Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

62 Af 68/2018 - 128

ROZSUDEK

JMÉNEM REPUBLIKY

Krajský soud v Brně rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Davida Rause, Ph.D. a soudců

Mgr. Kateřiny Kopečkové, Ph.D. a Mgr. Petra Šebka v právní věci

žalobce: Michlovský spol. s r. o.

sídlem Vězeňská 11/5, Praha 1

zastoupený Mgr. Markem Hejdukem, advokátem

sídlem Jugoslávská 620/29, Praha 2

proti

žalovanému: Generální finanční ředitelství

sídlem Lazarská 15/7, Praha 1

o žalobě proti rozhodnutím žalovaného ze dne 22.5.2018, č.j. 39563/18/7100-30121-108871,

č.j. 39565/18/7100-30121-108871, č.j. 39566/18/7100-30121-108871, č.j. 39568/18/7100-

30121-108871, č.j. 39575/18/7100-30121-108871, č.j. 39577/18/7100-30121-108871, č.j.

39578/18/7100-30121-108871, č.j. 39580/18/7100-30121-108871, č.j. 39582/18/7100-30121-

108871, č.j. 39584/18/7100- 30121-108871, č.j. 39585/18/7100-30121-108871,

č.j. 39586/18/7100-30121-108871, č.j. 39587/18/7100-30121-108871 a č.j. 39588/18/7100-

30121-108871,

takto:

I. Rozhodnutí Generálního finančního ředitelství ze dne 22.5.2018, č.j. 39563/18/7100-30121-

108871, č.j. 39565/18/7100-30121-108871, č.j. 39566/18/7100-30121-108871,

pokračování 2

č.j. 39568/18/7100-30121-108871, č.j. 39575/18/7100-30121-108871, č.j.

30121-108871, č.j. 39578/18/7100-30121-108871, č.j. 39580/18/7100-30121-108871, č.j.

39582/18/7100-30121-108871, č.j. 39584/18/7100- 30121-108871, č.j. 39585/18/7100-30121-

108871, č.j. 39586/18/7100-30121-108871, č.j. 39587/18/ 7100-30121-108871 a

č.j. 39588/18/7100-30121-108871 se ruší a věci se vrací žalovanému k dalšímu řízení.

II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci náhradu nákladů řízení ve výši 54 342 Kč k rukám Mgr.

Marka Hejduka, advokáta, sídlem Jugoslávská 620/29, Praha 2, do třiceti dnů od právní moci

tohoto rozsudku.

III. Žalovaný nemá právo na náhradu nákladů řízení.

Odůvodnění:

I. Shrnutí podstaty věci

1. Žalobce se domáhá zrušení čtrnácti rozhodnutí žalovaného ze dne 22.5.2018, č.j.

39563/18/7100-30121-108871, č.j. 39565/18/7100-30121-108871, č.j. 39566/18/7100-30121-

108871, č.j. 39568/18/7100- 30121-108871, č.j. 39575/18/7100-30121-108871, č.j.

39577/18/7100-30121-108871, č.j. 39578/18/7100-30121-108871, č.j. 39580/18/7100-30121-

108871, č.j. 39582/18/7100-30121-108871, č.j. 39584/18/7100- 30121-108871, č.j.

39585/18/7100-30121-108871, č.j. 39586/18/7100-30121-108871, č.j. 39587/18/7100-30121-

108871 a č.j. 39588/18/7100-30121-108871, kterými byla zamítnuta žalobcova odvolání proti

rozhodnutím Odvolacího finančního ředitelství o nařízení přezkoumání rozhodnutí Finančního

úřadu pro Středočeský kraj – platebních výměrů na daň z nabytí nemovitých věcí.

2. Důvodem nařízení přezkoumání rozhodnutí podle , daňový

řád, byl údajně nezákonný výklad zákonného opatření č. , o dani

z nabytí nemovitých věcí (dále jen „zákonné opatření“), neboť správce daně považoval nabytí

bytových jednotek v rodinných domech za osvobozené od daně. Podle Odvolacího finančního

ředitelství i žalovaného však citované ustanovení dopadá toliko na bytové jednotky v bytových

domech a nikoli v domech rodinných.

II. Shrnutí procesního postoje žalobce

3. Žalobce nesouhlasil s tím, že podnět k nařízení přezkoumání rozhodnutí podal ten správce daně,

který rozhodnutí vydal (Finanční úřad pro Středočeský kraj). Žalobce dále namítal, že se

osvobození od daně z nabytí nemovitých věcí mělo vztahovat i k bytovým jednotkám

v rodinných domech. I kdyby tomu ale tak nebylo, nejednalo se podle žalobce o takovou

nezákonnost, která by opravňovala nařízení přezkoumání rozhodnutí.

4. S ohledem na výše uvedené žalobce navrhl, aby zdejší soud napadená rozhodnutí zrušil. Na svém

procesním stanovisku žalobce setrval po celou dobu řízení před zdejším soudem.

III. Shrnutí procesního postoje žalovaného

5. Žalovaný se žalobou nesouhlasil a navrhl, aby zdejší soud žalobu jako nedůvodnou zamítl. Podle

názoru žalovaného se nejedná o mezeru v právu. Žalovaný má za to, že pokud by zákonodárce

měl v úmyslu osvobodit od daně i převody bytových jednotek v rodinných domech, výslovně by

to do zákonného opatření uvedl. To však neučinil. Taktéž žalovaný setrval na svém procesním

stanovisku po celou dobu řízení před zdejším soudem.

IV. Posouzení věci

Shodu s prvopisem potvrzuje: R. L.

pokračování 3

6. Žaloba byla podána včas ( , /dále jen

„ “/), osobou k tomu oprávněnou ( ), žaloba je přípustná ( , a

).

7. Zdejší soud přezkoumal napadená rozhodnutí v mezích uplatněných žalobních bodů (§ 75 odst. 2

), vycházel ze skutkového a právního stavu, který tu byl v době rozhodování žalovaného

( ). Rozhodoval bez jednání za splnění podmínek dle

8. Žalobce předně nesouhlasil s tím, že podnět k nařízení přezkoumání rozhodnutí podal ten

správce daně, který původní rozhodnutí vydal.

9. Podle 121 odst. 1 daňového řádu správce daně z moci úřední nařídí přezkoumání rozhodnutí,

jestliže po předběžném posouzení věci dojde k závěru, že rozhodnutí bylo vydáno v rozporu

s právním předpisem. K vadám řízení, o nichž nelze mít důvodně za to, že mohly mít vliv na

soulad napadeného rozhodnutí s právními předpisy, se nepřihlíží.

10. Podle § 121 odst. 3 daňového řádu podnět k nařízení přezkoumání rozhodnutí podá u správce

daně, který rozhodl v řízení v posledním stupni, kterýkoli správce daně, jakmile zjistí, že pro

nařízení přezkoumání rozhodnutí jsou dány zákonné podmínky.

11. Podle § 122 odst. 1 daňového řádu přezkoumání rozhodnutí nařídí správce daně nejblíže

nadřízený správci daně, který ve věci rozhodl v posledním stupni.

12. Přezkoumání rozhodnutí je dozorčím prostředkem, který lze nařídit pouze z moci úřední.

K přezkoumání tak může dojít jak z vlastního podnětu správce daně, který rozhodnutí vydal, či

podnětu jiného správce daně, ale také z podnětu kterékoli jiné osoby. Byť se představa, že si

správce daně podává podnět sám sobě, může jevit poněkud podivně, neznamená to, že je takový

postup nezákonný. Naopak, pokud § 121 odst. 3 daňového řádu uvádí, že podnět je oprávněn

podat kterýkoli správce daně, jistě je k tomu oprávněn i správce daně, který ve věci rozhodl

v posledním stupni (v daném případě Finanční úřad pro Středočeský kraj). Tato námitka tedy

důvodnou shledána nebyla.

13. Žalobce dále namítal, že se osvobození od daně z nabytí nemovitých věcí mělo vztahovat i

k jednotce v rodinném domě.

14. Podle § 7 odst. 1 zákonného opatření je od daně z nabytí nemovitých věcí osvobozeno první

úplatné nabytí vlastnického práva k a) pozemku nebo právu stavby, jejichž součástí je nová stavba

rodinného domu, b) nové stavbě rodinného domu, c) jednotce, která nezahrnuje nebytový

prostor jiný než garáž, sklep nebo komoru užívané společně s bytem, 1. v nové stavbě bytového

domu, nebo 2. nově vzniklé nástavbou, přístavbou nebo stavební úpravou, nejde-li pouze

o rozdělení nebo sloučení stávajících jednotek, v bytovém domě, d) jednotce v bytovém domě,

která na základě stavební úpravy nebytového prostoru nově nezahrnuje nebytový prostor jiný než

garáž, sklep nebo komoru užívané společně s bytem.

15. Z uvedeného je zřejmé, že zákonné opatření skutečně výslovně od daně osvobozuje nabytí buď

rodinného domu, nebo jednotky v bytovém domě. Předpisy stavebního práva (konkrétně § 2

písm. a/ , o obecných požadavcích na využívání území) pak zjevně

odlišují rodinný dům od bytového domu tím, že rodinný dům může mít nejvýše tři samostatné

byty, nejvýše dvě nadzemní a jedno podzemní podlaží a podkroví. Pokud zákonné opatření

pojem rodinný dům ani bytový dům nedefinuje, je - v zájmu jednoty výkladu právních pojmů -

jistě namístě vycházet z definic těchto pojmů zakotvených v jiném právním předpisu.

16. Postupoval-li by tedy zdejší soud toliko podle jazykového výkladu, bylo by možné dospět ke

shodnému závěru jako žalovaný, tj. že osvobozeno může být pouze nabytí celých rodinných

domů (případně podílů na nich) nebo jednotek v bytových domech, neboť ty jsou, na rozdíl od

jednotek v rodinných domech, v § 7 zákonného opatření výslovně uvedeny.

Shodu s prvopisem potvrzuje: R. L.

pokračování 4

17. Tento výklad však vede k tomu, že zatímco nabytí celých rodinných domů je od daně

osvobozeno, stejně jako je osvobozeno nabytí bytových jednotek v bytových domech, nabytí

bytových jednotek v rodinných domech by osvobozeno nebylo. Pokud by však poměrná část

rodinného domu (která by fakticky odpovídala bytové jednotce) byla převedena formou

spoluvlastnického podílu, pak by takové nabytí osvobozeno bylo. Takový důsledek výkladu práva

považuje zdejší soud za nepřijatelný, neboť nedůvodně rozlišuje nabytí bytové jednotky

v bytovém domě, event. nabytí podílu v rodinném domě, od nabytí bytové jednotky v rodinném

domě.

18. Zdejší soud je přitom toho názoru, že při výkladu zákona je třeba vycházet též z jeho smyslu a

nikoli toliko z jeho textu. Jak již uvedl Ústavní soud ve svém nálezu ze dne 17.12.1997, sp.zn. Pl.

ÚS 33/97, publ. pod č. 30/1998 Sb., „jazykový výklad představuje pouze prvotní přiblížení se k aplikované

právní normě. Je pouze východiskem pro objasnění a ujasnění si jejího smyslu a účelu (k čemuž slouží i řada

dalších postupů, jako logický a systematický výklad, výklad e ratione legis atd.)“.

19. Zdejší soud tedy přistoupil ke hledání smyslu institutu osvobození od daně z nabytí nemovitých

věcí podle § 7 zákonného opatření.

20. Původně byla daň z nabytí nemovitých věcí upravena v zákoně č. , o dani dědické,

dani darovací a dani z převodu nemovitostí. Podle § 20 odst. 7 tohoto zákona byl osvobozen od

daně z převodu nemovitostí první úplatný převod nebo přechod vlastnictví a) ke stavbě, která je

novou stavbou, na niž bylo vydáno pravomocné kolaudační rozhodnutí, nebo je dokončenou

novou stavbou nebo rozestavěnou novou stavbou a stavba nebyla dosud užívána, s výjimkou

zkušebního provozu, b) k bytu v nové stavbě a k bytu, který vznikl nástavbou, přístavbou nebo

stavební úpravou, provedenou formou vestavby a byt nebyl dosud užíván, jde-li o převod bytu

podle zvláštního právního předpisu, jestliže převodcem je fyzická či právnická osoba a převod

stavby je prováděn v souvislosti s jejich podnikatelskou činností, kterou je výstavba nebo prodej

staveb a bytů, nebo jejich předmětem činnosti je výstavba nebo prodej staveb a bytů, anebo je-li

převodcem obec.

21. tedy byty (bytové jednotky) v bytových domech a rodinných domech

nerozlišoval a osvobození dopadalo i na převod nových bytů v rodinných domech. Dne 1.1.2014

nabylo účinnosti zákonné opatření Senátu č. , o dani z nabytí nemovitých věcí. Jak

plyne z důvodové zprávy, hlavním cílem zákonného opatření byla potřeba reagovat na

rekodifikaci civilního práva, dílčími cíli pak bylo snížení administrativní zátěže nebo aktualizace

některých důvodů pro osvobození od daně.

22. Pokud šlo o institut osvobození od daně u nových staveb, tak ten vycházel z dosavadní právní

úpravy s tím rozdílem, že měl rozšířit okruh osvobozených subjektů i o nepodnikatele. Důvodová

zpráva výslovně uvádí, že osvobození „bylo převzato z dosavadní právní úpravy, do níž bylo zavedeno

s cílem podpořit bytovou výstavbu. Oproti dosavadní úpravě navrhované zákonné opatření Senátu nepodmiňuje

osvobození u nových staveb podnikatelskou činností, kterou je výstavba anebo prodej staveb a bytů, na straně

převodce“. Záměrem zákonodárce tedy bylo formou osvobození od daně podpořit výstavbu

sloužící k bydlení. Z ničeho přitom neplyne důvod, proč by měla být podporována toliko

výstavba bytů v bytových domech a rodinných domů a nikoli výstavba bytů v rodinných domech.

23. Teleologický i historický výklad tedy ukazují, že restriktivní jazykový výklad způsobuje

neodůvodněnou nerovnost mezi nabyvateli jednotek ve stavbách pro bydlení.

24. Restriktivní jazykový výklad zastávaný finanční správou tak otevírá nepravou mezeru v zákonné

úpravě, neboť chybí ustanovení, které lze v souladu se smyslem a účelem institutu osvobození od

daně předpokládat. Jedná se o mezeru nevědomou, neboť drtivá většina bytových jednotek se

nachází v bytových domech a zákonodárce tedy s možností bytových jednotek v rodinných

domech zjevně nepočítal. Tuto mezeru lze podle zdejšího soudu vyplnit za pomoci analogie, jak

Shodu s prvopisem potvrzuje: R. L.

pokračování 5

ostatně učinil Finanční úřad pro Středočeský kraj v platebních výměrech, jejichž přezkoumání

bylo nařízeno.

25. Při posuzování nároku na osvobození od daně z nabytí nemovitých věcí při převodu bytové

jednotky v rodinném domě je tak třeba postupovat analogicky jako v případě bytové jednotky

v bytovém domě (tj. podle § 7 odst. 1 písm. c/ zákonného opatření), tedy posoudit, zda jde

o první úplatný převod dokončené nebo užívané jednotky, která nezahrnuje nebytový prostor

jiný než garáž, sklep nebo komoru užívané společně s bytem.

26. Nelze přitom přehlédnout, že tak finanční správa (alespoň) v některých případech také

postupovala.

27. Jestliže byla rozhodnutí o nařízení přezkumného řízení postavena na názoru, že osvobození od

daně z nabytí nemovitých věcí nedopadá na bytové jednotky v rodinných domech, jedná se

o názor rozporný s právní úpravou a nemůže tak být důvodem, pro který by mohlo být

přezkumné řízení nařízeno.

28. Za této situace zdejší soud napadená rozhodnutí podle jako nezákonná zrušil a

věci vrátil žalovanému k dalšímu řízení podle V nich je žalovaný vázán právním

názorem zdejšího soudu vysloveným v tomto rozhodnutí ( ).

V. Náhrada nákladů řízení

29. Výrok o náhradě nákladů řízení se opírá o větu první , podle níž nestanoví-li

tento zákon jinak, má účastník, který měl ve věci plný úspěch, právo na náhradu nákladů řízení

před soudem, jež důvodně vynaložil proti účastníkovi, který ve věci úspěch neměl.

30. Žalobce měl ve věci plný úspěch, a proto má podle právo na náhradu nákladů

řízení. Žalovaný ve věci úspěch neměl, proto nemá právo na náhradu nákladů řízení a je povinen

zaplatit žalobci náhradu nákladů řízení. Z obsahu soudního spisu vyplývá, že žalobci vznikly

náklady ve výši 42 000 Kč za zaplacený soudní poplatek. Dále se jednalo o náklady právního

zastoupení spočívající v odměně zástupce za tři úkony právní služby po 3 100 Kč společně

se třemi režijními paušály po 300 Kč – převzetí a příprava zastoupení, žaloba a replika; podle § 7,

, a d), , o odměnách

advokátů a náhradách advokátů za poskytnutí právních služeb (advokátní tarif), tj. 10 200 Kč.

Vzhledem k tomu, že zástupce žalobce je plátcem DPH, byla částka nákladů řízení (vyjma

zaplaceného soudního poplatku) navýšena o částku odpovídající DPH podle

Žalovaný je tedy povinen zaplatit žalobci 54 342 Kč, a to k rukám zástupce žalobce ve stanovené

lhůtě.

Poučení:

Proti tomuto rozhodnutí lze podat kasační stížnost ve lhůtě dvou týdnů ode dne jeho doručení.

Kasační stížnost se podává ve dvou (více) vyhotoveních u Nejvyššího správního soudu, se sídlem

Moravské náměstí 6, Brno. O kasační stížnosti rozhoduje Nejvyšší správní soud.

Lhůta pro podání kasační stížnosti končí uplynutím dne, který se svým označením shoduje se

dnem, který určil počátek lhůty (den doručení rozhodnutí). Připadne-li poslední den lhůty na

sobotu, neděli nebo svátek, je posledním dnem lhůty nejblíže následující pracovní den. Zmeškání

lhůty k podání kasační stížnosti nelze prominout.

Kasační stížnost lze podat pouze z důvodů uvedených v a kromě obecných

náležitostí podání musí obsahovat označení rozhodnutí, proti němuž směřuje, v jakém rozsahu a

z jakých důvodů jej stěžovatel napadá, a údaj o tom, kdy mu bylo rozhodnutí doručeno.

Shodu s prvopisem potvrzuje: R. L.

pokračování 6

V řízení o kasační stížnosti musí být stěžovatel zastoupen advokátem; to neplatí, má-li stěžovatel,

jeho zaměstnanec nebo člen, který za něj jedná nebo jej zastupuje, vysokoškolské právnické

vzdělání, které je podle zvláštních zákonů vyžadováno pro výkon advokacie.

Brno 19. prosince 2019

David Raus v.r.

předseda senátu

Shodu s prvopisem potvrzuje: R. L.