Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

28 Cdo 917/2005

U S N E S E N Í

Nejvyšší soud rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Oldřicha Jehličky, CSc., a soudců JUDr. Josefa Rakovského a JUDr. Ludvíka Davida, CSc., o dovolání dovolatelů a) H. Č., a b) B. Č., zastoupených advokátkou, proti usnesení Krajského soudu v Hradci Králové z 1. 2. 2005, sp. zn. , vydanému v právní věci vedené u Okresního soudu v Hradci Králové pod sp. zn. (žalobců H. Č. a B. Č., zastoupených advokátkou, proti žalovanému Bytovému podniku města H. K., státnímu podniku v likvidaci, zastoupenému advokátem, o vydání nemovitostí, za vedlejšího účastenství v řízení Ivo Peška, Hradec Králové, Pražská 112, zastoupeného JUDr. Dušanem Divišem, advokátem, 500 02 Hradec Králové, Ulrichovo náměstí 737), takto:

I. Dovolání dovolatelů se odmítá.

O d ů v o d n ě n í :

O žalobě, podané v této právní věci dne 26. 3. 1992, bylo posléze rozhodnuto rozsudkem Okresního soudu v Hradci Králové z 29. 7. 2004, čj. -453, jímž bylo žalovanému Bytovému podniku města H. K. uloženo vydat žalobcům H. Č. a B. Č. (každému z nich jednou ideální třetinou) dům čp. 112 a pozemky parc. č. 118/1 a parc. č. 32/1 v katastrální území K., zapsané na listu vlastnictví č. 3 pro toto katastrální území u Katastrálního úřadu pro K. kraj, katastrální pracoviště H. K. Bylo také rozhodnuto, že žádný z účastníků řízení nemá právo na náhradu nákladů řízení.

Po vynesení tohoto rozsudku došlo Okresnímu soudu v Hradci Králové dne 30. 9. 2004 oznámení I. P. o tom, že vstupuje do tohoto řízení jako vedlejší účastník na straně žalovaného Bytového podniku města H. K. Uváděl, že má právní zájem na výsledku sporu mezi žalobci a žalovaným podnikem, když původně v tomto občanském soudním řízení (vedeném pod sp. zn. Okresního soudu v Hradci Králové) vystupoval jako žalovaný (ale řízení bylo vůči němu pravomocně skončeno zamítnutím žaloby); uváděl také, že nemovitosti, o něž v tomto řízení jde, užívá od roku 1990, „neboť je vlastníkem a uživatelem předmětných nemovitostí“. Zároveň podal I. P. odvolání proti rozsudku Okresního soudu v Hradci Králové z 29. 7. 2004, čj. -453; měl za to, že soud prvního stupně věc samou nesprávně posoudil, když neprovedl veškeré důkazy, jmenovitě listinné odkazy, jež byly potřebné pro vydání rozhodnutí ve věcí.

Okresní soud v Hradci Králové usnesením z 2. 12. 2004, čj. -490, rozhodl, že nepřipouští vstup I. P., do řízení jako vedlejšího účastníka řízení na straně žalovaného“. Soud prvního stupně byl toho názoru, že I. P. není vlastníkem nemovitostí, o něž v tomto řízení jde, a ani není jejich oprávněným uživatelem, takže objektivně vzato nemá právní zájem na výsledku sporu.

K odvolání I. P. proti uvedenému usnesení soudu prvního stupně z 2. 12. 2004 rozhodl Krajský soud v Hradci Králové usnesením z 1. 2. 2005, sp. zn. , tak, že se usnesení soudu prvního stupně mění a připouští se vedlejší účastenství I. P., zastoupeného advokátem.

V odůvodnění usnesení odvolacího soudu bylo uvedeno, že odvolání odvolatele Ivo Peška bylo shledáno důvodným. Podle názoru odvolacího soudu nejde tu při rozhodování o připuštění vedlejšího účastenství o to, zda tento vedlejší účastník „je či není vlastníkem nemovitostí a jejich opravným držitelem, když tyto otázky budou řešeny a budou zodpověděny v konečném rozhodnutí ve věci samé“. Podle názoru odvolacího soudu je tu dán objektivně existující právní zájem na výsledku sporu již tím, že uvedený vedlejší účastník řízení odvozuje své vlastnictví a také jejich oprávněnou držbu od smlouvy, která byla v minulosti prokazatelně uzavřena, přičemž v této fázi řízení je právně nerozhodné, zda je tato smlouva platná; v tomto řízení tedy jde o práva a povinnosti I. P. ve vztahu k nemovitostem, o něž v tomto řízení jde, takže je tu dán jeho zájem na tom, aby se jako vedlejší účastník řízení zúčastnil občanského soudního řízení v této právní věci.

Usnesení odvolacího soudu bylo doručeno advokátce, která v řízení zastupovala žalobce, dne 3. 2. 2005 a dovolání proti tomuto usnesení ze strany žalobců bylo dne 3. 3. 2005 předáno na poště k doručení Okresnímu soudu v Hradci Králové, tedy ve lhůtě stanovené v .

Ve svém dovolání dovolatelé navrhovali, aby dovolací soud zrušil usnesení Krajského soudu v Hradci Králové z 1. 2. 2005, sp. zn. , a aby věc byla vrácena odvolacímu soudu k dalšímu řízení (tj. „k zastavení řízení pro nepřípustnost vstupu vedlejšího účastníka do řízení podle ustanovení “). Dovolatelé měli za to, že je jejich dovolání přípustné, a jako dovolací důvod uplatňovali, že jejich dovoláním napadené usnesení odvolacího soudu spočívá na nesprávném právním posouzení věci ( ).

Dovolatelé uváděli především, že tu byla odvolacím soudem řešena závažná otázka zásadního právního významu, zda totiž žalovaný, proti němuž bylo řízení pravomocně ukončeno, je oprávněn do stejného řízení vstoupit po existenci pravomocného rozhodnutí soudu ve stejné věci se stejným předmětem řízení v procesním postavení vedlejšího účastníka na straně žalovaného s ohledem na procesní zásadu rei judicatae.

Dovolatelé poukazovali na to, že o jejich žalobě, která v této právní věci byla podána jak proti žalovanému I. P., tak i proti žalovanému Bytovému podniku města H. K., bylo rozhodnuto rozsudkem Okresního soudu v Hradci Králové z 3. 5. 1996, čj. -104, a to tak, že zatím co bylo žalovanému Bytovému podniku města H. K. uloženo vydat žalobcům po jedné ideální třetině domu čp. 112 a pozemků parc. č. 118/1 (o výměře 431 m2) a parc. č. 32/1 (o výměře 393 m2) v katastrálním území K., byl naproti tomu zamítnut žalobní návrh žalobců, aby žalovanému I. P. bylo uloženo uvedené nemovitosti vyklidit. O odvolání proti uvedenému rozsudku soudu prvního stupně rozhodl Krajský soud v Hradci Králové rozsudkem ze 4. 4. 1997, sp. zn. , kterým byl změněn rozsudek soudu prvního stupně jen tak, že povinnost žalovaného vydat žalobcům uvedené nemovitosti v katastrálním území K. byla stanovena vůči každému ze žalobců jednou ideální polovinou; ve výroku týkajícím se žalovaného I. P. byl rozsudek soudu prvního stupně potvrzen. Takto tedy bylo řízení proti žalovanému I. P. pravomocně skončeno. Tento stav řízení nebyl dotčen ani v řízení o dovolání rozsudkem Nejvyššího soudu z 18. 11.1992, .

Podle názoru dovolatelů nemohl proto I. P. po právní moci rozsudku, pokud se týkal jeho osoby, vstoupit do téhož občanského soudního řízení ani jako vedlejší účastník řízení, aby se tak po pravomocném soudím rozhodnutí vůči jeho osobě stal znovu účastníkem téhož řízení; po pravomocném skončení řízení nemůže být vůči němu věc znovu projednávána, a to ani když by tytéž osoby měly v této další fázi řízení rozdílné procesní postavení.

Žalobci uplatnili proti vstupu I. P. do řízení vedlejší účastník námitky, takže tato osoba, ohlašující vstup do řízení, musela prokázat naléhavý právní zájem na výsledku sporu. Podle názoru dovolatelů I. P. nemá naléhavý právní zájem na výsledku sporu, neboť nemá hmotněprávní vztah k nemovitostem, o něž v tomto řízení jde. Takový naléhavý právní zájem nelze tu dovodit pouze z toho, že I. P. uvedené nemovitosti fakticky užívá, ani z jeho subjektivního přesvědčení, že je vlastníkem těchto nemovitosti. Pokud I. P. opírá své tvrzené nároky na nemovitosti z hospodářské smlouvy ze 17. 5. 1990 (s dodatkem z 20. 5. 1990), uzavřené mezi předchůdcem Bytového podniku města H. K. a I. H. K., je tato smlouva, podle názoru dovolatelů neplatná pro rozpor s ustanovením I. P. byl také rozhodnutím Katastrálního úřadu v H. K. z 27. 4. 2000 vymazána z katastru nemovitostí ohledně dřívějšího zápisu jeho vlastnického práva k nemovitostem, o něž jde v tomto řízení, a nyní je ohledně nich zapsán jako vlastník Bytový podnik města H. K. Odvolací soud tedy, podle názoru dovolatelů, přispěl umožněním vstupu I. P. do řízení jako vedlejšího účastníka k podpoře protiprávního stavu a k diskriminaci žalobců v jejich postavení oprávněných osob v tomto řízení.

Při posuzování dovolání dovolatelů vycházel dovolací soud z přechodných ustanovení (tj. z ustanovení části deváté, hlavy první, bodu 1 ve znění tohoto zákona), podle nichž ustanovení (jímž byl změněn a doplněn – ) platí i na řízení, která byla zahájena před nabytím účinnosti (tj. před 1. 1. 2001).

Podle ustanovení lze napadnout dovolání pravomocné rozhodnutí odvolacího soudu, pokud to zákon připouští.

Případy přípustnosti dovolání jsou stanoveny v ustanoveních až tohoto právního předpisu.

V daném případě nejde o přípustnost dovolání podle ustanovení , který se týká rozsudku nebo usnesení odvolacího soudu ve věci samé, jímž není rozhodnutí o připuštění vedlejšího účastenství v řízení ( ).

Nejde tu o přípustnost dovolání proti usnesení o obnově řízení a po povolení obnovy řízení (srov. ) a ani o přípustnost dovolání v dalších právních věcech, jež jsou uvedeny taxativně v ustanovení .

Aplikovat tu nelze ani ustanovení , upravujícího přípustnost k některým tzv. nemeritorním usnesením odvolacího soudu, neboť v tomto ustanovení je poukázáno jen na usnesení odvolacího soudu, vydaného v průběhu odvolacího řízení o přistoupení dalšího účastníka řízení podle ustanovení , a nikoli vedlejšího účastníka řízení (viz ). Také ustanovení tu nedopadá na dovolání dovolatelů, protože tu nejde o rozhodnutí odvolacího soudu, jímž by bylo změněno usnesení soudu prvního stupně o přistoupení dalšího účastníka do řízení (podle ustanovení ), nýbrž o rozhodnutí odvolacího soudu týkající se rozhodnutí o přípustnosti vedlejšího účastenství v řízení podle ustanovení .

Nebylo proto možné dospět k závěru, že tu jde ze strany dovolatelů o dovolání, jež by bylo možné posoudit jako dovolání přípustné podle některého z ustanovení o přípustnosti dovolání.

Nezbylo tedy dovolacímu soudu než dovolání dovolatelů odmítnout jako dovolání nepřípustné podle ustanovení b odst. 5 a .

Dovolatelé nebyli v řízení o dovolání úspěšní a žalovanému, ani vedlejšímu účastníku řízení náklady v dovolacím řízení nevznikly.

Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek podle .

V Brně dne 21. července 2005

JUDr. Oldřich Jehlička, CSc., v. r.

předseda senátu