Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

20 Nd 94/2005

U S N E S E N Í

Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Vladimíra Kůrky a soudců JUDr. Vladimíra Mikuška a JUDr. Miroslavy Jirmanové v právních věcech žalobce M. Š., zastoupeného JUDr. P. J., proti žalovanému S. K., zastoupenému advokátem, o „určení existence právního vztahu“ a o „žalobě dle ust. , o opravném prostředku žalobce proti rozhodnutí orgánu zájmové samosprávy o uložení kárného opatření“, vedených u Obvodního soudu pro Prahu 7 pod sp. zn. a , o přikázání věcí z důvodu vhodnosti, takto:

O d ů v o d n ě n í :

Obvodní soud pro Prahu 7 předložil Nejvyššímu soudu uvedené věci s tím, aby byly přikázány Městskému soudu v Brně; v přípisu, kterým vyzval účastníky k vyjádření, poukázal na to, že „žalobce a jeho právní zástupce se nacházejí v O., předsedkyně výboru, která vystupuje jménem žalovaného, se nacházejí v B., event. v úvahu přicházející svědkové se nacházejí v O., S. a O., jen poradkyně chovu a jednatelka se nacházejí v Č.“.

Žalobce s přikázáním nesouhlasí; uvedl, že „otázku procesní ekonomiky a vzdálenosti mezi bydlištěm a soudem za současného stavu řízení již nepovažuje za důležitou“. Žalovaný naopak vyslovil s tímto opatřením souhlas.

Podle ustanovení může být věc přikázána jinému soudu téhož stupně též z důvodu vhodnosti.

Důvody vhodnosti podle tohoto ustanovení mohou být různé v závislosti na předmětu řízení, postavení účastníků, popř. jiných okolnostech; jde zejména o skutečnosti, z nichž lze dovodit, že jiným než příslušným soudem bude věc projednána rychleji a hospodárněji.

Přikázat věc jinému soudu však lze jen výjimečně, z důvodů vskutku závažných, neboť představuje zákonem založenou výjimku z ústavně zaručené zásady, že nikdo nesmí být odňat svému zákonnému soudci a že příslušnost soudu a soudce stanoví zákon ( d).

Zákon výslovně zakotvuje právo účastníků vyjádřit se k důvodu delegace i k soudu, k němuž má být věc delegována, proto, aby vhodnost takového postupu mohla být zvážena i z pohledu jejich poměrů; rozhodnutím o delegaci totiž nesmí být navozen stav, který by se v poměrech některého z účastníků projevil zásadně nepříznivě.

Vzdálenost sídla, resp. bydliště účastníků, případně dalších osob zúčastněných na řízení, tedy sama o sobě přikázání věci soudu jinému neodůvodňuje, jestliže je přiléhavě k dispozici procesní institut dožádání ( ). Rozhodnou nemůže být pojímána ani okolnost, že „předsedkyně výboru, která vystupuje jménem žalovaného, se nachází v B.“, přičemž ta jediná spojuje danou věc se soudem, k němuž by podle názoru soudu procesního měla být věc delegována.

Za tohoto stavu – a s ohledem na výše uvedený ústavní princip – dospěl Nejvyšší soud k závěru, že podmínky pro přikázání věci z důvodu vhodnosti splněny nejsou.

Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.

V Brně dne 1. července 2005

JUDr. Vladimír Kůrka, v. r.

předseda senátu