Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

29 Odo 171/2003

NEJVYŠŠÍ SOUD

ČESKÉ REPUBLIKY

ČESKÁ REPUBLIKA

ROZSUDEK

JMÉNEM REPUBLIKY

Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Zdeňka Krčmáře a soudců JUDr. Ivany Štenglové a JUDr. Petra Gemmela v právní věci žalobkyně K. C., s. r. o., proti žalovanému P. M., o zaplacení částky 295.485,- Kč s příslušenstvím, vedené u Krajského soudu v Českých Budějovicích pod sp. zn. , o dovolání žalobkyně proti rozsudku Vrchního soudu v Praze ze dne 19. září 2002, č. j. – 93, takto:

I. Dovolání proti třetímu výroku rozsudku Vrchního soudu v Praze ze dne 19. září 2002, č. j. – 93, o nákladech řízení se odmítá.

II. Rozsudek Vrchního soudu v Praze ze dne 19. září 2002, č. j. – 93, se v prvním výroku ohledně částky 139.534,90 Kč s příslušenstvím a ve třetím výroku o nákladech řízení zrušuje a věc se v tomto rozsahu vrací odvolacímu soudu k dalšímu řízení.

O d ů v o d n ě n í:

Krajský soud v Českých Budějovicích rozsudkem ze dne 29. srpna 2001, č. j. – 74, uložil žalovanému, aby do tří dnů od právní moci rozsudku zaplatil žalobkyni částku 151.220,20 Kč s osmnáctiprocentním úrokem z prodlení ročně od 4. dubna 2000 do zaplacení (bod I. výroku), ohledně částky 144.264,80 Kč s osmnáctiprocentním úrokem z prodlení od 4. dubna 2000 žalobu zamítl (bod II. výroku) a rozhodl, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení (bod III. výroku). Soud vzal za prokázáno, že společnost K. D., a. s. (dále též jen „akciová společnost“) zaplatila žalovanému 4. dubna 2000 omylem (bez právního důvodu) částku 295.485,- Kč (šlo o podruhé uhrazenou fakturu č. 4900). Akciová společnost (jako postupitel) pak smlouvou o postoupení pohledávky ze dne 24. července 2000 (dále též jen „smlouva o postoupení pohledávky“) postoupila pohledávku vzniklou opakovanou úhradou označené faktury žalobkyni (společnosti K. C., s. r. o.) jako postupníkovi. Poté, co postupitel oznámil postoupení pohledávky žalovanému (P. M.), žalovaný dopisem ze 4. září 2000 započetl proti uvedené pohledávce své pohledávky vůči postupníkovi v celkové výši 283.799,70 Kč. Co do částky 144.264,80 Kč přitom šlo o splatnou pohledávku představující zákonné úroky z prodlení a smluvní pokutu a co do částky 139.534,90 Kč o pohledávky splatné v budoucnu. Na tomto základě soud dospěl k závěru, že ohledně částky 144.264,80 Kč byla námitka započtení uplatněna důvodně, ve zbývajícím rozsahu však nikoli. Měl totiž – se zřetelem k ustanovení obchodního zákoníku (dále též jen „obch. zák.“) – za to, že nesplatné pohledávky žalovaného nemohly být účinně započteny proti splatné pohledávce postupníka ani s přihlédnutím k úpravě obsažené v ustanovení (dále též jen „obč. zák.“).

K odvolání žalovaného, jež směřovalo pouze proti vyhovujícímu výroku rozsudku ve věci samé ohledně částky 139.534,90 Kč a výroku o nákladech řízení, Vrchní soud v Praze rozsudek soudu prvního stupně rozsudkem ze dne 19. září 2002, č. j. – 93, změnil v odvoláním napadeném rozsahu tak, že žalobu zamítl i ohledně částky 139.534,90 Kč s příslušenstvím (první výrok) a uložil žalobkyni zaplatit žalovanému na náhradě nákladů řízení před soudy obou stupňů částku 66.118,- Kč (třetí výrok). Podle odvolacího soudu je ustanovení § 529 odst. 2 obč. zák. výjimkou ze zásady, že proti pohledávce splatné nelze započíst pohledávku nesplatnou a je v poměru speciality ve vztahu k ustanovením § 580 a § 581 obč. zák. nebo § 358 až § 364 obch. zák. Proto nepokládal za správný závěr soudu prvního stupně, že ohledně dalších 139.534,90 Kč s příslušenstvím nebyla námitka započtení důvodná. Odvolací soud dále uvedl, že úkony směřující k započtení pohledávek (ve výši 139.534,90 Kč) žalovaný znovu realizoval i v průběhu odvolacího řízení a že posléze se většina pohledávek, které nebyly splatné ke 4. září 2000 splatnými stala, proto lze podpůrně (z procesního hlediska) poukázat i na ustanovení (dále též jen „ “).

Proti rozsudku odvolacího soudu, a to výslovně do prvního a třetího výroku rozsudku, podala žalobkyně včasné dovolání, namítajíc, že řízení je postiženo vadou, která mohla mít za následek nesprávné právní posouzení věci a že rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení věci (tedy že jsou dány dovolací důvody uvedené v ustanovení pod písmeny a/ a b/). Konkrétně dovolatelka odvolacímu soudu vytýká nesprávný výklad ustanovení obč. zák., s tím, že toto ustanovení nemůže prolamovat ustanovení poslední věty obč. zák., určující, že zánik pohledávky nastane okamžikem, kdy se setkaly pohledávky způsobilé k započtení. Vadu řízení pak spatřuje v tom, že odvolací soud přijal námitku započtení, kterou žalovaný opětovně vznesl v odvolacím řízení a v rozporu s ustanovením vyhodnotil splatnost faktur (ohledně pohledávek, jež žalovaný uplatnil k započtení) jako skutečnost vniklou po vyhlášení rozsudku soudu prvního stupně. Proto dovolatelka požaduje, aby Nejvyšší soud napadené rozhodnutí zrušil a věc vrátil odvolacímu soudu k dalšímu řízení.

Žalovaný ve vyjádření požaduje dovolání zamítnout, s tím, že právní posouzení věci odvolacím soudem je správné a s tím, že ustanovení se netýká možnosti učinit procesní úkon započtení, jelikož nejde o skutečnost nebo důkaz, který nebyl uplatněn před soudem prvního stupně.

Se zřetelem k bodu 3. článku II. , kterým se mění , , ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony, Nejvyšší soud dovolání projednal a rozhodl o něm podle ve znění účinném před 1. dubnem 2005.

Dovolání bylo výslovně podáno též proti třetímu výroku rozsudku odvolacího soudu o nákladech řízení. Jak ovšem Nejvyšší soud vysvětlil již v usnesení uveřejněném pod číslem 4/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, dovolání proti výroku rozhodnutí odvolacího soudu o nákladech řízení není podle právní úpravy přípustnosti dovolání v účinné od 1. ledna 2001 přípustné, a to bez zřetele k povaze takového výroku (bez ohledu na to, zda jde např. o měnící nebo potvrzující rozhodnutí o nákladech řízení). Nejvyšší soud proto dovolání v tomto rozsahu podle ustanovení ve spojení s ustanovením odmítl.

Dovolání proti prvnímu výroku napadeného rozsudku je ve smyslu ustanovení přípustné a je i důvodné.

Nejvyšší soud se nejprve – v hranicích právních otázek vymezených dovoláním – zabýval správností právního posouzení věci odvolacím soudem.

Právní posouzení věci je obecně nesprávné, jestliže odvolací soud posoudil věc podle právní normy, jež na zjištěný skutkový stav nedopadá, nebo právní normu, sice správně určenou, nesprávně vyložil, případně ji na daný skutkový stav nesprávně aplikoval.

Podle ustanovení § 529 odst. 2 obč. zák. v rozhodném znění platí, že dlužník může použít k započtení vůči postupníkovi i své k započtení způsobilé pohledávky, které měl vůči postupiteli v době, kdy mu bylo oznámeno nebo prokázáno postoupení pohledávky (§ 526 obč. zák.), jestliže je oznámil bez zbytečného odkladu postupníkovi. Toto právo má dlužník i v případě, že jeho pohledávky v době oznámení nebo prokázání postoupení nebyly ještě splatné.

Ustanovení § 580 obč. zák. pak určuje, že mají-li věřitel a dlužník vzájemné pohledávky, jejichž plnění je stejného druhu, zaniknou započtením, pokud se vzájemně kryjí, jestliže některý z účastníků učiní vůči druhému projev směřující k započtení. Zánik nastane okamžikem, kdy se setkaly pohledávky způsobilé k započtení.

Z ustanovení § 581 obč. zák. se podává, že započtení není přípustné proti pohledávce na náhradu škody způsobené na zdraví, ledaže by šlo o vzájemnou pohledávku na náhradu škody téhož druhu. Započtení není přípustné ani proti pohledávkám, které nelze postihnout výkonem rozhodnutí (odstavec 1). Započíst nelze pohledávky promlčené, pohledávky, kterých se nelze domáhat u soudu, jakož i pohledávky z vkladů. Proti splatné pohledávce nelze započíst pohledávku, která ještě není splatná (odstavec 2). Dohodou účastníků lze započtením vyrovnat i pohledávky uvedené v odstavcích 1 a 2 (odstavec 3).

Pro obchodně závazkové vztahy pak platí ustanovení § 358 obch. zák. v rozhodném znění, které určuje, že k započtení jsou způsobilé pohledávky, které lze uplatnit u soudu. Započtení však nebrání, jestliže pohledávka je promlčena, avšak promlčení nastalo teprve po době, kdy se pohledávky staly způsobilými k započtení.

Dle ustanovení § 359 obch. zák. proti pohledávce splatné nelze započíst pohledávku nesplatnou, ledaže jde o pohledávku vůči dlužníku, který není schopen plnit své peněžité závazky.

Odvolací soud se mýlí (a jeho právní posouzení věci správné není) dovozuje-li, že ustanovení § 529 odst. 2 obč. zák. je výjimkou z pravidla formulovaného v ustanovení § 581 odst. 2 obč. zák. a § 359 obch. zák. o zásadní nemožnosti započtení nesplatné pohledávky proti pohledávce splatné. Smysl uvedené úpravy je jiný; totiž ten, aby dlužník při splnění dále vymezených podmínek mohl jednostranným úkonem nebo dohodou započíst proti pohledávce svého (nového) věřitele (postupníka) svou pohledávku, kterou má nikoli proti postupníkovi, nýbrž proti postupiteli (původnímu věřiteli). Potud jde o odchylku od úpravy obsažené v ustanovení § 580 obč. zák. dovolující pouze započtení vzájemných pohledávek věřitele a dlužníka. K tomu, aby dlužník mohl učinit úkon směřující k započtení pohledávky, kterou má za původním věřitelem (postupitelem) přímo proti novému věřiteli (postupníku), musí být splněny následující podmínky:

1) Jde o pohledávku způsobilou k započtení (srov. § 581 obč. zák. a § 358 obch. zák.).

2) Dlužník tuto pohledávku měl již v době, kdy se postoupení pohledávky stalo vůči němu účinným (srov. § 526 obč. zák.). Přitom není podstatné, zda v té době dlužníkova pohledávka byla již splatná nebo zda splatnost nastala až poté, co postupitel dlužníku oznámil (nebo postupník dlužníku prokázal) postoupení pohledávky.

3) Dlužník bez zbytečného odkladu poté, co mu bylo postoupení pohledávky postupitelem oznámeno nebo postupníkem prokázáno, oznámil novému věřiteli (postupníku), že má vzájemnou pohledávku vůči původnímu věřiteli (postupiteli).

4) Jsou-li splněny předpoklady popsané pod body 1) až 3), může dlužník učinit jednostranný úkon směřující k započtení pohledávky, kterou má za postupitelem, přímo proti postupníku, je-li jeho pohledávka již splatná nebo dovoluje-li mu zákonná úprava (jinde, než v § 529 odst. 2 obč. zák.) započíst si tuto pohledávku, i když splatná není.

V právní teorii srov. k tomu shodně např. J., O. – Š., J. – Š., M. a kol: . Komentář. 9. vydání, Praha, C. H. B. 2004, str. 774.

Úkon žalovaného, směřující k započtení pohledávek žalovaného za akciovou společností (postupitelem), proti pohledávce dovolatelky (postupníka), ze dne 4. září 2000, tedy v rozsahu, v němž dlužníkovy pohledávky nebyly splatné (co do částky 139.534,90 Kč), tedy k uvedenému datu zánik pohledávky dovolatelky započtením způsobit nemohl (započtení potud nebylo přípustné).

Úvahy odvolacího soudu neobstojí ani při posouzení možnosti zohlednit v režimu neúplné apelace úkon směřující k započtení pohledávek, který žalovaný zopakoval v průběhu odvolacího řízení (v odvolání, jež soudu došlo 11. října 2001 – srov. č. l. 81 p. v.). Započtení ze 4. září 2000 bylo z pohledu výše naznačených úvah nepřípustné. Z dikce se podává, že ustanovení , a pro odvolací řízení neplatí (odstavec 1) a že v odvolacím řízení nelze uplatnit nový nárok (odstavec 2). Odtud plyne, že (až) v odvolacím řízení (lhostejno, zda v režimu plné apelace) nemůže žalovaný účinně uplatnit k započtení svou pohledávku proti pohledávce žalobce. Výsledky přezkumného řízení by tím totiž – z logiky věci – ztratily opodstatnění a odvolací soud by o této obraně žalovaného rozhodoval ve skutečnosti v jediné instanci (v právní teorii srov. shodně např. B., J. – D., L. – K., Z. – M., M.: . Komentář. I. díl., 6. vydání, Praha, C. H. B. 2003, str. 973-974).

Protože rozsudek odvolacího soudu spočívá na nesprávném právním posouzení věci ( ), Nejvyšší soud, aniž nařizoval jednání ( věta první ), jej v dovoláním dotčeném rozsahu, tj. v prvním výroku ohledně částky 139.534,90 Kč s příslušenstvím a ve třetím (závislém) výroku o nákladech řízení zrušil a věc v tomto rozsahu vrátil odvolacímu soudu k dalšímu řízení ( , 3 a 6 ). Argumenty uplatněné dovolatelkou na podporu závěru o existenci dovolacího důvodu dle byly vyčerpány již v rovině dovolacího důvodu dle

Právní názor dovolacího soudu je pro odvolací soud závazný ( věta první ). V novém rozhodnutí bude znovu rozhodnuto o nákladech řízení, včetně řízení dovolacího ( věta druhá ).

Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.

V Brně 27. července 2005

JUDr. Zdeněk Krčmář, v.r.

předseda senátu