Details
ECLI
Source
Decision form
Issue date
Last update
File mark
Court
Jurisdiction
Žiadne známe citácie.
6A27B3281168ADB5C1257A4E006563CC.html
HTML · 12.87 KB
No categories available
20 Cdo 777/2005
U S N E S E N Í
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Pavla Krbka a soudců JUDr. Miroslavy Jirmanové a JUDr. Vladimíra Kůrky ve věci výkonu rozhodnutí oprávněné zdravotní pojišťovny ČR (Okresní pojišťovny v Š.), zastoupené advokátkou, proti povinnému L. M. – F., s.r.o., pro 108.939,- Kč s příslušenstvím, přikázáním pohledávky z účtu u peněžního ústav u, vedené u Okresního soudu v Šumperku pod sp. zn. E 600/2004 , o dovolání povinného proti usnesení Krajského soudu v Ostravě – pobočky v Olomouci ze dne 30. září 2004, č.j. 40 Co 1205/2004 -18, takto:
I. Dovolání se odmítá.
O d ů v o d n ě n í :
V záhlaví uvedeným rozhodnutím krajský soud potvrdil usnesení ze dne 4. 3. 2004, č.j. E 600/2004 -4, kterým Okresní soud v Šumperku nařídil podle předloženého platebního výměru oprávněné ze dne 23. 10. 2003, č. 2140301817, k vymožení pohledávky 108.939,- Kč výkon rozhodnutí přikázáním pohledávky z účtu u peněžního ústav u. Odvolací soud dospěl k závěru, že předpoklady pro nařízení výkonu rozhodnutí byly splněny, zejména uzavřel, že podkladové rozhodnutí je vykonatelné (§ 251 , § 274 písm. f/ zákona č. 99/1963 Sb. , občanského soudního řádu ve znění pozdějších předpisů, dále jen „o.s.ř. “). Za nedůvodnou považoval námitku, že osoba, která podala návrh na nařízení výkonu rozhodnutí, není aktivně legitimována, postrádá právní subjektivitu a procesní způsobilost.
Rozhodnutí odvolacího soudu napadl dovoláním povinný a vytýká, že „v návrhu označený účastník – oprávněný – neodpovídá označení účastníka, který je právnickou osobou (blíže viz ust. §§ 1 a 2 odst. 3 zákona č. 551/1991 Sb. ), jak to oprávněný učinil v návrhu ze dne 10. 12. 2003“. Namítal, že „jde o nedostatek aktivní legitimace na straně oprávněného, resp. způsobilosti být účastníkem exekučního řízení a procesní způsobilosti vůbec“. Podle jeho názoru je v souzené věci oprávněnou osobou pouze zdravotní pojišťovna ČR, a jedná-li někdo jejím jménem na základě plné moci či pověření, je nepodstatné. Dovozuje proto, že řízení „má vady řízení, neboť je v rozporu s právními vývody ÚS ČR a NS ČR“, a „došlo tak k nesprávnému rozhodnutí ve věci“. Navrhl, aby dovolací soud napadené usnesení zrušil a věc vrátil odvolacímu soudu k dalšímu řízení.
Dovolání není přípustné.
Podle ustanovení § 236 odst. l o.s.ř. lze dovoláním napadnout pravomocná rozhodnutí odvolacího soudu, pokud to zákon připouští.
Je-li napadeným rozhodnutím – jako v projednávaném případě – usnesení odvolacího soudu, jímž bylo potvrzeno usnesení, kterým soud prvního stupně rozhodl o návrhu na nařízení výkonu rozhodnutí, je dovolání ve smyslu § 238a odst. l písm. c/ o.s.ř. přípustné za podmínek vymezených v § 237 odst. l písm. b/ nebo c/ o.s.ř. ( srov. § 238a odst. 2 o.s.ř. ). Protože použití ustanovení § 237 odst. l písm. b/ o.s.ř. je vyloučeno (usnesení soudu prvního stupně nepředcházelo dřívější – odvolacím soudem zrušené – rozhodnutí téhož soudu), zbývá přípustnost dovolání vyvozovat již jen z ustanovení § 237 odst. l písm. c/ o.s.ř. , které ji spojuje se závěrem dovolacího soudu, že napadené rozhodnutí má ve věci samé po právní stránce zásadní význam. O takový případ se jedná zejména tehdy, řeší-li právní otázku, která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo která je odvolacími soudy nebo dovolacím soudem rozhodována rozdílně, nebo řeší-li právní otázku v rozporu s hmotným právem (§ 237 odst. 3 o.s.ř. ).
Z toho, že přípustnost dovolání je ve smyslu ustanovení § 237 odst. l písm. c/ o.s.ř. spjata se závěrem o zásadním významu rozhodnutí po stránce právní, vyplývá, že dovolací přezkum se otevírá toliko pro posouzení otázek právních, navíc otázek zásadního významu; způsobilým dovolacím důvodem, jimž lze dovolání odůvodnit (a kterým je při přezkumu dovolací soud vázán, viz § 242 odst. 3 , věta první, o.s.ř. ), je tedy pouze důvod podle ustanovení § 241a odst. 2 písm. b/ o.s.ř. (nesprávné právní posouzení věci).
Povinný, byť v dovolání namítá nedostatek aktivní legitimace oprávněné, nedostatek její procesní způsobilosti a způsobilosti být účastnicí řízení, podle obsahu dovolání (§ 41 odst. 2 o.s.ř. ) brojí proti jejímu nesprávnému označení v návrhu na nařízení výkonu rozhodnutí (z uvedeného důvodu pak nesprávně směšuje vady podání a nedostatek podmínek řízení). Uvedená argumentace – upozorňující na neúplnost či nesprávnost v označení oprávněné osoby – je podřaditelná důvodu podle § 241a odst. 2 písm. a/ o.s.ř. , který je vyhrazen vadám řízení, jež mohly mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci, k takovým vadám, jakož i k tzv. zmatečnostním vadám však může dovolací soud přihlédnout jen za – zde nenaplněného – předpokladu, že shledá napadené rozhodnutí zásadně právně významným (srov. § 242 odst. 3 , větu druhou, o.s.ř. ).
Jestliže tedy dovolatel nenapadl právní posouzení věci odvolacím soudem, nýbrž tvrdil, že oprávněná se v návrhu na nařízení výkonu rozhodnutí označila v rozporu s požadavky zákona, je třeba dovolání jako nepřípustné odmítnout (§ 243b , odst. 5, věta první, § 218 písm. c/ o.s.ř. ).
Výrok o nákladech řízení se opírá o ustanovení § 243b odst. 5 , větu první, § 224 odst. 1 a § 146 odst. 3 o.s.ř. (oprávněné v tomto stadiu řízení náklady nevznikly a povinný na jejich náhradu právo nemá).
Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 21. července 2005
JUDr. Pavel Krbek, v. r.
předseda senátu