Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

20 Cdo 314/2005

-34

U S N E S E N Í

Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Františka Ištvánka a soudců JUDr. Vladimíra Kůrky a JUDr. Vladimíra Mikuška v exekuční věci oprávněného Ing. P. P., proti povinné B., spol. s r.o., zastoupené advokátkou, o nařízení exekuce, pro 515.976.- Kč s příslušenstvím, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 8 pod sp. zn. , o dovolání povinné proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 31.srpna 2004, č.j. -23, takto:I. Dovolání se odmítá. II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.O d ů v o d n ě n í :

Povinná ve včasném dovolání namítla, že nebyla vyzvána k doplnění svého odvolání a neměla tak možnost poskytnout odvolacímu soudu podklady, které by měly zásadní význam pro rozhodnutí a že nebylo umožněno druhé jednatelce společnosti předložit soudu důkazy a návrhy potřebné pro jednání. Podáním došlým soudu dne 3.února 2005 pak povinná namítla, že se odvolací soud vůbec nezabýval „otázkou vzniku titulu k exekuci – věc posoudil jako peněžitou pohledávku, ačkoli se jedná o pohledávku de jure a nezabýval se ani tím, zda pohledávka fakticky vznikla a její obsah posoudil pouze z uzavřené obchodní smlouvy,“ má tudíž za to, že věc byla nesprávně právně posouzena.

Dovolání přípustné není.

Podle lze dovoláním napadnout pravomocná rozhodnutí odvolacího soudu, pokud to zákon připouští.

Podle je dovolání přípustné proti usnesení odvolacího soudu, jímž bylo potvrzeno nebo změněno usnesení soudu prvního stupně, kterým bylo rozhodnuto o návrhu na nařízení výkonu rozhodnutí (a ve smyslu a též nařízení exekuce); ustanovení a 3 zde platí obdobně (odstavec 2).

Z toho plyne, že dovolání proti těmto usnesením je přípustné za předpokladu, že jsou splněny podmínky (jedna z nich), vyslovené v až c/

Jelikož napadené usnesení není měnícím ( ), ani potvrzujícím poté, co předchozí (jiné) rozhodnutí soudu prvního stupně bylo odvolacím soudem zrušeno ( ), přichází v úvahu - k založení přípustnosti dovolání - toliko ustanovení

Aby mohlo být dovolání přípustné podle , musel by dovolací soud dospět k závěru, že napadené rozhodnutí je ve věci samé po právní stránce zásadního významu.

Podle ustanovení má rozhodnutí odvolacího soudu po právní stránce zásadní význam zejména tehdy, řeší-li právní otázku, která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena, nebo která je odvolacími soudy nebo dovolacím soudem rozhodována rozdílně, anebo řeší-li tuto otázku v rozporu s hmotným právem.

Dovolací přezkum, předjímaný tímto ustanovením, je tím předpokládán zásadně pro posouzení otázek právních. Způsobilý dovolací důvod představuje tedy ten, jímž lze namítat, že rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení věci ( ); vzhledem k tomu, že uplatněným důvodem je dovolací soud vázán (, věta první, ), lze to, zda rozhodnutí je zásadního právního významu, posuzovat jen z hlediska těch námitek obsažených v dovolání, jež jsou tomuto dovolacímu důvodu podřaditelné.

Vzhledem k tomu, že ve smyslu může účastník podat dovolání do dvou měsíců od doručení rozhodnutí odvolacího soudu a že dle odst. 2 téhož ustanovení nelze zmeškání této lhůty prominout, jsou předmětem projednání přípustnosti dovolání řádně zastoupeného dovolatele jen ty důvody, které uplatnil v zákonné lhůtě k podání dovolání.

Dovolací soud se tak v dané věci nemohl zabývat těmi argumenty, které dovolatelka – nově ve srovnání s obsahem původního dovolání – uplatnila v podání došlém soudu 3.února 2005. Podle dovolání, které neobsahuje údaje o tom, v jakém rozsahu nebo z jakých důvodů se rozhodnutí odvolacího soudu napadá, může být o tyto náležitosti doplněno jen po dobu trvání lhůty k dovolání a podle účastníci mohou po dobu trvání lhůty k dovolání měnit dovolací lhůty a rozsah, ve kterém rozhodnutí odvolacího soudu napadají; o takové případy však ve vztahu k podání dovolatelky došlém soudu 3.února 2005 jednat nemohlo, neboť jí lhůta k podání dovolání skončila již 11.prosince 2004.

Ze shora uvedené konstrukce přípustnosti dovolání plyne, že případné vady řízení, odpovídající dovolacímu důvodu vyjádřenému v (i kdyby existovaly), jsou - pro závěr o zásadním právním významu rozhodnutí, a tím i o přípustnosti dovolání - bezcenné.

A právě takový význam mají námitky uplatněné dovolatelkou v jejím původním (a včasném) dovolání, jež se vztahují k údajným vadám v postupu odvolacího soudu, tj. pokud neměla být povinná vyzvána k doplnění odvolání a pokud nemělo být umožněno dalšímu jejímu jednateli předložit soudu důkazy a návrhy. Takové výtky otázku po právní stránce zásadního významu založit nemohou, nejde zde o existenci (dovoláním otevřené) právní otázky, jejíž posouzení by mohlo být relevantní i pro posouzení jiných, obdobných právních poměrů, a jež v konečném účinku může mít vliv na obecnou rozhodovací činnost soudů (což rozhodnutí zásadního právního významu ve smyslu předpokládá); nemůže jít ani rozpor s hmotným právem ( ) tam, kde námitky dovolatelky vycházejí z práva procesního.

Dále pak jen na vysvětlenou vhodno dodat, že dovolatelka se mýlí v hodnocení důsledků toho, že se odvolací soud nezabýval vznikem vymáhané pohledávky a že jí nebylo umožněno uplatňovat obranu proti vymáhanému nároku; při nařízení exekuce soud zkoumá jen materiální a formální předpoklady exekuce a nezabývá se důvodností vymáhaného nároku.

V dané věci platí tedy jednak, že odvolací soud uplatnil právní názory v soudní praxi ustálené a nepochybné, jednak že dovolatelka rozhodnutí odvolacího soudu vystavila kritice, již v daném dovolacím řízení zohlednit nelze.

Nelze-li dospět k závěru, že dovoláním napadené rozhodnutí je zásadního významu po právní stránce, není dovolání přípustné ani podle písm c/, odst. 3

Protože ostatní možnosti založit přípustnost dovolání byly vyloučeny již dříve, Nejvyšší soud dovolání povinné podle , odmítl.

Povinná s dovoláním úspěšná nebyla, oprávněnému, který by jinak měl právo na náhradu nákladů dovolacího řízení, žádné takové náklady (podle obsahu spisu) nevznikly. Této procesní situaci odpovídá ve smyslu ust. , 224 odst. 1 a výrok o tom, že na náhradu nákladů dovolacího řízení nemá právo žádný z účastníků.

Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.

V Brně dne 2. června 2005

JUDr. František I š t v á n e k

předseda senátu