Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

29 Odo 675/2004

NEJVYŠŠÍ SOUD

ČESKÉ REPUBLIKY

U S N E S E N Í

Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Františka Faldyny, CSc. a soudkyň JUDr. Hany Gajdziokové a JUDr. Ivany Štenglové v právní věci žalobkyně K. b., a. s. , zastoupené advokátem JUDr. P. D., proti žalované S., a. s., zastoupené advokátem JUDr. T. P., o 10,948.321,- Kč s příslušenstvím, vedené u Městského soudu v Praze pod sp. zn. , o dovolání žalované proti rozsudku Vrchního soudu v Praze ze dne 21. ledna 2004, č.j. -234, takto:

Dovolání se odmítá.

O d ů v o d n ě n í :

Žalobkyně se v řízení domáhala zaplacení částky 132,929.663,- Kč s úroky z prodlení zahrnující „neodbydlené podnájemné“ zaplacené na základě podnájemní smlouvy uzavřené mezi účastníky dne 20. května 1992, náklady na projektovou dokumentaci a ostatní náklady spojené s přípravou rekonstrukce objektu. Žalobkyně od smlouvy odstoupila dne 27. října 1993 poté, kdy se žalované, mající objekt v nájmu smlouvou uzavřenou s I. B., a. s., nepodařilo získat souhlas vlastníka objektu s vydáním stavebního povolení k provedení rekonstrukce objektu.

Rozsudkem ze dne 24. června 1998, č.j. -27 Krajského obchodního soudu v Praze byla žaloba zamítnuta z důvodu promlčení práva žalobkyně na vydání bezdůvodného obohacení.

K odvolání žalobkyně byl rozsudkem Vrchního soudu v Praze, ze dne 17. února 1999, č.j. -55 rozsudek soudu prvního stupně v zamítavém výroku co do částky 121,981.342,- Kč s úroky z prodlení potvrzen, do částky 10,948.321,- Kč s úroky z prodlení byl rozsudek zrušen a věc vrácena soudu prvního stupně k dalšímu řízení. K řešení otázky, zda se promlčení nároku na vydání bezdůvodného obohacení řídí ustanoveními občanského nebo obchodního zákoníku, bylo připuštěno dovolání. Důvodem zrušení rozsudku soudu prvního stupně a vrácení věci byla nepřezkoumatelnost rozsudku v této části, neboť soud prvního stupně nijak nerozlišil nárok žalobkyně na vydání bezdůvodného obohacení z titulu „neodbydleného podnájemného“ od nároku na úhradu nákladů vynaložených v souvislosti s přípravou rekonstrukce, které žalobkyně vynaložila a které účastníci smluvně upravili výslovně i pro případ, že dojde ke zrušení smlouvy. Tato smluvní ujednání obstojí samostatně, soud prvního stupně se však povahou, rozsahem, splatností a promlčením těchto dílčích nároků nezabýval.

Dovolání žalobkyně proti rozsudku odvolacího soudu bylo rozsudkem Nejvyššího soudu ze dne 28. března 2000, č.j. -80, zamítnuto.

Následně Městský soud v Praze rozsudkem ze dne 14. května 2003, čj. -185 zavázal žalovanou zaplatit žalobkyni 6,046.520,- Kč s 3% úrokem z prodlení od 1. března 1994 do 14. července 1994 a s 13,8% úrokem z prodlení od 15. července 1994 do zaplacení (výrok I.), žalobu o zaplacení 4,901.798,- Kč s 13,8% úrokem z prodlení a 10,8% úroku z prodlení z částky 6,046.523,- Kč od 1. 3. 1994 do 14. 7. 1994 zamítl (výrok II.) a zavázal žalobkyni k náhradě nákladů řízení (výrok III.).

V odůvodnění rozsudku, odkazuje na výsledky provedeného dokazování, soud prvního stupně uvedl, že účastníci uzavřeli dne 20. května 1992 podnájemní smlouvu, od níž žalobkyně odstoupila dne 27. října 1993 v souladu se smluvním ujednáním a požadovala náhradu nákladů započaté rekonstrukce objektu. Žalovaná se ve smlouvě pro tento případ zavázala uhradit náklady na projektovou dokumentaci včetně ostatních nákladů spojených s přípravou rekonstrukce. Žalobkyně má právo na zaplacení částky 6,046.520,- Kč, když vynaložené náklady v této výši byly žalobkyní řádně doloženy a ve zbytku byla žaloba zamítnuta, neboť žalobkyně další náklady neprokázala. Námitku promlčení vznesenou žalovanou nepovažoval soud prvního stupně za důvodnou s ohledem na podání žaloby dne 22. října 1996 a vyúčtování nákladů vzniklých odstoupením od smlouvy žalobkyní dne 2. 2. 1994. Tříletá promlčecí lhůta od vyúčtování nákladů do podání žaloby neuplynula.

K odvolání žalobkyně i žalované byl rozsudkem Vrchního soudu v Praze ze dne 21. ledna 2004, čj. -234, rozsudek soudu prvního stupně ve výroku I., jímž byla žalovaná zavázána zaplatit částku 6,046.520,- Kč s úroky z prodlení, potvrzen (výrok I. rozsudku odvolacího soudu), ve výroku II. ohledně částky 4,766.437,- Kč s 13,8% úrokem z prodlení a ve výroku III. o nákladech řízení, byl rozsudek zrušen a v tomto rozsahu věc vrácena soudu prvního stupně k dalšímu řízení (výrok II.), ohledně částky 135.361,- Kč s úroky z prodlení a ohledně úroku z prodlení z částky 6,046.523,- Kč za dobu od 1. 3. 1994 do 14. 7. 1994 zůstal rozsudek soudu prvního stupně ve výroku II. nedotčen (výrok III. rozsudku odvolacího soudu).

Odvolací soud se ve vztahu k potvrzujícímu výroku rozsudku soudu prvního stupně ztotožnil se skutkovými i právními závěry soudu prvního stupně, považuje tyto závěry za správné a odkazuje na písemné odůvodnění rozsudku soudu prvního stupně. Částečné zrušení rozsudku a vrácení věci odvolací soud odůvodnil závěrem, že nárok uplatněný žalobkyní je co do základu opodstatněný, jeho výši pak žalobkyně upřesnila v odvolacím řízení a toto upřesnění je nutno s ohledem na skutečnost, že žalobkyni nebylo dáno správné poučení podle ustanovení (dále jen „“) považovat za přípustné v odvolacím řízení.

O částce 4,766.437,- Kč s úroky z prodlení a o nákladech řízení nebylo dosud soudem prvního stupně rozhodnuto.

Proti rozsudku odvolacího soudu podala žalovaná dovolání směřující proti potvrzujícímu výroku a proti výroku, jímž zůstal rozsudek soudu prvního stupně nedotčen, odkazujíc co do jeho přípustnosti na ustanovení a co do důvodu na ustanovení [správně b)] namítajíc, že rozhodnutí odvolacího soudu spočívá na nesprávném právním posouzení věci.

Dovolatelka vyjadřuje přesvědčení, že odvolací soud se nevypořádal s argumentem, že povinnost hradit náklady na přípravu rekonstrukce objektu se týkala pouze situace, kdy stavební povolení nebude vydáno pro zavinění žalované. Stavební povolení však nebylo vydáno z důvodu vedení sporu o vlastnictví k objektu a tento stav žalovaná žádným způsobem nezavinila. Odvolacímu soudu vytýká, že skutkový stav nehodnotil z hlediska tohoto argumentu a zabýval se pouze výší nákladů na přípravu rekonstrukce. Za otázku zásadního právního významu, která dosud nebyla judikaturou řešena, považuje otázku „vazby důvodu odstoupení od smlouvy spočívajícího v nevydání stavebního povolení a chování jedné ze smluvních stran“. Dovoláním se domáhá zrušení rozsudku odvolacího soudu.

Žalobkyně považuje rozhodnutí odvolacího soudu za správné a dovolání žalované za nepřípustné.

Dovolání žalované proti výroku rozsudku odvolacího soudu, jímž byl potvrzen rozsudek soudu prvního stupně a proti výroku, jímž „zůstal nedotčen“ zamítavý výrok rozsudku, není přípustné.

Podle ustanovení dovoláním lze napadnout pravomocná rozhodnutí odvolacího soudu, pokud to zákon připouští.

Podle ustanovení , jehož se žalovaná výslovně dovolává, je přípustné dovolání proti rozsudku odvolacího soudu, jímž bylo potvrzeno rozhodnutí soudu prvního stupně, jestliže dovolání není přípustné podle písm. b) a dovolací soud dospěje k závěru, že napadené rozhodnutí má ve věci samé po právní stránce zásadní význam. Rozhodnutí odvolacího soudu má po právní stránce zásadní význam [ ] zejména tehdy, řeší-li právní otázku, která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena, nebo která je odvolacími soudy nebo dovolacím soudem rozhodována rozdílně, nebo řeší-li právní otázku v rozporu s hmotným právem ( ).

V daném případě žalovanou v dovolání formulovaná otázka „vazby důvodu odstoupení od smlouvy pro nevydání stavebního povolení a chování jedné ze smluvních stran“ není otázkou právní, byť jako dovolací důvod žalovaná uvádí nesprávné právní posouzení věci podle ustanovení , ale otázkou skutkového zjištění, zda žalovaná svým jednáním či nekonáním zapříčinila to, že nebylo vydáno stavební povolení a zda žalobkyně důvodně odstoupila od smlouvy. Nejedná-li se o řešení právní otázky ve smyslu ustanovení , je přípustnost dovolání podle ustanovení vyloučena.

V této souvislosti Nejvyšší soud odkazuje na usnesení ze dne 29. června 2004, sp. zn. , uveřejněné v časopise Soudní judikatura č. 7, ročník 2004, pod číslem 132, v němž byl formulován a odůvodněn závěr, podle něhož na to, zda má napadené rozhodnutí odvolacího soudu ve věci samé zásadní význam po právní stránce, lze usuzovat jen z okolností uplatněných dovolacím důvodem podle ustanovení s tím, že k okolnostem uplatněným dovolacími důvody podle ustanovení nebo podle ustanovení nemůže být při posouzení, zda je dovolání přípustné podle ustanovení , přihlédnuto. Při zkoumání, zda napadené rozhodnutí odvolacího soudu má ve smyslu ustanovení ve věci samé po právní stránce zásadní význam, pak může soud posuzovat jen takové právní otázky, které dovolatel v dovolání označil.

Napadla-li žalovaná dovoláním i výrok III. rozsudku odvolacího soudu, podle něhož „zůstal nedotčen“ rozsudek soudu prvního stupně ohledně částky 135.361,- Kč s úroky z prodlení a ohledně úroku z prodlení z částky 6,046.523,- Kč od 1. března 1994 do 14. července 1994, pak dovolání proti tomuto výroku není přípustné podle ustanovení , neboť se nejedná o rozhodnutí odvolacího soudu. Zamítavý výrok rozsudku soudu prvního stupně co do částky 4,901.798,- Kč s úroky z prodlení a co do úroků z prodlení ve výši 10,8% z částky 6,046.523,- Kč od 1. března 1994 do 14. července 1994 byl žalobkyní napaden odvoláním jen co do částky 4,766.437,- Kč s úroky z prodlení a ve zbytku, tedy ohledně částky 135.361,- Kč s úroky z prodlení a ohledně úroku z prodlení z částky 6,046.523,- Kč, nebyl napaden odvoláním žalobkyně ani žalované; v této části rozsudek soudu prvního stupně nabyl právní moci, proto o této částce a příslušenství nebylo odvolacím soudem rozhodováno. Není-li tu rozhodnutí odvolacího soudu, nelze je ani napadnout dovoláním.

Dovolání není z uvedených důvodů podle přípustné a dovolací soud neshledal ani jiný důvod přípustnosti.

Dovolání žalované bylo proto posouzeno jako nepřípustné a Nejvyšší soud je, aniž nařizoval jednání ( věta první ), odmítl ( a ).

O nákladech dovolacího řízení nebylo rozhodováno, poněvadž řízení ve věci není ukončeno. O těchto nákladech bude rozhodnuto soudem prvního stupně při rozhodnutí o nároku, který zůstal předmětem sporu.

Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.

V Brně 28. dubna 2005

JUDr. František Faldyna, CSc., v. r.

předseda senátu