Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

32 Odo 308/2005

ČESKÁ REPUBLIKA

ROZSUDEK

JMÉNEM REPUBLIKY

Rozsudek Vrchního soudu v Praze ze dne 6. září 2004, č.j. -150 a rozsudek Městského soudu v Praze ze dne 30. ledna 2004, č.j. -124, se zrušují a věc se vrací Městskému soudu v Praze k dalšímu řízení.

O d ů v o d n ě n í :

Městský soud v Praze rozsudkem ze dne 30. ledna 2004, č.j. -124, poté, co jeho předchozí rozsudek ze dne 24. října 2002, č.j. -57, ukládající žalované povinnost zaplatit žalobkyni částku 70 760 Kč s příslušenstvím a ve zbývajícím rozsahu žalobu zamítající, byl zrušen v rozsahu zamítavého výroku rozsudkem Vrchního soudu v Praze ze dne 23. dubna 2003, č.j. -77, a věc v tomto rozsahu vrácena soudu prvního stupně k dalšímu řízení se závazným právním názorem, uložil žalované povinnost zaplatit žalobkyni 468 480 Kč s 16 % úrokem z prodlení od 1. 6. 1999 do zaplacení, a zároveň rozhodl o náhradě nákladů řízení. S odkazem na závazný právní názor odvolacího soudu, který dovodil, že kupní smlouva č. AGP/96/98 uzavřená mezi účastníky dne 14. 10. 1998 včetně dodatku ze dne 1. 3. 1999 je vlastně uznáním závazku podle § 323 obch. zák., soud konstatoval, že důkazní břemeno o neexistenci dluhu žalované vůči žalobkyni v rozsahu kupní ceny ve výši 468 480 Kč přešlo na žalovanou. Soud vycházeje z technické dokumentace výrobce buněk dospěl k závěru, že sestava 6- mobilních buněk je objekt montovaný, přemístitelný a rozebratelný, nejedná se o stavbu spojenou se zemí pevným základem, tudíž není nemovitostí, jak argumentovala žalovaná, proto je kupní smlouva v části, v níž předmětem je prodej šesti mobilních buněk označených inventárním číslem 410, platná a žalobkyni náleží zaplacení kupní ceny buněk ve výši 233 020 Kč. Při hodnocení oprávněnosti nároku na zaplacení kupní ceny ve výši 235 460 Kč za věci označené v kupní smlouvě inventárními čísly 411-413 a představující elektropřípojku, kabelové rozvody a vodovodní přípojku, vyšel soud ze zjištění, že je zbudovala žalobkyně svým nákladem a stala se jejich vlastníkem, a i když tato vedení jsou částečně umístěna pod pozemkem parc. č. 1102/2 v kat. území L., jehož vlastníkem se stala žalovaná, nebylo žalovanou prokázáno, že uvedená vedení jsou součástí daného pozemku. Rozvody a přípojky vedou i přes jiné pozemky, přičemž žalovaná ani nevyvrátila pochybnost, že v kupní smlouvě o prodeji pozemku parc. č. 1101/2 bylo chybně uvedeno, že je kupováno se všemi sítěmi. Soud uzavřel, že i část kupní ceny ve výši 235 460 Kč žalobkyni rovněž náleží.

Vrchní soud v Praze rozsudkem ze dne 6. září 2004, č.j. -150, rozsudek soudu prvního stupně ve výroku I. ve věci samé o povinnosti žalované zaplatit žalobkyni 468 480 Kč s 16 % úrokem z prodlení od 1. 6. 1999 do zaplacení a ohledně povinnosti žalované zaplatit náklady řízení uvedené ve výroku II. potvrdil; zároveň rozhodl o náhradě nákladů řízení před soudy obou stupňů. Odvolací soud se ztotožnil se skutkovými závěry soudu prvního stupně, že mobilní buňky nejsou pevně spojeny se zemí, vycházeje stejně jako soud prvního stupně z technické dokumentace, ale navíc i z fotodokumentace a výpovědi účastníka J. K., a poté dospěl ke stejnému právnímu závěru jako soud prvního stupně, že žalobkyni náleží zaplacení kupní ceny těchto buněk ve výši 233 020 Kč. Shodně se soudem prvního stupně rovněž uzavřel, že i část kupní ceny ve výši 235 460 Kč za věci označené v kupní smlouvě inventárními čísly 411-413 a představující elektropřípojku, kabelové rozvody a vodovodní přípojku žalobkyni náleží, neboť rozvody a přípojky zbudovala žalobkyně na své náklady, a žalovaná neprokázala, že by uvedené rozvody a přípojky náležely obci L. jako součást pozemku parc. č. 1101/2, který žalovaná od obce L. koupila.

Proti rozsudku odvolacího soudu podala žalovaná dovolání, neboť se domnívá, že řízení je postiženo vadou, která mohla mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci, namítá nesprávné a neúplné zjištění skutkového stavu věci a zároveň je přesvědčena, že rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení věci. Nesouhlasí se skutkovým závěrem, že z technické dokumentace, z fotodokumentace a výpovědi účastníka J. K. vyplývá, že mobilní buňky nebyly spojeny se zemí pevným základem. Odvolací soud pominul, že z technické dokumentace nevyplývá jednoznačně, že mobilní buňky jsou objekt, který není pevně spojen se zemí, ale technická dokumentace připouští rovněž další variantu, podle níž lze buňky podezdít; soud přitom nezaměřil dokazování na to, jak skutečně byly mobilní buňky vybudovány, zda byly či nebyly pevně spojeny se zemí. Namítá, že z účastnické výpovědi J. K. naopak vyplývá, že buňky byly spojeny pevně se zemí a má za to, že tato skutečnost je zároveň zřejmá i z přiložené fotodokumentace. Připomíná, že ač soudu dávala v úvahu možnost provedení ohledání skutečného stavu věci zmíněných buněk, nebyl její návrh soudem akceptován. Jestliže poté soud dovodil, že předmětné buňky jsou věcí movitou a že kupní smlouva na prodej movitých věcí je v tomto rozsahu platná, je jeho právní závěr nesprávný, neboť je založen na jednostranném a vadném hodnocení provedených důkazů a na neúplně zjištěném stavu věci. Dále namítá, že v otázce hodnocení nároku na zaplacení kupní ceny za rozvody a přípojky odvolací soud nerespektoval § 120 odst. 1 obč. zák., podle něhož je součástí věci vše, co k ní podle její povahy náleží a nemůže být odděleno, aniž by se tím věc znehodnotila. Odvolací soud neuvážil, že obec L. jako prodávající převedla na žalovanou pozemek parc. č. 1101/2 se vším příslušenstvím a součástmi a to mimo jiné i s vodovodním potrubím a čerpacím zařízením a elektrickými kabely. Zdůraznila, že oddělení podzemního vedení od pozemku by mělo nutně za následek znehodnocení pozemku jako věci hlavní ve smyslu hodnotovém i funkčním, byl-li na pozemku důl, který z těžbě surovin nezbytně vyžaduje připojení na vodovod a zdroj elektrické energie prostřednictvím vedení situovaných pod povrchem daného pozemku. Má tedy za to, že kupní smlouva je ohledně převodu podzemního vedení s přihlédnutím k § 120 odst. 1 obč. zák. absolutně neplatná. Žalovaná navrhla, aby dovolací soud zrušil rozsudek odvolacího soudu i soudu prvního stupně a věc vrátil soudu prvního k dalšímu řízení.

Dovolání je v dané věci přípustné ( , , ve znění pozdějších předpisů – dále jen ), neboť bylo podáno proti pravomocnému rozsudku odvolacího soudu, jímž byl potvrzen rozsudek soudu prvního stupně, kterým tento soud rozhodl ve věci samé jinak, než v dřívějším rozsudku, protože byl vázán právním názorem odvolacího soudu, který dřívější rozhodnutí zrušil - Dovolání, které splňuje formální i obsahové znaky předepsané ustanovením , bylo podáno včas, osobou oprávněnou (žalovanou), řádně zastoupenou advokátem ( , ) a vychází z dovolacích důvodů uvedených v a b)

Podle lze rozhodnutí odvolacího soudu přezkoumat jen z důvodů uplatněných v dovolání. Je-li dovolání přípustné, dovolací soud přihlédne též k vadám uvedeným v , a b) a , jakož i k jiným vadám řízení, které mohly mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci, i když nebyly v dovolání uplatněny. Vady řízení uvedené v , a b) a se z obsahu spisu nepodávají a dovolatelka ani tyto vady nenamítá.

Nejvyšší soud ČR se tedy dále zabýval námitkou dovolatelky poukazující, že řízení před odvolacím soudem je postiženo jinou vadou, která mohla mít za následek nesprávné rozhodnutí věci [ ], jež dovolatelka spatřovala v nesprávném a neúplném zjištění skutkového stavu věci.

Jiné vady řízení jsou způsobilým dovolacím důvodem a jsou právně relevantní při přezkumu v dovolacím řízení jen tehdy, jestliže mohly mít za následek nesprávné rozhodnutí věci. Při zjišťování existence takových vad jde o posouzení příčinné souvislosti mezi vadou řízení a nesprávností rozhodnutí, které může vyústit v závěr o nesprávnosti rozhodnutí následkem vady řízení jen tehdy, nelze-li dovodit, že by obsah výroku rozhodnutí byl stejný i za situace, kdyby k této vadě řízení vůbec nedošlo.

Vadou řízení ve smyslu je v první řadě neúplnost nebo nesprávnost zjištění skutkového stavu nikoli z pohledu výsledku hodnocení provedených důkazů, jímž může být skutkové zjištění, které nemá oporu v provedeném dokazování, nýbrž z pohledu postupu soudu v důkazním procesu. Uvedenou vadu dovolací soud posuzuje z úřední povinnosti ( ) a právě touto vadou je řízení poznamenáno.

V předmětném sporu soudy oba soudy dospěly k závěru, že mobilní buňky, jejichž prodej byl předmětem kupní smlouvy o prodeji movitých věcí, nebyly spojeny se zemí pevným základem a toto zjištění odůvodnily s odkazem na technickou dokumentaci mobilních buněk; odvolací soud mimo to s odkazem na fotodokumentaci a výslech účastníka J. K. Oběma soudům je třeba v tomto směru vytknout, že vycházely z neúplně zjištěného skutkového stavu věci, jestliže pominuly v technické dokumentaci mimo varianty, kdy mobilní buňky nemusí být pevně spojeny se zemí, druhou možnost, podle níž mobilní buňky mohou být podsklepené nebo je lze podezdít, a to tak, že dolní vodící rámy se spojí v celek pomocí kování, osadí se kotevní železa, zalijí se cementovou směsí a přišroubují k rámům (viz přílohová obálka spisu - Technický popis, kapitola: Stručný montážní popis). Dovolací soud proto považuje za odůvodněnou námitku dovolatelky, že řízení je v dané věci postiženo vadou, jestliže soud prvního stupně nezaměřil dokazování na to, jak skutečně byly předmětné mobilní buňky vybudovány, zda byly či nebyly pevně spojeny se zemí, a odvolací soud v tomto směru nezjednal nápravu a navíc podpořil skutkový závěr soudu prvního stupně v odůvodnění svého rozhodnutí odkazem na fotodokumentaci a účastnickou výpověď J. K., přičemž z obou těchto důkazů rovněž jednoznačně nevyplývá, že mobilní buňky nebyly pevně spojeny se zemí. Je nepochybné, že uvedená vada řízení spočívající v neúplnosti zjištěného skutkového stavu mohla mít za následek nesprávné rozhodnutí, jestliže při skutkovém závěru, že buňky nebyly spojeny pevně se zemí, dospěly oba soudy shodně k právnímu závěru, že se jedná o věc movitou a že kupní smlouva o převodu movitých věcí je platná, zatímco při eventuálním závěru, že buňky jsou pevně spojeny se zemí, by se jednalo o věc nemovitou a uzavřená kupní smlouva by pak postrádala náležitosti platné kupní smlouvy o převodu nemovitosti, tudíž by byla v této části neplatná. Lze uzavřít, že pokud odvolací soud své rozhodnutí založil na závěru, že v dané věci se jedná o převod movitých věcí, pak dosud učiněná zjištění mu neumožňovala takový závěr přijmout.

Poté se dovolací soud zabýval námitkou dovolatelky o nesprávném právním posouzení oprávněnosti nároku na zaplacení části kupní ceny ve výši 235 460 Kč za věci označené v kupní smlouvě inventárními čísly 411-413 a představující elektropřípojku, kabelové rozvody a vodovodní přípojku.

Odvolací soud shodně se soudem prvního stupně učinil právní závěr, že část kupní ceny ve výši 235 460 Kč za věci označené v kupní smlouvě inventárními čísly 411-413 a představující elektropřípojku, kabelové rozvody a vodovodní přípojku žalobkyni náleží, neboť rozvody a přípojky zbudovala žalobkyně na své náklady, a žalovaná neprokázala, že by uvedené rozvody a přípojky náležely obci L. jako součást pozemku na parcele č. 1101/2, který žalovaná od obce L. koupila. Je nutno konstatovat, že skutečnost, kdo je vlastníkem vodovodní přípojky, elektropřípojky a kabelových rozvodů v konkrétních případech určuje právní předpis, proto bylo třeba jejich vlastnictví posuzovat nejen podle zjištění, kdo je vybudoval, ale i podle tehdy platné , o veřejných vodovodech a veřejných kanalizacích a tehdy platného , o podmínkách podnikání a o výkonu státní správy v energetických odvětvích a o Státní energetické inspekci. Jestliže soud prvního stupně z pohledu těchto právních předpisů danou věc vůbec neposuzoval a neučinil v tomto směru žádné skutkové ani právní závěry, je jeho rozhodnutí nepřezkoumatelné, a odvolací soud pochybil, pokud rozsudek soudu prvního stupně podle jako nepřezkoumatelný nezrušil, když z uvedeného ustanovení vyplývá, že podmínky pro potvrzení ani pro změnu rozhodnutí soudu prvního stupně nejsou dány mimo jiné tehdy, jestliže rozsudek soudu prvního stupně není přezkoumatelný pro nesrozumitelnost nebo nedostatek důvodů. V případech, kdy je rozhodnutí soudu prvního stupně nepřezkoumatelné, protože soud nerespektoval zásady uvedené v ustanovení a , musí odvolací soud takové rozhodnutí zrušit; jestliže tak neučiní a přijme rozhodnutí ve věci samé, zatíží řízení vadou, která mohla mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 31. 8. 2000, sp. zn. , uveřejněný v časopise Soudní judikatura, ročník 2001, pod poř. číslem 14).

Dovolací důvod podle , jímž bylo dovolatelkou namítáno, že řízení je postiženo jinou vadou, která mohla mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci, byl tedy uplatněn důvodně.

Dovolacím důvodem, jímž bylo žalovanou namítáno, že rozsudek odvolacího soudu ve smyslu spočívá na nesprávném právním posouzení, se Nejvyšší soud ČR nemohl zabývat, neboť jak bylo výše uvedeno, dospěl-li dovolací soud k závěru, že rozhodnutí odvolacího soudu je postiženo jinou vadou, která mohla mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci, nelze učinit právní závěr o případném nesprávném právním posouzení.

Protože nebylo možno dospět k závěru, že rozhodnutí odvolacího soudu je správné, Nejvyšší soud podle rozsudek odvolacího soudu zrušil. Vzhledem k tomu, že důvody, pro které byl zrušen rozsudek odvolacího soudu, platí i pro rozsudek soudu prvního stupně, zrušil dovolací soud i tento rozsudek a věc vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení ( ).

V dalším řízení bude soud prvního stupně vázán právním názorem dovolacího soudu ( , věta za středníkem ), přičemž rozhodne také o dosavadních nákladech řízení včetně řízení dovolacího ( , věta druhá ).

Proti tomuto rozsudku není opravný prostředek přípustný.

V Brně 27. dubna 2005

JUDr. Kateřina Hornochová, v. r.

předsedkyně senátu