Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

29 Odo 1199/2003

NEJVYŠŠÍ SOUD

ČESKÉ REPUBLIKY

U S N E S E N Í

I. Dovolání se odmítá.

II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.

O d ů v o d n ě n í :

Obvodní soud pro Prahu 8 rozsudkem ze dne 28. srpna 2002 č.j. -150 zamítl žalobu, kterou se žalobkyně domáhala po žalovaném zaplacení částky 143 052,16 Kč s úroky z prodlení (výrok I.) a stanovil žalobkyni povinnost zaplatit žalované náklady řízení v částce 40 000,- Kč. Soud prvního stupně vzal za prokázáno, že žalobkyně  jako vlastník domu v P., dodávala na základě smlouvy uzavřené se společností T.-H., s. r. o. (dále jen „T.“) jako správcem  teplo a teplou vodu do domu v P., jehož vlastníkem je žalovaná, přičemž společnost T. se uvedenou smlouvou zavázala tyto dodávky zaplatit .Zůstaly neproplaceny dvě faktury, a to faktura č. 175/95 ze dne 13.2.1996 znějící na částku 26 479,80 Kč a faktura č. 4B/1996 ze dne 11.9.1996 znějící na částku 117 001,76 Kč. Obě faktury byly adresovány a doručeny společnosti T. Námitku žalobkyně, že smlouva na dodávku tepla a teplé vody do domu v P. uzavřená  bez data, s účinností od l. l. 1994  je neplatná vzhledem ke skutečnosti, že za žalobkyni ji podepsal Ing. B., který však v době účinnosti této smlouvy nebyl  jejím zaměstnancem, soud prvního stupně neshledal důvodnou. Dospěl však k závěru, že závazek zaplatit za dodávku tepla a teplé vody vznikl společnosti T., nikoliv žalované a žalovaná tak není v předmětném sporu pasivně legitimována.

K odvolání žalobkyně Městský soud v Praze v záhlaví označeným rozsudkem rozsudek soudu prvního stupně potvrdil a stanovil žalobkyni  povinnost zaplatit žalované na nákladech odvolacího řízení částku 12 655,- Kč.

Odvolací soud se ztotožnil s názorem soudu prvního stupně o nedostatku pasivní věcné legitimace žalované, s tím, že žalobkyně uzavřela smlouvu o dodávce tepla a teplé vody s účinností od 1.1.1994 se společnosti T., která se zavázala tyto dodávky zaplatit. Dospěl dále k závěru, že oprávnění Ing. B. vyplynulo z jeho pracovní náplně jako zástupce ředitele. V tomto směru se neztotožnil se závěrem soudu prvního stupně, že zpočátku neplatný úkon byl následně žalobkyní konvalidován, dovodil však zároveň, že tento nesprávný právní názor nic nemění na věcné správnosti  rozsudku soudu prvního stupně.

Proti rozsudku odvolacího soudu podala žalobkyně dovolání, ve kterém uvedla, že rozhodnutí odvolacího soudu má po stránce právní zásadní význam, neboť řeší otázku, která v rozhodovací praxi dovolacího soudu nebyla vyřešena. Dovolání je proto přípustné podle a je podáno z důvodu uvedeného v

Poukázala na to,  že bylo prokázáno, že žalované byly teplo a teplá vody do jejího domu v P. dodávány po celý rok 1995, tj. v období, které je předmětem tohoto sporu a tím vznikl žalované majetkový prospěch. Namítla neplatnost smlouvy o dodávce tepla a teplé vody uzavřené s účinností od 1. 1. 1994 s odůvodněním, že tato smlouva je podepsána za žalobkyni Ing. B., který však v době účinnosti smlouvy nebyl jejím zaměstnancem, jímž se stal až od 1. 8. 1994; nemohl tedy předmětnou smlouvu za žalobkyni podepsat.

Vytýkala tak soudům obou stupňů, že se věcí nezabývaly v tomto smyslu, ale pouze ve smyslu oprávnění Ing. B. zastupovat banku v době, kdy byl jejím zaměstnancem.  Vyslovila názor, že zmiňovaná smlouva je od počátku absolutně neplatná a žalované vznikl závazek  z titulu bezdůvodného obohacení ve smyslu § 451 obč. zák. Odkázala také na mandátní smlouvu uzavřenou mezi žalovanou jako mandantkou a společností T. jako mandatářkou dne 28. 2. 1994 a zdůraznila, že mandatář je zástupcem mandanta a jedná jeho jménem a na jeho účet. Společnost T. nemohla proto platně uzavřít smlouvu o dodávce tepla a teplé vody do vlastnictví žalovaného; takový úkon odporuje zákonu a je nutno jej považovat za neplatný podle § 39 obč. zák. S tvrzením, že odvolací soud dospěl k nesprávnému závěru, že smlouva o dodávce tepla a teplé vody byla uzavřena platně, navrhla, aby dovolací soud rozhodnutí odvolacího soudu zrušil a vrátil mu věc k dalšímu řízení.

Dovolací soud se nejdříve zabýval přípustností dovolání, poněvadž podle ustanovení lze dovoláním napadnout pravomocné rozhodnutí odvolacího soudu, pokud to zákon připouští.

Přípustnost dovolání proti rozsudku odvolacího soudu je zakotvena v ustanovení odst. l písm. a) až c)

V posuzovaném případě nejde o případ podle ustanovení , když rozsudek odvolacího soudu není měnícím rozsudkem. Dovolání není přípustné ani podle ustanovení , když po předchozím kasačním rozhodnutí odvolacího soudu ze dne 21.9.2001, č.j. -127, kterým byl zrušen předcházející zamítavý  rozsudek soudu prvního stupně ze dne 30. 3. 2001, č.j. -107, soud prvního stupně nerozhodl jinak, než ve svém dřívějším rozsudku.

V úvahu proto přichází ustanovení , podle kterého je přípustné dovolání proti rozsudku odvolacího soudu, jímž bylo potvrzeno rozhodnutí soudu prvního stupně, jestliže dovolání není přípustné podle   , a dovolací soud dospěje k závěru, že napadené rozhodnutí má ve věci po právní stránce zásadní význam.

Ve smyslu ustanovení má rozhodnutí odvolacího soudu po právní stránce zásadní význam  zejména tehdy, řeší-li  právní otázku, která v rozhodování dovolacího soudu nebyla dosud vyřešena, nebo která je odvolacími soudy nebo dovolacím soudem rozhodována rozdílně, nebo řeší-li právní otázku v rozporu s hmotným právem. Otázku, zda potvrzující rozhodnutí odvolacího soudu má po právní stránce zásadní význam, řeší dovolací soud jako otázku předběžnou.

Přípustnost dovolání je pak podmíněna nejen tím, že posuzované rozhodnutí je zásadního právního významu z hlediska svého obecného dopadu do jiných sporů, ale především tím, zda  řešená právní otázka  je významná pro posuzovanou věc samu  a zda byla pro rozhodnutí odvolacího soudu rozhodující (srov. k tomu shodně např. usnesení Nejvyššího soudu uveřejněné pod číslem 27/2001 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek). Jak Nejvyšší soud uvedl již v usnesení ze dne 29. června 2004, sp. zn. , uveřejněném v časopise Soudní judikatura číslo 7, ročník 2004, pod číslem 132 (od jehož závěrů nemá důvodu odchýlit se ani v této věci a na něž v podrobnostech odkazuje), na závěr, zda má napadené rozhodnutí odvolacího soudu ve věci samé zásadní význam po právní stránce, lze usuzovat jen z okolností, uplatněných dovolacím důvodem podle ustanovení Přitom při zkoumání, zda napadané rozhodnutí odvolacího soudu má ve smyslu ustanovení ve věci samé po právní stránce zásadní právní význam, může soud posuzovat jen takové právní otázky, které dovolatel v dovolání označil.

Dovolatelka v dovolání přisuzuje zásadní právní význam (jen) skutečnosti, že Ing. B. nebyl k 1. 1. 1994 jejím zaměstnancem, proto smlouvu nemohl platně uzavřít k datu 1. 1. 1994 a soudům obou stupňů vytýká, že se touto skutečností vůbec nezabývaly. Tak tomu ovšem není. Soudy obou stupňů měly po skutkové stránce za prokázáno, že smlouva není datována a že byla uzavřena s účinností od 1. 1 .1994. Odvolací soudu pak své závěry založil též na zjištění, že Ing. B. smlouvu podepsal již v době, kdy byl zaměstnancem dovolatelky (jako zástupce ředitele pobočky). Spor by tedy mohl být veden jen o to, zda v situaci, kdy se Ing. B. stal zaměstnancem dovolatelky až po 1. 1. 1994, mohl účinky smluvních ujednání závazně vztáhnout i pro dobu předcházející podpisu smlouvy. Nehledě k tomu, že již v rozsudku ze dne 25. 2. 2004, sp. zn. Nejvyšší soud uzavřel, že takový postup možný je (že lze smluvně potvrdit fakt, že příslušné plnění bylo bezesmluvně poskytováno již před datem uzavření smlouvy), není tato otázka pro výsledek sporu určující, jelikož by mohla založit (částečnou) neplatnost smlouvy pouze ohledně dodávek tepla a teplé vody za rok 1994. Žalována je však úhrada dodávek za rok 1995.

V řešení této otázky tedy Nejvyšší soud zásadní význam napadeného rozhodnutí po právní stránce nespatřuje. Jelikož jiné otázky zásadního právního významu dovolatelka Nejvyššímu soudu k řešení nepředkládá, Nejvyšší soud, aniž nařizoval jednání ( ) dovolání podle ustanovení a , odmítl.

Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení se se zřetelem k ustanovení a  odst. l   opírá o ustanovení , neboť dovolání bylo odmítnuto a o skutečnost, že žalované v souvislosti s tímto řízením o dovolání  nevznikly žádné náklady.

Proti tomuto usnesení není opravný prostředek  přípustný.

V Brně 21. července 2005

JUDr. František   Faldyna, CSc., v. r.

předseda senátu