Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

20 Cdo 1279/2004

U S N E S E N Í

Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Vladimíra Kůrky a soudců JUDr. Vladimíra Mikuška a JUDr. Pavla Krbka v právní věci žalobkyně České republiky – Úřadu pro zastupování státu ve věcech majetkových, se sídlem v Praze 2, Rašínovo náměstí 42, proti žalovanému M. M., zastoupenému advokátem, o vyloučení věci z výkonu rozhodnutí, vedené u Okresního soudu v Příbrami pod sp. zn. , o dovolání žalovaného proti usnesení Krajského soudu v Praze ze 10.3.2004, č.j. -53, takto:

I. Dovolání se odmítá.

O d ů v o d n ě n í :

Odvolací soud potvrdil rozsudek, jímž soud prvního stupně určil, že se z výkonu rozhodnutí (vedeného pod sp. zn. ve prospěch žalovaného) vylučují nemovitosti, jež označil (budova a pozemek). Podstatu sporu spatřoval v tom, zda na stát – na základě ustanovení – přešel vymáhaný závazek ve výkonu rozhodnutí povinného Městského podniku služeb S., s.p., v likvidaci; jelikož se ztotožnil se zjištěním soudu prvního stupně, že s nemovitostmi, na které je veden výkon rozhodnutí, nesouvisel, uzavřel, že na stát tento závazek nepřešel, a proto žalobkyně – coby třetí osoba odlišná od povinného – je aktivně legitimována k vylučovací žalobě podle

Ve včasném dovolání žalovaný (zastoupen advokátem) tento závěr zpochybňuje. Zjištěné okolnosti vzniku a obsahu kritického závazku vedou podle jeho názoru k úsudku opačnému, totiž že tento závazek podle na stát přešel. Odvolací soud se „nedostatečně vypořádal se skutkovým zjištěním“, že poskytnuté peněžní prostředky, resp. jejich část, byly podle výpovědi svědků použity i na zhodnocení předmětného nemovitého majetku, a proto se dovolatel „domnívá, že rozhodnutí odvolacího soudu spočívá na nesprávném právním posouzení věci“.

Dovolání není přípustné.

Podle lze dovoláním napadnout pravomocná rozhodnutí odvolacího soudu, pokud to zákon připouští.

Jelikož napadený rozsudek není měnícím ( ), ani potvrzujícím poté, co předchozí (jiný) rozsudek soudu prvního stupně byl odvolacím soudem zrušen ( ), přichází v úvahu – k založení přípustnosti dovolání – toliko ustanovení

Aby mohlo být dovolání přípustné podle , musel by dovolací soud dospět k závěru, že napadené rozhodnutí je ve věci samé po právní stránce zásadního významu.

Podle ustanovení má rozhodnutí odvolacího soudu po právní stránce zásadní význam zejména tehdy, řeší-li právní otázku, která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena, nebo která je odvolacími soudy nebo dovolacím soudem rozhodována rozdílně, anebo řeší-li tuto otázku v rozporu s hmotným právem.

Dovolací přezkum je tedy zde předpokládán zásadně pro posouzení otázek právních, pročež způsobilým dovolacím důvodem je ten, jímž lze namítat, že rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení věci ( ). Jen z pohledu tohoto důvodu, jehož obsahovým vymezením je dovolací soud vázán (, věta první, ), lze posuzovat, zda dovoláním napadené rozhodnutí je zásadně významné.

Naopak, v rámci dovolacího přezkumu, jehož přípustnost nemůže být založena jinak než podle , nelze efektivně uplatnit námitky proti skutkovým zjištěním způsobem, který předjímá dovolací důvod podle ; případné vady řízení skutkové povahy, odpovídající dovolacímu důvodu vyjádřenému v (i kdyby existovaly), pak mohou zde být významné jen za předpokladu, že zahrnují podmínku právní otázky zásadního významu (jinak – ve smyslu – se mohou uplatnit až v případě, že dovolání je přípustné).

Skutkové výhrady, jež tvoří těžiště argumentace dovolatele, jsou proto v daných souvislostech nevýznamné.

To se zjevně týká i té, jejímž prostřednictvím dovolatel odůvodnil, proč má být napadené rozhodnutí zásadně (právně) významné, jestliže namítá, že se odvolací soud nedostatečně vypořádal se skutkovými zjištěními, k čemu peněžní prostředky, jež reflektuje vymáhaný závazek, povinný skutečně použil.

Tím dovolatel uplatnil námitky, podřaditelné zde nepoužitelným dovolacím důvodům podle , resp. odst. 3

Co do použitelného dovolacího důvodu ( ) podává se ze samotného dovolání, že dovolatelem vyjádřená kritika právního posouzení věci vychází z předpokladu existence jiného („správně“ zjištěného) skutkového stavu. Nemůže-li se však, jak plyne z předchozího, skutkový základ, jenž byl odvolacím soudem fixován, v sledovaných souvislostech změnit, je zjevné, že tento předpoklad obstát nemůže, pročež pro hodnocení přípustnosti dovolání podle je bezcenná i ta právní oponentura, která vychází právě z tohoto (jiného) skutkového základu.

Ani hodnocením ostatních námitek, jež se v dovolání naznačují (výklad ustanovení ), k pozitivnímu závěru o splnění podmínek přípustnosti dovolání dospět nelze. Právní závěry odvolacího soudu jsou soustředěny k zcela jedinečnému skutkovému základu, který prostor pro potřebné zevšeobecnění neotevírá. O existenci (dovoláním dotčené) právní otázky, jejíž posouzení by mohlo být relevantní i pro posouzení jiných, obdobných právních poměrů, a jež v konečném účinku může mít vliv na rozhodovací činnost soudů vůbec (jak se v ustanovení předpokládá), zjevně nejde.

Jelikož z připojeného spisu soudu prvního stupně sp. zn. se podává, že na majetek v exekučním řízení povinného byl prohlášen konkurs, lze očekávat, že nároky účastníků předmětného řízení budou podrobeny zvláštnímu režimu, jenž se prohlášením konkursu zakládá.

Dodává se též, že – vzhledem k zásadě, že dovolací soud je vázán dovolacím důvodem – se Nejvyšší soud nezabýval jinými podmínkami úspěchu žaloby podle (zda žalobkyně má k postiženému majetku právo, které nepřipouští výkon rozhodnutí); odpovídající otázky totiž dovolatel dovoláním neotevřel.

Nelze-li dospět k závěru, že dovoláním napadené rozhodnutí je zásadního významu po právní stránce, není dovolání přípustné ani podle , odst. 3

Nejvyšší soud proto – podle § 243b odst. 5, věty první, a § 218 písm. c/ o.s.ř – dovolání jako nepřípustné odmítl.

O nákladech dovolacího řízení bylo rozhodnuto podle § 146 odst. 3, § 224 odst. 1, § 243b odst. 5, věty první, o.s.ř; žalobkyni, jež by měla na jejich náhradu právo, však v tomto stadiu řízení prokazatelné náklady nevznikly.

Proti tomuto rozhodnutí není opravný prostředek přípustný.

V Brně dne 28. dubna 2005

JUDr. Vladimír Kůrka, v. r.

předseda senátu