Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

8 C 203/2021-22

Okresní soud v Klatovech rozhodl předsedou senátu Mgr. Martinem Matějíčkem, jako samosoudcem, ve věci

žalobkyně: osobní údaje žalobkyně

proti

žalované: osobní údaje žalované

o zaplacení částka s příslušenstvím

takto:

I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částka s 8,25 % úrokem z prodlení ročně z částky částka od datum do zaplacení, to vše počínaje měsícem listopadem 2021 v pravidelných měsíčních splátkách po částka, splatných vždy do každého 25. dne příslušného kalendářního měsíce, a to pod ztrátou výhody splátek při nezaplacení některé z nich.

II. Ohledně částky částka s 9,75 % úrokem z prodlení ročně z částky částka od datum do datum, s 1,5 % úrokem z prodlení ročně z částky částka od datum do zaplacení a s 8,25 % úrokem z prodlení ročně z částky částka od datum do zaplacení se žaloba zamítá.

III. Žádná z účastnic nemá právo na náhradu nákladů řízení.

IV. Žalobkyně je povinna zaplatit státu na účet Okresního soudu v Klatovech doplatek soudního poplatku ve výši částka do 3 dnů od právní moci rozsudku.

Odůvodnění:

<b>I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni [částka] s 8,25 % úrokem z prodlení ročně z částky [částka] od [datum] do zaplacení, to vše počínaje měsícem listopadem 2021 v pravidelných měsíčních splátkách po [částka], splatných vždy do každého 25. dne příslušného kalendářního měsíce, a to pod ztrátou výhody splátek při nezaplacení některé z nich.</b> <b>II. Ohledně částky [částka] s 9,75 % úrokem z prodlení ročně z částky [částka] od [datum] do [datum], s 1,5 % úrokem z prodlení ročně z částky [částka] od [datum] do zaplacení a s 8,25 % úrokem z prodlení ročně z částky [částka] od [datum] do zaplacení se žaloba zamítá.</b> <b>III. Žádná z účastnic nemá právo na náhradu nákladů řízení.</b> <b>IV. Žalobkyně je povinna zaplatit státu na účet Okresního soudu v Klatovech doplatek soudního poplatku ve výši [částka] do 3 dnů od právní moci rozsudku.</b>

1. Návrhem podaným u zdejšího soudu dne datum se žalobkyně domáhala vydání rozhodnutí, jímž by byla žalované uložena povinnost zaplatit jí částku částka se zákonným úrokem z prodlení z této částky ve výši 9,75 % ročně od datum do zaplacení. Podání návrhu odůvodnila žalobkyně tím, že mezi účastnicemi byla dne datum uzavřena smlouva o úvěru, na základě níž poskytla žalobkyně žalované finanční prostředky ve výši částka a žalovaná se za poskytnutí úvěru zavázala zaplatit souhrnný poplatek ve výši částka Celkem se tedy žalovaná zavázala žalobkyni k úhradě částky ve výši částka, a to formou týdenních splátek po částka. Žalovaná však splácela nepravidelně, když žalobkyni uhradila pouze částku v celkové výši částka. Vzhledem k tomu, že se žalovaná dostala do prodlení s plněním, stal se dle smluvních podmínek smlouvy o úvěru zbylý dluh včetně příslušenství splatným v termínu splatnosti nejbližší další týdenní splátky.

2. Žalovaná při jednání ve věci samé ponechala rozhodnutí na úvaze soudu, přičemž pro případ, že by jí byla ukládána povinnost k úhradě nějaké částky žalobkyni, požádala s ohledem na své současné osobní, příjmové a majetkové poměry o to, aby jí tato povinnost byla stanovena v adekvátních měsíčních splátkách v maximální výši částka, když žalovaná je matkou dvou nezletilých dětí ve věku 9 let a 1 rok a 4 měsíce, s tím, že její jediný příjem tvoří v současné době rodičovský příspěvek ve výši částka měsíčně. Žalovaná sice žije ve společné domácnosti se svým přítelem, který je ovšem bez stálého pracovního poměru a bývá zaměstnán pouze nahodile. Za nájemní bydlení je přitom žalovaná nucena vynakládat částku ve výši částka měsíčně, přičemž poměrně velké výdaje jsou pak spojeny i s výchovou a výživou nezletilých dětí. Pro běžnou spotřebu tak žalované a jejímu příteli a nezletilým dětem zbývá měsíčně k dispozici pouze nepatrná částka.

3. Podle (dále jen o. z.) smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.

4. Podle § 2993 o. z. plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila. Plnily-li obě strany, může každá ze stran požadovat, aby jí druhá strana vydala, co získala; právo druhé strany namítnout vzájemné plnění tím není dotčeno. To platí i v případě, byl-li závazek zrušen.

5. Z předložené smlouvy o spotřebitelském úvěru číslo uzavřené dne datum mezi žalobkyní jako úvěrujícím na straně jedné a žalovanou jako úvěrovanou na straně druhé, vzal soud za prokázané, že žalobkyně se zavázala poskytnout žalované hotovostní bezúčelový spotřebitelský úvěr v částce částka, který se žalovaná zavázala žalobkyni vrátit a zaplatit jí dále související náklady v celkové částce částka, sestávající z úroku ve výši částka, poplatku za zpracování a doručení úvěru ve výši částka a poplatku za hotovostní inkaso splátek úvěru ve výši částka. Úroková sazba byla sjednána ve výši 66 % ročně. Celkem se tedy žalovaná uvedenou smlouvou zavázala žalobkyni k zaplacení částky ve výši částka, a to formou 60 pravidelných týdenních splátek po částka s tím, že první splátka byla splatnou dne datum. Nedílnou součástí uzavřené smlouvy byly předložené smluvní podmínky, podle nichž v případě nesplnění povinnosti uhradit jednotlivou splátku, a to ani v dodatečné lhůtě, vzniká žalobkyni právo požadovat uhrazení celé dlužné částky, včetně příslušenství a smluvních pokut, a to v termínu splatnosti nejbližší další týdenní splátky. Žalovaná měla dle tvrzení žalobkyně z titulu výše uvedené smlouvy o úvěru uhradit pouze částku ve výši částka, jak vyplynulo i z předložené bilance úvěrové smlouvy a z předžalobní výzvy k zaplacení dluhu ze dne datum.

6. Při hodnocení důvodnosti uplatněného nároku žalobkyně se soud zabýval v prvé řadě především obsahem samotné smlouvy o úvěru, když již jen s ohledem na deklarovanou výši sjednaných nákladů úvěru v celkové výši částka dospěl k závěru, že tuto smlouvu je nutné shledat absolutně neplatnou, a to jako celek, pro její rozpor s dobrými mravy v souladu s § 580 odst. 1 o. z., podle něhož neplatným je kromě jiného právní jednání, které se příčí dobrým mravům. Toto ustanovení představuje zákonný korektiv, jehož účelem je odstranit nepřiměřenou tvrdost a nespravedlnost, která nepožívá právní ochrany. V posuzované věci byla mezi smluvními subjekty úvěrová smlouva uzavřena jako smlouva spotřebitelská v souladu s § 1810 a násl. o. z., když ustanovení § 1813 o. z. přímo výslovně zakazuje ve spotřebitelských smlouvách, tj. ve smlouvách uzavíraných mezi podnikatelem a spotřebitelem, ujednání, která zakládají v rozporu s požadavkem dobré víry značnou nerovnováhu práv nebo povinností stran v neprospěch spotřebitele. K neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, přitom soud přihlédne i bez návrhu (§ 588 o. z.), tzn. z úřední povinnosti. Nepřiměřená ujednání ve spotřebitelských smlouvách mají být rovněž i podle Směrnice Rady číslo ze dne datum a podle judikatury ESD považována za absolutně neplatná, spotřebitelé se tedy nemusí nepřiměřených ustanovení sami dovolávat. Systém ochrany zavedený touto směrnicí vychází z myšlenky, že se spotřebitel nachází v nerovném postavení vůči poskytovateli, jak z hlediska vyjednávací síly, tak i úrovně informovanosti. Článek 6 odst. 1 směrnice stanoví, že nepřiměřené podmínky nejsou pro spotřebitele závazné. V daném případě, jak je zřejmé z textace předložené smlouvy, tato byla předtištěna, byla napsána předem, pouze se dopisovaly konkrétní částky a údaje související s osobou žalované. Žalovaná tedy samotný text smlouvy v tomto směru nemohla nijak ovlivnit. Právním následkem ujednání, které se příčí dobrým mravům, je pak absolutní neplatnost tohoto úkonu (právního jednání). Dle již ustálené judikatury jsou„ dobré mravy“ souhrnem společenských, kulturních a mravních norem, jež v historickém vývoji osvědčují jistou neměnnost, vystihují podstatné historické tendence, jsou sdíleny rozhodující částí společnosti a mají povahu norem základních. Tento korektiv„ dobrých mravů“ musí být posuzován podle okolností konkrétního případu v daném čase a místě a ve vzájemné souvislosti, ve vztahu k obecně uznávanému mínění o tom, jaký obsah jejich jednání je z uvedených hledisek přijatelný a jaký nikoliv. Aplikace tohoto korektivu nastupuje tedy po zjištění, že sice právní jednání zákonu neodporuje, ale obsah právního jednání s ohledem na okolnosti případu je nespravedlivý, zřejmě nepřiměřený, a že tedy nemůže obstát pro rozpor s hodnotami, které dobré mravy prezentují. Soud si musí sám v každém jednotlivém případě vymezit hypotézu, neboť není stanovena právním předpisem, není zde výslovně stanoveno, ze kterých hledisek má soud vycházet a je tedy třeba zvážit všechny rozhodné okolnosti toho kterého případu, zda jsou splněny podmínky pro použití ustanovení § 580 odst. 1 o. z. Bez zvážení okolností konkrétního případu nelze ani vycházet ze závěru jiného soudního rozhodnutí v obdobné věci.

7. V daném případě se žalovaná jako spotřebitel předmětnou smlouvou o úvěru zavázala žalobkyni k zaplacení nákladů za poskytnutí úvěru v celkové výši částka, tzn. že tyto náklady u poskytnutého úvěru v částce částka činí 77 % úvěrové částky. Takto sjednanou výši odměny za poskytnutí úvěru je nutné dle názoru zdejšího soudu shledat jako odporující dobrým mravům. V tomto ohledu si zdejší soud rovněž dovolí odkázat např. na právní závěry, k nimž ve svém rozsudku č. j. spisová značka ze dne 30. 1. 2019 v obdobné věci dospěl Krajský soud v Plzni, který konstatoval, že„ pokládá za zcela nepřípustné, aby věřitel, byť se jedná o odměnu za zapůjčení peněžních prostředků ve formě úroku víceméně přiměřenou (samotný úrok měl činit dokonce jen cca 20 % p. a.), navyšoval svoji odměnu za poskytnutí peněžních prostředků prostřednictvím dalších poplatků v takové formě, jak bylo zahrnuto do uvedené smlouvy, kdy celková částka placená dlužníkem měla fakticky přesahovat částku zapůjčenou (v nyní posuzované věci sjednané náklady úvěru převyšují 3/4 samotné částky úvěru)“. Odvolací soud k tomuto dále poznamenal, že případné poplatky sjednávané v souvislosti s poskytováním finančních prostředků mohou mít pouze vedlejší charakter, když základní odměnou věřitele za půjčení peněžních prostředků má být úrok, s tím, že v bankovní praxi je obvyklé, že případné poplatky, pokud vůbec jsou požadovány, tvoří zcela zanedbatelný podíl z půjčené částky. Sjednáním takto vysokého nepřiměřeného poplatku věřitel zcela nepochybně obchází zákon. V jiném svém rozsudku č. j. spisová značka ze dne 24. 6. 2020, který se rovněž zabýval obdobným nárokem, pak Krajský soud v Plzni k tomuto poznamenal, že„ požaduje-li žalobkyně po žalovaném zaplacení dalších poplatků, jejichž celková výše dosahuje více než ⅔ půjčené částky, je z toho zřejmé, že věřitel chtěl„ vydělat“ na těchto dalších poplatcích, což ve svém souhrnu nelze hodnotit jinak než jako vysoce nemravné. Odvolací soud má za to, že sjednání úroku a veškerých těchto poplatků, které v souhrnu představují odměnu za půjčení peněžních prostředků, je v rozporu s dobrými mravy, a tudíž jde o ujednání neplatné (§ 580 o. z.). Jinými slovy řečeno, z okolností věci plyne, že bez sjednání tak vysokého„ souhrnného poplatku“ by věřitel peněžní prostředky žalovanému nepůjčil“.

8. I při respektování smluvní volnosti a autonomie vůle účastníků smlouvy je tedy nutné dle názoru zdejšího soudu dospět k takovému závěru, že nastalá nerovnováha vzájemných práv a povinností v případě, kdy za poskytnutí úvěru ve výši částka se spotřebitel zaváže k zaplacení celkové částky ve výši částka, je tak významná, že je nutno ujednání smlouvy hodnotit vcelku jako obecně nespravedlivé, když obecná ustanovení o. z., vyjádřená v hlavě I., je nutné používat vždy a musí mít přednost před ostatními ustanoveními zákona. Lze přitom důvodně dovozovat, že žalobkyně by požadovanou částku úvěru žalované neposkytla a smlouvu by s ní neuzavřela, pokud by žalovaná na její podmínky nepřistoupila. Jenom celková výše součtu poplatku za zpracování a doručení úvěru a poplatku za hotovostní inkaso splátek (bez úroku z úvěru) v částce částka dosahuje 42 % výše samotné poskytnuté částky úvěru, což nelze hodnotit jinak než jako nemravné.

9. Zdejší soud tedy s ohledem na výše uvedené dospěl k závěru o absolutní neplatnosti smlouvy o spotřebitelském úvěru pro její rozpor s dobrými mravy. Nárok žalobkyně tak bylo třeba po právní stránce posoudit jako nárok z bezdůvodného obohacení dle výše citovaného ustanovení § 2993 o. z. Žalovaná přijala od žalobkyně částku částka, aniž tu byl platný závazek, a proto má žalobkyně vůči žalované nárok na vrácení toho, co bylo plněno. Ze žalobního tvrzení, podloženého předloženými listinami, vyplývá, že žalovaná zaplatila pouze částku v celkové výši částka. Žalobkyně tak má z titulu vydání bezdůvodného obohacení vůči žalované nárok na zaplacení částky ve výši rozdílu mezi částkou žalované poskytnutou (částka) a částkou žalovanou zaplacenou (částka), tj. nárok na zaplacení částky ve výši částka. Pokud se žalobkyně dále podanou žalobou domáhala přiznání zákonného úroku z prodlení z částky ve výši částka, lze žalobkyni přiznat tento úrok z prodlení, a to v odpovídající výši 8,25 % ročně, pouze z částky částka, když v případě bezdůvodného obohacení nastává splatnost dluhu na základě výzvy věřitele. V posuzované věci byla soudu jako jediná prokazatelná výzva k plnění předložena předžalobní výzva žalobkyně ze dne datum, kterou byla žalované poskytnuta k úhradě dlužné částky lhůta 7 dnů od doručení. Žalobkyně v řízení doložila, že tato výzva byla žalované prostřednictvím pošty odeslána tohoto dne, tj. dne datum (čtvrtek). V souladu s ustanovením § 573 o. z. tak byla výzva doručena žalované třetí pracovní den po odeslání, tzn. dne datum (úterý). Poskytnutá lhůta 7 dnů pak uplynula dnem datum a dnem následujícím, tj. dnem datum, se žalovaná mohla nejdříve dostat do prodlení. Podané žalobě tedy soud vyhověl v rozsahu částky částka s 8,25 % úrokem z prodlení ročně z této částky od datum do zaplacení (výrok I.). Nárok na zaplacení zákonného úroku z prodlení obecně vyplývá z o. z. Samotná výše úroku z prodlení je pak dána , účinným od 1. 1. 2014. S ohledem na současnou tíživou finanční situaci žalované soud této umožnil zaplatit celkovou uloženou částku počínaje měsícem listopadem 2021 v pravidelných měsíčních splátkách po částka, splatných vždy do každého 25. dne příslušného kalendářního měsíce, a to pod ztrátou výhody splátek při nezaplacení některé z nich ( ), když tímto budou vytvořeny adekvátní podmínky pro to, aby žalovaná reálně mohla svoji uloženou platební povinnost splnit, s tím, že s ohledem na osobu žalobkyně lze mít důvodně za to, že se stanovení krátké splátkové možnosti jejích oprávněných zájmů výraznějším způsobem negativně nedotkne.

10. Ohledně zbývajících částek žalované jistiny v celkové výši částka (částka – částka) a žalovaného příslušenství v podobě zákonného úroku z prodlení, požadovaných žalobkyní na podkladě absolutně neplatné smlouvy o úvěru, pak byla žaloba zamítnuta (výrok II.), protože závazek k jejich úhradě nebyl platně sjednán.

11. O nákladech řízení bylo rozhodnuto dle , podle něhož měl-li účastník ve věci úspěch jen částečný, soud náhradu nákladů poměrně rozdělí, popřípadě vysloví, že žádný z účastníků nemá na náhradu nákladů právo. V daném případě měly obě účastnice ve věci úspěch pouze částečný s tím, že úspěch žalované převyšuje úspěch žalobkyně. Žalované však v řízení žádné náklady nevznikly, a proto bylo rozhodnuto o tom, že žádná z účastnic nemá na náhradu nákladů řízení právo.

12. V posuzovaném případě soud nevydal na návrh žalobkyně elektronický platební rozkaz, ale v řízení po jeho zahájení nařídil ústní jednání, a proto žalobkyni, která byla ve sporu převážně neúspěšnou, stíhá s ohledem na výsledek řízení povinnost doplatit státu na účet Okresního soudu v Klatovech soudní poplatek z návrhu ve výši částka podle položky 2 bodu 2 Sazebníku poplatků. Žalobkyně zaplatila soudní poplatek z návrhu na vydání elektronického platebního rozkazu ve výši částka podle položky 2 bodu 1 písm. b) Sazebníku poplatků, když podle položky 2 bodu 2, ve spojení s položkou 1 bodem 1 písm. a) tohoto sazebníku, soudní poplatek činí částku částka. Žalobkyni tedy zbývá doplatit částku ve výši částka. Splatnost doplatku v tomto případě nastává uložením povinnosti zaplatit poplatek v souvislosti s rozhodnutím soudu o věci samé podle , o soudních poplatcích, ve znění pozdějších předpisů. Pro jeho zaplacení pak byla rovněž stanovena lhůta 3 dnů od právní moci rozsudku.

Poučení:

Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů ode dne jeho doručení podáním ke zdejšímu soudu. O odvolání by rozhodoval Krajský soud v Plzni.

Nebude-li povinnost uložená tímto rozsudkem dobrovolně splněna, lze se jejího splnění domáhat návrhem na nařízení exekuce či výkonu rozhodnutí.