Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

28 Cdo 417/2004

U S N E S E N Í

I. Dovolání se odmítá.

O d ů v o d n ě n í :

Žalobce se domáhal soudního výroku o přechodu vlastnického práva žalovaných k pozemkům č. 412/1-role a 79/22-louka v katastrálním území T., jako osoba oprávněná podle po jejich původním vlastníkovi E. M. Pozemky spolu s dalšími nemovitostmi přešly na stát podle zákona č. 142/1947 Sb., o revisi první pozemkové reformy. Část pozemků byla pak přidělena právním předchůdcům žalovaných a následně jim odňata s výjimkou pozemků, které jsou předmětem žaloby. Pozemkový úřad, u nějž žalobce uplatnil nárok podle , o úpravě vlastnických vztahů k půdě a jinému zemědělskému majetku, (dále jen „ “), rozhodl, že pozemky, jež jsou předmětem žaloby, se nevydávají, protože jsou ve vlastnictví fyzických osob.

Žalobce odůvodňoval svůj návrh tím, že příděl pozemků, které přešly z původních vlastníků na stát podle zákona o revisi první pozemkové reformy, neměl být s ohledem na znění tohoto zákona přídělem do vlastnictví, ale jen do užívání přídělců, takže do vlastnictví je právní předchůdce žalovaného nabyl v rozporu s tehdy platnými předpisy, a navíc za cenu nižší, protože předepsaná cena byla nižší než cena tržní. V těchto okolnostech spatřoval naplnění ustanovení § 8 odst. 1 zákona o půdě.

Okresní soud žalobu zamítl, nejprve rozsudkem ze dne 24.10.2002, čj. -83, a po zrušení tohoto rozsudku usnesením Krajského soudu v Českých Budějovicích ze dne 26.2.2003, čj. -96, opětovně rozsudkem z 26.5.2003, čj. -110. Tento rozsudek pak v odvolacím řízení Krajský soud v Českých Budějovicích potvrdil rozsudkem z 5.11.2003, čj. -133. Oba soudy uzavřely, že žalobce neprokázal ani netvrdil žádnou okolnost, kterou by bylo možno posoudit při nabytí uvedených pozemků právními předchůdci žalovaného jako rozpor s tehdy platnými předpisy, nebo nabytí pozemku za cenu nižší než cenu dle tehdy platných předpisů. Měly za prokázáno, že pozemek byl právním předchůdcům žalovaných přidělen v souladu s tehdy platnými předpisy, na základě přídělové y, a to výslovně do vlastnictví. Soudy nezjistily ani porušení směrnic pro přidělování zemědělské půdy. Otázku vlastnictví přídělců k přiděleným nemovitostem odvolací soud ani nepovažoval za rozhodující, protože ze znění zákona o půdě vyplývá, že rozhodující bylo nabytí nemovitostí, nikoli výslovně vlastnictví k nim. Přídělová cena se pak neřídila cenou tržní, ale příslušnými předpisy k tomu účelu vydanými.

Proti rozsudku odvolacího soudu podal žalobce dovolání, jehož přípustnost dovozuje z , protože dle jeho názoru odvolací soud řešil právní otázky v rozporu s hmotným právem a jeho rozhodnutí má proto po právní stránce zásadní význam. Dovolání odůvodňuje nesprávným právním posouzením věci oběma soudy při výkladu souhrnu předpisů o pozemkové reformě. Přídělová byla z 27.4.1950, v té době však ministerstvo zemědělství již nemělo - v období platnosti y 9.května - právo zcizovat státní majetek. Výměra přidělených pozemků je udána jen přibližně, jde o virtuální parcely, které existovaly pouze v grafickém přídělovém plánu a byly schopné pouze k provedení knihovního pořádku podle zákona č. 90/1947 Sb. Příděl bylo možno podle tehdy platných předpisů v některých případech – při nesplnění předpokladů nebo některých povinností - odejmout. Pokud by soudy měly pravdu v tom, že přídělcům vzniklo na základě přídělové y vlastnictví, šlo by o vlastnictví soukromé s ohledem na tehdejší právní úpravu. Dovolatel pak rozvíjí své úvahy o obsahu vlastnického práva podle tehdejších předpisů, jeho rozlišování na státní, osobní a soukromé a různá jeho omezování, z čehož dovozuje, že po vydání y z roku 1948 nebylo vůbec získat vlastnictví k soukromé půdě. I když je vzniklý právní poměr nazván jako vlastnictví půdy, jeho obsahem je dle jeho názoru pouhé užívání, a toto „vlastnictví“ není srovnatelné s vlastnictvím, jak je známe dnes. Ani přídělovou u nepovažuje za u vydanou v souladu s tehdy platnými předpisy, a pokud byla přídělcům vydána, šlo o rozpor s platnými předpisy o revisi pozemkové reformy.

Pokud jde o přídělovou cenu, náleží k citovanému přídělu pouze 4.400,-, další částka 4.700,- se týká jiných přídělů, takže nelze přijmout argumentaci, že žalovaní uhradili řádnou cenu za přidělené nemovitosti. Napadá i výklad rozhodnutí ONV z 24.2.1961, kterým byla přídělová zrušena s tím, že parcely, jež jsou předmětem žaloby, byly ponechána přídělcům v jejich vlastnictví – jestliže byla přídělová zrušena, týkalo se to všech přidělených pozemků. Dovolatel navrhl, aby rozsudek odvolacího soudu byl zrušen, stejně tak i rozsudek soudu prvního stupně, a aby věc byla vrácena soudu prvního stupně k dalšímu řízení.

Žalovaní se k dovolání nevyjádřili.

Dovolání má náležitosti vyžadované v a 241a , není však přípustné. Jak dovolatel správně uvádí, dovolání by bylo přípustné jen v případě, že by dovolací soud dospěl k závěru, že rozhodnutí odvolacího soudu má po právní stránce zásadní význam ( , odst. 3 ). Přitom se dovolací soud nemůže zabývat skutkovými zjištěními soudu, což se v dané věci týká mj. i zjištění o přídělové ceně. Právnímu posouzení věci odvolacím soudem dovolatel vytýká nesoulad jeho právních závěrů s hmotným právem. Přitom uvádí stejné argumenty, jako v dřívějších dovoláních v obdobných věcech vedených u Nejvyššího soudu pod sp.zn. , a . V těchto věcech dovolací soud neučinil závěr, že rozhodnutí odvolacího soudu je v rozporu s hmotným právem a má proto po právní stránce zásadní význam; dovolání proto odmítl jako nepřípustná.

Dovolací soud neshledal, že by nyní posuzované dovolání obsahovalo argumenty, které by mohly vést k jiné úvaze dovolacího soudu, než jak byla zdůvodněna ve shora uvedených věcech, ani že by došlo od doby, kdy se věcí zabýval, k posunu v jeho rozhodování či v rozhodování Ústavního soudu. Jde o věc v judikatuře již řešenou, a rozsudek odvolacího soudu je v plném souladu s ní.

Rovněž právní úvaha odvolacího soudu o tom, že cena přídělu se řídila příslušnými předpisy, nikoli cenou tržní, je v souladu s judikaturou soudů i se zněním příslušných hmotněprávních předpisů.

Dovolací soud proto neshledal rozsudek odvolacího soudu za zásadně významný po právní stránce a dovolání odmítl jako nepřípustné podle a odst. c/ .

Náhrada nákladů dovolacího řízení nebyla žalobci uložena, protože žalovaní, kteří by s ohledem na výsledek tohoto řízení měli nárok na jejich náhradu, prokazatelné náklady dovolacího řízení nevznikly ( , , ).

Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.

V Brně dne 8. června 2005

JUDr. Josef R a k o v s k ý , v. r.

předseda senátu