Details
ECLI
Source
Decision form
Issue date
Last update
File mark
Court
Jurisdiction
Judge
Žiadne známe citácie.
No categories available
27 C 122/2021-15
Okresní soud v Ostravě rozhodl samosoudcem JUDr. Viktorem Doležílkem ve věci
žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátem údaje o zástupci
proti
žalovanému: osobní údaje žalovaného
o 21 674,40 Kč s příslušenstvím
takto:
I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni 11 000 Kč s úrokem z prodlení ve výši
8,25 % ročně z této částky za dobu od 9. 2. 2021 do zaplacení do tří dnů od právní moci tohoto rozhodnutí.
II. Žaloba se v části, ve které se žalobkyně domáhala po žalovaném zaplacení 10 674,4 Kč s úrokem z prodlení ve výši 10 % ročně z této částky za dobu od 17. 9. 2019 do zaplacení, úroku z prodlení ve výši 10 % ročně z částky 11 000 Kč za dobu od 17. 9. 2019 do 8. 2. 2021 a úroku z prodlení ve výši 1,75 % ročně z částky 11 000 Kč za dobu od 9. 2. 2021 do zaplacení, zamítá.
III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
IV. Žalobkyně je povinna doplatit státu – ČR na soudním poplatku 216 Kč do 3 dnů od právní moci tohoto rozhodnutí na účet Okresního soudu v Ostravě.
Odůvodnění:
I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni 11 000 Kč s úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně z této částky za dobu od 9. 2. 2021 do zaplacení do tří dnů od právní moci tohoto rozhodnutí. II. Žaloba se v části, ve které se žalobkyně domáhala po žalovaném zaplacení 10 674,4 Kč s úrokem z prodlení ve výši 10 % ročně z této částky za dobu od 17. 9. 2019 do zaplacení, úroku z prodlení ve výši 10 % ročně z částky 11 000 Kč za dobu od 17. 9. 2019 do 8. 2. 2021 a úroku z prodlení ve výši 1,75 % ročně z částky 11 000 Kč za dobu od 9. 2. 2021 do zaplacení, zamítá. III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení. IV. Žalobkyně je povinna doplatit státu – ČR na soudním poplatku 216 Kč do 3 dnů od právní moci tohoto rozhodnutí na účet Okresního soudu v Ostravě.
1. Žalobkyně se po žalovaném domáhala zaplacení 21 674,40 Kč s příslušenstvím v podobě zákonných úroků z prodlení s odůvodněním, že nabyla pohledávku za žalovaným na základě smlouvy o postoupení pohledávek uzavřené dne datum mezi společností právnická osoba, IČO jako postupitelem (v textu rozsudku dále jen jako„ právní předchůdkyně“)
a žalobkyní jakožto postupníkem. Právní předchůdkyně uzavřela se žalovaným dne datum smlouvu o úvěru, na jejímž základě poskytla žalovanému úvěr ve výši částka, který měl být splacen nejpozději dne datum. Právní předchůdkyně poskytuje úvěry prostřednictvím své webové stránky webová adresa. Po prověření schopnosti žalovaného úvěr splácet mu byl v rámci webového rozhraní zaslán návrh konkrétní úvěrové smlouvy s navrhovanou výší úvěru 11 000 Kč a splatností dne datum. Po odeslání smluvní dokumentace byly žalovanému zaslány peněžní prostředky dne datum. Úvěr byl poskytnut z bankovního účtu právní předchůdkyně na bankovní účet žalovaného číslo bankovní účet. Žalovaný úvěr v poskytnuté výši čerpal, avšak do uvedeného data splatnosti poskytnuté peněžní prostředky nevrátil. Předmětem žaloby je pohledávka skládající se z nesplacené jistiny úvěru ve výši 11 000 Kč a dále z nesplaceného poplatku za poskytnutí úvěru ve výši 10 674,40 Kč. Žalovanému byla zaslána předžalobní upomínka.
2. Žalovaný se ve věci žádným způsobem nevyjádřil.
3. K ústnímu jednání dne datum se žádný z účastníků nedostavil, ačkoli oba byli řádně a včas předvoláni. Žalobkyně požádala, aby věc byla projednána a rozhodnuta v její nepřítomnosti. Žalovaný svou neúčast neomluvil. Soud proto jednal v souladu s § 101 odst. 3
zák. č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu v účinném znění (dále jen„ o. s. ř.“) v nepřítomnosti účastníků.
4. Z listinných důkazů, které byly provedeny u obou jednání, vzal soud za prokázané následující skutečnosti:
5. Z listiny označené jako smlouva o úvěru č. anonymizováno ze dne datum, že právní předchůdkyně se zavázala poskytnout žalovanému částku 11 000 Kč a žalovaný se zavázal vrátit částku ve výši dohromady 21 999,88 Kč v jedné splátce dne datum. V případě splnění dalších podmínek uvedených v listině by žalovaný žalobkyni vracel částku 14 992,44 Kč. V listině je žalovaný označen jménem, příjmením, datem narození a rodným číslem. Listina je opatřena podpisem právní předchůdkyně a na místě s označením žalovaného je uvedeno„ SMS kód: yu76.“
6. Z listiny označené jako smlouva o postoupení pohledávek ze dne datum včetně seznamu postoupených pohledávek, že pohledávka za žalovaným byla postoupena na žalobkyni. Listina je podepsána žalobkyní a právní předchůdkyní.
7. Z listiny označené jako oznámení o postoupení pohledávky ze dne datum ve spojení s podacím lístkem, že právní předchůdkyně oznámila postoupení pohledávky na žalobkyni žalovanému na adresu žalovaného uvedenou ve smlouvě dopisem zaslaným stejného dne.
8. Z listiny označené jako výzva k úhradě před podáním žaloby ze dne datum ve spojení s podacím lístkem, že stejného dne žalobkyně zaslala prostřednictvím svého právního zástupce na adresu žalovaného uvedenou ve smlouvě předžalobní výzvu, jíž se po žalovaném domáhala zaplacení žalobou požadované do tří dnů od doručení výzvy.
9. Ze sdělení společnosti právnická osoba ze dne datum, že předchůdkyně žalobkyně zaslala dne datum žalovanému na jeho účet 11 000 Kč.
10. Z ostatních v řízení provedených, avšak v rozsudku neuvedených důkazů, soud nezjistil žádné další podstatné skutečnosti, které by měly význam pro právní hodnocení skutkového stavu.
11. Na základě takto provedeného dokazování dospěl soud k následujícímu podstatnému závěru
o skutkovém stavu:
12. Žalovaný se dne datum dohodl s právní předchůdkyní tak, že právní předchůdkyně se zavázala poskytnout žalovanému částku 11 000 Kč, kterou žalovaný od právní předchůdkyně žalobkyně obdržel, a žalovaný se zavázal tuto částku spolu s dalšími platbami právní předchůdkyni vrátit, přičemž do podání žaloby neuhradil ničeho; právní předchůdkyně žalobkyně přitom nezjišťovala, jestli žalovaný bude s to dostát své povinnosti peněžní prostředky žalobkyni vrátit; dne datum se žalobkyně dohodla s právní předchůdkyní tak, že bude žalobkyni postoupena pohledávka ze vzájemného vztahu žalovaného a právní předchůdkyně.
13. Podle § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o. z.“), smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit
a zaplatit úroky.
14. Dle § 2 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ ZoSÚ“) je spotřebitelským úvěrem odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli.
15. Dle § 86 odst. 1 ZoSÚ, poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Posouzením úvěruschopnosti spotřebitele je posouzení jeho schopnosti splácet spotřebitelský úvěr (§ 3 písm. c) ZoSÚ).
16. Dle § 86 odst. 2 ZoSÚ, poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.
17. Dle § 87 odst. 1 ZoSÚ, poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu
s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.
18. Podle § 588 o. z., soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí
i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.
19. Podle § 1879 o. z., věřitel může celou pohledávku nebo její část postoupit smlouvou jako postupitel i bez souhlasu dlužníka jiné osobě (postupníkovi).
20. Po shora zjištěném skutkovém stavu dospěl soud na základě citovaných právních předpisů k následujícímu právnímu posouzení věci:
21. Soud nejprve uzavírá, že věcnou legitimaci žalobkyně lze dovodit ze smlouvy o postoupení pohledávek ze dne datum, kterou vyhodnocuje jako platně uzavřenou, a na základě které přešla na žalobkyni mj. pohledávka ze smlouvy uzavřené mezi právní předchůdkyní a žalovaným. Pakliže bylo žalovanému postoupení pohledávky oznámeno ještě před podpisem samotné smlouvy, nemá toto na samotný nárok žalobkyně vliv, neboť to, kdy a jestli vůbec je dlužníkovi postoupení pohledávky oznámeno, má význam toliko pro případnou možnost dlužníka zprostit se své povinnosti tím, že splní postupiteli nebo se s ním jinak vyrovná (srov. § 1882 odst. 1 o. z.).
22. Soud pak uzavřenou smlouvu (k uzavření přitom došlo pomocí prostředků komunikace na dálku) hodnotí jakožto smlouvu o úvěru, neboť obsahuje podstatné náležitosti tohoto smluvního typu, přičemž byla uzavřena právní předchůdkyní jako podnikatelkou v rámci její podnikatelské činnosti s žalovaným jako spotřebitelem, v důsledku čehož na smlouvu nutno aplikovat jednak ustanovení občanského zákoníku a jednak zákona o spotřebitelském úvěru. Klíčovou relevanci mají pak v projednávaném sporu citované §§ 86 a 87 ZoSÚ, neboť tyto upravují povinnost poskytovatele úvěru zkoumat tzv. úvěruschopnost spotřebitele. V této souvislosti soud připomíná závěr Nejvyššího správního soudu ČR z rozhodnutí z 1. 4. 2015, sp. zn. 1 As 30/2015, že pouhé předložení ničím nedoložených prohlášení spotřebitele není dostatečné k řádnému posouzení úvěruschopnosti dlužníka; věřitel musí náležitě pečlivě zjišťovat schopnost spotřebitele splácet úvěr a požadovat doklady k jeho tvrzení, aktivně úvěruschopnost dlužníka zjišťovat a prověřovat, a proto za součást odborné péče poskytovatele úvěru považuje takovou obezřetnost, která nespoléhá jen na údaje tvrzené žadatelem o úvěr, nýbrž tyto také prověřuje; jedině takovýto skutkový podklad, který podmiňuje analýzu pasivní a aktivní stránky poměrů dlužníka, vede k odpovídajícímu zjištění, zda spotřebitel bude schopen splatit poskytnutý úvěr dohodnutým způsobem. Obdobně lze upozornit na rozsudek Nejvyššího soudu ČR z 25. 7. 2018, sp. zn. 33 Cdo 2178/2018, jenž uzavírá, že věřitel nedostojí povinnosti postupovat s odbornou péčí při posouzení schopnosti spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, vyjde-li z objektivně nedoloženého osobního prohlášení dlužníka o jeho osobních, výdělkových a majetkových poměrech. Odborná péče předpokládá údaje, které dlužník věřiteli uvedl, ověřit, resp. objektivně podložit minimálně potvrzením zaměstnavatele dlužníka. Nepochybně klíčová je i povinnost věřitele využívat veřejně dostupné informace, jakými jsou např. státem publikované údaje o životním a existenčním minimu podle zákona č. 110/2006 Sb. o životním a existenčním minimu, a o průměrných výdajích obyvatelstva (databáze Českého statistického úřadu), a tyto porovnávat se známými nebo od spotřebitele zjištěnými (ne pouze tvrzenými) informacemi o jeho příjmech a výdajích.
23. Dále podepsaný soud konstatuje, že ačkoliv by při užití toliko jazykového výkladu § 87 odst. 1 ZoSÚ (v intencích vnitrostátních předpisů) v případě absence řádného zkoumání úvěruschopnosti spotřebitele poskytovatelem úvěru přicházela v úvahu relativní neplatnost takové smlouvy, je soud povinen užít rovněž eurokonformní výklad tohoto ustanovení. Přitom je zřejmé, že česká právní úprava stanovující pro případ porušení povinnosti zkoumání úvěruschopnosti pouze relativní neplatnost, je v přímém rozporu s požadavky směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008 /48/ ze dne datum a zakotvuje tak nižší standard ochrany, než který uvedená směrnice zamýšlela. Lze zmínit rozsudek Evropského soudního dvora (druhého senátu) ze dne 5. 3. 2020, sp. zn. C -679/18, který v rámci rozhodování
o předběžné otázce uzavřel, že články 8 a 23 směrnice 2008 /48/ musí být vykládány v tom smyslu, že vnitrostátnímu soudu ukládají, aby z úřední povinnosti zkoumal, zda došlo k porušení předsmluvní povinnosti věřitele stanovené v článku 8 této směrnice, tj. povinnosti posoudit úvěruschopnost spotřebitele, a vyvodil důsledky, které z porušení této povinnosti vyplývají
ve vnitrostátním právu, za podmínky, že sankce splňují požadavky tohoto článku 23. Články 8 a 23 směrnice 2008 musí být rovněž vykládány v tom smyslu, že brání vnitrostátní úpravě, podle níž se sankce za porušení předsmluvní povinnosti věřitele posoudit úvěruschopnost spotřebitele, tj. neplatnost úvěrové smlouvy ve spojení s povinností tohoto spotřebitele vrátit věřiteli poskytnutou jistinu v době přiměřené jeho možnostem, uplatní pouze za podmínky, že spotřebitel tuto neplatnost namítne, a to v tříleté promlčecí lhůtě.
24. Jak vyplývá ze shora uvedeného, soud v souladu s eurokonformním výkladem směrnice 2008 /48/ dovodil, že nedodržení povinnosti věřitele dle § 86 ZosÚ způsobuje absolutní neplatnost sjednané smlouvy dle § 588 o. z., ke kterému soud musí přihlížet z úřední povinnosti.
25. Soud přitom nevzal za prokázáno, že by před uzavřením smlouvy právní předchůdkyně žalobkyně posoudila s odbornou péčí schopnost žalovaného úvěr splácet. Žalobkyně se toliko v žalobě omezila na konstatování, že její předchůdkyně prověřila schopnost žalované poskytnutý úvěr splácet, aniž by k takovému svému tvrzení označila jakékoliv důkazy. Soud tak neměl za prokázáno, že by právní předchůdkyně skutečně řádně posuzovala úvěruschopnost žalovaného, pročež byl připraven žalobkyni poučit dle § 118a odst. 3 o. s. ř., avšak tato se nedostavila
k jednání před soudem, čímž se připravila o možnost být ze strany soudu poučena, neboť soud činí skutková zjištění zásadně až na základě provedeného dokazování, které se vždy provádí pouze u jednání, jak vyplývá z § 122 odst. 1 o. s. ř. Vzhledem k tomu, že soud neměl k dispozici jakékoliv informace a důkazy o tom, že by právní předchůdkyně řádně zkoumala úvěruschopnost žalovaného, nezbylo mu než uzavřít, že žalobkyně v tomto směru neunesla důkazní břemeno
a v důsledku toho soud dovodil absolutní neplatnost smlouvy úvěru ze dne 21. 8. 2019 pro rozpor se zákonem (shora citované § 86 a § 87 odst. 1 ZoSÚ, § 580 odst. 1 o. z.), kdy k tomuto je soud povinen přihlížet i bez návrhu (§ 588 o. z.).
26. S ohledem na vše výše uvedené soud dospěl k závěru, že smlouva o úvěru, v níž byl sjednán spotřebitelský úvěr, nebyla platně uzavřena. Vzhledem k tomu, že je neplatný hlavní závazek, nemohou být platná ani vedlejší ujednání o úroku, poplatcích a smluvních pokutách. Žalobkyně tak má právo na vydání bezdůvodného obohacení ve smyslu § 2991 o. z., a podle § 2991 odst. 1 ve spojení s § 2993 o. z. je žalovaný povinen toto obohacení v celkovém rozsahu 11 000 Kč vrátit. Jelikož žalovaný neuhradil právní předchůdkyni ničeho, soud žalobě vyhověl právě ohledně částky 11 000 Kč představující nevrácené peněžní prostředky poskytnuté žalovanému, jak je uvedeno ve výroku I. tohoto rozsudku. Soud vzal za prokázáno, že právní předchůdkyně žalobkyně vyzvala žalovaného k plnění výzvou ze dne 2. 2. 2021, která mu byla odeslána stejného dne na adresu uvedenou ve smlouvě (stejného dne byla zaslána i předžalobní upomínka) a soud tak má podle § 573 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, za to, že uvedená zásilka se dostala do dispozice žalovaného třetí pracovní den po odeslání, přičemž žalovaný byl vyzván k zaplacení dlužné částky do 3 dnů od doručení výzvy, dostal se tak do prodlení dne 9. 2. 2021, pročež soud co do úrokového příslušenství žalobě v takovém rozsahu vyhověl, jak je rovněž uvedeno
ve výroku I. tohoto rozsudku; úroky přitom byly přiznány podle § 1970 o. z. a ve výši dle nařízení vlády č. 351/2013 Sb. Ve zbývajícím rozsahu, pokud se žalobkyně domáhala po žalovaném zaplacení 10 674,4 Kč s úrokem z prodlení ve výši 10 % ročně z této částky za dobu od
17. 9. 2019 do zaplacení, úroku z prodlení ve výši 10 % ročně z částky 11 000 Kč za dobu od 17. 9. 2019 do 8. 2. 2021 a úroku z prodlení ve výši 1,75 % ročně z částky 11 000 Kč za dobu od 9. 2. 2021 do zaplacení, soud žalobu zamítl (výrok II.).
27. Výrokem III. soud rozhodl v souladu s ust. § 142 odst. 2 o. s. ř. o tom, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení, neboť procesní úspěch resp. neúspěch obou účastníků byl přibližně stejný.
28. Žalobkyně ve věci podala návrh na vydání elektronického platebního rozkazu, z něhož uhradila soudní poplatek ve výši 868 Kč, elektronický platební rozkaz ve věci vydán nebyl a věc byla převedena do řízení C, přičemž s ohledem na ustanovení položky 2 bod 3 sazebníku
poplatků – přílohy k zákonu č. 549/1991 Sb., o soudních poplatcích, měl být soudní poplatek
ve věci uhrazen dle položky 1 písm. b) sazebníku poplatků, a to ve výši částka. Soud proto rozhodl o povinnosti žalobkyně doplatit státu na soudním poplatku částku 216 Kč na účet Okresního soudu v Ostravě, jak je uvedeno ve výroku IV. tohoto rozsudku. Lhůta splatnosti byla určena v souladu s § 160 odst. 1 o. s. ř.
Poučení:
Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů ode dne jeho doručení ke Krajskému soudu v Ostravě prostřednictvím Okresního soudu v Ostravě.
Nesplní-li žalovaný povinnosti uložené mu tímto rozsudkem v uvedených lhůtách, může se žalobkyně domáhat po jeho právní moci výkonu rozhodnutí u soudu.