Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

5 Tdo 649/2005

U S N E S E N Í

O d ů v o d n ě n í :

Obviněný D. P. byl rozsudkem Městského soudu v Brně ze dne 28. 1. 2002, sp. zn. , uznán vinným trestným činem podvodu podle § 250 odst. 1, 3 písm. b) tr. zák. spáchaným ve spolupachatelství podle § 9 odst. 2 tr. zák., kterého se dopustil jednáním popsaným pod body 1. až 3. výroku o vině tohoto rozhodnutí.

Za to byl obviněný D. P. podle § 250 odst. 3 tr. zák. odsouzen k trestu odnětí svobody v trvání 2 a 1/2 roku, k jehož výkonu byl podle § 39a odst. 3 tr. zák. zařazen do věznice s dozorem. Postupem podle § 228 odst. 1 a § 229 odst. 2 tr. řádu bylo rozhodnuto o nárocích poškozených na náhradu škody.

Citovaný rozsudek Městského soudu v Brně napadl obviněný D. P. odvoláním, které Krajský soud v Brně usnesením ze dne 23. 1. 2003, sp. zn. , podle § 256 tr. řádu jako nedůvodné zamítl.

Dne 11. 3. 2003 podal obviněný D. P. návrh na povolení obnovy řízení týkající se výše uvedených rozhodnutí. O tomto návrhu rozhodl Městský soud v Brně usnesením ze dne 12. 8. 2004, sp. zn. , tak, že podle § 283 písm. b) tr. řádu tento návrh zamítl.

Citované usnesení napadl obviněný stížností, z jejíhož podnětu Krajský soud v Brně usnesením ze dne 12. 1. 2005, sp. zn. , zrušil napadené usnesení Městského soudu v Brně a sám znovu rozhodl tak, že návrh obviněného na povolení obnovy řízení zamítl podle § 283 písm. d) tr. řádu.

Proti tomuto usnesení Krajského soudu v Brně podal obviněný D. P. dne 1. 3. 2005 prostřednictvím obhájce dovolání, kterým se s odkazem na dovolací důvody podle § 265b odst. 1 písm. d) a g) tr. řádu domáhal, aby Nejvyšší soud České republiky (dále jen „Nejvyšší soud“) zrušil napadené usnesení a vrátil věc Krajskému soudu v Brně k novému projednání a rozhodnutí, případně aby sám rozhodl tak, že se obnova řízení povoluje.

Nejvyšší státní zástupkyně se k podanému dovolání vyjádřila prostřednictvím státního zástupce činného u Nejvyššího státního zastupitelství, který uvedl, že rozhodnutí, proti němuž dovolání směřuje, není obsaženo v taxativním výčtu v ustanovení § 265a odst. 2 písm. a) až h) tr. řádu, proto proti němu není dovolání přípustné. Státní zástupce tudíž navrhl, aby Nejvyšší soud podané dovolání podle § 265i odst. 1 písm. a) tr. řádu odmítl.

Nejvyšší soud jako soud dovolací (§ 265c tr. řádu) nejprve zkoumal, zda je v posuzované věci vůbec přípustné dovolání ve smyslu ustanovení § 265a tr. řádu. Podle § 265a odst. 1 tr. řádu lze dovoláním napadnout pouze pravomocné rozhodnutí soudu ve věci samé, jestliže soud rozhodl ve druhém stupni a zákon to připouští. Rozhodnutím ve věci samé se potom podle legální definice rozumí jen taková rozhodnutí, jež jsou taxativně vypočtena v ustanoveních § 265a odst. 2 písm. a) až h) tr. řádu. Obviněný D. P. svým dovoláním sice napadl rozhodnutí soudu učiněné ve druhém stupni, ale jde o usnesení, kterým bylo rozhodnuto o jeho stížnosti proti usnesení soudu prvního stupně, jímž byl zamítnut návrh obviněného na povolení obnovy řízení v jeho trestní věci. Takové usnesení soudu druhého stupně se ovšem nepovažuje za rozhodnutí ve věci samé ve smyslu tr. řádu, neboť není zahrnuto ve zmíněném taxativním výčtu, a proto je ani nelze napadnout dovoláním (srov. rozhodnutí pod č. rozh. tr.).

Nejvyšší soud tedy dospěl k závěru, že dovolání obviněného D. P. směřuje proti jinému rozhodnutí, než jaké lze dovoláním napadnout. Proto podle § 265i odst. 1 písm. a) tr. řádu bylo dovolání obviněného jako nepřípustné odmítnuto, aniž bylo zapotřebí zabývat se otázkou, zda případně existují i jiné důvody pro odmítnutí dovolání. Podle § 265r odst. 1 písm. a) tr. řádu tak mohl dovolací soud rozhodnout v neveřejném zasedání.

P o u č e n í : Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný (§ 265n tr. řádu).

V Brně dne 1. června 2005

Předseda senátu:

JUDr. František P ú r y