Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

112 C 18/2020

Okresní soud ve Frýdku-Místku rozhodl samosoudcem Mgr. et Mgr. Martinem Pavlíkem ve věci

žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátkou údaje o zástupci

proti

žalovanému: osobní údaje žalovaného

o zaplacení částky 152 136,94 Kč s příslušenstvím

takto:

I. Řízení, aby žalovaný byl povinen zaplatit žalobkyni částku 19 862,05 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 10 % z částky 16 469,67 Kč od 26. 11. 2019 do zaplacení a úrok ve výši 67,64 % ročně z částky 100 000 Kč od 26. 11. 2019 do zaplacení, se zastavuje.

II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 100 000 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 10 % ročně z částky 100 000 Kč od 29. 5. 2020 do zaplacení, to vše do tří dnů od právní moci rozsudku.

III. Žaloba, aby žalovaný byl povinen zaplatit částku 32 274,89 Kč, zákonný úrok z prodlení ve výši 10 % ročně z částky 109 919,33 Kč od 26. 11. 2019 do 28. 5. 2020, zákonný úrok z prodlení ve výši 10 % ročně z částky 9 919,33 Kč od 29. 5. 2020 do zaplacení a úrok ve výši 35 % ročně z částky 100 000 Kč od 26. 11. 2019 do zaplacení, se zamítá.

IV. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

Odůvodnění:

I. Řízení, aby žalovaný byl povinen zaplatit žalobkyni částku 19 862,05 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 10 % z částky 16 469,67 Kč od 26. 11. 2019 do zaplacení a úrok ve výši 67,64 % ročně z částky 100 000 Kč od 26. 11. 2019 do zaplacení, se zastavuje. II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 100 000 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 10 % ročně z částky 100 000 Kč od 29. 5. 2020 do zaplacení, to vše do tří dnů od právní moci rozsudku. III. Žaloba, aby žalovaný byl povinen zaplatit částku 32 274,89 Kč, zákonný úrok z prodlení ve výši 10 % ročně z částky 109 919,33 Kč od 26. 11. 2019 do 28. 5. 2020, zákonný úrok z prodlení ve výši 10 % ročně z částky 9 919,33 Kč od 29. 5. 2020 do zaplacení a úrok ve výši 35 % ročně z částky 100 000 Kč od 26. 11. 2019 do zaplacení, se zamítá. IV. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

1. Žalobkyně se podanou žalobou domáhala po žalovaném původně zaplacení částky 152 136,91 Kč s příslušenstvím s odůvodněním, že mezi žalobkyní, jako věřitelem, a žalovaným, jako klientem, byla dne datum uzavřena smlouva o úvěru číslo (dále též jen„ smlouva“). Na základě smlouvy byl žalovanému poskytnut na účet uvedený ve smlouvě úvěr ve výši 100 000 Kč. K vyplacení úvěru žalovanému došlo dne 7. 8. 2019, přičemž žalovaný se zavázal poskytnutý úvěr a úrok za poskytnutí úvěru sjednaný ve smlouvě ve výši efektivní úrokové sazby 167,74 % ročně splácet v 18 měsíčních splátkách ve výši 11 083 Kč splatných vždy k 20. dni každého kalendářního měsíce počínaje měsícem září 2019, to vše dle splátkového kalendáře, který tvořil přílohu oznámení žalobkyně (věřitele) o schválení úvěru. Schopnost žalovaného řádně hradit úvěr byla ze strany žalobkyně prověřena na základě dokladů a informací získaných od žalovaného, databází umožňujících posouzení úvěruschopnosti, jakož i z jiných zdrojů. Žalovaný neplnil řádně podmínky smlouvy a ocitl se v prodlení s úhradou splátek poskytnutého úvěru. Do data zesplatnění celého úvěru nebyla žalobkyni uhrazena žádná částka. Před níže popsaným zesplatněním celého úvěru v důsledku tohoto prodlení žalovaného vzniklo žalobkyni právo na zaplacení smluvních pokut dle bodu 6. 1. smlouvy v celkové výši 998 Kč. Žalobkyni takto vzniklo právo na zaplacení této smluvní pokuty u splátek číslo u kterých se žalovaný ocitl v prodlení o délce 30 dnů, tedy smluvní pokuty v celkové výši 2 x 499 Kč. V důsledku prodlení žalovaného žalobkyni dále vzniklo právo na zaplacení náhrady nákladů vzniklých v souvislosti s prodlením žalovaného dle bodu 6. 2. smlouvy v celkové výši 400 Kč, kdy žalobkyni vzniklo toto právo u splátek číslo u kterých se žalovaný ocitl v prodlení o délce 15 dnů, tedy náhrada nákladů v celkové výši 2 x 200 Kč. V důsledku prodlení žalovaného následně došlo automaticky k zesplatnění celého úvěru v souladu s bodem 6. 3. smlouvy. Žalovaný se dostal do prodlení s úhradou splátky či její části o délce 65 dnů u splátky číslo splatné dne 20. 9. 2019. K datu 24. 11. 2019 tak došlo v souladu se smlouvou k zesplatnění celého úvěru. Podle bodu 6. 4. smlouvy se pak ke dni zesplatnění úvěru celá dosud nezaplacená jistina úvěru a veškeré dosud nezaplacené úroky za poskytnutí úvěru přirostlé ke dni zesplatnění úvěru staly součástí nové jistiny úvěru, s tím, že tuto novou jistinu ve výši celkem 124 991,83 Kč byl žalovaný povinen uhradit žalobkyni nejpozději v den zesplatnění úvěru. Před zesplatněním úvěru byl přitom žalovaný vyzván k úhradě dané dlužné splátky a byla mu k tomuto poskytnuta lhůta alespoň 30 dnů. V bodě 6. 5. smlouvy bylo dále sjednáno, že jestliže žalovaný po zesplatnění úvěru nezaplatí novou jistinu úvěru v den zesplatnění úvěru, vzniká mu povinnost zaplatit žalobkyni smluvní pokutu ve výši 0,1 % z dlužné nové jistiny úvěru za každý den prodlení s její úhradou. V daném případě ode dne 26. 11. 2019 až do jejího úplného zaplacení. Po zesplatnění celého úvěru žalovaný neuhradil ničeho. Na základě uzavřené smlouvy tak žalovaný žalobkyni ke dni podání žaloby dlužil následující částky: a) částka odpovídající dlužné nové jistině úvěru v celkové výši 124 991,83 Kč (odpovídá zbývající dlužné původní jistině úvěru ve výši 100 000 Kč a úroku za poskytnutí úvěru přirostlého ke dni zesplatnění úvěru ve výši 24 991,83 Kč) s příslušenstvím; b) smluvní pokuty dle bodu 6. 1. smlouvy, tak jak jsou specifikovány shora, v celkové výši 998 Kč s příslušenstvím; c) náhrada nákladů vzniklých v souvislosti s prodlením žalovaného dle bodu 6. 2. smlouvy v celkové výši 400 Kč s příslušenstvím; d) smluvní pokuta dle bodu 6. 5. smlouvy ve výši 0,1 % z dlužné nové jistiny úvěru za každý den prodlení od 26. 11. 2019 do zaplacení, když žalobkyně smluvní pokutu požaduje pouze k datu vyhotovení žaloby, tedy smluvní pokutu ve výši 25 747,94 Kč; e) úrok v nominální roční úrokové sazbě 102,64 % ročně, za poskytnutí úvěru z částky 100 000 Kč ode dne 26. 11. 2019 do zaplacení. Žalovaný tyto částky žalobkyni neuhradil ani na základě předžalobní výzvy, kterou mu žalobkyně v této věci zaslala. U dlužných částek uvedených shora pod písm. a), b) a c), tedy u částky v celkové výši 126 389 Kč, požaduje žalobkyně s ohledem na prodlení žalovaného s jejich úhradou i zákonný úrok z prodlení. Výše úroku uvedeného shora pod písm. e) bude limitována na 120 % celkové částky, kterou má žalovaný zaplatit, tedy do částky 239 392 Kč. Toto žalobkyně zohledňuje i v petitu.

2. Podáním doručeným soudu dne 11. 2. 2021 vzala žalobkyně žalobu částečně zpět co do částky 19 862,05 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 10 % z částky 16 469,67 Kč od 26. 11. 2019 do zaplacení a úrokem ve výši 67,64 % ročně z částky 100 000 Kč od 26. 11. 2019 do zaplacení. S ohledem na toto částečné zpětvzetí žaloby proto soud výrokem I. rozsudku řízení v části týkající se zaplacení částky 19 862,05 Kč s příslušenstvím zastavil v souladu s , 3 , když souhlasu žalovaného s tímto částečným zpětvzetím nebylo zapotřebí, neboť k částečnému zpětvzetí došlo ještě dříve, než bylo zahájeno jednání ve věci.

3. Žalovaný se k žalobě nevyjádřila, přestože k tomu byla soudem vyzvána, k jednání nařízenému na den 23. 9. 2021 se bez omluvy nedostavil, ačkoliv předvolání k jednání mu bylo doručeno dne 30. 8. 2021.

4. Žalobkyně u jednání setrvala na návrhu tak, jak byl podán beze změn a doplňků.

5. Soud ve věci provedl dokazování listinami předloženými žalobkyní, označenými jako předsmluvní formulář, návrh na uzavření smlouvy o úvěru / smlouva o úvěru ze dne 6. 8. 2019, splátkový kalendář ke smlouvě o úvěru, kopie občanského průkazu žalovaného, dílčí výpis z účtu žalovaného (potvrzení o příjmu žalovaného), potvrzení zaměstnavatele o výši pracovního příjmu žalovaného, dokument prohlášení klientů, doklad o vyplacení úvěru ze dne 7. 8. 2019, karta klienta, oznámení ze dne 24. 11. 2019, výzva k zaplacení ze dne 21. 10. 2019 a ze dne 20. 11. 2019, formulář hodnocení klienta, výpis z nebankovního registru klientských informací (NRKI), výpis ze příjmení) a předžalobní výzva ze dne 13. 5. 2020 včetně poštovního podacího archu. Z důkazů předloženými žalobkyní soud vzal za prokázané, že žalobkyně poskytla žalovanému dne 7. 8. 2019 částku 100 000 Kč, kterou převedla na jeho bankovní účet. Smlouva o úvěru měla být uzavřena mezi žalobkyní a žalovaným poté, co žalovaný vyplnil předsmluvní formulář, kde zadal své osobní údaje, a to včetně svého emailu a telefonního čísla. Dále žalobkyně provedla tzv. hodnocení klienta, z něhož vyplynulo, že žalovaný má čistý měsíční příjem ve výši 37 400 Kč ze zaměstnání a výdaje ve výši 1 300 Kč jako náklady na bydlení, je svobodný, nežije s partnerkou ani spolubydlícím ve společné domácnosti a bydlí u rodičů, dále byla do výdajů zahrnuta částka životného minima 3 410 Kč spolu s rezervou ve výši 1 000 Kč, přičemž tyto údaje poskytl sám žalovaný jako dlužník. Výše jeho příjmu pak byla doložena výpisem z účtu (26. 7. 2019; částka 37 458 Kč) a potvrzením zaměstnavatele o výši pracovního příjmu jeho zaměstnance ze dne 6. 8. 2019, kde byla uvedena částka 37 000 Kč. Žalovaný přitom podle žádosti projevil zájem o úvěr ve výši 100 000 Kč s tím, že byl seznámen s tím, že v případě poskytnutí této částky musí zaplatit žalobkyni celkem 199 494 Kč (téměř dvojnásobek), a to v pravidelných měsíčních splátkách po 11 083 Kč po dobu 18 měsíců s úrokovou sazbou 167,74 % ročně. Sjednané úroky běží od data poskytnutí úvěru až do skutečného vrácení jistiny. V článku 6. 1. této smlouvy pak byla sjednaná smluvní pokuta ve výši 499 Kč za každou splátku, u které se žalovaný octil v prodlení delší než 30 dní. V článku 6. 3. a 6. 4. jsou pak ujednání o důvodech zesplatnění úvěru. V článku 6. 5. je pak sjednaná další smluvní pokuta ve výši 0,1 % z dlužné jistiny po zesplatnění úvěru nedojde-li k zaplacení úvěru v den zesplatnění úvěru; žalovaný byl následně seznámen s tím, že úvěr mu byl poskytnut; jak dále plyne z karty klienta, žalovaný neuhradil žalobkyni v souvislosti s poskytnutým úvěru ničeho, proto úvěr ke dni 24. 11. 2019 zesplatnila. Žalovaný ani poté nic dalšího na úvěr neuhradil i přes výzvy žalobkyně.

6. Předžalobní upomínkou ze dne 13. 5. 2020 a podacím archem ze dne 14. 5. 2020 je dále v řízení prokázáno, že žalobkyně vyzvala žalovaného k úhradě předmětného dluhu s upozorněním, že v opačném případě bude dluh vymáhat soudní cestou.

7. Všechny shora rozvedené a provedené důkazy přitom soud hodnotil jak jednotlivě, tak ve vzájemných souvislostech a dospěl k závěru, že tyto jsou ve shodě a navzájem se doplňují a podporují. Z těchto důvodů, jakož i s ohledem na to, že k pravosti a správnosti těchto důkazů ani nikdo z účastníků nevznesl žádné námitky, soud následně všechny provedené a shora popsané důkazy vyhodnotil jako zcela věrohodné a pravdivé.

8. Na základě výše uvedených zjištěných skutečností učinil soud skutkový závěr, že žalobkyně a žalovaný se dne 6. 8. 2019 dohodli na tom, že žalobkyně poskytne žalovanému peněžní prostředky ve výši 100 000 Kč, které se žalovaný zavázal splácet v pravidelných měsíčních splátkách ve výši určené úvěrovou smlouvou. Žalovaný přitom žalobkyni neuhradil ničeho, dostal se do prodlení a splátky nehradil i přes výzvy žalobkyně, která pak využila svého práva a úvěr ke dni 24. 11. 2019 zesplatnila. Po zesplatnění žalovaný ničeho neuhradil. Při uzavírání úvěrové smlouvy posuzovala žalobkyně úvěruschopnost žalovaného z údajů, které tento uvedl v úvěrové smlouvě, doplněných o potvrzení o výši jeho příjmu a dále v registrech o dřívějších kontraktech žalovaného.

9. Podle a 2 , o spotřebitelském úvěru, poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.

10. Podle , (dále jen „o. z.“), neplatné je právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje.

11. Podle § 588 odst. 1 o. z. soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.

12. Podle § 2991 odst. 2 o. z. bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.

13. Podle § 2993 o. z. plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila. Plnily-li obě strany, může každá ze stran požadovat, aby jí druhá strana vydala, co získala; právo druhé strany namítnout vzájemné plnění tím není dotčeno. To platí i v případě, byl-li závazek zrušen.

14. Podle § 1970 o. z. po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.

15. Po právní stránce soud posoudil danou věc ve smyslu shora citovaných zákonných ustanovení a dospěl k závěru, že žaloba je důvodná pouze z části. Daný právní vztah je totiž nutno posoudit ve smyslu , o spotřebitelském úvěru, neboť žalovanému jako spotřebiteli byly žalobkyní poskytnuty peněžní prostředky ve výši 100 000 Kč ve formě úvěru, což znamená, že se jednalo o spotřebitelský úvěr ve smyslu ust. , o spotřebitelském úvěru. Podle tohoto zákona tak poskytovatel úvěru měl před uzavřením samotné úvěrové smlouvy posoudit úvěruschopnost spotřebitele na základě dostatečných informací získaných i od spotřebitele, a je-li to nezbytné, nahlédnutím do databází umožňujících posouzení úvěruschopnosti spotřebitele. Jak přitom vyslovil Nejvyšší soud České republiky ve svém rozsudku sp. zn. „ povinnost posouzení úvěruschopnosti spotřebitele chrání nejen spotřebitele samého před negativními důsledky neschopnosti úvěr splácet, ale zprostředkovaně také společnost jako celek, neboť předchází negativním sociálním důsledkům předlužení a insolvence v podobě pádu spotřebitele a osob na něm závislých do veřejné sociální sítě, narušení rodinných a sociálních vztahů atd. V neposlední řadě chrání i pozici věřitelů samých, neboť odborné posouzení úvěruschopnosti spotřebitele při žádosti o další úvěr snižuje riziko věřitelů, kteří témuž spotřebiteli poskytli úvěry či jiné služby již dříve. Proto , o spotřebitelském úvěru, stanoví, že věřitel je povinen při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele postupovat s odbornou péčí. Lze přisvědčit odvolacímu soudu, že věřitel nedostojí povinnosti stanovené mu zákonem o spotřebitelském úvěru, tedy nepostupuje s odbornou péčí při posouzení schopnosti spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, vyjde-li z objektivně nedoloženého osobního prohlášení dlužníka o jeho osobních, výdělkových a majetkových poměrech. Na tom nic nemění, že dlužník není evidován v databázích dlužníků. Již gramatickým a logickým výkladem zákona o spotřebitelském úvěru lze dovodit, že dostatečnými nejsou míněny informace získané toliko od spotřebitele. Odborná péče předpokládá údaje, které dlužník věřiteli uvedl, ověřit, resp. objektivně podložit minimálně potvrzením zaměstnavatele dlužníka (srov. příjmení, L. a příjmení, J.: Zákon o spotřebitelském úvěru a o změně některých zákonů č. Komentář. 1. vydání. Praha: C. H. Beck, 2011, s. číslo, ISBN číslo).“ Dle názoru okresního soudu je tato judikatura použitelná i v intencích nového zákona o spotřebitelském úvěru, tedy Poskytovatel úvěru tak musí náležitě pečlivě zjišťovat schopnost spotřebitele splácet úvěr a požadovat doklady k dlužníkem uváděným informacím o jeho schopnostech úvěr splácet a rovněž i sám aktivně úvěruschopnost dlužníka zjišťovat a prověřovat. Nestačí pouhý pasivní sběr informací, ale žalobkyně si měla rozhodné informace aktivně vyžádat a také nahlédnout do databází umožňující posouzení úvěruschopnosti žalovaného, je-li to nezbytné. Žalobkyně byla povinna postupovat kvalifikovaně, čestně a odpovědně, proto neméně významné je i využití tzv. historických dat ve vztahu ke konkrétnímu spotřebiteli. Informace o výši příjmu spotřebitele je nutno konfrontovat s potvrzením o příjmu vystaveným jeho zaměstnavatelem, resp. příjmy skutečně připsanými na účet spotřebitele (k tomu srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 27. 9. 2007 sp. zn. ). V daném případě pak žalobkyně tvrdila, že vycházela z nijak blíže nepodložených informací od žalovaného (s výjimkou předloženého výpisu z účtu o příjmu žalovaného a potvrzení žalovaného o výši jeho příjmu) a dále toliko z dostupných registrů, vůbec nijak neověřovala skutečnou výdajovou stránku žalovaného a vycházela pouze z částky určené jako životní minimum (3 410 Kč) a z rezervy ve výši 1 000 Kč Náklady na bydlení žalovaný uvedl toliko ve výši 1 300 Kč s tím, že další výdaje žalovaného nebyly žádným způsobem zjišťovány ani vyplněny žalovaným a následně ověřeny. Z hodnocení klienta vyplývá, že žalobkyně žádným způsobem nezkoumala skutečné výdaje žalovaného. Ze všech těchto důvodů má tudíž soud za to, že posouzení úvěruschopnosti žalovaného splácet poskytnutý úvěr nebylo dostatečné a správné, pročež žalobkyně nemohla dostát svým povinnostem daným zákonem a nepostupovala s odbornou péčí při posouzení úvěruschopnosti žalovaného. Za tohoto stavu tedy soud u předmětné smlouvy dospěl k závěru, že žalobkyně dostatečně nezkoumala úvěruschopnost žalovaného před uzavřením smlouvy a tento nedostatek má za následek neplatnost předmětné spotřebitelské smlouvy. Podle o. z., je soud k této neplatnosti povinen přihlédnout i bez návrhu, neboť je v rozporu se zákonem, jehož smyslu a účelu nelze dosáhnout jinak než stanovením absolutní neplatnosti právního jednání. Jinak by totiž byl popřen samotný smysl právní úpravy ochrany spotřebitele vybudovaný na narovnání nerovného postavení spotřebitele vůči poskytovateli, jak z hlediska vyjednávací a ekonomické síly, tak úrovně informovanosti. Výše popsaným jednáním žalobkyně porušila svou povinnost posoudit schopnost žalovaného splácet spotřebitelský úvěr s odbornou péčí dle zákona o spotřebitelském úvěru, a proto je smlouva o úvěru ze dne 6. 8. 2019 neplatná. Závěr o absolutní neplatnosti úvěrové smlouvy pak jednoznačně vyplývá také z rozsudku Soudního dvora Evropské unie ze dne 5. 3. 2020 ve věci C číslo.

16. S ohledem na tuto neplatnost smlouvy o úvěru si smluvní strany musí svůj vzájemný vztah vypořádat dle ustanovení § 2993 o. z., podle kterého může každá ze stran požadovat, aby jí druhá strana vydala, co získala, bylo-li plněno, aniž by tu byl platný závazek (z důvodu absolutní neplatnosti smlouvy). V řízení bylo prokázáno, že žalobkyně poskytla dle smlouvy ze dne 6. 8. 2019 žalovanému peněžní prostředky ve výši 100 000 Kč. Žalovaný dosud ničeho nevrátil, a proto je povinen žalobkyni zaplatit částku 100 000 Kč. Žalovaný byl vyzván k vrácení poskytnuté částky dopisem ze dne 13. 5. 2020, který mu byl doručován 14. 5. 2020 prostřednictvím České pošty. Při řádném doručování by se proto zásilka dostala do dispozice žalovaného nejpozději třetí pracovní den (k tomu srov. rozhodnutí Krajského soudu v Ostravě ze dne 15. 7. 2019, č. j. -109), tj. 19. 5. 2020 a v případě peněžitých plnění běžné hodnoty lze zpravidla uvažovat o lhůtě zhruba maximálně sedmi až deseti dnů od doručení výzvy (k tomu blíže srov. komentář k  , ; Hulmák, M. a kol.: V. Závazkové právo. Obecná část (§ číslo). Komentář. 1. vydání. Praha: C. H. Beck, 2014, strana 998 – číslo). V daném konkrétním případě pak soud vyhodnotil, že právě lhůta 7 pracovních dnů je přiměřená pro splnění dluhu a s ohledem na tuto skutečnost měl žalovaný splnit svůj dluh nejpozději dne 28. 5. 2020. Žalovaný se proto následující den dostal do prodlení a žalobkyně má právo i na úrok z prodlení z této části. Z tohoto důvodu byl žalovaný rovněž zavázán k úhradě zákonného úroku z prodlení ve výši 10 % ročně, která odpovídá zákonné výši úroku z prodlení ve smyslu vládního nařízení číslo Sb. Ve zbytku pak byla žaloba jako nedůvodná pro výše uvedený právní závěr soudu zamítnuta.

17. Soudem stanovená lhůta k plnění v trvání tří dnů od právní moci rozsudku má oporu v ust. věta před středníkem , neboť pro stanovení lhůty delší, případně pro povolení splátek, soud v daném případě zejména s ohledem na už delší dobu trvání dluhu, jakož i dosavadní zcela pasivní postoj žalovaného k tomuto dluhu žádné důvody neshledal, respektive tyto důvody nebyly účastníky ani tvrzeny.

18. Výrok o nákladech řízení má oporu v ust. § 142 odst. 2 o. s. ř, podle něhož měl-li účastník ve věci úspěch jen částečný, soud náhradu nákladů poměrně rozdělí, popřípadě vysloví, že žádný z účastníků nemá na náhradu nákladů právo. Soud v souladu se závěry vyslovenými v usnesení Nejvyššího soudu ČR ze dne 3. 12. 2015, sp. zn. kapitalizoval veškeré příslušenství pohledávky ke dni vyhlášení rozsudku a zjistil, že v projednávané věci měla žalobkyně úspěch jen částečný, když její žalobě bylo vyhověno v části týkající se zaplacení celkem částky 113 216,63 Kč včetně příslušenství v podobě úroků z prodlení, zatímco částka jistiny včetně příslušenství, pro kterou byla žaloba zamítnuta, resp. řízení bezdůvodně zastaveno, činí 249 580,64 Kč. Z uvedeného vyplývá, že větší úspěch ve věci měl žalovaný, který by tak měl právo na úhradu části nákladů řízení, dle obsahu spisu však žalovanému žádné prokazatelné náklady řízení nevznikly, a proto soud rozhodl tak, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

Poučení:

Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení jeho písemného vyhotovení, a to ke Krajskému soudu v Ostravě, prostřednictvím Okresního soudu ve Frýdku-Místku. Odvolání je třeba podat ve dvojím vyhotovení.

Nesplní-li žalovaný povinnosti uložené mu tímto rozsudkem v uvedených lhůtách, může se žalobkyně domáhat po jeho právní moci výkonu rozhodnutí u soudu.