Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

11 C 12/2021

Okresní soud ve Frýdku-Místku rozhodl samosoudcem Mgr. et Mgr. Martinem Pavlíkem ve věci

žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátem údaje o zástupci

proti

žalovanému: osobní údaje žalovaného

o zaplacení částky 6 000 Kč s příslušenstvím

takto:

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 6 000 Kč spolu se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,05 % ročně z částky 6 000 Kč od 9. 6. 2020 do zaplacení, to vše do tří dnů od právní moci rozsudku.

II. Žaloba v části, aby byl žalovaný povinen zaplatit žalobkyni částku 1 125 Kč, kapitalizovaný úrok ve výši 1 564 Kč a zákonný úrok z prodlení ve výši 8,05 % ročně z částky 6 000 Kč od 28. 1. 2017 do 8. 6. 2020, se zamítá.

III. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni na náhradě nákladů řízení částku 327,58 Kč do tří dnů od právní moci rozsudku k rukám zástupce žalobkyně.

Odůvodnění:

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 6 000 Kč spolu se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,05 % ročně z částky 6 000 Kč od 9. 6. 2020 do zaplacení, to vše do tří dnů od právní moci rozsudku. II. Žaloba v části, aby byl žalovaný povinen zaplatit žalobkyni částku 1 125 Kč, kapitalizovaný úrok ve výši 1 564 Kč a zákonný úrok z prodlení ve výši 8,05 % ročně z částky 6 000 Kč od 28. 1. 2017 do 8. 6. 2020, se zamítá. III. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni na náhradě nákladů řízení částku 327,58 Kč do tří dnů od právní moci rozsudku k rukám zástupce žalobkyně.

1. Žalobkyně se podanou žalobou domáhala po žalovaném zaplacení částky 6 000 Kč s příslušenstvím specifikovaným ve výroku rozsudku a dále částky 1 125 Kč jako nákladů spojených s uplatněním pohledávky, když tuto částku měl žalovaný žalobkyni dlužit na základě smlouvy o revolvingovém úvěru uzavřené mezi právní předchůdkyní žalobkyně - společností právnická osoba a žalovaným dne 28. 10. 2016, na jejímž základě poskytla právní předchůdkyně žalobkyně žalovanému neúčelový, bezhotovostní úvěr s pravidelnými měsíčními splátkami a možností opakovaného čerpání až do výše úvěrového limitu ve výši 35 000 Kč na dobu neurčitou. Smlouva byla uzavřena za pomoci prostředků komunikace na dálku prostřednictvím jedinečného osobního uživatelského účtu na webových stránkách právnická osoba, kdy žalovaný doručil společnosti prostřednictvím webového rozhraní žádost o zaslání nabídky k uzavření smlouvy o revolvingovém úvěru, právní předchůdkyně žalobkyně následně prověřila totožnost dlužníka, kladně posoudila jeho úvěruschopnost a na základě tohoto zhodnocení mu zaslala nabídku k uzavření smlouvy o úvěru ve formě návrhu textu smlouvy včetně textu obchodních podmínek a dalších součástí smlouvy. Žalovaný potvrdil, že se s textem smlouvy seznámil a vyjádřil svou vůli akceptovat nabídku právní předchůdkyně žalobkyně tak, že ve svém uživatelském účtu vložil do příslušného pole unikátní identifikační kód, který mu byl zaslán na telefonní číslo, jež uvedl v rámci registrace, kliknul na příslušnou ikonu a potvrdil, že má zájem být vázán smlouvou o revolvingovém úvěru. Odesláním akceptace nabídky na základě vložení unikátního identifikačního kódu, který slouží jako elektronický podpis a jedinečná identifikace žalovaného, došlo k uzavření smlouvy o revolvingovém úvěru. Žalovaný se přitom zavázal úvěr včetně úroku z poskytnutého úvěru ve výši 8,5 % měsíčně sjednaného smlouvou a poplatku za čerpání úvěru ve výši 12,5 % z každé čerpané částky úvěru splatit vždy v pravidelných měsíčních splátkách v minimální výši odpovídající 12,5 % nesplaceného úvěru společně s úrokem z úvěru a poplatkem za čerpání úvěru, anebo částkou 1 000 Kč podle toho, která z těchto dvou částek je vyšší. Výše minimální pravidelné splátky i celkové dlužné částky byly dle smlouvy sdělovány dlužníkovi vždy ve výpisu. Žalovaný na základě dané smlouvy čerpal celkem částku ve výši 6 000 Kč, dostal se však do prodlení, když neuhradil ani minimální pravidelnou splátku, a to ani přes výzvy k zaplacení ze strany právní předchůdkyně žalobkyně. Vedle dlužné jistiny pak žalobkyně požadovala i zákonný úrok z prodlení z dlužné jistiny od 28. 1. 2017. Dále uvedla, že společnost právnická osoba, postoupila předmětnou pohledávku dne 18. 12. 2019 na základě smlouvy o postoupení pohledávek na právnická osoba (správně anonymizováno) služby s.r.o. a tato společnost pak dne 19. 12. 2019 na žalobkyni, přičemž toto postoupení bylo žalovanému oznámeno. Ani po odeslání předžalobní výzvy žalovaný ničeho dalšího neuhradil.

2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil.

3. Soud ve věci usnesením ze dne 25. 2. 2021 vyzval žalovaného, aby se vyjádřil, zda podle , (dále jen „“) souhlasí s projednáním věci a rozhodnutím bez nařízení jednání s tím, že byl současně poučen, že nevyjádří-li se do 10 dnů od doručení této výzvy, bude soud podle jeho souhlas předpokládat. Toto usnesení bylo žalovanému doručeno dne 15. 3. 2021 náhradním způsobem – formou uložení u pošty a následným vhozením do domovní schránky, přičemž žalovaný se k této výzvě nijak nevyjádřil a soud proto vycházel z toho, že žalovaný s projednáním a rozhodnutím věci bez nařízení jednání souhlasí. Žalobkyně tento souhlas vyslovila již v samotné žalobě.

4. Soud provedl důkaz listinami předloženými žalobkyní a učinil tato skutková zjištění: Zy označené Standardní informace o spotřebitelském úvěru bez uvedení data, Obchodními podmínkami společnosti právnická osoba bez uvedení data au označenou jako Rámcová smlouva o spotřebitelském úvěru ze dne 27.10.2016 má soud postaveno v řízení na jisto, že právní předchůdkyně žalobkyně je společností, která poskytovala jako banka úvěry spotřebitelům a měla takto připraveno uzavřít smlouvu s žalovaným, kterému byla připravena poskytnout revolvingový úvěr až do výše úvěrového limitu ve výši 35 000 Kč s úrokovou sazbou 8,5 % měsíčně, RPSN měla činit 252,3 %. Na předloženém písemném vyhotoveníy podpis žalovaného chybí, rovněž chybí jakýkoliv jiný unikátní způsob vyjádření vůle žalovaného předmětnou smlouvu daného obsahu skutečně uzavřít; přitom podle obchodních podmínek má být smlouva mezi stranami uzavřena prostřednictvím prostředků komunikace na dálku, kdy poté, co klient zašle žádost o uzavření smlouvy prostřednictvím webových stránek právní předchůdkyně žalobkyně, podle jejíhož obsahu právní předchůdkyně žalobkyně měla posoudit úvěruschopnost žalovaného a v případě, že se rozhodne žádost schválit, měla mu zaslat předsmluvní informace a pokud žalovaný tyto potvrdil, měl mu být zaslán prostřednictvím SMS na mobilní telefon, který předtím v žádosti o uzavření smlouvy uvedl, unikátní identifikační kód, který měl vložit do příslušného formulářového pole na webových stránkách právní předchůdkyně žalobkyně a odesláním tímto způsobem měl písemně potvrdit přijetí smlouvy, případně tak mohl učinit i odesláním SMS zprávy z čísla mobilního telefonu, které bylo evidováno právní předchůdkyní žalobkyně na jméno žalovaného. Potvrzením o provedené platbě ze dne 28. 10. 2016 je pak prokázáno, že právní předchůdkyně žalobkyně poukázala na účet č. bankovní účet předmětného dne částku 6 000 Kč. Výzvou právní předchůdkyně žalobkyně vůči žalovanému formou výpisu z úvěrového účtu vedeného pod variabilním symbolem číslo je pak prokázáno, že právní předchůdkyně žalobkyně informovala žalovaného, že aktuální celková dlužná částka k datu splatnosti činí 8 706 Kč, z toho 6 000 Kč je výběr, zbytek pak poplatky a úroky.

5.u označenou jako postoupení pohledávky ze smlouvy ze dne 18. 12. 2019 uzavřené mezi společností právnická osoba a společností právnická osoba,u označenou jako postoupení pohledávky ze smlouvy ze dne 19. 12. 2019 uzavřené mezi společností právnická osoba a žalobkyní, jakož i oznámeními o postoupení pohledávek ze dne 27. 5. 2020, je v řízení prokázáno, že společnost právnická osoba postoupila výše specifikovanou pohledávku za žalovaným nejprve na společnost právnická osoba a tyto společnost posléze na žalobkyni vždy za sjednanou úplatu, přitom toto postoupení bylo žalovanému oznámeno.

6. Předžalobní upomínkou ze dne 27. 5. 2020, včetně podacího lístku z téhož dne, bylo dále v řízení dále prokázáno, že právní zástupce žalobkyně touto upomínkou vyzval žalovaného k uhrazení dlužné částky do 3 dnů s upozorněním na možnost podání žaloby v případě neuhrazení dluhu ve stanovené lhůtě.

7. Všechny shora rozvedené a provedené důkazy přitom soud hodnotil jak jednotlivě, tak ve vzájemných souvislostech a dospěl k závěru, že tyto jsou ve shodě a navzájem se doplňují a podporují. Z těchto důvodů, jakož i s ohledem na to, že k pravosti a správnosti těchto důkazů ani nikdo z účastníků nevznesl žádné námitky, soud následně všechny provedené a shora popsané důkazy vyhodnotil jako zcela věrohodné a pravdivé. Soud přitom provedl všechny důkazy navrhované účastníky, přičemž potřeba provedení dalších důkazů v řízení nevyšla najevo.

8. Z žalobkyní předložených důkazů učinil soud skutkový závěr, že právní předchůdkyně žalobkyně poskytla žalovanému na jeho bankovní účet dne 28. 10. 2016 částku 6 000 Kč, kterou doposud žalovaný právní předchůdkyni žalobkyně nevrátil, byť byl o toto vrácení upomínán. Ke dni 18. 12. 2019 došlo nejprve k postoupení této pohledávky na společnost právnická osoba, následně ke dni 19. 12. 2019 na žalobkyni, přičemž změna osoby věřitele byla žalovanému oznámena.

9. Podle , (dále jen „o. z.“), kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.

10. Podle § 2993 o. z. plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila. Plnily-li obě strany, může každá ze stran požadovat, aby jí druhá strana vydala, co získala; právo druhé strany namítnout vzájemné plnění tím není dotčeno. To platí i v případě, byl-li závazek zrušen.

11. Podle § 1970 o. z. po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.

12. S ohledem na zjištěný skutkový stav soud posoudil věc po právní stránce ve smyslu výše citovaných ustanovení a dospěl k závěru, že nárok žalobkyně uplatněný žalobou je důvodný jen částečně. Předně má soud za to, že po provedeném řízení nelze v žádném případě dovodit, že mezi právní předchůdkyní žalobkyně a žalovaným došlo k uzavření jakékoliv smlouvy, ze které by pro jednotlivé strany smlouvy vyplývaly konkrétní práva a konkrétní povinnosti. Žalobkyně sice předložila v listinné podobě tzv. Rámcovou smlouvu o spotřebitelském úvěru, kterou podle jejich tvrzení měla být mezi stranami uzavřena smlouva o úvěru. Tato předložená žalobkyní však neobsahovala ani žádný podpis žalovaného a ani jinak nelze z předloženéy dovodit, že smlouva tvrzeného obsahu skutečně mezi stranami uzavřena byla, byť třeba v jiné, než písemné podobě. Z tohoto pohledu nemohla být na základě takto neexistující smlouvy uzavřena dohoda o poskytnutí finančních prostředků žalovanému s právy a povinnostmi tvrzenými v žalobě, tj. dohodnutou lhůtou k vrácení finančních prostředků. Pokud tedy právní předchůdkyně žalobkyně poskytla žalovanému dne 28. 10. 2016 celkem částku 6 000 Kč, aniž by mezi stranami existoval prokazatelně tvrzený platný právní důvod takovéhoto jednání, nelze než dospět k závěru, že se v tomto okamžiku žalovaný na úkor právní předchůdkyně žalobkyně bezdůvodně obohatil a byl povinen tento majetkový prospěch právní předchůdkyni žalobkyně vydat ve smyslu o. z. K vydání tohoto obohacení přitom byl žalovaný vyzván prokazatelně předžalobní výzvou, která byla odeslána dne 27. 5. 2020.

13. V řízení bylo prokázáno, že žalobkyně poskytla žalovanému peněžní prostředky ve výši 6 000 Kč. Žalovaný dosud ničeho nevrátil, a proto je povinen žalobkyni zaplatit částku 6 000 Kč. Žalovaný byl vyzván k vrácení poskytnuté částky dopisem ze dne 27. 5. 2020, který mu byl doručován 27. 5. 2020 prostřednictvím České pošty. Při řádném doručování by se proto zásilka dostala do dispozice žalovaného nejpozději třetí pracovní den (k tomu srov. rozhodnutí Krajského soudu v Ostravě ze dne 15. 7. 2019, č. j. -109), tj. 1. 6. 2020 a od této chvíle běžela ve smyslu § 1958 odst. 2 o. z. žalovanému lhůta„ bez zbytečného odkladu“ k splnění svého dluhu. Poměrně výstižně se k povaze lhůty vyjádřil Nejvyšší soud ČR v rozhodnutí sp.zn. , kdy je třeba z časového určení„ bez zbytečného odkladu“ dovodit, že jde o„ velmi krátkou lhůtu, jíž je míněno bezodkladné, neprodlené, bezprostřední či okamžité jednání směřující ke splnění povinnosti či k učinění právního úkonu či jiného projevu vůle, přičemž doba trvání lhůty bude záviset na okolnostech konkrétního případu.“ Jak dále vyplývá z komentáře k  o. z. (Hulmák, M. a kol.: V. Závazkové právo. Obecná část (§ číslo). Komentář. 1. vydání. Praha: C. H. Beck, 2014, strana 998 – číslo) běžně, zejména u platebních závazků obvyklé výše, půjde o lhůtu v řádu dní. Půjde v podstatě pouze o lhůtu nutnou k dostavení se k věřiteli a předání příslušné hotovosti, případně k dostavení se na místo, odkud lze zadat platební příkaz, a k realizaci tohoto převodu. Bezodkladné splnění bude tedy v těchto případech otázkou maximálně několika jednotlivých dní, a to zásadně dní pracovních. V případě peněžitých plnění běžné hodnoty lze zpravidla uvažovat o lhůtě zhruba maximálně sedmi až deseti dnů od doručení výzvy. V daném konkrétním případě pak soud vyhodnotil, že právě lhůta 7 pracovních dnů je přiměřená pro splnění dluhu a s ohledem na tuto skutečnost měl žalovaný splnit svůj dluh nejpozději dne 10. 6. 2020. Protože tak žalovaný neučinil, dostal se ode dne 11. 6. 2020 podle o. z. do prodlení a žalobkyně má právo i na úrok z prodlení z této části. Z tohoto důvodu byl žalovaný rovněž zavázán k úhradě zákonného úroku z prodlení v žalobou požadované výši 8,05 %, když zákonná výše úroku z prodlení ve smyslu vládního nařízení číslo Sb. by byla k danému okamžiku vyšší, avšak soud při vázanosti rozsahem podané žaloby v souladu s  nemohl přiznat žalobkyni úrok vyšší, než požadovala. Ve zbytku pak byla žaloba jako nedůvodná pro výše uvedený právní závěr soudu zamítnuta.

14. Soudem stanovená lhůta k plnění v trvání tří dnů od právní moci rozsudku má oporu v ust. věta před středníkem , neboť pro stanovení lhůty delší, případně pro povolení splátek, soud v daném případě zejména s ohledem na nízkou výši a naopak už delší dobu trvání dluhu, jakož i dosavadní zcela pasivní postoj žalovaného k tomuto dluhu žádné důvody neshledal, respektive tyto důvody nebyly účastníky ani tvrzeny.

15. Výrok o nákladech řízení má oporu v ust. § 142 odst. 2 o. s. ř, podle něhož měl-li účastník ve věci úspěch jen částečný, soud náhradu nákladů poměrně rozdělí, popřípadě vysloví, že žádný z účastníků nemá na náhradu nákladů právo. V souladu se závěry vyslovenými v usnesení Nejvyššího soudu ČR ze dne 3. 12. 2015, sp. zn. soud kapitalizoval veškeré příslušenství pohledávky ke dni vyhlášení rozsudku a dospěl k závěru, že v projednávané věci měla žalobkyně úspěch jen částečný, když celkový předmět řízení představoval částku 10 394,61 Kč a žalobkyni bylo vyhověno v části týkající se zaplacení celkem co do jistiny vč. příslušenství 6 621,20 Kč (6 000 Kč + 621,20 Kč), tj. úspěch ve výši 61 %, zatímco částka představující zbývající jistinu a příslušenství, pro kterou byla žaloba zamítnuta, činí po kapitalizaci částku 4 313,41 Kč (1 125 Kč + 1 564 Kč + 1 624,41 Kč), tj. neúspěch 39 %. Čistý úspěch žalobkyně (po odečtení neúspěchu od úspěchu) tak představuje 22 %. Žalobkyni proto ve smyslu vzniklo právo na náhradu jí účelně vynaložených nákladů řízení ve výši 22 %.

16. Tyto celkové náklady řízení ve výši 1 489 Kč jsou přitom představovány jednak zaplaceným soudním poplatkem ve výši 400 Kč a jednak částkou 1 089 Kč za náklady právního zastoupení žalobkyně mající oporu ve vyhl. č. , tvořené částkou 600 Kč jako odměnou dle , kdy za jeden úkon právní služby náleží právní zástupci odměna ve výši 200 Kč (účtovaná za tři úkony, tj. přípravu a převzetí, předžalobní výzvu a sepis žaloby) a dále tvořené částkou 300 Kč jako režijní paušál 3 x 100 Kč. To vše pak včetně 21% DPH (počítáno ze základu 900 Kč) ve výši 189 Kč. Žalovaný proto byl zavázán zaplatit žalobkyni na náhradě nákladů řízení 22 % z částky 1 489 Kč, tj. částku 327,58 Kč, a to rovněž do tří dnů od právní moci rozsudku v souladu s ust. věta před středníkem , když ani zde soud důvody pro stanovení lhůty delší či pro povolení splátek neshledal, přičemž určené platební místo – k rukám právního zástupce žalobkyně – vychází z ust.

17. Za úkon právní služby ze dne 24. 2. 2021 soud žalobkyni nepřiznal náhradu nákladů řízení, neboť s odkazem na ust. , soud přizná náhradu nákladů potřebných k účelnému uplatňování nebo bránění práva, což v tomto případě neshledal.

Poučení:

Odvolání není přípustné proti rozsudku, jímž bylo rozhodnuto o peněžitém plnění nepřevyšujícím 10 000 Kč, k příslušenství pohledávky se přitom nepřihlíží (ustanovení ).

Nesplní-li žalovaný povinnosti uložené mu tímto rozsudkem v uvedených lhůtách, může se žalobkyně domáhat po jeho právní moci výkonu rozhodnutí u soudu.