Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

20 Cdo 1010/2005

U S N E S E N Í

I. Dovolání se odmítá.

O d ů v o d n ě n í :

Odvolací soud potvrdil usnesení, jímž soud prvního stupně nařídil výkon rozhodnutí odebráním věci, maje za to, že obrana povinné založená na tvrzení, že věci postižené nařízeným výkonem rozhodnutí nemá u sebe, že soud prvního stupně nepřihlédl k jí označeným důkazům a že výkon rozhodnutí se vztahuje i na součásti věci a nay, o kterých soudy nikdy nejednaly, není důvodná.

Povinná v dovolání namítla, že odvolací soud pochybil, pokud nepovažoval za relevantní její námitky, že věci postižené výkonem rozhodnutí nemá fakticky u sebe a že byly předány třetí osobě. Dle názoru dovolatelky se také jedná o pochybení soudu, pokud nařízení výkonu rozhodnutí vztahuje i nay, které jsou potřebné k užívání věci, přestože v nalézacím řízení žádnéy nebyly takto označeny. Dovolatelka dále zastává stanovisko, podle kterého exekuční titul (částečný rozsudek) není vykonatelný.

Dovolání přípustné není.

Podle , ve znění pozdějších předpisů (dále jen „“) lze dovoláním napadnout pravomocná rozhodnutí odvolacího soudu, pokud to zákon připouští.

Podle je dovolání přípustné proti usnesení odvolacího soudu, jímž bylo potvrzeno nebo změněno usnesení soudu prvního stupně, kterým bylo rozhodnuto o návrhu na nařízení výkonu rozhodnutí; ustanovení a 3 zde platí obdobně ( ).

Z uvedeného proto plyne, že dovolání proti těmto usnesením je přípustné za předpokladu, že jsou splněny podmínky (jedna z nich), vyslovené v až c/

Jelikož napadené usnesení není měnícím ( ), ani potvrzujícím poté, co předchozí (jiné) rozhodnutí soudu prvního stupně bylo odvolacím soudem zrušeno ( ), přichází v úvahu - k založení přípustnosti dovolání - toliko ustanovení

Aby mohlo být dovolání přípustné podle , musel by dovolací soud dospět k závěru, že napadené rozhodnutí je ve věci samé po právní stránce zásadního významu.

Podle ustanovení má rozhodnutí odvolacího soudu po právní stránce zásadní význam zejména tehdy, řeší-li právní otázku, která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo která je odvolacími soudy nebo dovolacím soudem rozhodována rozdílně, nebo řeší-li tuto otázku v rozporu s hmotným právem.

Dovolací přezkum, předjímaný tímto ustanovením, je tím předpokládán zásadně pro posouzení otázek právních. Způsobilý dovolací důvod představuje tedy ten, jímž lze namítat, že rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení věci ( ); vzhledem k tomu, že uplatněným důvodem je dovolací soud vázán (, věta první, ), lze to, zda rozhodnutí je zásadního právního významu, posuzovat jen z hlediska těch námitek obsažených v dovolání, jež jsou tomuto dovolacímu důvodu podřaditelné.

Hodnocením námitek, jež dovolatelka v dovolání vznesla, k závěru, že v daném případě jde o rozhodnutí po právní stránce zásadního významu, vést nemůže. Není žádného podkladu pro úsudek, že odvolací soud - při posuzování otázek, jež ve stadiu nařízení výkonu rozhodnutí posuzovat lze - uplatnil právní názory nestandardní, resp. vybočující z mezí ustálené soudní praxe.

Prvotním předpokladem pro nařízení soudního výkonu je existence vykonatelného rozhodnutí; při rozhodování o návrhu na nařízení výkonu rozhodnutí soud posuzuje (kromě podmínek řízení), zda rozhodnutí, jehož výkon je navrhován, bylo vydáno oprávněným orgánem, zda je vykonatelné jak po stránce formální tak materiální, zda oprávněný a povinný jsou věcně legitimováni. Při výkonu rozhodnutí není soud oprávněn přezkoumávat věcnou správnost vykonávaného rozhodnutí nebo jiného titulu; obsahem rozhodnutí, jehož výkon se navrhuje, je soud vázán a je povinen z něj vycházet (srov. též rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 14. dubna 1999, č. j. , uveřejněné ve Sbírce soudních rozhodnutí č. 1/2000, nebo rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 25. října 2002, č. j. , uveřejněné ve Sbírce soudních rozhodnutí č. 7/2004).

Podle ustanovení nesplní-li povinný dobrovolně, co mu ukládá vykonatelné rozhodnutí, může oprávněný podat návrh na soudní výkon rozhodnutí.

Podle ustanovení ukládá-li rozhodnutí, jehož výkon se navrhuje, aby povinný vydal nebo dodal oprávněnému věc, postará se předseda senátu o výkon rozhodnutí tím, že dá odebrat věc se vším, co k ní patří, povinnému a odevzdá ji oprávněnému. Podle ustanovení jestliže je k užívání odebrané věci třebay, odebere se i tato povinnému a odevzdá se oprávněnému spolu s věcí, která byla povinnému odebrána. Podle ustanovení , věty první nařízení výkonu rozhodnutí doručí povinnému vykonavatel při odebrání věci.

Z ustanovení mimo jiné vyplývá, že soud může nařídit výkon rozhodnutí jen k vynucení té povinnosti, která byla povinnému vykonatelným rozhodnutím uložena. Při zkoumání, jaká povinnost byla povinnému uložena, vychází při nařizování výkonu z výroku rozhodnutí, jehož výkon se navrhuje (v případě potřeby vykládaného v souvislosti s odůvodněním rozhodnutí); dokazování o tom, ke splnění jaké povinnosti má být výkon rozhodnutí nařízen, je nepřípustné. Výrokem rozhodnutí je soud ve vykonávacím řízení vázán a nemůže nařídit výkon rozhodnutí ke splnění jiné povinnosti, než kterou stanoví k výkonu navržené rozhodnutí.

Ukládá-li vykonatelné rozhodnutí povinnému, aby oprávněnému vydal nebo dodal věc, může být výkon rozhodnutí nařízen jen k odebrání té věci, která byla identifikována (popsána) ve výroku k výkonu navrženého rozhodnutí. Nařízený výkon rozhodnutí odebráním věci platí na všechny její součásti (§ 120 obč. zák.), ledaže by z toho, jak věc byla ve výroku rozhodnutí identifikována (popsána), bylo nepochybné, že povinnost k vydání (dodání) se na ně nevztahuje (obdobně viz rozhodnutí Nejvyššího soudu č. j. ze dne 19. prosince 1997 uveřejněné v časopise Soudní judikatura 1998 pod poř. č. 19).

Z odůvodnění rozhodnutí odvolacího soudu vyplývá, že všechna tato kritéria při svém rozhodování bral v úvahu, a aplikoval je přiléhavě, v souladu s konstantní judikaturou. Exekučním titulem v předmětné věci je částečný rozsudek splňující formální a materiální předpoklady pro nařízení výkonu rozhodnutí. Lze souhlasit se závěrem odvolacího soudu, dle kterého je při nařízení výkonu rozhodnutí irelevantní, zda-li má povinná věci, jež jsou předmětem výkonu rozhodnutí, u sebe, nebo zda-li je předala osobě od oprávněné odlišné. Přisvědčit nelze ani námitce, že částečný rozsudek není exekučním titulem. Dle ustanovení může soud rozhodnut o celé projednávané věci. Jestliže je to však účelné, může soud rozsudkem rozhodnut jen o její části nebo o jejím základu. Pokud soud v nalézacím řízení seznal, že jsou pro právě uvedený postup splněny všechny předpoklady a částečný rozsudek vydal, nelze než dovodit, že takovéto rozhodnutí, poté co nabude právní moci a stane se vykonatelným, představuje exekuční titul ve smyslu ustanovení Akceptace opačného závěru by nezbytně vedla k otázce smysluplnosti vydávání částečného rozsudku a ve svém důsledku nepřímo také k nadbytečnosti rozhodování částečným rozsudkem. Nelze se také ztotožnit s právním názorem dovolatelky, dle něhož soud pochybil, pokud vztahuje výkon rozhodnutí i na věci ay, které jsou potřebné k užívání věci. Z ustanovení se podává, že nařízení exekuce se vztahuje i na součásti věci a nay, které jsou k užívání odebírané věci potřebné. Soud proto postupoval v souladu s platnou právní úpravou, pokud nařídil výkon rozhodnutí i na součásti věcí ay, které jsou potřebné k užívání věcí, přestože o nich nebylo v nalézacím řízení výslovně rozhodováno.

Dovolatelka tedy neotvírá právní otázky, jejichž posouzení by mohlo být relevantní i pro posouzení jiných, obdobných právních poměrů, a jež by v konečném účinku mohly mít vliv na obecnou rozhodovací činnost soudů (což rozhodnutí zásadního právního významu ve smyslu předpokládá).

Nelze-li dospět k závěru, že dovoláním napadené rozhodnutí je zásadního významu po právní stránce, není dovolání přípustné ani podle písm c/, odst. 3

Protože ostatní možnosti založit přípustnost dovolání byly vyloučeny již dříve, Nejvyšší soud dovolání povinné podle a odmítl.

Povinná s dovoláním úspěšná nebyla, oprávněnému, který by jinak měl právo na náhradu nákladů dovolacího řízení, žádné takové náklady (podle obsahu spisu) nevznikly. Této procesní situaci odpovídá ve smyslu , 224 odst. 1 a výrok o tom, že na náhradu nákladů dovolacího řízení nemá právo žádný z účastníků.

Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.

V Brně dne 13. července 2005

JUDr. František Ištvánek, v. r.

předseda senátu