Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

20 Cdo 849/2004

U S N E S E N Í

O d ů v o d n ě n í :

Odvolací soud shora označeným rozhodnutím změnil usnesení z 30. 5. 2000, č. j. -12, jímž soud prvního stupně nařídil výkon rozhodnutí (svého platebního rozkazu z 23. 5. 1996, č.j. -18), a to tak, že návrh na nařízení exekuce – s odůvodněním, že vykonávané rozhodnutí je „pro neurčitost v označení povinné osoby nevykonatelné“ – zamítl. K tomuto závěru dospěl po zjištění, že v záhlaví podkladového rozhodnutí byl jako žalovaný označen „M., knihařský provoz, H.“, ačkoli oprávněná žalobu, v níž vskutku žalovaného původně označila takto (přesněji řečeno „M., knihařský provoz, H. u B.“), ji pozdějším podáním (viz č.l. 6 připojeného spisu sp. zn. ) opravila tak, že žalovaného identifikovala „údaji: J. M. (fyz. osoba), firma M., knihařský provoz, H. u B., IČO odpůrce: …“. Protože tedy označení žalovaného v platebním rozkaze neodpovídá jeho označení v žalobě v opraveném znění, z něhož vyplývá, že směřovala proti fyzické osobě, závěr soudu prvního stupně o vykonatelnosti exekučního titulu podle odvolacího soudu neobstojí.

V dovolání oprávněná namítá, že rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení věci. Naplnění dovolacího důvodu podle ve znění účinném do 31. 12. 2000 (viz bod 15., 17. in fine hlavy I. části dvanácté ) spatřuje v závěru odvolacího soudu o nevykonatelnosti podkladového platebního rozkazu pro neurčitost označení povinného. V nalézacím řízení podáním z 23. 9. 1994, jímž opravila žalobu, oprávněná žalovaného označila jako „J. M. (fyz. osoba), firma M., knihařský provoz, H. u. B., IČO odpůrce: …“ a v návrhu na výkon rozhodnutí jej identifikovala jako J. M. – M., N. 1323, B., IČO …, r.č. ... Povinný také nikdy v průběhu nalézacího řízení nenamítal, že je nesprávně označen, a „ostatně ani nemohl, neboť se tímto způsobem označoval na razítku,“ což vyplývá kromě jiného i z doručenky potvrzující převzetí platebního rozkazu.

Dovolání (přípustné podle ) je důvodné.

Jelikož vady podle ustanovení (tzv. zmatečnosti), ani jiné vady řízení ( ), k nimž je dovolací soud – je-li dovolání přípustné – povinen přihlédnout z úřední povinnosti ( věta druhá ), v dovolání namítány nejsou a nevyplývají ani z obsahu spisu, a protože jinak je dovolací soud vázán uplatněným dovolacím důvodem včetně jeho obsahového vymezení ( věta první ), je předmětem dovolacího přezkumu právní závěr odvolacího soudu o nedostatku materiální vykonatelnosti podkladového rozhodnutí, odůvodněný závěrem, že označení povinné osoby v platebním rozkaze je neurčité.

Právní posouzení věci je nesprávné, jestliže odvolací soud věc posoudil podle právní normy (nejen hmotného práva, ale i práva procesního, o kterýžto případ jde v souzené věci), jež na zjištěný skutkový stav nedopadá, nebo právní normu – sice správně určenou – nesprávně vyložil, případně ji na daný skutkový stav nesprávně aplikoval (z podřazení skutkového stavu hypotéze normy vyvodil nesprávné závěry o právech a povinnostech účastníků).

Označení žalovaného v nalézacím řízení žalobkyně opravila a doplnila tak, že z něj bylo nepochybné, že žalovaným subjektem je fyzická osoba – J. M. – jejíž obchodní jméno obsahovalo dodatek M., knihařský provoz, H. u B. (§ 9 odst. 1 obchodního zákoníku ve znění účinném k 29. 9. 1994, kdy bylo nalézacímu soudu doručeno podání, jímž žalobkyně opravila a doplnila označení žalovaného). Z fotokopie platebního rozkazu z 23. 5. 1996 (č.l. 25 připojeného spisu sp. zn. ) vyplývá, že nalézací soud opravu a doplnění žaloby nerespektoval a ve svém rozhodnutí žalovaného označil v rozporu s údaji uvedenými v podání z 23. 9. 1994 (č.l. 6 připojeného spisu), a tedy i s tím, jak se účastníci v občanském soudním řízení správně označují ( věta druhá a třetí ). Tato skutečnost však není na újmu vykonatelnosti rozhodnutí, je-li možno z něj bez pochybností dovodit – a to v daném případě /viz níže/ skutečně je – komu bylo přiznáno právo nebo uložena povinnost (srov. také usnesení Nejvyššího soudu z 29. 8. 2001, sp. zn. , publikované ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek č. 4, ročník 2002, pod poř. č. 25 a usnesení téhož soudu z 25. 2. 1999, sp. zn. , uveřejněné v časopise Soudní judikatura č. 6, ročník 1999, pod poř. č. 62).

V souzené věci jsou tyto pochybnosti eliminovány zejména skutečností, že povinnému (v nalézacím řízení žalovanému) byl platební rozkaz doručen zásilkou, na jejíž doručence byl jako adresát označen „J. M.“, tedy fyzická osoba (byť její obchodní jméno bylo doplněno o dodatek odlišující osobu podnikatele a druh podnikání, v daném případě tedy „M., knihařský provoz, H.“). Převzetí platební rozkazu bylo potvrzeno podpisem a razítkem obsahujícím kromě příjmení povinného a výše uvedeného dodatku jeho obchodního jména také tzv. IČO a DIČ, shodná s údaji uvedenými v podání, jímž byla žaloba opravena a doplněna. Doručenka (s modrým pruhem, tedy osvědčující doručení do vlastních rukou, navíc s poznámkou „náhradní doručení vyloučeno“) jakožto veřejná dokazuje kromě jiného, že ji podepsala a zásilku převzala osoba na doručence uvedená jako adresát. Povinný (na němž leží přenesené důkazní břemeno stran průkazu případného opaku) ostatně ani nic jiného netvrdí; za takové tvrzení opaku nelze považovat jeho „žádost“ o přezkoumání toho, zda mu byl platební rozkaz doručen, uvedenou v odvolání (navíc s absencí důkazů, jimiž by musel být opak údajů uvedených v doručence doložen).

Z odůvodnění napadeného usnesení vyplývá, že odvolací soud, jenž nedostatek vykonatelnosti podkladového platebního rozkazu spatřuje v neurčitosti označení povinného, výše uvedený právní závěr, zaujatý standardní judikaturou, pominul; názor, že návrh na nařízení exekuce je nutno zamítnout, je tedy nesprávný a dovolací důvod podle byl tudíž uplatněn právem.

Vzhledem k uvedenému Nejvyšší soud napadené rozhodnutí bez jednání ( ) podle věty za středníkem zrušil a věc podle první věty druhého odstavce téhož ustanovení vrátil odvolacímu soudu k dalšímu řízení.

Právní názor dovolacího soudu je pro odvolací soud závazný ( věta druhá ).

V novém rozhodnutí odvolací soud rozhodne nejen o nákladech dalšího řízení, ale znovu i o nákladech řízení původního, tedy i dovolacího ( věta třetí ).

Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.

V Brně dne 27. dubna 2005

JUDr. Vladimír M i k u š e k , v.r. předseda senátu