Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

33 Odo 629/2005

NEJVYŠŠÍ SOUD

ČESKÉ REPUBLIKY

U S N E S E N Í

I. Dovolání se odmítá.

II. Žádná z účastnic nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.

O d ů v o d n ě n í :

Okresní soud ve Frýdku-Místku (dále jen „soud prvního stupně“) rozsudkem ze dne 3. prosince 2001, č. j. -54, zamítl žalobu, jíž se žalobkyně domáhala „vydání“ částky 2,000.000,- Kč, a rozhodl o nákladech řízení. Vyšel ze skutkového závěru, že žalobkyně neprokázala, že zmocnila žalovanou k tomu, aby ji zastupovala ve věci uplatnění restitučních nároků po matce účastnic a vydání majetku po ní. Žalovaná tento restituční nárok uplatnila sama a veškerý nemovitý majetek, který byl předmětem restituce podle , o zmírnění následků některých majetkových křivd, byl vydán jí. Žalovaná následně vydané nemovitosti prodala a žalobkyně se v tomto řízení domáhala vydání poloviny kupní ceny, kterou žalovaná takto získala. Soud prvního stupně dovodil, že žalované nevzniklo na úkor žalobkyně bezdůvodné obohacení, protože vydání veškerého majetku žalované bylo v souladu s a nešlo tedy o přijetí plnění bez právního důvodu, z neplatného právního úkonu či z právního důvodu, který odpadl, ani o majetkový prospěch z nepoctivých zdrojů. Žaloba není důvodná ani z titulu odpovědnosti žalované za škodu, neboť nedošlo-li k dohodě o zastoupení na základě plné moci, nemohla žalovaná porušit povinnosti plynoucí z této dohody a chybí základní předpoklad odpovědnosti za škodu, t. j. protiprávní jednání.

K odvolání žalobkyně Krajský soud v Ostravě jako soud odvolací rozsudkem ze dne 25. listopadu 2002, č. j. -79, rozsudek soudu prvního stupně potvrdil a rozhodl o nákladech odvolacího řízení. Považoval za správné skutkové závěry soudu prvního stupně a ztotožnil se i s jeho názorem, že s ohledem na zjištěný skutkový stav nemůže být žaloba důvodná ani z titulu vydání bezdůvodného obohacení, ani z titulu odpovědnosti za škodu.

Proti tomuto rozsudku podala žalobkyně dovolání, jehož přípustnost dovozovala z toho, že „vznesená právní otázka zplnomocnění daného žalobkyní žalované ústně před uplatněním restitučních nároků může mít po právní stránce zásadní význam“. Vytkla odvolacímu soudu, že nevzal v úvahu její tvrzení, že se se žalovanou ústně dohodla, že žalovaná za obě účastnice uplatní restituční nárok na nemovitý majetek, který byl odebrán jejich matce. V této souvislosti uplatnila výhrady k tomu, že soud prvního stupně, jehož skutkové závěry odvolací soud převzal, hodnotil výpověď žalované jako věrohodnější než výpovědi svědků, kteří potvrzovali, že účastnice o tom, že žalovaná vyřídí restituční nároky i za žalobkyni, jednaly už koncem března 1991. Podle názoru žalobkyně z důkazního řízení plyne, že takováto ústní dohoda mezi účastnicemi skutečně existovala, a soudy obou stupňů k ní měly přihlédnout. Dovolatelka vyslovila přesvědčení, že napadený rozsudek spočívá na nesprávném právním posouzení věci, a navrhla, aby byl zrušen a aby věc byla vrácena odvolacímu soudu k dalšímu řízení.

Žalovaná zpochybnila přípustnost dovolání s tím, že většina námitek žalobkyně má skutkový charakter a že v dovolání naznačená právní otázka nemá po právní stránce zásadní význam. Navrhla, aby dovolání bylo odmítnuto.

Podle článku II , obsahujícího přechodná ustanovení k novele provedené tímto zákonem, dovolání proti rozhodnutím odvolacího soudu vydaným přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona (t. j. před 1. dubnem 2005) nebo vydaným po řízení provedeném podle dosavadních právních předpisů se projednají podle dosavadních právních předpisů. S ohledem na den, kdy bylo napadené rozhodnutí vydáno, bylo tedy v řízení o dovolání postupováno podle ve znění před novelou provedenou (dále jen „ “).

Podle lze dovoláním napadnout pravomocná rozhodnutí odvolacího soudu, pokud to zákon připouští. Proto se Nejvyšší soud ČR jako soud dovolací ( ) po zjištění, že dovolání bylo podáno včas k tomu oprávněnou osobou, zabýval nejprve tím, zda jde o dovolání přípustné.

Přípustnost dovolání proti potvrzujícím rozhodnutím odvolacího soudu ve věci samé je upravena v a c) . Podle písm. b) tohoto ustanovení je dovolání přípustné proti rozsudku odvolacího soudu a proti usnesení odvolacího soudu, jimiž bylo potvrzeno rozhodnutí soudu prvního stupně, kterým soud prvního stupně rozhodl ve věci samé jinak než v dřívějším rozsudku (usnesení) proto, že byl vázán právním názorem odvolacího soudu, který dřívější rozhodnutí zrušil. Tímto ustanovením nemůže být přípustnost dovolání žalobkyně založena, jelikož napadeným rozsudkem by potvrzen v pořadí prvý rozsudek, který soud prvního stupně v této věci vydal.

Zbývá tedy přípustnost dovolání podle , podle kterého je dovolání přípustné proti rozsudku odvolacího soudu a proti usnesení odvolacího soudu, jimiž bylo potvrzeno rozhodnutí soudu prvního stupně, jestliže dovolání není přípustné podle písmena b) a dovolací soud dospěje k závěru, že napadené rozhodnutí má ve věci samé po právní stránce zásadní význam. Podle má rozhodnutí odvolacího soudu po právní stránce zásadní význam zejména tehdy, řeší-li právní otázku, která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo která je odvolacími soudy nebo dovolacím soudem rozhodována rozdílně, nebo řeší-li právní otázku v rozporu s hmotným právem.

Ze znění těchto ustanovení vyplývá, že dovolání podle je přípustné pouze k řešení právních otázek, což znamená, že v něm lze samostatně namítat jen to, že napadené rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení věci [ ]. Naproti tomu je zcela vyloučeno uplatnění dovolacího důvodu, jímž lze vznést námitku, že rozhodnutí vychází ze skutkového zjištění, které nemá podle obsahu spisu v podstatné části oporu v provedeném dokazování, tedy zpochybnit skutková zjištění, z nichž odvolací soud při svém rozhodování vycházel [srov. výslovné znění , omezujícího tento dovolací důvod na dovolání přípustná podle a b) ]. Proto musí dovolací soud při řešení otázky, zda má rozhodnutí odvolacího soudu po právní stránce zásadní význam, vycházet ze skutkového stavu, jak byl zjištěn odvolacím soudem.

Žalobkyně ve svém dovolání vyslovila názor, že napadený rozsudek odvolacího soudu spočívá na nesprávném právním posouzení věci. Podle obsahového vylíčení jejích dovolacích námitek se však jedná výlučně o projev nesouhlasu s tím, že odvolací soud shledal správným závěr soudu prvního stupně, že nebyla prokázána existence dohody, na jejímž základě měla – podle žalobního tvrzení – žalovaná zastupovat žalobkyni při uplatnění restitučního nároku po jejich matce, konkrétně že nepřihlédl k důkazům, ze kterých mělo být patrno, že takováto dohoda byla uzavřena ústně už v březnu 1991. Tento v dovolání zpochybněný závěr je závěrem skutkovým. Proti právnímu posouzení věci, tedy proti tomu, jaký právní předpis byl na takto zjištěný skutkový stav aplikován, jak byl tento právní předpis vyložen nebo jaké právní závěry byly vyvozeny z tohoto skutkového stavu, žalobkyně výhrady nevznáší. Pokud argumentuje nesprávným právním posouzením věci, pak jen v tom smyslu, že kdyby odvolací soud vycházel z jiného (podle dovolatelky správného) skutkového závěru, musel by návazně dospět k jinému (rovněž správnému) právnímu posouzení věci.

Je tedy zřejmé, že žalobkyně v dovolání ve skutečnosti uplatnila dovolací důvod podle , který, jak už bylo uvedeno, přípustnost dovolání podle založit nemůže. Její dovolání tedy směřuje proti rozhodnutí, proti kterému zákon tento mimořádný opravný prostředek nepřipouští, a dovolacímu soudu nezbylo, než je podle věty prvé a odmítnout.

O nákladech dovolacího řízení bylo rozhodnuto za situace, kdy žalované, která by podle věty prvé, , a měla právo na jejich náhradu, v tomto řízení (s ohledem na to, že její písemné vyjádření k dovolání nebylo sepsáno advokátem) žádné náklady nevznikly.

Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.

V Brně 19. července 2005

Vít Jakšič,v.r.

předseda senátu