Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

21 Cdo 2614/2004

U S N E S E N Í

I. Dovolání žalovaného se odmítá.

O d ů v o d n ě n í :

Městský soud v Praze k odvolání žalovaného rozsudkem ze dne 25.8.2004 č.j. -74 změnil rozsudek Obvodního soudu pro Prahu 9 ze dne 23.3.2004 č.j. -49 tak, že žalobu o uložení povinnosti žalovanému zaplatit žalobci 94.311,- Kč s příslušenstvím zamítl, a rozhodl, že „žalovanému se nepřiznává právo na náhradu nákladů řízení před soudy obou stupňů“. Odvolací soud na rozdíl od soudu prvního stupně dospěl k závěru, že ujednání účastníků o konkurenční doložce obsažené v pracovní smlouvě ze dne 29.5.2002, ze kterého žalobce dovozuje uplatněný nárok na zaplacení smluvní pokuty, je neplatným právním úkonem, neboť v něm obsažený závazek žalovaného není kompenzován žádným závazkem žalobce a tudíž „rozhodně nemůže být ztotožněn se spravedlivými podmínkami, za kterých lze uzavření konkurenční doložky žádat“ ( zák. práce ve znění účinném k 29.5.2002). O nákladech řízení odvolací soud rozhodl „podle za použití “, jelikož podle jeho názoru vzhledem k okolnostem daného případu „by bylo v rozporu s dobrými mravy přiznat žalovanému právo na náhradu nákladů řízení“.

Proti tomuto rozsudku odvolacího soudu podal žalovaný dovolání, které výslovně směřuje pouze proti výroku o nákladech řízení a které podle jeho názoru „je přípustné podle ust. “. Namítal, že rozhodnutí odvolacího soudu o nákladech řízení „je pouhou libovůlí soudu, která nemá oporu v zákoně“. Má za to, že odvolací soud měl správně aplikovat ustanovení a přiznat plně úspěšnému žalovanému náhradu nákladů řízení v obou stupních v celkové výši 45.190,- Kč. Žalovaný navrhl, aby „dovolací soud rozsudek odvolacího soudu ve výroku o nákladech řízení zrušil a věc v tomto rozsahu vrátil tomuto soudu, aby ve věci znovu jednal a rozhodl“.

Nejvyšší soud České republiky jako soud dovolací ( ) po zjištění, že dovolání proti pravomocnému rozsudku odvolacího soudu bylo podáno oprávněnou osobou (účastníkem řízení) ve lhůtě uvedené v ustanovení , přezkoumal napadený rozsudek bez nařízení jednání ( , věta první ) a dospěl k závěru, že dovolání směřuje proti rozhodnutí, proti němuž není tento mimořádný opravný prostředek přípustný.

Žalovaný napadá dovoláním rozsudek odvolacího soudu ve výroku, v němž bylo rozhodnuto o nákladech řízení.

Z ustanovení vyplývá, že rozhodnutí o nákladech řízení, má z pohledu formy rozhodnutí povahu usnesení, kterou neztrácí ani v případě, jestliže je přičleněno k rozhodnutí o věci samé, u něhož je stanovena forma rozsudku. Přípustnost dovolání proti napadenému výroku o nákladech řízení je proto třeba zkoumat z hledisek zákonných ustanovení, která stanoví podmínky přípustnosti dovolání proti usnesení odvolacího soudu. Z ustanovení § až 239 ovšem vyplývá, že dovolání proti výroku usnesení odvolacího soudu o nákladech řízení není podle právní úpravy přípustnosti dovolání v účinné od 1. ledna 2001 přípustné, a to bez zřetele k povaze takového výroku, tedy bez ohledu na to, zda jde např. o měnící nebo potvrzující rozhodnutí o nákladech řízení (srov. usnesení Nejvyššího soudu České republiky ze dne 31.1.2002, sp. zn. , uveřejněné v časopise Soudní judikatura ročník 2002 pod pořadovým č. 88). Dovozuje-li žalovaný přípustnost dovolání v dané věci z ustanovení , pak přehlíží, že případy přípustnosti dovolání uvedené v tomto ustanovení jsou charakteristické zejména tím, že musí jít o rozhodnutí ve věci samé, jímž však usnesení o nákladech řízení není.

Protože dovolání žalovaného směruje proti rozhodnutí, proti němuž není tento mimořádný opravný prostředek přípustný, Nejvyšší soud České republiky jeho dovolání - aniž by se mohl věcí dále zabývat - podle ustanovení věty první a odmítl.

O náhradě nákladů dovolacího řízení bylo rozhodnuto podle věty první, , , neboť žalovaný s ohledem na výsledek dovolacího řízení nemá na náhradu nákladů právo a žalobci v dovolacím řízení žádné náklady, které by byly účelně vynaloženy na obranu jeho práva, nevznikly.

Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.

V Brně 7. července 2005

JUDr. Zdeněk N o v o t n ý, v.r.

předseda senátu