Details
ECLI
Source
Decision form
Issue date
Last update
File mark
Court
Jurisdiction
Judge
Máme iba nejednoznačné citácie tohto rozhodnutia.
Zobraziť všetky (1)No categories available
19 C 262/2021-19
Okresní soud v Mladé Boleslavi rozhodl samosoudkyní JUDr. Lenkou Engelovou ve věci
žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátem údaje o zástupci
proti
žalovanému: osobní údaje žalovaného
pro zaplacení 16 535,05 Kč s příslušenstvím
takto:
I. Řízení se co do kapitalizovaného úroku z prodlení 10 144,65 Kč a smluvní pokuty
5 685,28 Kč zastavuje pro zpětvzetí žaloby v této části.
II. Za zastavenou část řízení se žádnému z účastníků náklady řízení nepřiznávají.
III. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni
a) částku ve výši 10 849,77 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,05 % ročně
od 3. 8. 2021 do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.
IV. Žaloba se ve zbytku, to je co do
-) kapitalizovaného zákonného úroku z prodlení ve výši 1 518,67 Kč,
-) nákladů spojenými s uplatněním pohledávky ve výši 256 Kč,
- úroků z prodlení z 10 849 Kč ve výši 9,75% ročně od 22. 12. 2020 do zaplacení
zamítá.
V. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení v částce 2 252 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám právního zástupce žalobkyně.
Odůvodnění:
I. Řízení se co do kapitalizovaného úroku z prodlení 10 144,65 Kč a smluvní pokuty 5 685,28 Kč zastavuje pro zpětvzetí žaloby v této části. II. Za zastavenou část řízení se žádnému z účastníků náklady řízení nepřiznávají. III. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni a) částku ve výši 10 849,77 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,05 % ročně od 3. 8. 2021 do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku. IV. Žaloba se ve zbytku, to je co do -) kapitalizovaného zákonného úroku z prodlení ve výši 1 518,67 Kč, -) nákladů spojenými s uplatněním pohledávky ve výši 256 Kč, - úroků z prodlení z 10 849 Kč ve výši 9,75% ročně od 22. 12. 2020 do zaplacení zamítá. V. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení v částce 2 252 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám právního zástupce žalobkyně.
1. Žalobkyně se žalobou podanou u zdejšího soudu dne 28. 6. 2021 domáhala po žalovaném zaplacení částky 16 535,05 Kč s příslušenstvím z titulu nesplaceného úvěru, který byl žalovanému poskytnut společností právnická osoba, IČO (dále jen„ právní předchůdkyně žalobkyně“), na základě smlouvy o úvěru číslo ze dne 24. 4. 2018 (dále jen„ smlouva“). Smlouva byla uzavřena prostřednictvím vyplněné žádosti o úvěr, ve které žalovaný uvedl informace o své osobě i o své finanční situaci, zejména informace o zaměstnání, ostatních finančních závazcích, výši měsíčních příjmů a výdajů. Právní předchůdkyně žalobkyně na základě těchto informací a po zhodnocení předložených listin a dokumentů žalovaným zkoumala úvěruschopnost žalovaného. Následně dospěla k závěru, že žalovaný je způsobilý ke splácení úvěru, o který zažádal. Ve smlouvě se žalovaný zavázal uhradit celkovou částku ve výši
54 558 Kč, která představuje částku jistiny ve výši 30 000 Kč a příslušenství úvěru v celkové výši 24 558 Kč, které představuje kapitalizovaný smluvní úrok, poplatek za poskytnutí úvěru, náklady na vyhodnocení úvěru a inkasní poplatek. Na základě této smlouvy byly žalovanému poskytnuty finanční prostředky ve výši 30 000 Kč, a to v hotovosti v místě bydliště žalovaného. Tyto peněžní prostředky měly být splaceny ve 14 pravidelných měsíčních splátkách po 3 897 Kč. Celková splatnost závazku připadala na den 24. 6. 2019. Žalovaný však své závazky nehradil řádné a včas. Celkově uhradil žalovaný pouze částku 35 900 Kč, která představuje 9 řádně uhrazených splátek, přičemž na poskytnutou jistinu byla alokována částka ve výši 19 150, 23 Kč a na příslušenství částka 16 749, 77 Kč. Žalovaný se tak dne 25. 6. 2019 dostal do prodlení s částkou ve výši
18 658 Kč, kterou představuje zůstatek jistiny ve výši 10 849, 77 Kč a zůstatek příslušenství
ve výši 7 808, 23 Kč Smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 21. 12. 2020 byla předmětná pohledávka za žalovaným postoupena právní předchůdkyní žalobkyně na žalobkyni,
a to s účinností k témuž dni. Postoupení pohledávky bylo žalovanému oznámeno přípisem ze dne 18. 1. 2021. Ode dne postoupení pohledávky neuhradil žalovaný ničeho, a to ani na základě předžalobní upomínky žalobkyně ze dne 2. 6. 2021. Žalobkyně byla následně soudem upozorněna na nedostatečně prokázané zkoumání úvěruschopnosti žalovaného a byla tázána,
zda na podané žalobě trvá, a zda souhlasí s rozhodnutím bez nařízení jednání. Soud současně žalobkyni upozornil na novou právní kvalifikaci nároku jakožto bezdůvodné obohacení, pokud žalobkyně neprokáže řádné zkoumání úvěruschopnosti žalovaného. Dne 20. 9. 2021 vzala žalobkyně částečně žalobu zpět, a to co do částky 10 144,65 Kč, která představuje kapitalizovaný úrok, a co do částky 5 685,28 Kč, která představuje smluvní pokutu. Dále tedy žalobkyně požaduje pouze nesplacenou jistinu ve výši 10 849, 77 Kč, zákonný úrok z prodlení z této částky ve výši 9,75 % ročně od 22. 12. 2020 do zaplacení, kapitalizovaný zákonný úrok z prodlení
ve výši 1 518, 67 Kč a náklady spojené s uplatněním pohledávky ve výši 256 Kč.
2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil.
3. Podle § 115a zák. č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále jen „o. s. ř.“), není k projednání věci samé třeba nařizovat jednání, jestliže ve věci lze rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů a účastníci se práva účasti na projednání věci vzdali, popřípadě s rozhodnutím bez nařízení jednání souhlasí. Žalobkyně souhlasila s rozhodnutím věci
bez nařízení jednání, žalovaný se k tomuto procesnímu postupu nevyjádřil, ačkoli mu výzva k vyjádření byla řádně doručena, soud tedy předpokládá, že s rozhodnutím věci bez nařízení jednání souhlasí, a proto rozhodl bez nařízení jednání.
4. Listinnými důkazy bylo prokázáno, že právní předchůdkyně žalobkyně uzavřela dne 24. 4. 2018 se žalovaným smlouvu o úvěru číslo na základě níž se právní předchůdkyně žalobkyně zavázala žalovanému poskytnout úvěr ve výši 30 000 Kč a žalovaný se zavázal čerpané peněžní prostředky spolu s příslušenstvím v celkové výši 24 558 Kč, tj. celkem částku 54 558 Kč, splatit ve 14 měsíčních splátkách po 3 897 Kč, přičemž poslední splátka byla splatná dne 24. 6. 2019. Finanční prostředky byly žalovanému poskytnuty v hotovosti v místě jeho bydliště (prokázáno citovanou smlouvou o úvěru). Z žádosti o úvěr vyplývá, že žalovaný byl od 25. 5. 2016 zaměstnaný
na dobu 3 let a neměl jiné finanční závazky. Příjmy žalovaného měly být ověřeny na základě pracovní smlouvy a výpisu z bankovního účtu žalovaného. Celkové měsíční příjmy žalovaného byly uvedeny v částce 35 777 Kč a představovala je mzda. Celkové měsíční výdaje žalovaného byly uvedeny v částce 7 910 Kč. Použitelný měsíční příjem žalovaného ve výši 25 919 Kč byl shledán jako dostačující. Žalovaný dále uvedl, že bydlí v nájmu, je rozvedený a nemá stanovenou žádnou vyživovací povinnost (prokázáno Žádostí o úvěr ze dne 24. 4. 2018). Na základě smlouvy
o postoupení pohledávek ze dne 21. 12. 2020, uzavřené mezi právní předchůdkyní žalobkyně
a žalobkyní byla pohledávka za žalovaným z výše uvedené smlouvy postoupena na žalobkyni,
a to s účinností k témuž dni (prokázáno citovanou smlouvou o postoupení pohledávek a přílohou k této smlouvě). Žalovaný byl o postoupení pohledávky na žalobkyni řádně vyrozuměn a zároveň byl vyzván k úhradě dlužné částky (prokázáno oznámením o postoupení pohledávky ze dne 18. 1. 2021
a podacím archem). Předžalobní výzvou k plnění ze dne 2. 6. 2021 byl žalovaný vyzván k úhradě dlužné částky ve výši 37 337, 21 Kč spolu se zákonným úrokem z prodlení z částky 10 849, 77 Kč od 21. 12. 2020 do 02. 06. 2021 ve výši 469,43 Kč, a to nejpozději do 10. 6. 2021. Žalovaný
na dlužnou částku po postoupení pohledávky ničeho neuhradil, neučinil tak ani na základě předžalobní výzvy k plnění (prokázáno výzvou před podáním žaloby ze dne 2. 6. 2021 a podacím archem).
5. Soud se nejprve zabýval otázkou, zda předmětná smlouva byla mezi právní předchůdkyní žalobkyně a žalovaným uzavřena platně, a to s ohledem na to, zda byla před uzavřením této smlouvy zkoumána schopnost žalovaného sjednávaný úvěr splácet (úvěruschopnost),
a to v souladu s § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále jen„ z. s. ú.“), neboť soud nepochyboval o tom, že citovaná smlouva je smlouvou o spotřebitelském úvěru
ve smyslu z. s. ú., kdy na straně jedné vystupuje právní předchůdkyně žalobkyně
coby poskytovatel a na straně druhé žalovaný coby spotřebitel.
6. Žalobkyně ke zkoumání úvěruschopnosti žalovaného odkazovala pouze na vyplněnou žádost
o úvěr žalovaným, kde uváděl informace o své finanční situaci, jak je uvedeno výše. Ze strany žalobkyně však nebyly doloženy žádné dokumenty, listiny či důkazy, na základě kterých posuzovala úvěruschopnost žalovaného. V posuzované věci bylo pouze prokázáno, že sám žalovaný při uzavření předmětné smlouvy stvrdil, že právní předchůdkyně žalobkyně řádně posoudila jeho úvěruschopnost, a to na základě informací od něj získaných, které byly zaneseny do jeho žádosti o úvěr, současně také stvrdil, že právní předchůdkyni žalobkyně za tím účelem poskytl úplné, přesné a pravdivé údaje a dále prohlásil, že je schopen poskytnutou zápůjčku splatit. K tomu je třeba uvést, že pouhé doplnění čísel do formuláře bez náležitého ověřování příjmové a výdajové stránky rozpočtu spotřebitele k náležitému posouzení jeho úvěruschopnosti nepostačuje (k tomu srov. rozsudek Krajského soudu v Praze ze dne 9. 3. 2021,
č. j. 22 Co 23/2021-149). Poskytovatel úvěru nedostojí povinnosti stanovené
mu v § 86 odst. 1 z. s. ú., tudíž nepostupuje s odbornou péčí při posouzení schopnosti spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, vyjde-li z objektivně nedoloženého osobního prohlášení dlužníka o jeho osobních, výdělkových a majetkových poměrech. Součástí odborné péče poskytovatele úvěru podle uvedeného ustanovení je i taková obezřetnost, která jej vede
k nespoléhání se jen na údaje tvrzené žadatelem o úvěr, ale i k prověření (požadavku na doložení) těchto tvrzení, např. potvrzením o zaměstnání a příjmu, doložením výplatních pásek, doložením výpisu z účtu žadatele apod. (k tomu srov. rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne
1. 4. 2015, č. j. 1 As 30/2015-39). Žalobkyně dále tvrdila, že získané informace právní předchůdkyně žalobkyně ověřila oproti dokladům, které jí poskytl žalovaný. Žádné z těchto dokumentů
však žalobkyně nepředložila. Soud musí konstatovat, že pokud údaje o majetkové situaci žalovaného nebyly řádně zjištěny, ani ověřeny, nemohly být právní předchůdkyní žalobkyně, event. jejím informačním systémem ani řádně vyhodnoceny. Neúplné a neověřené údaje nemohly podat pravdivý obraz o majetkové situaci žalovaného a o jeho schopnosti úvěr splácet. Pouhé prohlášení žalovaného o tom, že je schopen předmětný úvěr splatit, je proto pro řádné zjištění
a posouzení jeho majetkových poměrů zcela nedostačující. Závěr o tom, že ke zkoumání úvěruschopnosti žalovaného způsobem shora uvedeným skutečně došlo, nelze učinit
ani na základě„ potvrzení“ žalovaného obsaženého v předmětné žádosti o úvěr. Byť žalobkyně tvrdila, že právní předchůdkyně žalobkyně informace o majetkových poměrech žalovaného řádně zjišťovala i ověřovala, k této skutečnosti neoznačila, ani nepředložila jediný důkaz. Právní předchůdkyně žalobkyně tak nesplnila ani povinnost stanovenou jí v § 78 odst. 1 z. s. ú.,
když uvedené doklady a dokumenty předložené žalovaným neuchovala a neevidovala.
7. Ústavní soud ČR přitom v nálezu ze dne 26. 2. 2019, sp. zn. III ÚS 4129/18, zdůraznil,
že„ …poskytovatel úvěru, kdy dlužník je v postavení spotřebitele, má jednoznačnou povinnost prověřit spotřebitelovu schopnost plánovaný úvěr splatit. Posouzení rozpornosti úvěrové smlouvy s dobrými mravy
(a na ni navazující eventuální rozhodnutí soudu o zastavení exekuce) nemůže vycházet jen z„ objektivizovaného“ hodnocení jednotlivých parametrů takové úvěrové smlouvy, … Naopak obecné soudy … by měly poskytovatele úvěrů vést (i třeba cestou případného zastavení exekuce k návrhu povinného) k přesvědčivému zkoumání
toho, zda (budoucí) dlužník nebude mít zjevný problém svůj úvěr splatit. Přitom nejde podle Ústavního soudu
o žádný zvlášť přísný či dokonce nepřiměřený požadavek; to, zda je reálné splacení dluhu, je přece celkem výchozí zásada, kterou by jako obecný princip měly soudy vzít v úvahu bez ohledu na to, zda je v nějakém zákoně výslovně zakotven, anebo nikoli.“
8. Zadlužování jednotlivců není podle názoru soudu jen problémem jednotlivce, ale negativně působí na celou společnost. Z uvedeného důvodu judikatura i zákon trvá na tom, aby úvěrující pečlivě hodnotili úvěruschopnost úvěrovaného, a to aktivním zjišťováním informací
k této otázce a jejich následným odpovědným vyhodnocením, tak aby úvěrovaní nepadli
do dluhové pasti.
9. S ohledem na výše uvedené soud dospěl k závěru, že ve věci nebylo prokázáno, že by právní předchůdkyně žalobkyně před uzavřením předmětné smlouvy řádně zkoumala úvěruschopnost žalovaného, tedy skutečnost, zda je žalovaný schopen požadované peněžní prostředky vrátit.
Ve věci tudíž nebylo prokázáno, že by právní předchůdkyně žalobkyně dostála povinnosti stanovené v § 68 odst. 1 z. s. ú. a že by tak splnila podmínky, za nichž bylo možné úvěr žalovanému poskytnout. Soud proto předmětnou smlouvu o úvěru posoudil jako absolutně neplatnou.
10. Následně proto byla žalobkyně soudem upozorněna na nedostatečně prokázanou úvěruschopnost žalovaného. Dne 20. 9. 2021 došlo ze strany žalobkyně k částečnému zpětvzetí žaloby, a to co do částky 10 144,65 Kč, která představuje kapitalizovaný úrok, a co do částky 5 685,28 Kč, která představuje smluvní pokutu (prokázáno částečným zpětvzetím žaloby
ze dne 20. 9. 2021). Soud proto v souladu s § 96 odst. 1, 2 o. s. ř. řízení v rozsahu zpětvzetí žaloby zastavil, a to výrokem I. Dále se soud zabýval žalobou pouze v rozsahu po částečném zpětvzetí, tedy nesplacenou jistinou ve výši 10 849, 77 Kč, zákonným úrokem z prodlení z této částky, kapitalizovaným zákonným úrokem z prodlení ve výši 1 518, 67 Kč a náklady spojenými s uplatněním pohledávky ve výši 256 Kč.
11. Ve věci bylo prokázáno, že právní předchůdkyně žalobkyně žalovanému poskytla částku
30 000 Kč, kterou jí žalovaný co do částky 10 849, 77 Kč nevrátil, proto soud dospěl k závěru,
že se žalovaný na úkor právní předchůdkyně žalobkyně, resp. po postoupení pohledávky na úkor žalobkyně ve smyslu § 2991 zákona č. 89/2012 sb., občanského zákoníku (dále jen „o. z.“) bezdůvodně obohatil a je povinen plnění v rozsahu bezdůvodného obohacení, tedy částky,
která nebyla právní předchůdkyni žalobkyně, potažmo žalobkyni na jistině splacena, tj. částky 10 849, 77 Kč, žalobkyni vrátit. Ve zbývajícím rozsahu, který se týkal zákonného úroku z prodlení z částky 10 849, 77 Kč ve výši 9,75% ročně od 22. 12. 2020 do zaplacení, soud žalobu zamítl,
a to s odkazem na judikaturu soudů týkající se úroků z prodlení ve vztahu k bezdůvodnému obohacení (viz. např. rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 11. 11. 2020, sp. zn. 33 Cdo 2723/2020). Dle závěrů judikatury prodlení nastává až na základě doručení žaloby žalovanému,
a ode dne následujícího lze přiznat úroky z prodlení. Žalobu lze totiž považovat za řádnou hmotněprávní výzvu k vydání bezdůvodného obohacení až v okamžiku jejího doručení žalovanému, na rozdíl od žalobcem zaslané procesní předžalobní výzvy k plnění. Soud
proto přiznal žalobkyni zákonný úrok z prodlení z této částky dle § 1970 o. z. ve výši stanovené nařízením vlády č. 351/2013 Sb. jdoucím ode dne následujícího po doručení žaloby,
tj. od 3. 8. 2021, do zaplacení. S ohledem na nedostatečně prokázané řádné zkoumání úvěruschopnosti žalovaného zamítl soud žalobu i co do kapitalizovaného úroku z prodlení
ve výši 1 518,67 Kč, i co do nákladů spojených s uplatněním pohledávky ve výši 256 Kč.
12. Podle § 2395 zák. č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o. z.“), smlouvou o úvěru
se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. Podle § 2398 odst. 1 o. z. poskytne úvěrující úvěrovanému peněžní prostředky
na jeho žádost v době určené v žádosti; neurčí-li úvěrovaný dobu plnění v žádosti, poskytne je úvěrující bez zbytečného odkladu. Podle § 2399 odst. 1 o.z. úvěrovaný vrátí úvěrujícímu poskytnuté peněžní prostředky v dohodnuté době, jinak do měsíce ode dne, kdy byl o vrácení požádán.
13. Podle § 2991 odst. 1 o. z. kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Podle § 2991 odst. 2 o. z. se bezdůvodně obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám. Podle § 2993 o. z. plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila. Plnily-li obě strany, může každá ze stran požadovat, aby jí druhá strana vydala,
co získala; právo druhé strany namítnout vzájemné plnění tím není dotčeno. To platí i v případě, byl-li závazek zrušen.
14. Podle § 1879 o. z. může věřitel celou pohledávku nebo její část postoupit smlouvou jako postupitel i bez souhlasu dlužníka jiné osobě (postupníkovi).
15. Podle § 1968 věty první o. z. dlužník, který svůj dluh řádně a včas neplní, je v prodlení. Podle § 1970 o. z. po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel,
který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená. Podle
§ 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. výše úroku z prodlení odpovídá ročně výši repo sazby stanovené Českou národní bankou pro první den kalendářního pololetí, v němž došlo k prodlení, zvýšené o 8 procentních bodů.
16. Podle § 78 odst. 1 z. s. ú. poskytovatel a zprostředkovatel při poskytování nebo zprostředkování spotřebitelského úvěru pořizují dokumenty nebo jiné záznamy v rozsahu, který je nezbytný
pro hodnověrné osvědčení řádného plnění jejich povinností stanovených tímto zákonem. Podle
§ 78 odst. 2 písm. b) z. s. ú. poskytovatel při plnění povinnosti podle odstavce 1 uchovává zejména dokumenty nebo jiné záznamy týkající se posuzování úvěruschopnosti spotřebitele, včetně údajů o spotřebiteli, které poskytl do databáze podle § 88 odst. 1.
17. Soud o náhradě nákladů řízení uvedených ve výroku II. rozhodl na základě
§ 146 odst. 2 o. s. ř.. Řízení bylo částečně zastaveno v rozsahu a z důvodu částečného zpětvzetí žaloby ze strany žalobkyně. Žalobkyně tedy zavinila zastavení řízení v této části a měla
by proto žalovanému s ohledem na výše uvedené ustanovení hradit náklady tato, ale s ohledem
na skutečnost, že žalovanému v této části žaloby žádné náklady nevznikly, soud náhradu nákladů nepřiznal žádnému z účastníků řízení.
18. O náhradě nákladů řízení uvedených ve výroku V. rozhodl soud podle § 142 odst. 1 o. s. ř.
tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 2 252 Kč Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 800 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 14b vyhlášky
č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 10 849, 77 Kč sestávající z částky 300 Kč za každý ze tří úkonů právní služby realizovaných ve věci včetně tří paušálních náhrad výdajů po 100 Kč dle § 14b odst. 5 písm. a) a. t. a daň z přidané hodnoty
ve výši 21 % z částky 1 200 Kč ve výši 252 Kč.
Poučení:
Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení jeho písemného vyhotovení, a to ke Krajskému soudu v Praze, prostřednictvím Okresního soudu v Mladé Boleslavi.
Nesplní-li žalovaný povinnosti uložené mu tímto rozsudkem v uvedených lhůtách, může
se žalobkyně domáhat po jeho právní moci výkonu rozhodnutí u soudu.