Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

30 Cdo 2929/2004

U S N E S E N Í

I. Dovolání žalobců se odmítá.

II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.

O d ů v o d n ě n í

Vrchní soud v Praze rozsudkem ze dne 10. srpna 2004, č.j. -112, potvrdil rozsudek Městského soudu v Praze ze dne 26. ledna 2004, č.j. -76, kterým byla zamítnuta žalobu, podle níž měla být žalovaná povinna v pořadu „K.“ uveřejnit odpověď žalobců na reportáž, odvysílanou v témže pořadu dne 10. října 2002 ve znění, které bylo uvedeno ve výroku rozsudku soudu prvního stupně. Odvolací soud pouze v tomto případě upravil tento výrok tak, že název pořadu „K.“ nahradil názvem „R. ČT“. Takto potvrdil i výrok o náhradě nákladů řízení a současně rozhodl též o náhradě nákladů odvolacího řízení.

Odvolací soud při svém rozhodování vzal především v úvahu zákonnou úvahu vyplývající z ustanovení , o provozování rozhlasového a televizního vysílání. Připomněl dále, že podle druhého odstavce tohoto ustanovení se požadovaná odpověď musí omezit pouze na skutkové tvrzení, kterým se tvrzení podle prvního odstavce uvádí na pravou míru, nebo neúplné či jinak zkreslující tvrzení doplňuje nebo zpřesňuje. Odpověď pak musí být přiměřená rozsahu napadeného sdělení a je-li napadená jen jeho část, pak této části. Z odpovědi musí být patrno, kdo jí činí.

Odvolací soud se ztotožnil se skutkovými zjištěními i s právním posouzením věci soudem prvního stupně. Ve vztahu k uváděným údajům odvolací soud shodně se soudem prvního stupně konstatoval, že převažující většina údajů nebyla z hlediska ustanovení § 35 odst. 1 zákona o provozování rozhlasového a televizního vysílání

ve vztahu k žalobcům dehonestující. Dále se ztotožňuje i s názorem o nepřiměřenosti žalobci požadované odpovědi ač soud může z celkově navrhovaného znění odpovědi uložit uveřejnění pouze její části, může se tak stát pouze za předpokladu, že tímto postupem bude odpověď v souladu s zákona , a že nebude narušen smysl odpovědi a její logika. Odvolací soud poukázal na to, že žalobci navrhovaná odpověď obsahuje více jak 5 stran formátů A4. Jsou v ní obsaženy informace o historii kostela, o jeho převzetí do správy Státní knihovnou, o jeho požáru, o dražbě, o uložení rekonstrukce Národní knihovně, o nájemní smlouvě mezi Národní knihovnou a společností K. M., a.s., o odborných antropologických výzkumech. Dále je v ní obsaženo vysvětlení, týkající se v reportáži zmiňovaných osob Mgr. V. V., L. K. a M. H. a vztah jednotlivých společností s vazbou na tyto osoby, údaje o provozovaném programu, údaje o účelném vynaložení finančních prostředků a vysvětlení zájmu na prodloužení nájmu a úvahy o úmyslu Občanského sdružení Evropského centra starého sakrálního umění o bezplatné předání kostela právě tomuto sdružení. Odvolací soud poukazuje

na to, že požadovaná odpověď tak není omezena pouze na skutková tvrzení, která

v reportáži odezněla, ale obsahuje skutková tvrzení nad rámec uveřejnění údajů a vlastní pohled žalobců na věc, jejich názory a vysvětlení. Podle odvolacího soudu takto nelze „vypreparovat“ smysluplný a logický text odpovědi.

Rozsudek odvolacího soudu nabyl právní moci dne 10. září 2004, přičemž zástupkyni žalobců byl doručen téhož dne.

Proti uvedenému rozsudku odvolacího soudu podali žalobci dne 9. listopadu 2004 včasné dovolání. Přípustnost dovolání odvozují z naplnění předpokladů obsažených v ustanovení (dále jen \"\"), když mají zato, že rozhodnutí má po právní stránce zásadní význam, neboť se dotýká osobnostních práv žalobců resp. jejich dobré pověsti. Rozhodnutí tak spočívá

na nesprávném právním posouzení věci ( ). Soudy obou stupňů podle názoru žalobců nesprávně právně posoudily, zda se předmětná reportáž negativně dotýká osobnostních práv žalobců, zda žalobci navrhované znění odpovědi splňuje zákonem stanovené náležitosti a zda byl žalobci splněn požadavek pro uložení povinnosti zveřejnit odpověď ve smyslu

K uvedenému dovolání se žalovaná nevyjádřila.

Dovolání žalobců není přípustné.

Podle ustanovení lze dovoláním napadnout pravomocná rozhodnutí odvolacího soudu, pokud to zákon připouští.

Dovolání je podle ustanovení přípustné proti rozsudku odvolacího soudu a proti usnesení odvolacího soudu

- jimiž bylo změněno rozhodnutí soudu prvního stupně ve věci samé ( ),

- jimiž bylo potvrzeno rozhodnutí soudu prvního stupně, kterým soud prvního stupně rozhodl ve věci samé jinak, než v dřívějším rozsudku (usnesení) proto, že byl vázán právním názorem odvolacího soudu, který dřívější rozhodnutí zrušil

( ),

- jimiž bylo potvrzeno rozhodnutí soudu prvního stupně, jestliže dovolání není přípustné podle druhé z již uvedených možností, a dovolací soud dospěje k závěru, že napadené rozhodnutí má ve věci samé po právní stránce zásadní význam ( ).

Obsah spisu v této věci neodůvodňuje přípustnost dovolání, která by byla založena ustanovením a b) , neboť napadeným rozsudkem nebyl změněn rozsudek soudu prvního stupně, resp. rozsudku soudu prvního stupně nepředcházel jiný, a odvolacím soudem později zrušený rozsudek téhož soudu.

Není-li dovolání proti potvrzujícímu rozsudku odvolacího soudu přípustné podle , je proti němu dovolání přípustné jen tehdy, dospěje-li dovolací soud k závěru, že napadený rozsudek má ve věci samé po právní stránce zásadní význam ( ). Kdy jde o rozsudek po právní stránce zásadního významu, se příkladmo uvádí v ustanovení Rozhodnutí odvolacího soudu tak má po právní stránce zásadní význam zejména tehdy, řeší-li právní otázku, která v rozhodování dovolacího soudu nebyla dosud vyřešena, nebo která je odvolacími soudy nebo dovolacím soudem rozhodována rozdílně, nebo řeší-li právní otázku v rozporu s hmotným právem. Předpokladem současně mimo jiné je, že řešená právní otázka měla pro rozhodnutí ve věci určující význam.

K podanému dovolání lze uvést, že ve své podstatě neobsahuje odpovídající zdůvodnění dovolatelem předpokládané teze, že napadené rozhodnutí je rozhodnutím

po právní stránce zásadního významu tak, jak to má na mysli ustanovení Skutečností je, že odvolací soud ve věci náležitě aplikoval přiléhavé ustanovení a 2

Z citovaného ustanovení zcela zřetelně vyplývá, že pro možnost existence práva na odpověď ve smyslu zmíněného ustanovení je především nezbytné zjištění, že takto bylo uveřejněno sdělení obsahující tvrzení, které se dotýká cti, důstojnosti nebo soukromí určité fyzické osoby (anebo jména nebo dobré pověsti určité právnické osoby). To předpokládá v prvé řadě porovnání obsahu uveřejněného sdělení s možnou složkou osobnosti fyzické osoby (jde-li právě o takovou osobu, jak je tomu

i v posuzovaném případě), příp. sférou jména, resp. dobré pověsti právnické osoby, jež by tak měly být takovým sdělením dotčeny.

V souzené věci odvolací soud seznal z obsahu daného pořadu, že se v zásadě

v případě žalobců nedotkl uvedených atributů. Nadto i úvahy odvolacího soudu, které se pojí k obsahu žalobci uvažované odpovědi je třeba hodnotit jako případné a odůvodněné s ohledem na úpravu obsaženou v ustanovení § 35 odst. 2 zákona

č.

Takto je proto odůvodněný závěr odvolacího soudu, že není splněn základní předpoklad pro případné uveřejnění odpovědi žalobců žalovanou.

Za tohoto stavu tak nelze, než uzavřít, že napadené rozhodnutí odvolacího soudu nemá charakter rozhodnutí po právní stránce zásadního významu, jak to má na mysli ustanovení a odst. 3 Není tak dán žádný z případů přípustnosti dovolání. Nejvyššímu soudu České republiky jako soudu dovolacímu

( ) proto nezbylo, než toto dovolání jako nepřípustné odmítnout ( ve spojení s téhož zákona). Dovolací soud rozhodoval, aniž nařídil jednání ( odst. l věta první ).

Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení je odůvodněn ustanovením věta prvá ve spojení s , a za situace, kdy dovolání v této věci bylo odmítnuto, avšak žalované v dovolacím řízení žádné náklady nevznikly.

Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.

V Brně dne 15. července 2005

JUDr. Pavel Pavlík, v.r.

předseda senátu