvního stupně ve věci samé [písm. a)], jimiž bylo potvrzeno rozhodnutí soudu prvního stupně, kterým soud prvního stupně rozhodl ve věci samé jinak než v dřívějším rozsudku (usnesení) proto, že byl vázán právním názorem odvolacího soudu, který dřívější rozhodnutí zrušil [písm. b)], jimiž bylo potvrzeno rozhodnutí soudu prvního stupně, jestliže dovolání není přípustné podle písmena b) a dovolací soud dospěje k závěru, že napadené rozhodnutí má ve věci samé po právní stránce zásadní význam [písm. c)].
Podle ustanovení § 237 odst. 2 písm. a) o. s. ř. o. s. ř. není dovolání podle odstavce 1 přípustné ve věcech, v nichž dovoláním dotčeným výrokem bylo rozhodnuto o peněžitém plnění nepřevyšujícím 20.000,- Kč a v obchodních věcech 50.000,- Kč; k příslušenství pohledávky se přitom nepřihlíží.
V dané věci žalovaná napadá dovoláním rozsudek odvolacího soudu v rozsahu, jímž byl potvrzen rozsudek soudu prvního stupně, kterým jí byla uložena povinnost zaplatit žalobcům částku 9.205,50 Kč s příslušenstvím. Protože dovolání směřuje proti výroku rozsudku o věci samé, kterým bylo rozhodnuto o peněžitém plnění nepřevyšujícím 20.000,- Kč, je přípustnost dovolání vyloučena ustanovením § 237 odst. 2 písm. a) o. s. ř. o. s. ř. , které se vztahuje i na případy, v nichž se přípustnost dovolání posuzuje podle § 237 odst. 1 písm. a) , b) nebo c) o. s. ř. o. s. ř.
Z uvedeného vyplývá, že dovolání směřuje v tomto rozsahu proti rozhodnutí, proti němuž není tento mimořádný opravný prostředek přípustný.
Dovolatelka dále dovoláním napadá výrok rozsudku odvolacího soudu o náhradě nákladů řízení před soudem prvního stupně.
Výrok o náhradě nákladů řízení, ačkoli je obsažen v rozsudku, má povahu usnesení (§ 167 odst. 1 o. s. ř. o. s. ř. ), proto se přípustnost dovolání proti rozhodnutí o náhradě nákladů řízení posuzuje podle ustanovení upravujících přípustnost dovolání proti usnesení, tj. podle ust. § 238 , § 238a a § 239 o. s. ř. o. s. ř. , přičemž rozhodnutí o náhradě nákladů řízení není uvedeno v taxativním výčtu ust. § 238 ani § 238a o. s. ř. o. s. ř. a přípustnost dovolání proti měnícímu výroku rozsudku odvolacího soudu o povinnosti žalované nahradit žalobci a státu náklady řízení před soudem prvního stupně se nedá dovodit ani z ust. § 239 o. s. ř. o. s. ř.
Z uvedeného vyplývá, že dovolání i v tomto rozsahu směřuje proti rozhodnutí, proti němuž není přípustné.
Nejvyšší soud proto dovolání žalované odmítl podle § 243b odst. 5 , věty první, a § 218 písm. c) o. s. ř. o. s. ř.
O náhradě nákladů dovolacího řízení bylo rozhodnuto podle § 243b odst. 5 , věty první, § 224 odst. 1 a § 146 odst. 3 o. s. ř. o. s. ř. , neboť s ohledem na výsledek dovolacího řízení mají žalobci právo na náhradu účelně vynaložených nákladů řízení, které sestávají z odměny za zastoupení advokátem za 1 úkon v částce 1.500,- Kč (odměna z částky určené podle § 15 , § 14 odst. 1 , § 10 odst. 3 a § 3 odst. 1 bod 4 . vyhlášky č. 484/2000 Sb. , snížená na polovinu podle § 18 odst. 1 vyhlášky) a náhrady hotových výdajů podle ust. § 13 odst. 3 vyhlášky č. 177/1996 Sb. v částce 75,- Kč.
Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 27. července 2005
JUDr. Marta Škárová,v.r.
předsedkyně senátu