Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

1 Skno 3/2005

NEJVYŠŠÍ SOUD

ČESKÉ REPUBLIKY 1 Skno 3/2005

U S N E S E N Í

Stížnost se zamítá.

O d ů v o d n ě n í :

Usnesením Vrchního soudu v Praze ze dne 11. března 2005, sp. zn. , bylo podle tr. ř. s přihlédnutím k rozhodnuto, že se vyhotovení a opisy výroku rozhodnutí kárného senátu Vrchního soudu v Praze ze dne

12. listopadu 2004 čj. -152 opravují tak, že se doplňují o výrok B/, že podle se kárně obviněná soudkyně JUDr. P. H. zprošťuje návrhů předsedy Krajského soudu v Hradci Králové z 22. 10. 2003 a z 1. 4. 2003 v rozsahu, kterým jí bylo kladeno za vinu, že způsobila neodůvodněné průtahy ve věcech, vedených Krajským soudem v Hradci Králové pod sp. zn. , , a . Toto usnesení odůvodnil předseda kárného senátu Vrchního soud v Praze tak, že rozhodnutím kárného senátu Vrchního soudu v Praze ze dne 12. listopadu 2004, čj. , byla kárně obviněná soudkyně JUDr. P. H. jednak podle , uznána vinnou kárným proviněním podle ve znění pozdějších předpisů (ad A/I. 1 – 2c), II), za které jí bylo podle uloženo kárné opatření-odvolání z funkce soudce a jednak byla ve shora popsaném rozsahu podle návrhů předsedy Krajského soudu v Hradci Králové zproštěna (ad B/). V souvislosti s nařízením opravy kárným senátem Nejvyššího soudu České republiky ze dne 2. března 2005 byla následně zjištěna zřejmá nesprávnost, ke které došlo ve vyhotovení rozhodnutí a jeho opisech, jestliže oproti obsahu výroku rozhodnutí, jak byl vyhlášen, neobsahují zprošťující část řazenou v něm pod bodem B/. Z výše uvedených důvodů proto byla tímto usnesením zjištěná nesprávnost napravena tak, aby vyhotovení a opisy rozhodnutí ze dne 12. listopadu 2004 byly v naprosté shodě s obsahem jeho vyhlášení.

Proti tomuto usnesení podala kárně obviněná soudkyně prostřednictvím obhájce  stížnost, ve které uvádí, že předseda kárného senátu Vrchního soudu svým usnesením opravuje výrok v rozhodnutí kárného senátu Vrchního soudu Praze ze dne

12. 11. 2004, čj. -152, který však ona nemá, neboť obdržela rozhodnutí čj. 1 Ds 8/04 ze dne 12. 11. 2004. Z uvedeného tak není zřejmé, zda-li se oprava týká rozhodnutí, které jí bylo doručeno. Stěžovatelka ve stížnosti dále zmiňuje, že do současné doby probíhá kárné řízení u Vrchního soudu v Praze, neboť při vyhlášení rozsudku bylo dne 12. 11. 2004 podáno odvolání, které však nebylo do současné doby odůvodněno. V této souvislosti byla dne 28. 1. 2005 podána žádost  Vrchnímu soudu v Praze o navrácení lhůty ve smyslu § 61 tr. ř., o které však kárný senát Vrchního soudu v Praze dosud nerozhodl. Proto má stěžovatelka za to, že v dané věci se stále koná řízení u soudu prvního stupně podle § 251 tr. ř. Z toho stěžovatelka dovozuje, že rozhodnutí Vrchního soudu v Praze ze dne 12. 11. 2004 pod čj. bylo vydáno v rozporu s ustanovením § 131 odst. 1, věta druhá, tr. ř., neboť do současné doby nebyl dán důvod pro postoupení shora uvedené věci odvolacímu kárnému senátu Nejvyššího soudu ČR. Řízení u odvolacího orgánu kárného senátu Nejvyššího soudu v Brně musí být konáno po splnění náležitostí vyplývajících z ustanovení § 249 odst. 1 tr. ř. Stěžovatelka dále namítá, že nebyla vyrozuměna o tom, že se koná řízení před kárným senátem Nejvyššího soudu ČR ve věci rozhodnutí ze dne 12. 11. 2004, sp. zn. a nebylo ji ani oznámeno složení odvolacího kárného senátu Nejvyššího soudu ČR pro případné uplatnění námitek. Stěžovatelka má za to, že uvedeným postupem byly porušeny základní zásady spravedlivého procesu, zejména zásada oficiality podle § 2 odst. 4 tr. ř., zásada senátního rozhodování podle § 2 odst. 9 tr. ř a zásada zajištění práva na obhajobu podle § 2 odst. 13 tr. ř. Navrhla proto, aby kárný senát Nejvyššího soudu ČR v souladu s ustanovení § 149 odst. 1 písm. b) tr. ř. napadené usnesení zrušil a uložil kárnému senátu Vrchního soudu v Praze, aby o věci znovu jednal a rozhodl.

Protože , o řízení ve věcech soudců a státních zástupců, neupravuje postup při opravě vyhotovení a opisu rozhodnutí, kárný soud prvního stupně při opravě vyhotovení svého rozhodnutí z 12. 11. 2004, včetně jeho opisů, správně podle  § 25 tohoto zákona přiměřeně použil ustanovení trestního řádu, jmenovitě § 131 a násl. Tzn. o opravě rozhodl formou usnesení s tím, že je proti němu přípustná stížnost, o níž přísluší rozhodnout nadřízenému orgánu opět přiměřeně podle § 141 a násl. tr. ř.

Podle § 148 odst. 1 písm. c) tr. ř. nadřízený orgán zamítne stížnost, není-li důvodná.

Stížností napadené usnesení Vrchního soudu, doručené kárně obviněné soudkyni dne 4. 4. 2005 a jejímu obhájci dne 16. 3. 2005, bylo vydáno v souvislosti s nařízením opravy kárným senátem Nejvyššího soudu a bylo jím uvedeno do souladu podle ustanovení § 131 odst. 1 tr. ř. vyhotovené rozhodnutí  Vrchního soudu v Praze ze dne 12. listopadu 2004, čj. -152, ve kterém chyběla zprošťující část výroku pod bodem B/, s rozhodnutím jak  bylo vyhlášeno. V poučení o opravném prostředku tohoto rozhodnutí je uvedeno, že ode dne doručení opisu usnesení o opravě a v případě podání stížnosti, ode dne doručení rozhodnutí o stížnosti, běží kárně obviněné soudkyni nová lhůta k odvolání v trvání patnácti dnů a případné odvolání musí ve lhůtě osmi dnů ode dne doručení tohoto rozhodnutí odůvodnit. Za této situace již není proto nutné rozhodovat o navrácení lhůty podle § 61 odst. 1 tr. ř., když navíc o takové žádosti by stejně nebylo nutno rozhodovat, protože lhůta k podání odvolání byla zachována tím, že obhájce kárně obviněné soudkyně ihned po vyhlášení rozhodnutí Vrchního soudu v Praze dne 12. 11. 2004 v ústním jednání podal odvolání do protokolu. Za této situace není také zřejmé z jakých důvodů byla podána stížnost proti usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 11. března 2005, sp. zn. ,  jímž bylo rozhodnuto v zájmu a ve prospěch kárně obviněné soudkyně doplněním rozhodnutí ze dne 22. 11. 2004 o část zprošťující, která v původním vyhotovení chyběla. Tím  rozhodně nebyly a nemohly být porušeny základní zásady spravedlivého procesu, jak uvádí stěžovatelka. Důsledkem provedené opravy a dodatečného poučení kárně obviněné se naopak její procesní postavení vzhledem k novému běhu lhůty k podání odvolání (správně odůvodnění odvolání) zlepšila.

Z uvedených důvodů proto nezbylo než stížnost proti usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 11. března 2005, sp. zn. , jako nedůvodnou zamítnout.

Pro úplnost se uvádí, že uvedenou zřejmou  nesprávnost vyhotovení rozhodnutí a jeho opisů zjistil kárný senát Nejvyššího soudu poté, co mu byla kárná věc JUDr. P. H. předložena k rozhodnutí s jejím odvoláním proti rozhodnutí kárného senátu Vrchního soudu v Praze ze dne 12. 11. 2004, čj. -152. Po uvedeném zjištění vrátil Nejvyšší soud bez rozhodnutí věc Vrchnímu soudu s tím, aby postupoval přiměřeně podle § 131 a § 133 tr. ř., a poté, vzhledem k tomu, že z obsahu spisu není zřejmé, jak byla kárně obviněná poučena o náležitostech odvolání a případných důsledcích neodůvodnění odvolání, postupoval též přiměřeně podle ustanovení § 249 odst. 1 a § 251 odst. 1 tr. ř. V důsledku toho se věc kárně obviněné JUDr. P. H. procesně nachází ve stadiu po řádně zahlášeném odvolání do protokolu při ústním jednání dne 12. 11. 2004, které dosud nebylo odůvodněno. Z poučení napadeného usnesení vyplývá, že kárně obviněné byla k odůvodnění odvolání poskytnuta lhůta osmi dnů od doručení rozhodnutí (vzhledem k podané stížnosti od doručení rozhodnutí o stížnosti). Protože však poskytnuté poučení je dosud neúplné kárně obviněná se podle § 251 odst. 1, věty první, tr. ř.  upozorňuje, že nebude-li odvolání ve zmíněné osmidenní lhůtě odůvodněno tak, aby bylo patrno, v kterých výrocích je rozhodnutí kárného senátu Vrchního soudu v Praze ze dne 12. 11. 2004, čj. -152, napadáno a jaké vady jsou rozhodnutí nebo řízení, které rozhodnutí předcházelo, vytýkány (§ 249 odst. odst. 1, věta první, tr. ř.), bude odvolání podle § 253 odst. 3 tr. ř. odmítnuto.

Poučení: Proti tomuto usnesení není stížnost přípustná.

V Brně 27. dubna 2005

JUDr. Juraj  M a l i k

předseda kárného senátu