Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

21 Cdo 2922/2004

U S N E S E N Í

I. Dovolání žalované se odmítá.

O d ů v o d n ě n í :

Městský soud v Praze k odvolání žalobce rozsudkem ze dne 21.6.2004 č.j. -84 potvrdil rozsudek Obvodního soudu pro Prahu 5 ze dne 18.12.2003 č.j. -53 ve výroku, jímž byla zamítnuta žaloba o uložení povinnosti žalované zaplatit žalobci na náhradě škody 139.466,- Kč s 6,5% úrokem z prodlení od 1.3.2002 do zaplacení, ve výroku o nákladech řízení tento rozsudek změnil tak, že „žalované se náhrada nákladů řízení nepřiznává“, a rozhodl, že „žalované se nepřiznává náhrada nákladů odvolacího řízení“. Odvolací soud se ztotožnil se závěrem soudu prvního stupně, že za situace, kdy žalobce žalované řádně nedoručil (§ 266a odst. 1 a 2 zák. práce) oznámení, že trvá na tom, aby u něj dále pracovala (§ 62 odst. 1 zák. práce), „skončil pracovněprávní vztah účastníků dnem 30.11.2001 jeho okamžitým zrušením ze strany žalované a jde tudíž o případ, kdy zaměstnavatel vůči zaměstnanci nemůže uplatňovat náhradu škody ( a 3 zák. práce)“. O nákladech řízení odvolací soud rozhodl podle ustanovení , neboť vzhledem k okolnostem daného případu „považoval za spravedlivé náhradu nákladů řízení žalované odepřít“.

Proti tomuto rozsudku odvolacího soudu podala žalovaná dovolání, které výslovně směřuje do výroků o náhradě nákladů řízení a které podle jejího názoru „je přípustné s ohledem na ustanovení “. Namítala, že nepřiznání náhrady nákladů řízení podle ustanovení „nelze odůvodnit jen obecným závěrem hodnotícím význam rozhodování o určitém nároku“. Vytkla odvolacímu soudu, že pro posouzení, zda jsou v projednávané věci dány důvody k použití ustanovení , „si neobstaral skutkové podklady ve věci osobních, majetkových a výdělečných poměrů účastníků řízení“, čímž podle názoru dovolatelky „porušil zákon v ustanovení a 120 odst. 1 ve vztahu k ustanovením , a “. Žalovaná navrhla, aby dovolací soud „rozhodnutí odvolacího soudu ve výroku o nákladech řízení zrušil a věc mu vrátil k dalšímu řízení“.

Nejvyšší soud České republiky jako soud dovolací ( ) po zjištění, že dovolání proti pravomocnému rozsudku odvolacího soudu bylo podáno oprávněnou osobou (účastníkem řízení) ve lhůtě uvedené v ustanovení , přezkoumal napadený rozsudek bez nařízení jednání ( , věta první ) a dospěl k závěru, že dovolání směřuje proti rozhodnutí, proti němuž není tento mimořádný opravný prostředek přípustný.

Žalovaná napadá dovoláním rozsudek odvolacího soudu ve výrocích, jimiž bylo rozhodnuto o nákladech řízení.

Z ustanovení vyplývá, že rozhodnutí o nákladech řízení, má z pohledu formy rozhodnutí povahu usnesení, kterou neztrácí ani v případě, jestliže je přičleněno k rozhodnutí o věci samé, u něhož je stanovena forma rozsudku. Přípustnost dovolání proti napadenému výroku o nákladech řízení je proto třeba zkoumat z hledisek zákonných ustanovení, která stanoví podmínky přípustnosti dovolání proti usnesení odvolacího soudu. Z ustanovení § až 239 ovšem vyplývá, že dovolání proti výroku usnesení odvolacího soudu o nákladech řízení není podle právní úpravy přípustnosti dovolání v účinné od 1. ledna 2001 přípustné, a to bez zřetele k povaze takového výroku, tedy bez ohledu na to, zda jde např. o měnící nebo potvrzující rozhodnutí o nákladech řízení (srov. usnesení Nejvyššího soudu České republiky ze dne 31.1.2002, sp. zn. , uveřejněné v časopise Soudní judikatura ročník 2002 pod pořadovým č. 88). Dovozuje-li žalovaná přípustnost dovolání v dané věci z ustanovení , pak přehlíží, že případy přípustnosti dovolání uvedené v tomto ustanovení jsou charakteristické zejména tím, že musí jít o rozhodnutí ve věci samé, jímž však usnesení o nákladech řízení není.

Protože dovolání žalované směruje proti rozhodnutí, proti němuž není tento mimořádný opravný prostředek přípustný, Nejvyšší soud České republiky její dovolání - aniž by se mohl věcí dále zabývat - podle ustanovení věty první a odmítl.

O náhradě nákladů dovolacího řízení bylo rozhodnuto podle věty první, , , neboť žalovaná s ohledem na výsledek dovolacího řízení nemá na náhradu nákladů právo a žalobci v dovolacím řízení žádné náklady nevznikly.

Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.

V Brně 7. července 2005

JUDr. Zdeněk N o v o t n ý, v.r.

předseda senátu