Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

7 Tdo 720/2005

U S N E S E N Í

O d ů v o d n ě n í :

Obviněný J. K. podal prostřednictvím obhájce v zákonné lhůtě dovolání proti usnesení Vrchního soudu v Olomouci ze dne 24. 1. 2005, sp. zn. , jímž byla podle § 253 odst. 1 tr. ř. zamítnuta jeho odvolání, odvolání jeho sestry H. Z., odvolání jeho sestry V. B. a odvolání jeho dcery M. K. Výrok o zamítnutí uvedených odvolání obviněný napadl s odkazem na důvody uvedené v § 265b odst. 1 písm. d) tr. ř. Rozhodnutí Vrchního soudu v Olomouci, který zamítl odvolání proto, že po vyhlášení rozsudku Krajského soudu v Ostravě se obviněný v hlavním líčení výslovně vzdal odvolání a zároveň vyjádřil, že si nepřeje, aby v jeho prospěch podaly odvolání osoby uvedené v § 247 odst. 2 tr. ř., v dovolání označil za nesprávné. Namítl, že v době, kdy byl soudem poučován o možnosti podání opravného prostředku, nebyl schopen vnímat průběh jednání, byl silně rozrušen přítomností médií, dále byl ovlivněn přítomností pozůstalých po poškozené, přál si, aby jednání co nejdříve skončilo, a proto nevěnoval ničemu pozornost, tj. vyhlášení rozsudku, výši trestu, poučení soudu ani pohovoru s obhájcem. Z toho dovozoval, že prohlášení, že se vzdává odvolání, nebylo závislé na jeho vůli. Jinak obviněný vytkl, že Vrchní soud v Olomouci zamítl odvolání bez jeho přítomnosti, takže se nemohl náležitě hájit, vyjádřit se a vůbec uplatnit svá práva. Další námitky uplatnil proti výroku o trestu, který označil za nepřiměřeně přísný. Obviněný se dovoláním domáhal toho, aby Nejvyšší soud zrušil rozhodnutí obou soudů a aby přikázal Krajskému soudu v Ostravě nové projednání a rozhodnutí věci nebo aby zrušil napadené usnesení Vrchního soudu v Olomouci a aby přikázal tomuto soudu znovu projednat jeho odvolání.

Nejvyšší soud shledal, že dovolání obviněného je zjevně neopodstatněné.

Podle § 265b odst. 1 písm. d) tr. ř. lze dovolání podat, jestliže byla porušena ustanovení o přítomnosti obviněného v hlavním líčení nebo ve veřejném zasedání.

V posuzovaném případě Vrchní soud v Olomouci o podaných odvoláních nerozhodoval v hlavním líčení (tak rozhoduje pouze soud prvního stupně) ani ve veřejném zasedání, nýbrž v neveřejném zasedání, a to v souladu s ustanovením § 263 odst. 1 písm. a) tr. ř. Neveřejné zasedání se podle § 242 odst. 1 tr. ř. koná za stálé přítomnosti všech členů senátu a zapisovatele, přičemž jiné osoby jsou podle § 242 odst. 2 tr. ř. z účasti na neveřejném zasedání vyloučeny. Jestliže tedy Vrchní soud v Olomouci rozhodl bez přítomnosti obviněného, neznamenalo to porušení žádného z ustanovení, která upravují postup soudu. Pokud obviněný namítal, že se v důsledku své nepřítomnosti nemohl hájit, vyjádřit atd., lze k tomu jen poznamenat, že Vrchní soud v Olomouci zamítl podaná odvolání podle § 253 odst. 1 tr. ř., tj. postupem, při kterém rozsudek Krajského soudu v Ostravě meritorně nepřezkoumával a nijak se nezabýval jeho správností.

Podle § 265b odst. 1 písm. l) tr. ř. lze dovolání podat, jestliže bylo rozhodnuto o zamítnutí nebo odmítnutí řádného opravného prostředku mimo jiné proti rozsudku, aniž byly splněny procesní podmínky stanovené zákonem pro takové rozhodnutí.

Citovaná část ustanovení § 265b odst. 1 písm. l) tr. ř. se vztahuje na posuzovaný případ, protože odvolání byla zamítnuta podle § 253 odst. 1 tr. ř., tj. z důvodu, který měl procesní povahu. Obviněný v hlavním líčení po vyhlášení rozsudku a po poučení o možnosti opravného prostředku výslovně prohlásil, že se vzdává práva odvolání, a to i za osoby oprávněné. Pokud za této situace později sám podal odvolání, jednalo se o odvolání podané osobou, která se odvolání výslovně vzdala, což je podle § 253 odst. 1 tr. ř. důvodem k zamítnutí takového odvolání. Sestry a dcera obviněného jako osoby, které jinak jsou oprávněné podat ve prospěch obviněného odvolání podle § 247 odst. 2 tr. ř., tak nemohly učinit proti vůli obviněného. Pokud podaly odvolání za situace, kdy obviněný v souvislosti s tím, že se vzdal odvolání, výslovně projevil vůli, že si nepřeje, aby jiné oprávněné osoby podaly v jeho prospěch odvolání, jednalo se o odvolání podaná neoprávněnými osobami, což je podle § 253 odst. 1 tr. ř. důvodem k tomu, aby i jejich odvolání byla zamítnuta.

Námitky, z nichž obviněný v dovolání dovozoval, že jeho vyjádření po vyhlášení rozsudku v hlavním líčení nebylo závislé na jeho vůli, nemohou v žádném případě obstát. Atmosféru hlavního líčení, pokud byla ovlivněna přítomností medií a pozůstalých po poškozené při vyhlášení rozsudku, lze považovat za stresující, zvláště když šlo o vyhlášení rozsudku, jímž byl obviněný uznán vinným trestným činem vraždy podle § 219 odst. 1, 2 psím. b), h) tr. zák. a odsouzen k trestu odnětí svobody na 21 roků, avšak rozhodně ji nelze pokládat za důvod k tomu, aby výslovnému prohlášení obviněného nebyl přisuzován význam odpovídající jeho obsahu. I když lze připustit, že obviněný si přál, aby jednání před soudem co nejdříve skončilo, je třeba zároveň konstatovat, že stejně snadno toho mohl dosáhnout i tím, že by se k rozsudku po jeho vyhlášení nevyjádřil a ponechal si tak zákonnou lhůtu k podání opravného prostředku. Bez významu není zjištění, které vyplývá ze znaleckého posudku o duševním stavu obviněného, totiž že obviněný netrpí žádnou duševní chorobou a je schopen chápat smysl a význam trestního řízení i se účelně hájit. To se ostatně potvrdilo v průběhu hlavního líčení tak, že obviněný se přiměřeně vyjadřoval k tomu, co mu bylo kladeno za vinu, i k prováděným důkazům, pokud k nim měl nějaké výhrady či připomínky. Vystupování obviněného v hlavním líčení nijak nevybočovalo z rámce adekvátních reakcí na průběh jednání. Podstatné je nakonec i to, že obviněný se k rozsudku vyjádřil za přítomnosti svého obhájce a že měl možnost se s ním o svém vyjádření poradit. Za tohoto stavu nemůže být jeho výslovné prohlášení vykládáno tak, že nevyjadřovalo jeho vůli.

Vrchní soud v Olomouci tedy nijak nepochybil, jestliže podaná odvolání podle § 253 odst. 1 tr. ř. zamítl.

Pro úplnost považuje Nejvyšší soud za nutné dodat, že nijak nepřihlížel k té části dovolání, v níž obviněný namítal nepřiměřenost uloženého trestu. V případě, kdy dojde k zamítnutí nebo odmítnutí odvolání z procesních důvodů podle § 253 odst. 1 tr. ř. nebo podle § 253 odst. 3 tr. ř., odvolací soud meritorně nepřezkoumává rozsudek soudu prvního stupně podle § 254 odst. 1 tr. ř. Jestliže rozhodnutí odvolacího soudu je chybné, znamená to, že obviněnému byl odňat přístup k druhé instanci, a smyslem dovolání a dovolacího důvodu uvedeného v § 265b odst. 1 písm. l) tr. ř. je umožnit obviněnému to, aby dosáhl meritorního přezkoumání rozsudku odvolacím soudem. Podle § 265a odst. 1 tr. ř. dovoláním lze napadnout pravomocné rozhodnutí soudu ve věci samé, jestliže soud rozhodl ve druhém stupni a zákon to připouští. Dovolání tedy je mimořádným opravným prostředkem proti rozhodnutí odvolacího soudu. Z toho vyplývá, že pokud odvolací soud meritorně nepřezkoumával rozsudek soudu prvního stupně, nepřichází v úvahu, aby ho přezkoumával Nejvyšší soud jako soud dovolací. Námitky proti výroku o trestu proto byly mimo rámec zákonného dovolacího důvodu.

Nejvyšší soud zjevně neopodstatněné dovolání obviněného podle § 265i odst. 1 písm. e) tr. ř. odmítl.

P o u č e n í : Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.

V Brně dne 8. června 2005

Předseda senátu:

JUDr. Petr Hrachovec