Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

9 C 133/2021-24

Okresní soud v Prachaticích rozhodl soudkyní JUDr. Simonou Vojíkovou ve věci

žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátem údaje o zástupci

proti

žalovanému: osobní údaje žalovaného

o zaplacení 8 376 Kč s příslušenstvím

takto:

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 6 000 Kč do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Řízení se zastavuje co do částky 2 376 Kč.

III. Žaloba se zamítá co do kapitalizovaného úroku z prodlení ve výši 609,86 Kč a úroku z prodlení ve výši 10 % ročně z částky 6 000 Kč od 21. 11. 2020 do zaplacení.

IV. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni na náhradě nákladů tohoto řízení částku 629 Kč do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám právního zástupce žalobkyně.

Odůvodnění:

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 6 000 Kč do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku. II. Řízení se zastavuje co do částky 2 376 Kč. III. Žaloba se zamítá co do kapitalizovaného úroku z prodlení ve výši 609,86 Kč a úroku z prodlení ve výši 10 % ročně z částky 6 000 Kč od 21. 11. 2020 do zaplacení. IV. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni na náhradě nákladů tohoto řízení částku 629 Kč do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám právního zástupce žalobkyně.

1. Žalobkyně se svou žalobou ze dne 19. 2. 2021 domáhala vydání soudního rozhodnutí, kterým by žalovanému byla uložena povinnost zaplatit jí částku 8 226 Kč spolu s v žalobě specifikovaným příslušenstvím (na jistině 6 000 Kč, na smluvní pokutě 2 226 Kč a na nákladech upomínání 150 Kč). V žalobě žalobkyně uvedla, že její právní předchůdce, společnost právnická osoba, uzavřel se žalovaným dne 3. 10. 2019 smlouvu o úvěru číslo. Na základě této smlouvy žalovaný obdržel částku 3 000 Kč a právnímu předchůdci žalobkyně se zavázal tuto vrátit

do 30 dní od uzavření smlouvy. Dne 14. 10. 2019 byl v elektronické podobě uzavřen dodatek ke smlouvě, kterým byla jistina úvěru navýšena na celkovou částku 6 000 Kč, další částka 3 000 Kč byla žalovanému poukázána na jím sdělený bankovní účet. Žalovaný se zavázal celkovou částku 6 000 Kč vrátit do 2. 11. 2019. V důsledku neuhrazení sjednané částky řádně a včas vznikla žalovanému povinnost k zaplacení smluvní pokuty ve výši 0,1 % z dlužné jistiny za každý den prodlení, smluvní pokuty se žalobkyně domáhala za období 3. 11. 2019 –

8. 11. 2020 ve výši 2 226 Kč. Dále žalobkyně uplatnila nárok na zaplacení částky 150 Kč představující poplatek dle sazebníku za odeslání tří upomínek po 50 Kč. Pohledávka

za žalovaným byla postoupena na žalobkyni smlouvou o postoupení pohledávek ze dne

16. 11. 2020, z čehož žalobkyně dovozovala svou aktivní věcnou legitimaci.

2. Žalovaný se ve věci nijak nevyjádřil, k nařízenému jednání se bez omluvy nedostavil. Předvolání k jednání bylo žalovanému doručováno spolu se žalobou do vlastních rukou na adresu dle , zásilka byla doručena dle dnem 30. 8. 2021. Protože zůstala zachována lhůta dle , jednal soud a rozhodl v nepřítomnosti žalovaného dle Jednáno bylo zároveň v nepřítomnosti žalobkyně a jejího právního zástupce, když tento se z jednání soudu omluvil.

3. Po provedeném dokazování zjistil soud tento skutkový stav.

4. Mezi společností právnická osoba jako věřitelem a žalovaným jako dlužníkem byla dne

3. 10. 2019 uzavřena smlouva o úvěru číslo na základě které se věřitel zavázal poskytnout žalovanému finanční prostředky ve výši 3 000 Kč výplatou v hotovosti, žalovaný

se zavázal uvedenou částku vrátit do 30 dnů ode dne poskytnutí. Pro případ prodlení žalovaného byla sjednána smluvní pokuta ve výši 0,1 % denně za každý den prodlení. Za zaslání písemné upomínky byl sjednán poplatek 50 Kč (smlouva č. l. 65-68 e-spisu).

5. Dne 11. 10. 2019 byla na účet původního věřitele z účtu žalovaného č. bankovní účet odeslána částka 1 Kč (č. l. 42 e-spisu). Dne 14. 10. 2019 byla na účet č. bankovní účet původním věřitelem společnosti právnická osoba poskytnuta částka 3 000 Kč označená jako dodatečná půjčka od zaplo.cz pod variabilním symbolem variabilní symbol (výpis z účtu č. l. 25 e-spisu).

6. Účet č. bankovní účet byl veden na jméno jméno příjmení, rodné číslo (žalovaný) – sdělení právnická osoba č. l. 10.

7. Podle , o spotřebitelském úvěru, spotřebitelským úvěrem je odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli.

8. Podle § 419 o. z. je spotřebitelem každý člověk, který mimo rámec své podnikatelské činnosti nebo mimo rámec samostatného výkonu svého povolání uzavírá smlouvu s podnikatelem nebo s ním jinak jedná.

9. Podle § 86 zákona o spotřebitelském úvěru, poskytovatel před uzavřením smlouvy

o spotřebitelském úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá,

že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.

10. Podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.

11. Mezi původním věřitelem, společností právnická osoba, a žalovaným byla ve smyslu

§ 2395 o. z. uzavřena smlouva o úvěru. Nejprve se bylo třeba zabývat posouzením platnosti této smlouvy, a to zejména při zohlednění způsobu, jakým byla před uzavřením smlouvy posouzena úvěruschopnost žalovaného. Touto otázkou se soud zároveň zabýval z úřední povinnosti bez ohledu na to, že žalovaný v řízení námitku neplatnosti smlouvy nevznášel. Rozsudkem Soudního dvora EU – druhého senátu ze dne 5. 3. 2020, C -679/18, bylo rozhodnuto, že články 8 a 23 směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008 /48/ ze dne 23. dubna 2008 o smlouvách

o spotřebitelském úvěru a o zrušení směrnice Rady 87/102/ musí být vykládány v tom smyslu, že vnitrostátnímu soudu ukládají, aby z úřední povinnosti zkoumal, zda došlo k porušení předsmluvní povinnosti věřitele stanovené v článku 8 této směrnice, tj. povinnosti posoudit úvěruschopnost spotřebitele, a vyvodil důsledky, které z porušení této povinnosti vyplývají

ve vnitrostátním právu, za podmínky, že sankce splňují požadavky tohoto článku 23. Články

8 a 23 směrnice 2008 musí být rovněž vykládány v tom smyslu, že brání vnitrostátní úpravě, podle níž se sankce za porušení předsmluvní povinnosti věřitele posoudit úvěruschopnost spotřebitele, tj. neplatnost úvěrové smlouvy ve spojení s povinností tohoto spotřebitele vrátit věřiteli poskytnutou jistinu v době přiměřené jeho možnostem, uplatní pouze za podmínky,

že spotřebitel tuto neplatnost namítne, a to v tříleté promlčecí době. V souladu se závěry tohoto rozsudku je třeba vykládat ust. § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru, a to v tom smyslu,

že důsledkem porušení povinnost řádného posouzení úvěruschopnosti spotřebitele je absolutní neplatnost smlouvy, ke které je soud povinen přihlédnout z úřední povinnosti.

12. Žalobkyně v žalobě tvrdila, že úvěruschopnost žalovaného byla posouzena v rámci schvalovacího procesu, k prokázání tohoto svého tvrzení však neoznačila žádné důkazy. Z uvedeného důvodu nezbylo než uzavřít, že žalobkyně v řízení neprokázala, že by dostatečným způsobem před uzavřením smlouvy byla posouzena úvěruschopnost žalovaného, předmětná smlouva proto musela být posouzena jako neplatná.

13. S ohledem na závěr o neplatnosti mezi účastníky uzavřené smlouvy byla dle § 87 odst. 1

o spotřebitelském úvěru žalovanému uložena povinnost vrátit žalobkyni poskytnutou jistinu úvěru, a to rovněž s odkazem na ust. § 2991 o. z. (při závěru o neplatnosti smlouvy bylo právním předchůdcem žalobkyně plněno bez právního důvodu). Žalovaný v řízení netvrdil ani neprokazoval, že by na jistině zaplatil jakoukoli částku, proto mu byla tímto rozsudkem uložena povinnost k zaplacení celé ze strany právního předchůdce žalobkyně poskytnuté jistiny 6 000 Kč. Ve zbytku byla žaloba zamítnuta s výjimkou částky 2 376 Kč, ohledně níž byla žaloba vzata zpět

a řízení bylo dle a 2 zastaveno.

14. S ohledem na výši dlužné částky nebyly shledány důvody pro prodloužení zákonné třídenní lhůty k plnění ( ), která v daném případě odpovídá kritériím zákona o spotřebitelském úvěru, když ji lze považovat za přiměřenou možnostem žalovaného; žalovaný v řízení žádné skutečnosti vylučující tento závěr s ohledem na svou procesní pasivitu netvrdil.

15. Žalobkyně byla v řízení úspěšná částečně, má proto právo na přiznání částečné náhrady nákladů řízení dle Náklady řízení na straně žalobkyně představuje zaplacený soudní poplatek 400 Kč, odměna za právní zastoupení 500 Kč (za dva a půl úkonu dle , d), odst. 2 písm. h) vyhlášky č. 177/96 Sb. (AT) – převzetí a příprava, sepis předžalobní upomínky, sepis žaloby po 200 Kč za jeden úkon dle AT), náhrada hotových výdajů 300 Kč za tři úkony právní služby po 100 Kč dle AT a 21 % DPH 168 Kč. Celkové náklady na straně žalobkyně představuje částka 1 368 Kč. Žalobkyně byla úspěšná co do 73 %, neúspěch měla v rozsahu 27 %, náhrada nákladů řízení jí proto byla přiznána co do 46 %, tedy v částce 629 Kč Částku náhrady nákladů řízení je žalovaný povinen plnit k rukám právního zástupce žalobkyně ( ).

Poučení:

Proti tomuto rozsudku nelze podat odvolání ( ).

Nebudou-li dobrovolně splněny povinnosti uložené tímto rozsudkem, lze se jejich splnění domáhat prostřednictvím soudního výkonu rozhodnutí nebo exekuce.