Details
ECLI
Source
Decision form
Issue date
Last update
File mark
Court
Jurisdiction
Judge
Žiadne známe citácie.
No categories available
229 C 43/2021
Okresní soud v Kladně rozhodl samosoudkyní Mgr. Veronikou Dumanjić ve věci
žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátem údaje o zástupci
proti
žalovanému: osobní údaje žalovaného
o zaplacení částka s příslušenstvím
takto:
I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku částka spolu s úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky částka od datum do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.
II. Žaloba se v části, kterou se žalobkyně domáhala uložení povinnosti žalovanému zaplatit částka, kapitalizovaný zákonný úrok z prodlení ve výši částka, kapitalizovaný úrok ve výši částka, úrok ve výši 16,9 % ročně z částky částka od datum do zaplacení, zákonný úrok z prodlení ve výši 10 % ročně z částky částka od datum do datum, zákonný úrok z prodlení ve výši 10 % ročně z částky částka od datum do zaplacení, rozdíl zákonného úroku ve výši 1,75 % ročně z částky částka od datum do zaplacení, zamítá.
III. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení v částce částka do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám právního zástupce žalobkyně.
Odůvodnění:
I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku [částka] spolu s úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky [částka] od [datum] do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku. II. Žaloba se v části, kterou se žalobkyně domáhala uložení povinnosti žalovanému zaplatit [částka], kapitalizovaný zákonný úrok z prodlení ve výši [částka], kapitalizovaný úrok ve výši [částka], úrok ve výši 16,9 % ročně z částky [částka] od [datum] do zaplacení, zákonný úrok z prodlení ve výši 10 % ročně z částky [částka] od [datum] do [datum], zákonný úrok z prodlení ve výši 10 % ročně z částky [částka] od [datum] do zaplacení, rozdíl zákonného úroku ve výši 1,75 % ročně z částky [částka] od [datum] do zaplacení, zamítá. III. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení v částce [částka] do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám právního zástupce žalobkyně.
1. Žalobkyně se u zdejšího soudu domáhala zaplacení částky částka s příslušenstvím po žalovaném s odůvodněním, že mezi právní předchůdkyní žalobkyně, společností právnická osoba (dále jen„ původní věřitel“), a žalovaným byla dne datum uzavřena smlouva o úvěru, nedílnou součástí smlouvy jsou všeobecné obchodní podmínky, produktové podmínky a sazebník. Na základě smlouvy byl žalovanému poskytnut neúčelový úvěr ve výši částka převodem na sjednaný běžný účet. Žalovaný se zavázal úvěr spolu se smluvním úrokem ve výši 16,90 % ročně vrátit formou pravidelných měsíčních splátek včetně sjednaných poplatků počínaje měsícem následujícím po uzavření smlouvy, a to formou zápočtu peněžních prostředků na běžném účtu, na který byl úvěr poskytnut. Splatnost poplatků nastala vždy k poslednímu dni v měsíci. Žalovaný se dostal opakovaně do prodlení s placením, původní věřitel proto podle čl. 14 písm. a) produktových podmínek ve spojení s čl. I smlouvy úvěr zesplatnil ke dni datum a vyzval žalovaného k zaplacení dluhu, požadoval zároveň smluvní pokutu ve výši 20 % ze všech zbývajících splatných splátek (po zesplatnění) a ode dne následujícího po zesplatnění také zákonné úroky z prodlení. Pohledávka za žalovaným v celkové výši částka byla postoupena na žalobkyni smlouvou ze dne datum s účinností ke dni datum, o tom byl žalovaný informován. Po postoupení neuhradil žalovaný ničeho. Žalobkyně požaduje po žalovaném zaplacení dlužné jistiny ve výši částka, poplatků a smluvní pokuty ve výši částka, kapitalizovaného úroku z prodlení ve výši částka, kapitalizovaného smluvního úroku ve výši částka, a dále smluvního úroku ve výši 16,90 % ročně z dlužné jistiny a zákonného úroku z prodlení ve výši 10 % ročně z dlužné částky 84 094,01 (jistina + poplatky), v obou případech ode dne datum do zaplacení. Žalovaný byl o zaplacení upomínán také předžalobní upomínkou.
2. K výzvě soudu žalobkyně doplnila žalobu podáním ze dne datum. Uvedla, že úvěruschopnost žalovaného byla bankou jakožto původním věřitelem posouzena skrze interní i externí databáze (registry klientských informací – žádné závazky, insolvenční rejstřík, databáze platných dokladů apod.), dále posouzení příjmů a výdajů. Žalovaný důchodovým výměrem osvědčil čistý měsíční příjem ve výši částka, v žádosti uváděl příjem domácnosti ve výši částka a žádnou vyživovací povinnost. Úvěr byl žalovanému vyplacen dne datum, splátky byly sjednány ve výši částka měsíčně. Žalovaný uhradil celkem částka ve splátkách po částka provedených dne datum a datum. Na jistinu byla započtena částka částka. Dlužná částka poplatků je tvořena poplatkem částka za upomínku a poplatkem částka za zesplatnění úvěru.
3. Ve věci byl vydán elektronický platební rozkaz, který se však nepodařilo doručit žalovanému do vlastních rukou, proto byl tento usnesením soudu zrušen. K výzvě soudu žalobkyně sdělila, že nesouhlasí s rozhodnutím ve věci bez nařízení jednání, žalovaný se nevyjádřil.
4. K nařízenému jednání se žalovaný, ač řádně předvolán, bez omluvy nedostavil, proto v souladu s § 101 odst. 3 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále jen „o. s. ř.“) soud jednal v jeho nepřítomnosti. Žalobkyně byla poučena ve smyslu § 118a odst. 1, 3 o. s. ř. v tom směru, aby doplnila tvrzení a označila důkazy k prokázání zkoumání úvěruschopnosti žalovaného s odbornou péčí, zejména ve vztahu k jeho výdajům. Uvedla, že v době sjednávání úvěru nebyly zjištěny žádné další závazky žalovaného, při určení výdajů vycházela právní předchůdkyně z ekonomického modelu, což posvětil také Městský soud v Praze ve svém rozhodnutí. Soudem byl zamítnut návrh žalobkyně na poskytnutí dodatečné lhůty ke splnění povinnosti.
5. Soud provedl dokazování předloženými listinami, a to žádostí o úvěr, smlouvou o úvěru – expres půjčka ze dne datum včetně všeobecných produktových podmínek, výpisy z úvěrového účtu č. bankovní účet ze dne datum a datum, platební historií smlouvy, upomínkou ze dne datum, upozorněním před zesplatněním úvěru, oznámením o zesplatnění úvěru ze dne datum a výzvou k zaplacení ze dne datum, z těchto listin zjistil následující skutkový stav: žalovaný uzavřel dne datum s právní předchůdkyní žalobkyně (právnická osoba) smlouvu o úvěru, na jejímž základě se právní předchůdkyně zavázala poskytnout žalovanému na účet č. bankovní účet úvěr ve výši částka, který nebyl účelově vázaný. Žalovaný úvěr čerpal dne datum, jak vyplývá z platební historie. Strany sjednaly smluvní úrok ve výši 16,90 % ročně. Nedílnou součástí uvedené smlouvy byly rovněž všeobecné produktové podmínky. Žalovaný se zavázal úvěr splatit formou 84 měsíčních splátek po částka s tím, že poslední splátka je ve výši částka, se splatností vždy do 11. dne kalendářního měsíce počínaje datum. Splácení probíhalo formou zápočtu na specifikovaném účtu. Smlouvou byly sjednány poplatky za poskytnutí úvěru (částka), za změnu data splátky (částka), za zaslání písemné upomínky (částka), za zesplatnění (částka) a další. Podle čl. III bod 6 smlouvy byl původní věřitel oprávněn úvěr zeplatnit v případě prodlení klienta s placením. Z platební historie bylo zjištěno, že žalovaný úvěr řádně a včas nesplácel, uhradil pouze dvě splátky ve výši částka ve dnech datum a datum, proto právní předchůdkyně žalobkyně úvěr ke dni datum zesplatnila a vyzvala žalovaného k zaplacení částky částka do datum. Na tento následek žalovaného upozornila dopisem ze dne datum. V dopise ze dne datum žalovanému sdělila, že na běžném účtu nebyl téhož dne dostatek finančních prostředků pro provedení splátky, vznikl tudíž dluh ve výši částka (včetně poplatku částka za upomínku).
6. Z výpisu z úvěrového účtu ze dne datum a datum bylo zjištěno, že počáteční i konečný zůstatek na účtu činil částku částka, jistina po splatnosti činila tuto částku, splatný úrok činil částku částka, splatný úrok z prodlení činil částku částka a splatné poplatky a pokuty částku částka. Předloženy byly také výpisy staršího data, z nichž bylo zjištěno načerpání úvěru, dvě splátky, zesplatnění, naúčtované poplatky za zesplatnění a upomínku, postupně narůstající dluh na úrocích a úrocích z prodlení.
7. Z žádosti o úvěr bylo zjištěno, že žalovaný při sjednávání smlouvy uvedl, že je svobodný, nemá vyživovací povinnost, invalidní důchodce, vzdělání má odborné/učňovské, od ledna 2010 žije v nájmu. Průměrný čistý měsíční příjem činil částka, tento měl být ověřen zprávou orgánu sociálního zabezpečení, čistý měsíční příjem domácnosti činil částka. Výše výdajů nebyla uvedena. Žalovaný souhlasil mj. s lustrací v databázích a registrech za účelem zjištění úvěruschopnosti. Zprávou ČSSZ ze dne datum byla potvrzena výše invalidního důchodu žalovaného ve výši částka měsíčně.
8. Ze smlouvy o postoupení pohledávek uzavřené dne datum mezi právní předchůdkyní jako postupitelem a žalobkyní jako postupníkem včetně seznamu postupovaných pohledávek a potvrzení o zaplacení úplaty za postoupení pohledávek ze dne datum bylo zjištěno, pohledávka za žalovaným byla postoupena na žalobkyni ke dni datum, o čemž byl žalovaný informován dopisem ze dne datum.
9. Z předžalobní výzvy ze dne datum bylo zjištěno, že žalobkyně upomínala žalovaného o zaplacení částky částka do datum, výzva byla odeslána dne datum na sdělenou korespondenční adresu, jak bylo prokázáno podacím lístkem.
10. Na základě provedeného dokazování dospěl soud k následujícímu skutkovému závěru. Právní předchůdkyně žalobkyně dne datum uzavřela se žalovaným dohodu, podle níž mu poskytla úvěr ve výši částka na sjednaný účet, žalovaný se naproti tomu zavázal splatit úvěr formou měsíčních splátek ve výši částka a se splatností uvedenou shora. Jelikož splátky řádně a včas nehradil, přičemž zaplatil pouze dvě splátky, právní předchůdkyně žalobkyně úvěr zesplatnila a žalovaného vyzvala k zaplacení, zároveň mu vyúčtovala k zaplacení smlouvou sjednané poplatky za zesplatnění a upomínání. Pohledávka byla postoupena na žalobkyni. Žalovaný se ve věci nevyjádřil, netvrdil, že by uhradil právní předchůdkyni či žalobkyni více, než byla žalobní tvrzení.
11. Po právní stránce soud hodnotil věc následovně.
12. Podle § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen "o. z.), smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.
13. Podle § 588 o. z. soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.
14. Podle § 2991 odst. 1 o. z. kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Podle odst. 2 téhož ustanovení se bezdůvodně obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.
15. Podle § 2993 o. z. plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila. Plnily-li obě strany, může každá ze stran požadovat, aby jí druhá strana vydala, co získala; právo druhé strany namítnout vzájemné plnění tím není dotčeno. To platí i v případě, byl-li závazek zrušen.
16. Podle § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále jen „zákon o spotřebitelském úvěru), poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Podle odst. 2 téhož ustanovení Poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.
17. Podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.
18. V případě porušení povinnosti úvěrujícího dostatečně zkoumat úvěruschopnost spotřebitele před poskytnutím úvěru je smlouva o úvěru uzavřená v režimu zákona o spotřebitelském úvěru absolutně neplatná (k danému aktuálně rozsudek Soudního dvora EU ze dne datum ve věci C číslo, OPR-Finance, shodně rovněž rozsudek Krajského soudu v Praze ze dne 18. 7. 2019, č. j. 27 Co 143/2019-113, přičemž s argumentací uvedenou v daných rozhodnutích se soud ztotožňuje a považuje ji za správnou).
19. Právně soud věc hodnotil tak, že právní předchůdkyně žalobkyně uzavřela se žalovaným smlouvu o úvěru ve smyslu § 2395 o. z. Žalovaný uzavřel smlouvu jako spotřebitel, což prokazuje zejména identifikace žalovaného osobními údaji nepodnikajícího subjektu, přičemž smlouvu neuzavřel v rámci své podnikatelské činnosti ani v rámci samostatného výkonu svého povolání, je tedy nutno na smlouvu o úvěru pohlížet jako na smlouvu o spotřebitelském úvěru podřízenou právní úpravě zákona o spotřebitelském úvěru.
20. Právní předchůdkyně žalobkyně stran posuzování úvěruschopnosti žalovaného, jak již uvedeno výše, si od žalovaného vyžádala údaje prostřednictvím žádosti. K ověření příjmu vyžádala doklad.
21. I přes výše uvedené dospěl soud k závěru, že právní předchůdkyně žalobkyně nedostála své povinnosti uložené jí zákonem o spotřebitelském úvěru řádně posoudit úvěruschopnost žalovaného. Jisté kroky v tomto směru činila, nicméně se omezila pouze na zjištění a ověření příjmu žalovaného. Právní předchůdkyně však zcela opomněla ověřit další sdělené údaje a výdaje žalovaného nezjišťovala vůbec. Citovaný zákon ovšem hovoří mj. o„ spolehlivých a dostatečných informacích získaných od spotřebitele“. Spolehlivost údajů soud spatřuje právě v jejich ověření. V opačném případě může spotřebitel, a opakovaně se tak stává, uvést v podstatě jakékoli informace takovým způsobem, aby mu byl úvěr schválen a poskytnut. Je třeba přihlédnout k tomu, že spotřebitelé o poskytnutí finančních prostředků žádají zpravidla ve chvíli, kdy jsou v tíživé finanční situaci a úvěr potřebují či chtějí získat„ za každou cenu“. Dostatečnost soud spatřuje v komplexnosti zjišťovaných údajů za účelem získání reálné představy o finančním stavu spotřebitele a následném vyvození relevantního závěru. Takový závěr zcela jistě nelze učinit, pokud má úvěrující jen kusé informace týkající se pouze určité kategorie (např. jen příjmů).
22. Právní předchůdkyně žalobkyně měla přistoupit k obsáhlejšímu dotazování a zkoumání, ke zjištění obvyklých výdajů osoby mohla a měla vyžádat nájemní smlouvu za účelem zjištění výše nájemného. Na tomto místě je třeba dodat, že pokud příjem žalovaného činil částku přes částka a příjem domácnosti nebyl ověřen, mohla výše nájemného dosahovat výše příjmu, případně ji i přesáhnout. Při jisté existenci dalších životních výdajů (strava, doprava, energie, internet, telefon, ošacení, léky) – které však taktéž nebyly zjišťovány – by právní předchůdkyně nemohla dojít k závěru, že žalovaný disponuje volnými prostředky ke splácení.
23. Přestože žalovaný v rámci smlouvy udělil souhlas s provedením lustrací v příslušných registrech a databázích, žádné výpisy žalobkyní předloženy nebyly.
24. Soud považuje za vhodné připomenout, že proces posuzování úvěruschopnosti u žadatelů o úvěr je uzákoněn nejen k ochraně spotřebitele, ale také k ochraně poskytovatelů úvěru a jejich majetku, přičemž jsou to oni, kdo v případě nesplácení přichází o své peněžní prostředky a další musí vynakládat na jejich získání v rámci soudních sporů či následného exekučního řízení.
25. Přestože soud poskytl žalobkyni při jednání poučení ve smyslu § 118a o. s. ř., a zároveň ji upozornil na případné následky nevyhovění výzvě, žalobkyně další tvrzení neuvedla, důkazy neoznačila ani nepředložila.
26. Jelikož ze strany právní předchůdkyně žalobkyně došlo k porušení povinnosti úvěrujícího s odbornou péčí zkoumat úvěruschopnost žalovaného před poskytnutím úvěru, posoudil soud smlouvu o úvěru, jež byla uzavřená v režimu zákona o spotřebitelském úvěru, jako absolutně neplatnou, k čemuž je soud povinen přihlédnout z úřední povinnosti, jak plyne z výše uvedené judikatury Soudního dvora EU, jakož i z judikatury Krajského soudu v Praze.
27. Neplatnost právního jednání, ke které soud přihlédl z úřední povinnosti, pak postihuje všechna ujednání svou povahou neoddělitelná od smlouvy o úvěru, tedy postihuje také ujednání o úroku, smluvních pokutách, poplatcích a dalších plněních.
28. V řízení bylo prokázáno, že právní předchůdkyně žalobkyně poskytla žalovanému bezhotovostně peněžní prostředky ve výši částka, žalovaný uhradil pouze dvě splátky v celkové výši 3 464, částka, sám ani netvrdil, že by uhradil právní předchůdkyni či žalobkyni více, přičemž za stavu, kdy nebyl zjištěn žádný právní důvod transakce, má žalobkyně, na kterou byla pohledávka ve smyslu § 1879 o. z. postoupena, podle § 2991 o. z. právo na vrácení těchto prostředků. V řízení tak bylo prokázáno obohacení na straně žalovaného, úbytek majetku na straně žalobkyně a kauzální nexus. Soud proto rozhodl tak, že žalovanému uložil povinnost zaplatit žalobkyni částku částka.
29. Nárok žalobkyně na přiznání úroku z prodlení soud posoudil jako částečně důvodný. Zákonný úrok z prodlení je důvodný od datum, a to pouze v rozsahu přiznané částky. V případech bezdůvodného obohacení je pro určení splatnosti vydat bezdůvodné obohacení rozhodné doručení výzvy k vydání bezdůvodného obohacení, popř. uplynutí lhůty, která je v této výzvě uvedena (srov. rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 32 Cdo 4179/2007). Takovou výzvu žalobkyně odeslala žalovanému dne datum s určením data splatnosti dne datum. Žalobkyni tak vzniklo vedle práva na zaplacení bezdůvodného obohacení také právo na úrok z prodlení dle ust. § 1968 o. z. ve spojení s § 1970 o. z. a nařízením vlády č. 351/2013 Sb. od datum, kdy je žalovaný v prodlení.
30. Ve zbývajícím rozsahu soud žalobu s ohledem na absolutní neplatnost úvěrové smlouvy zamítl.
31. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle ustanovení § 151 odst. 1 ve spojení § 142 odst. 2 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení ve větším rozsahu úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce částka, přičemž tato částka představuje 35,78 % z jejich celkové výše částka (rozdíl úspěchu žalobkyně v řízení v rozsahu 67,89 % a úspěchu žalovaného v rozsahu 32,11 %, kdy bylo přihlédnuto i k příslušenství, a to ke dni podání žaloby). Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce částka a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 7 a § 8 odst. 1 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši částka sestávající z částky částka za každý ze čtyř úkonů právní služby (převzetí a příprava zastoupení, předžalobní výzva, žaloba, účast na jednání) včetně čtyř paušálních náhrad výdajů po částka dle § 13 odst. 4 a. t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky částka ve výši částka. Soud nepřiznal žalobkyni náhradu nákladů řízení za podání ze dne datum, když tímto podáním žalobkyně doplnila žalobu až k výzvě soudu, neboť v žalobě nebyla uvedena podstatná tvrzení. Pokud by žaloba byla podána perfektně, potom soud nemusel přistupovat k výzvě a tento náklad by nevznikl, z toho důvodu soud posoudil podání žalobkyně ze dne datum jako náklad vynaložený neúčelně, za který jí náhrada nákladů řízní nenáleží. Zaplacení nákladů řízení soud žalovanému uložil ve lhůtě tří dnů od právní moci tohoto rozsudku podle § 160 odst. 1 věta první o. s. ř., k rukám zástupce žalobkyně dle § 149 odst. 1 o. s. ř.
Poučení:
Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení písemného vyhotovení, a to ke Krajskému soudu v Praze prostřednictvím zdejšího soudu.
Nebude-li povinnost stanovená tímto rozsudkem splněna dobrovolně, lze navrhnout soudní výkon rozhodnutí (exekuci).