Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

I.ÚS 1485/13

Ústavní soud rozhodl v senátě složeném z předsedkyně Kateřiny Šimáčkové a soudců Ludvíka Davida a Ivany Janů o ústavní stížnosti Zdeňka Pompa, zastoupeného JUDr. Vlastimilem Vezdenkem, advokátem, sídlem v Opavě, Hauerova 3, proti usnesení Nejvyššího soudu ze dne 26. 2. 2013 č. j. 32 Cdo 42/2013-114, rozsudku Vrchního soudu v Olomouci ze dne 6. 9. 2012 č. j. 4 Cmo 139/2012-84, ve znění opravného usnesení téhož soudu ze dne 1. 11. 2012 č. j. 4 Cmo 139/2012-99, a rozsudku Krajského soudu v Ostravě ze dne 1. 12. 2011 č. j. 26 Cm 11/2011-47, za účasti Nejvyššího soudu, Vrchního soudu v Olomouci a Krajského soudu v Ostravě, jako účastníků řízení, takto:

Ústavní stížnost se odmítá.

Odůvodnění:

I.

Ústavní stížností doručenou dne 9. 5. 2013 se Zdeněk Pomp (dále jen "žalovaný" případně "stěžovatel") domáhal, aby Ústavní soud nálezem zrušil v záhlaví uvedená rozhodnutí obecných soudů vydaná v řízení o zaplacení částky 301 788 Kč s příslušenstvím z titulu neoprávněného odběru elektrické energie.

II.

Z ústavní stížnosti a napadených rozhodnutí vyplývají následující skutečnosti.

Dne 1. 12. 2011 Krajský soud v Ostravě (dále jen "nalézací soud") žalovanému uložil povinnost zaplatit ČEZ Distribuce, a. s., se sídlem v Děčíně (dále jen "žalobkyně") ve stanovené lhůtě částku 301 788 Kč s příslušenstvím (výrok I) a rozhodl o nákladech řízení (výrok II).

Dne 6. 9. 2012 Vrchní soud v Olomouci (dále jen "odvolací soud") k, odvolání žalovaného rozsudek nalézacího soudu ze dne 1. 12. 2011 potvrdil (výrok I) a rozhodl o nákladech odvolacího řízení (výrok II). Opravným usnesením ze dne 1. 11. 2012 odvolací soud opravil v rozsudku ze dne 6. 9. 2012 v záhlaví nesprávně uvedené IČ žalobce (výrok I) a zamítl návrh na opravu číselného označení výroku o nákladech řízení (výrok II).

Dne 26. 2. 2013 Nejvyšší soud (dále jen "dovolací soud") dovolání žalovaného proti rozsudku odvolacího soudu ze dne 6. 9. 2012, ve znění opravného usnesení ze dne 1. 11. 2012, odmítl (výrok I) a rozhodl o nákladech dovolacího řízení (výrok II).

III.

V ústavní stížnosti stěžovatel tvrdil, že napadenými rozhodnutími obecných soudů byla porušena jeho základní práva dle , a d (dále jen " "), s tím, že bližší odůvodnění ústavní stížnosti provede prostřednictvím svého právního zástupce ve lhůtě 14 dnů. K dnešnímu dni tak ovšem neučinil.

IV.

Ústavní soud posoudil splnění podmínek řízení a dospěl k závěru, že ústavní stížnost byla podána včas oprávněným stěžovatelem, který byl účastníkem řízení, ve kterém byla vydána rozhodnutí napadená ústavní stížností a Ústavní soud je k jejímu projednání příslušný. Stěžovatel je právně zastoupen v souladu s požadavky § až 31 , o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen " ") a vyčerpal zákonné prostředky k ochraně svého práva.

IV.

Ústavní stížnost je zjevně neopodstatněná.

Skutková zjištění jsou v odůvodnění napadených rozhodnutí podrobně popsána a o ně se opírající právní závěry nalézacího soudu, odvolacího soudu i soudu dovolacího rovněž. Na věc (určení vzniklé škody) byla aplikována , a to způsobem, který stěžovatel konkrétní argumentací nezpochybnil. Odůvodnění napadených rozhodnutí jsou z hlediska zachování kautel ústavnosti zcela akceptovatelná; nenesou znaky protiústavní nepředvídatelnosti v soudním rozhodování, svévole, extrémního interpretačního vykročení, iracionality či jiného porušení zásad spravedlnosti. Maje stěžovatelem naříkaná rozhodnutí včetně řízení jejich vydání předcházejících za ústavně souladná, může Ústavní soud na jejich dostatečná a ústavně akceptovatelná odůvodnění plně odkázat.

Z výše vyložených důvodů proto Ústavní soud ústavní stížnost odmítl podle ustanovení .

Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu odvolání není přípustné.

V Brně dne 21. ledna 2014

Kateřina Šimáčková, v.r.

předsedkyně senátu