Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

11 C 78/2021-31

Okresní soud ve Frýdku-Místku rozhodl samosoudcem Mgr. et Mgr. Martinem Pavlíkem ve věci

žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátem údaje o zástupci

proti

žalované: osobní údaje žalované

o zaplacení částky 37 500 Kč s příslušenstvím

takto:

I. Řízení se co do částky 507,20 Kč zastavuje.

II. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku 8 800 Kč spolu se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 8 800 Kč od 2. 1. 2021 do zaplacení, vše do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

III. Žaloba v části, aby žalovaná byla povinna zaplatit žalobkyni částku 28 192,80 Kč, kapitalizovaný zákonný úrok z prodlení ve výši 2 085,11 Kč, úrok ve výši 10,37 % ročně z částky 20 000 Kč od 21. 5. 2020 do zaplacení, zákonný úrok z prodlení ve výši 10 % ročně z částky 22 000 Kč od 21. 5. 2020 do 1. 1. 2021, z částky 13 200 Kč od 2. 1. 2020 do zaplacení a zákonný úrok z prodlení ve výši 1,75 % z částky 8 800 Kč od 2. 1. 2021 do zaplacení, se zamítá.

IV. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

V. Žalobkyně je povinna zaplatit České republice – Okresnímu soudu ve Frýdku-Místku soudní poplatek ve výši 355 Kč na účet číslo variabilní symbol, do tří dnů od právní moci rozsudku.

Odůvodnění:

I. Řízení se co do částky 507,20 Kč zastavuje. II. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku 8 800 Kč spolu se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 8 800 Kč od 2. 1. 2021 do zaplacení, vše do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku. III. Žaloba v části, aby žalovaná byla povinna zaplatit žalobkyni částku 28 192,80 Kč, kapitalizovaný zákonný úrok z prodlení ve výši 2 085,11 Kč, úrok ve výši 10,37 % ročně z částky 20 000 Kč od 21. 5. 2020 do zaplacení, zákonný úrok z prodlení ve výši 10 % ročně z částky 22 000 Kč od 21. 5. 2020 do 1. 1. 2021, z částky 13 200 Kč od 2. 1. 2020 do zaplacení a zákonný úrok z prodlení ve výši 1,75 % z částky 8 800 Kč od 2. 1. 2021 do zaplacení, se zamítá. IV. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení. V. Žalobkyně je povinna zaplatit České republice – Okresnímu soudu ve Frýdku-Místku soudní poplatek ve výši 355 Kč na účet [číslo] [variabilní symbol], do tří dnů od právní moci rozsudku.

1. Žalobkyně se podanou žalobou domáhala zaplacení částky 37 500 Kč s příslušenstvím (jako součtu jistiny ve výši 20 000 Kč a poplatků ve výši 17 500 Kč) s odůvodněním, že žalovaná uzavřela s právním předchůdcem žalobkyně, společností právnická osoba, dne 8. 6. 2018 smlouvu o úvěru číslo na základě které poskytl právní předchůdce žalobkyně žalované peněžní prostředky ve výši 20 000 Kč, které žalovaná převzala hotově v den uzavření smlouvy. Žalovaná se zavázala vrátit půjčku včetně sjednané úplaty, poplatku a úroku ve výši 20 % z jistiny úvěru, kdy celkové náklady spotřebitelského úvěru činily částku 17 200 Kč. Celkovou částku ve výši 37 200 Kč se žalovaná zavázala uhradit v 14 pravidelných měsíčních splátkách po 2 600 Kč. Žalovaná však své smluvní závazky nehradila řádně a včas, uhradila toliko částku 11 200 Kč, kdy poslední platba byla uhrazena dne 21. 9. 2018, přičemž právnímu předchůdci žalobkyně vzniklo v důsledku prodlení žalované ke dni 8. 8. 2019 právo na úhradu celého dluhu, neboť ten byl ke dni 8. 8. 2019 zesplatněn. Úvěruschopnost žalované zkoumal právní předchůdce žalobkyně při uzavírání úvěrové smlouvy dotazem na rodinné, majetkové, pracovní a jiné poměry, tyto informace byly ověřeny doklady vyžádanými u žalované a zapsány do zákaznické karty žalované. Žalovaná uvedla, že je ve starobním důchodu s příjmem ve výši 8 394 Kč měsíčně a dále pobírá příspěvek na bydlení ve výši 2 873 Kč měsíčně, celkový příjem žalované činí 11 267 Kč měsíčně. Výdaje uvedené žalovanou činí částku 5 125 Kč. Z čestného prohlášení žadatele plyne, že údaje nezbytné pro posouzení schopnosti žalované půjčku splácet, které žalovaná právnímu předchůdci žalobkyně před uzavřením smlouvy poskytla, jsou úplné, přesné a pravdivé. Žalobkyně tak má za to, že její právní předchůdce splnil podmínky zákona pro posouzení úvěruschopnosti žalované, a tedy že právní předchůdce žalobkyně postupoval v dané věci s odbornou péčí. Právní předchůdce žalobkyně (s účinnosti ke dni 28. 9. 2018 byla část závodu společnosti právnická osoba převedena na společnost právnická osoba) postoupil tuto svoji pohledávku za žalovanou žalobkyni na základě smlouvy o postoupení pohledávky ze dne 24. 6. 2020 s účinností k 8. 7. 2020, což bylo žalované písemně oznámeno. Žalovaná dlužnou částku neuhradila i přes upomínku učiněnou před podáním žaloby.

2. Žalovaná se k žalobě nevyjádřila.

3. Soud ve věci usnesením ze dne 26. 4. 2021 vyzval žalovanou, aby se vyjádřila, zda podle , (dále jen „ “) souhlasí s projednáním věci a rozhodnutím bez nařízení jednání s tím, že byla současně poučena, že nevyjádří-li se do 10 dnů od doručení této výzvy, bude soud podle její souhlas předpokládat. Toto usnesení bylo žalované doručeno dne 5. 5. 2021 do vlastních rukou, přičemž žalovaná se k této výzvě nijak nevyjádřila a soud proto vycházel z toho, že žalovaná s projednáním a rozhodnutím věci bez nařízení jednání souhlasí. Žalobkyně tento souhlas vyslovila již v samotné žalobě.

4. Podáním doručeným soudu dne 1. 4. 2021 vzala žalobkyně žalobu částečně zpět co do částky 507,20 Kč. S ohledem na toto částečné zpětvzetí žaloby proto soud výrokem I. rozsudku řízení v části týkající se zaplacení částky 507,20 Kč zastavil v souladu s  , 3 , když souhlasu žalované s tímto částečným zpětvzetím nebylo zapotřebí, neboť k částečnému zpětvzetí došlo ještě dříve, než bylo zahájeno jednání ve věci.

5. Soud provedl důkaz listinami předloženými žalobkyní, a to u označenou jako smlouva o úvěru číslo ze dne 8. 6. 2018 vč. předpisu splátek, zákaznickou kartou žalované označenou jako žádost o poskytnutí spotřebitelského úvěru ze dne 8. 6. 2018, poštovní poukázkou o vyplacení důchodu a příspěvku na bydlení za období číslo, oznámení o změně výše dávky státní sociální podpory ze dne 23. 4. 2018, oznámení obec správy sociálního zabezpečení o dávkách důchodového pojištění ze dne 19. 12. 2017, dodatku číslo o prodloužení nájmu ze dne 11. 3. 2018, transakční historií, smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 24. 6. 2020 vč. dodatku číslo ze dne 13. 7. 2020 a seznamu pohledávek, oznámením o postoupení pohledávky spolu s výzvou k úhradě ze dne 24. 7. 2020, předžalobní upomínkou ze dne 17. 12. 2020 vč. podacího lístku ze dne 18. 12. 2020. Z těchto listin byl zjištěn skutkový stav, dle kterého právní předchůdce žalobkyně a žalovaná uzavřeli dne 8. 6. 2018 smlouvu nazvanou jako smlouva o úvěru, podle které poskytl žalované peněžní prostředky ve výši 20 000 Kč v hotovosti v den uzavření smlouvy, a žalovaná se zavázala vrátit tuto jistinu navýšenou o náklady spotřebitelského úvěru ve výši 17 200 Kč, které se skládají z úplaty za poskytnutí úvěru, poplatku a úroku, v 14 měsíčních splátkách po 2 600 Kč, počínaje osmým kalendářním dnem v měsíci následujícím po měsíci, ve kterém byla smlouva uzavřena. V rámci smlouvy si pak obě strany sjednaly použití , a , o spotřebitelském úvěru. Úvěruschopnost žalované byla zkoumána dotazem na její příjmy a výdaje. Z prohlášení žalované bylo zjištěno, že žalovaná pobírá starobní důchod ve výši 8 394 Kč měsíčně a dále příspěvek na bydlení ve výši 2 873 Kč, celkové příjmy žalované činí 11 267 Kč. Celkové výdaje žalované měly činit v době uzavření smlouvy částku 5 125 Kč, kdy celkové výdaje domácnosti představovaly částku 20 500 Kč skládající se z částky 11 500 Kč za bydlení, z částky 8 000 Kč za stravu a z částky 1 000 Kč jako ostatní výdaje. Dále žalovaná uvedla, že je vdaná, bydlí v nájmu a celkový počet výdělečně činných osob v domácnosti označila číslo. Obchodní zástupce oprávněný jednat za právního předchůdce žalobkyně při uzavírání smlouvy v zákaznické kartě prohlásil, že ověřil rozhodnutí o přiznání důchodu, rozhodnutí o přiznání dávky – příspěvku na bydlení, poštovní poukázky 6 ks a dodatek nájemní smlouvy. Z poštovních poukázek soud zjistil, že je žalované vyplácena částka v rozmezí 8 341 Kč až 8 501 Kč jako starobní důchod a dále částka v rozmezích 2 638 Kč až 2 873 Kč jako příspěvek na bydlení, což vyplývá i z oznámení o změně výše dávky státní sociální podpory, tak i z oznámení o dávkách důchodového pojištění. Z dodatku číslo o prodloužení nájmu soud zjistil, že žalovaná platí nájem včetně záloh ve výši 11 500 Kč měsíčně. Dopisem ze dne 24. 7. 2020 bylo žalované oznámeno postoupení pohledávky právním předchůdcem žalobkyně. Předžalobní upomínkou ze dne 17. 12. 2021, odeslanou dne 18. 12. 2020, byla žalobkyně vyzvána k uhrazení dlužné částky nejpozději do 1. 1. 2021.

6. Podle a 2 , o spotřebitelském úvěru, poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.

7. Podle , o spotřebitelském úvěru, poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s  větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.

8. Podle , (dále jen „o. z.“), neplatné je právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje.

9. Podle § 588 o. z. soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.

10. Podle § 2991 odst. 2 o. z. bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.

11. Podle § 2993 o. z. plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila. Plnily-li obě strany, může každá ze stran požadovat, aby jí druhá strana vydala, co získala; právo druhé strany namítnout vzájemné plnění tím není dotčeno. To platí i v případě, byl-li závazek zrušen.

12. Podle § 1970 o. z. po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.

13. Po právní stránce soud posoudil danou věc ve smyslu shora citovaných zákonných ustanovení a dospěl k závěru, že žaloba je důvodná pouze z části. Daný právní vztah je totiž nutno posoudit ve smyslu , o spotřebitelském úvěru, neboť žalované jako spotřebiteli byly právním předchůdcem žalobkyně poskytnuty peněžní prostředky ve výši 20 000 Kč ve formě úvěru, což znamená, že se jednalo o spotřebitelský úvěr ve smyslu ust. , o spotřebitelském úvěru. Podle tohoto zákona tak poskytovatel úvěru měl před uzavřením samotné úvěrové smlouvy posoudit úvěruschopnost spotřebitele na základě dostatečných informací získaných i od spotřebitele, a je-li to nezbytné, nahlédnutím do databází umožňujících posouzení úvěruschopnosti spotřebitele. Jak přitom vyslovil Nejvyšší soud České republiky ve svém rozsudku sp. zn. „ povinnost posouzení úvěruschopnosti spotřebitele chrání nejen spotřebitele samého před negativními důsledky neschopnosti úvěr splácet, ale zprostředkovaně také společnost jako celek, neboť předchází negativním sociálním důsledkům předlužení a insolvence v podobě pádu spotřebitele a osob na něm závislých do veřejné sociální sítě, narušení rodinných a sociálních vztahů atd. V neposlední řadě chrání i pozici věřitelů samých, neboť odborné posouzení úvěruschopnosti spotřebitele při žádosti o další úvěr snižuje riziko věřitelů, kteří témuž spotřebiteli poskytli úvěry či jiné služby již dříve. Proto , o spotřebitelském úvěru, stanoví, že věřitel je povinen při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele postupovat s odbornou péčí. Lze přisvědčit odvolacímu soudu, že věřitel nedostojí povinnosti stanovené mu zákonem o spotřebitelském úvěru, tedy nepostupuje s odbornou péčí při posouzení schopnosti spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, vyjde-li z objektivně nedoloženého osobního prohlášení dlužníka o jeho osobních, výdělkových a majetkových poměrech. Na tom nic nemění, že dlužník není evidován v databázích dlužníků. Již gramatickým a logickým výkladem zákona o spotřebitelském úvěru lze dovodit, že dostatečnými nejsou míněny informace získané toliko od spotřebitele. Odborná péče předpokládá údaje, které dlužník věřiteli uvedl, ověřit, resp. objektivně podložit minimálně potvrzením zaměstnavatele dlužníka (srov. příjmení, L. a příjmení, J.: Zákon o spotřebitelském úvěru a o změně některých zákonů č. Komentář. 1. vydání. Praha: C. H. Beck, 2011, s. číslo, ISBN číslo).“ Dle názoru okresního soudu je tato judikatura použitelná i v intencích nového zákona o spotřebitelském úvěru, tedy Poskytovatel úvěru tak musí náležitě pečlivě zjišťovat schopnost spotřebitele splácet úvěr a požadovat doklady k dlužníkem uváděným informacím o jeho schopnostech úvěr splácet a rovněž i sám aktivně úvěruschopnost dlužníka zjišťovat a prověřovat. Nestačí pouhý pasivní sběr informací, ale právní předchůdce žalobkyně si měl rozhodné informace aktivně vyžádat a také nahlédnout do databází umožňující posouzení úvěruschopnosti žalované, je-li to nezbytné. Právní předchůdce byl povinen postupovat kvalifikovaně, čestně a odpovědně, proto neméně významné je i využití tzv. historických dat ve vztahu ke konkrétnímu spotřebiteli. Informace o výši příjmu spotřebitele je nutno konfrontovat s potvrzením o příjmu vystaveným jeho zaměstnavatelem, resp. příjmy skutečně připsanými na účet spotřebitele (k tomu srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 27. 9. 2007 sp. zn. ). V daném konkrétním případě pak žalobkyně tvrdila, že její právní předchůdce vycházel z částečně podložených informací od žalované, kdy měl mít při uzavírání smlouvy k dispozici rozhodnutí o přiznání důchodu, rozhodnutí o přiznání dávky (příspěvku na bydlení), 6 ks poštovních poukázek a dodatku k nájemní smlouvě. Z údajů v zákaznické kartě totiž vyplývá, že nebylo nijak ověřováno, jaké jsou skutečné výdaje žalované (vyjma nájmu), a vzhledem k tomu, že měla žít ve společné domácnosti s 3 osobami, zda jsou tito výdělečně činní a jaká je výše jejich příjmů, neboť i toto má vliv na platební možnosti a schopnosti žalované. Právní předchůdce žalobkyně si ověřil příjmy žalované, které skutečně dosahovaly v době podpisu smlouvy částky 11 267 Kč měsíčně. U výdajů žalované právní předchůdce žalobkyně ověřoval pouze náklady na bydlení, které dle dodatku k nájemní smlouvě činí včetně záloh částku 11 500 Kč. Ostatní tvrzené výdaje žalované ve výši 9 000 Kč nebyly nijak ověřovány. Při porovnání pravidelných měsíčních příjmů žalované s ověřenými měsíčními výdaji (výdaji pouze za bydlení) je nutno konstatovat, že žalovaná není schopna jakýkoliv úvěr splácet. Byť žalovaná v zákaznické kartě tvrdila, že žije s dalšími 3 osobami ve společné domácnosti, tuto skutečnost ani výši příjmu těchto osob nikterak nedoložila. Ze všech těchto důvodů má tudíž soud za to, že posouzení úvěruschopnosti žalované splácet poskytnutý úvěr nebylo dostatečné a správné, pročež právní předchůdce žalobkyně nemohl dostát svým povinnostem daným zákonem a nepostupoval s odbornou péčí při posouzení úvěruschopnosti žalované. Za tohoto stavu tedy soud u předmětné smlouvy dospěl k závěru, že právní předchůdce žalobkyně dostatečně nezkoumal úvěruschopnost žalované před uzavřením smlouvy a tento nedostatek má za následek neplatnost předmětné spotřebitelské smlouvy. Podle o. z., je soud k této neplatnosti povinen přihlédnout i bez návrhu, neboť je v rozporu se zákonem, jehož smyslu a účelu nelze dosáhnout jinak než stanovením absolutní neplatnosti právního jednání. Jinak by totiž byl popřen samotný smysl právní úpravy ochrany spotřebitele vybudovaný na narovnání nerovného postavení spotřebitele vůči poskytovateli, jak z hlediska vyjednávací a ekonomické síly, tak úrovně informovanosti. Výše popsaným jednáním právní předchůdce žalobkyně porušil svou povinnost posoudit schopnost žalované splácet spotřebitelský úvěr s odbornou péčí dle zákona o spotřebitelském úvěru, a proto je smlouva o úvěru ze dne 8. 6. 2018 neplatná. Závěr o absolutní neplatnosti úvěrové smlouvy pak jednoznačně vyplývá také z rozsudku Soudního dvora Evropské unie ze dne 5. 3. 2020 ve věci C číslo.

14. S ohledem na tuto neplatnost smlouvy o úvěru si smluvní strany musí svůj vzájemný vztah vypořádat dle ustanovení § 2993 o. z., podle kterého může každá ze stran požadovat, aby jí druhá strana vydala, co získala, bylo-li plněno, aniž by tu byl platný závazek (z důvodu absolutní neplatnosti smlouvy). V řízení bylo prokázáno, že právní předchůdce žalobkyně poskytl dle smlouvy ze dne 8. 6. 2018 žalované peněžní prostředky ve výši 20 000 Kč. Žalovaná dosud vrátila částku 11 200 Kč, a proto je povinna žalobkyni zaplatit částku 8 800 Kč. Žalovaná byla vyzvána k vrácení poskytnuté částky dopisem ze dne 17. 12. 2020, který jí byl doručován 18. 12. 2020 prostřednictvím České pošty. Při řádném doručování by se proto zásilka dostala do dispozice žalované nejpozději třetí pracovní den (k tomu srov. rozhodnutí Krajského soudu v Ostravě ze dne 15. 7. 2019, č. j. -109), tj. 23. 12. 2020 a lhůta k vrácení poskytnutého úvěru uplynula 1. 1. 2021. Žalovaná se proto dostala do prodlení s vrácením částky 8 800 Kč dne 2. 1. 2021 a dle § 1970 o. z. je povinna zaplatit žalobkyni i úroky z prodlení v zákonné výši 8,25 % z dlužné částky od 2. 1. 2021 do zaplacení stanovené vládním nařízením číslo Sb. a nikoli ve výši 10 %, jak bylo žalobkyní požadováno v žalobě. S ohledem na výše uvedené, soud žalobě v tomto rozsahu vyhověl (výrok II.) a ve zbývající části byla žaloba jako nedůvodná zamítnuta (výrok III.).

15. Soudem stanovená lhůta k plnění v trvání tří dnů od právní moci rozsudku má oporu v ust. věta před středníkem , neboť pro stanovení lhůty delší, případně pro povolení splátek, soud v daném případě zejména s ohledem na nízkou výši a naopak už delší dobu trvání dluhu, jakož i dosavadní zcela pasivní postoj žalované k tomuto dluhu žádné důvody neshledal, respektive tyto důvody nebyly účastníky ani tvrzeny.

16. Výrok o nákladech řízení má oporu v ust. § 142 odst. 2 o. s. ř, podle něhož měl-li účastník ve věci úspěch jen částečný, soud náhradu nákladů poměrně rozdělí, popřípadě vysloví, že žádný z účastníků nemá na náhradu nákladů právo. V projednávané věci měla žalobkyně úspěch jen částečný, když její žalobě bylo vyhověno v části týkající se zaplacení celkem částky 8 800 Kč s příslušenstvím v podobě úroků z prodlení, zatímco částka jistiny, pro kterou byla žaloba zamítnuta, činí 28 192,80 Kč včetně příslušenství (viz výrok III.) nebo bylo řízení bezdůvodně zastaveno co do částky 507,20 Kč (výrok I.). Již z tohoto pohledu je tedy zjevné, aniž by soud v souladu se závěry vyslovenými v usnesení Nejvyššího soudu ČR ze dne 3. 12. 2015, sp. zn. kapitalizoval veškeré příslušenství pohledávky ke dni vyhlášení rozsudku, že větší úspěch ve věci měla žalovaná, která by tak měla právo na úhradu části nákladů řízení, dle obsahu spisu však žalované žádné prokazatelné náklady řízení nevznikly, a proto soud rozhodl tak, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

17. Žalobkyně se svým návrhem na zaplacení částky ve výši 37 500 Kč s příslušenstvím domáhala vydání elektronického platebního rozkazu a zaplatila soudní poplatek ve výši 1 420 Kč (kdy základ poplatku je stanoven částkou 35 500 Kč). Elektronický platební rozkaz však nebyl ve věci vydán a soud pokračoval v řízení. Za tohoto stavu soud doměřil žalobkyni poplatek do výše podle položky 1 bod 1. písm. b), tj. do 5 % ze žalované částky (35 500 Kč), ve spojení s položkou 2 bod 2. Sazebníku poplatků, tedy doplatek ve výši 355 Kč Soudní poplatek je splatný do tří dnů od právní moci rozhodnutí (§ 7 odst. 1 zákona o soudních poplatcích).

Poučení:

Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení jeho písemného vyhotovení, a to ke Krajskému soudu v Ostravě, prostřednictvím Okresního soudu ve Frýdku-Místku. Odvolání je třeba podat ve dvojím vyhotovení.

Nesplní-li žalovaná povinnosti uložené jí tímto rozsudkem v uvedených lhůtách, může se žalobkyně domáhat po jeho právní moci výkonu rozhodnutí u soudu.