Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

7 C 224/2021-27

Okresní soud v Nymburce rozhodl samosoudkyní Mgr. Kristinou Steinmetzovou ve věci

žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátkou údaje o zástupci

proti

žalovanému: osobní údaje žalovaného

t.č.ve anonymizována tři slova stát. instituce

o zaplacení částky 10 736,21 Kč s příslušenstvím

takto:

I. Řízení se do částky 33 Kč zastavuje.

II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 8 658,21 Kč spolu s úrokem z prodlení ve výši 10% ročně z této částky od 16.4.2020 do zaplacení do 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku.

III. Žaloba se zamítá v části zaplacení částky 2 045 Kč a úroku z prodlení ve výši 10% ročně z částky 364 Kč od 16.4.2020 do zaplacení.

IV. Žalovaný je povinen nahradit žalobkyni na nákladech tohoto řízení částku 1 351 Kč k rukám advokátky Mgr. jméno příjmení do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

Odůvodnění:

I. Řízení se do částky 33 Kč zastavuje. II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 8 658,21 Kč spolu s úrokem z prodlení ve výši 10% ročně z této částky od 16.4.2020 do zaplacení do 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku. III. Žaloba se zamítá v části zaplacení částky 2 045 Kč a úroku z prodlení ve výši 10% ročně z částky 364 Kč od 16.4.2020 do zaplacení. IV. Žalovaný je povinen nahradit žalobkyni na nákladech tohoto řízení částku 1 351 Kč k rukám advokátky Mgr. [jméno] [příjmení] do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

1. Žalobkyně se v návrhu na vydání elektronického platebního rozkazu doručeném soudu dne 6.5.2021 domáhala po žalovaném zaplacení výše uvedené částky spolu s úroky z prodlení vymezenými ve výroku I. a II. Uvedla, že na základě smlouvy o službě anonymizováno účet byla žalovanému vydána platební karta anonymizováno, jejímž prostřednictvím získává zákazník možnost platby do výše schváleného kreditního rámce prostřednictvím schváleného anonymizováno účtu a odložení plateb až o 45 dní. Žalovaný využil služeb v celkové ceně 10 302,55 Kč, uhradil však toliko 1 644,34 Kč, a spolu s poplatkem 364 Kč za prodloužení splatnosti dluží částku 9 022,21 Kč. Žalobkyně účtuje dále poplatky za prodlení v částce 150 Kč, 250 Kč, 350 Kč, 450 Kč, 550 Kč, 650 Kč + 10% z vyúčtování, celkem 1 714 Kč za prodlení do 5,10,15,20,25 a 30 dní.

2. Soud ve věci nařídil jednání na den 21.10.2021, ke kterému se ani jeden z nich nedostavil, žalobkyně po předchozí omluvě. Soud jednal v jejich nepřítomnosti, vycházel přitom z obsahu spisu a provedených důkazů dle

3. Žalovaný se k žalobě nijak nevyjádřil.

4. Žalobkyně v podání z 30.8.2021 omezila část žaloby o část poplatku z prodlení v částce 33 Kč, učinila tak před zahájením jednání ve věci samé, soud proto řízení v této části zastavil dle ,4 (výrok I) při jednání dne 27.8.2021.

5. Soud učinil následující skutková zjištění. Na základě Smlouvy k službě anonymizováno účet, datované 5.2.2020 (dále jen„ smlouva“), se žalobkyně zavázala žalovanému zřídit službu„ anonymizováno účet“, v jejímž rámci mu měl být zpřístupněn finanční limit 2- 30 000 Kč a žalovaný byl oprávněn realizovat platby za zboží nebo služby. Za odložení splatnosti měl být účtován poplatek za podmínky, že zákazník uhradí alespoň 10% z částky všech nesplacených vyúčtování do 15. dne následujícího kalendářního měsíce, dojde automaticky k odložení dosud nesplacených vyúčtování, a to za každých odložených 100 Kč o jeden měsíc poplatek odpovídající roční zápůjční úrokové sazbě ve výši od 54% do 10,86% dle ceníku na stránkách webová adresa.

6. Žalovaný podle vyúčtování za měsíc únor v období 7.2.- 22.2.2020 provedl„ objednávku“ v celkové částce (jednotlivé platby za dané období 1438 274,93+799+223,9+438,17+554+491,2+430+470,2+219,2+90+200,54+164+466+153+287+500+ 1533 512,4 Kč), za což mu byly účtovány poplatky za prodlení 150+100+100+100+100+ 1164 Kč, smluvní pokuta 229,23 Kč a za odložení 364 Kč, celkem 13 782,35 Kč, po odečtu úhrady 2 816,91 Kč částka 10 965,44.

7. K úhradě dlužných plateb byl vyzýván emailovými zprávami z 20.3, 25.3, 30.3, a 14.4. 2020.

8. K prověření úvěruschopnosti žalovaného doložila žalobkyně výpis interní databáze žalovaného, dle které měl prokázat svůj příjem 21 tis. Kč měsíčně, oproti výdajům 8 tis. Kč, a disponovat tak zůstatkem 13 000 Kč, k čemuž další doklady nedoložila, k jednání soudu se bez omluvy nedostavila, proto zmařila svou neúčastí i případnou výzvu dle

9. Po právní stránce soud posoudil věc podle ustanovení , (dále jen o. z.) a o spotřebitelském úvěru (dále jen z.s.ú.) ve znění účinném ke dni uzavření smlouvy 5.2.2020.

10. Podle § 2 odst. 1 z. s. ú., spotřebitelským úvěrem je odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli.

11. Podle ust. § 86 odst. 1 z.s.ú. poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.

12. Podle odst. 2 tohoto ustanovení poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.

13. Podle ust. § 87 odst. 1 tohoto zákona poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.

14. Podle ust. § 580 odst. 1 o.z. je neplatné právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje.

15. Podle § 588 o.z. soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.

16. Podle ust. § 2991 odst. 2 o.z. se bezdůvodně obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.

17. Na základě výše uvedeného dospěl soud k závěru, že žaloba byla žalobkyní podána po právu jen v části. Žalobkyně se v tomto řízení domáhala nároku ze smlouvy označené jako„ služba anonymizováno účet,“ která je ve své podstatě úvěrovým vztahem s odloženou splatností, kterým odkládá oproti zaplacení úroku žalovanému splatnost převážné části platby provedené prostřednictvím poskytnuté karty. Jde jednoznačně o činnost vymezenou v § 2 odst. 1 a § 3 odst. 1 písm.a) z.s.ú, kdy žalobkyně v rámci své podnikatelské činnosti poskytla žalovanému, fyzické nepodnikající osobě jako spotřebiteli peněžité plnění.

18. S ohledem na citované ustanovení o spotřebitelském úvěru se soud zabýval předně posouzením míry zkoumání úvěruschopnosti žalovaného ze strany žalobkyně jako úvěrující. Vycházel tak ve shodě s judikatorními závěry, jak Nejvyššího soudu v rozhodnutí vydaném pod sp. zn. , tak Ústavního soudu pod sp. zn. , které reflektují právní úpravu předchozího zákona o spotřebitelském úvěru z.č. , dle názoru soudu a v souladu s rozsudkem Evropského soudního dvora ze dne 5. března 2020 ve věci OPR- Finance s. r. o. proti GK, C -679/18 použitelných i za účinnosti této právní úpravy. Posledně uvedené rozhodnutí Soudního dvora obsahuje závěr, dle něhož„ články 8 a 23 směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008 /48/ ze dne 23. dubna 2008 o smlouvách o spotřebitelském úvěru a o zrušení směrnice Rady 87/102/ musí být vykládány v tom smyslu, že vnitrostátnímu soudu ukládají, aby z úřední povinnosti zkoumal, zda došlo k porušení předsmluvní povinnosti věřitele stanovené v článku 8 této směrnice, tj. povinnosti posoudit úvěruschopnost spotřebitele, a vyvodil důsledky, které z porušení této povinnosti vyplývají ve vnitrostátním právu, za podmínky, že sankce splňují požadavky tohoto článku 23. Články 8 a 23 směrnice 2008 /48/ musí být rovněž vykládány v tom smyslu, že brání vnitrostátní úpravě, podle níž se sankce za porušení předsmluvní povinnosti věřitele posoudit úvěruschopnost spotřebitele, tj. neplatnost úvěrové smlouvy ve spojení s povinností tohoto spotřebitele vrátit věřiteli poskytnutou jistinu v době přiměřené jeho možnostem, uplatní pouze za podmínky, že spotřebitel tuto neplatnost namítne, a to v tříleté promlčecí době.“

19. Citované ust. § 86 odst. 1 z.s.ú. ve svém rámci upravuje postup při zkoumání úvěruschopnosti spotřebitele a umožňuje poskytnutí úvěru až poté, nejsou-li důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Přičemž výchozími informacemi jsou skutečnosti sdělené úvěrovaným, avšak poskytovatelem prověřené s uvedením příkladů databází dlužníků apod. Význam tohoto postupu shrnuje právě Ústavní soud v posledně uvedeném rozhodnutí s odkazem na předchozí rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR sp.zn. a Nejvyššího správního soudu sp.zn. kdy uvedl, že„ důsledky neschopnosti splácet úvěr se netýkají jen dlužníka (spotřebitele), ale dotýkají se společnosti jako celku, neboť na tu mají vliv důsledky dlužníkova předlužení a případné insolvence. Do veřejné sociální sítě pak spadne často nejen dlužník, ale většinou i osoby na něm závislé, dojde k porušení rodinných a sociálních vztahů. Proto je na věřiteli (zde vedlejší účastníci), aby dlužníka - spotřebitele (zde stěžovatele) náležitě před poskytnutím úvěru prověřil (posoudil jeho schopnost úvěr splácet). Úvěr pak smí spotřebiteli poskytnout jen tehdy, když odbornou péčí schopnost dlužníka posoudil a z jeho zjištění je zřejmé, že dlužník bude schopen úvěr splácet. Neprověří-li věřitel dlužníka dostatečně nebo poskytne-li dlužníkovi úvěr i přes svá negativní zjištění, je úvěrová smlouva podle Nejvyššího soudu neplatná.“

20. Ústavní soud tak dospěl k dílčímu závěru, že poskytovatel spotřebitelského úvěru má jednoznačnou povinnost prověřit spotřebitelovu schopnost plánovaný úvěr splatit. Uložením a řádným splněním této povinnosti přitom není chráněn, jak plyne i z judikatury Soudního dvora EU jen samotný dlužník -spotřebitel a věřitel, ale také v širším pojetí sama společnost jako taková. Obecné soudy by proto měly poskytovatele úvěrů vést k přesvědčivému zkoumání toho, zda (budoucí) dlužník nebude mít zjevný problém svůj úvěr splatit.

21. Způsob tohoto prověření pak naznačuje Nejvyšší soud ČR v rozsudku ze dne 25.7.2018 sp.zn. takto:„ pokud zákon o spotřebitelském úvěru v § 9 odst. 1 stanoví, že věřitel je povinen při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele postupovat s odbornou péčí, lze přisvědčit odvolacímu soudu, že věřitel nedostojí povinnosti stanovené mu zákonem o spotřebitelském úvěru, tedy nepostupuje s odbornou péčí při posouzení schopnosti spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, vyjde-li z objektivně nedoloženého osobního prohlášení dlužníka o jeho osobních, výdělkových a majetkových poměrech. Na tom nic nemění, že dlužník není evidován v databázích dlužníků. Již gramatickým a logickým výkladem § 9 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru lze dovodit, že dostatečnými nejsou míněny informace získané toliko od spotřebitele. Odborná péče předpokládá údaje, které dlužník věřiteli uvedl, ověřit, resp. objektivně podložit minimálně potvrzením zaměstnavatele dlužníka (srov. Wachtlová, L a Slanina, J.: Zákon o spotřebitelském úvěru a o změně některých zákonů č. Komentář. 1. vydání. Praha: C. H. Beck, 2011, s. 98-109, ISBN 9788074001185). Nepochybně klíčová je i povinnost věřitele využívat veřejně dostupné informace, jakými jsou například státem publikované údaje o životním a existenčním minimu podle , o životním a existenčním minimu, a o průměrných výdajích obyvatelstva (databáze Českého statistického úřadu), a tyto porovnávat se známými nebo od spotřebitele zjištěnými (ne pouze tvrzenými) informacemi o jeho příjmech a výdajích.“

22. V projednávané věci žalobkyně mimo 2 základních údajů o žalovaném převzatých ze své databáze ničím nepodložených ke zkoumání schopnosti žalovaného vůbec převzatým závazkům dostát, ničeho nedoložila. Jednání nařízeného za tímto účelem se nedostavila, proto soud uzavřel, že v tomto směru nebyla úvěruschopnost zkoumána dostatečně, závazkový vztah mezi účastníky hodnotil jako neplatný i bez návrhu podle ust. § 580 odst. 1 o.z. ve spojení s ust. § 588 o.z. Převzala-li žalovaný předmět plnění na základě neplatné smlouvy, je povinen tuto částku vrátit dle principů vydání bezdůvodného obohacení v § 2991 odst. 2 o.z. Žalovaný obdržel provedenými platbami částku 11 475,12 Kč, uhradil dle zjištění soudu (z výpisů transakční historie) částku 2 816,91 Kč, zbývá proto k úhradě 8 658,21 Kč. Součástí tohoto plnění stanovil soud úrok z prodlení dle § 1970 o.z. v požadované výši od prvního dne po splatnosti tohoto dluhu, za který soud dle listin předložených žalobkyní považuje výzvy k úhradě po splatnosti již od 20.3.2020, požadovaná doba od 16.4.2020 je tak ještě pozdější. Ve zbývající části soud žalobu jako nedůvodnou pro tuto absolutní neplatnost zamítl včetně požadovaných poplatků (výrok III).

23. O nákladech řízení rozhodl soud v souladu s ust. dle poměrného úspěchu žalobkyně co do 80% předmětu sporu a neúspěchu cca 20%. Vůči žalovanému tak má právo na náhradu rozdílu tj. 60% nákladů řízení. Tyto sestávají z částky 800 Kč za zaplacený soudní poplatek, částkou odměny za zastoupení žalobkyně v řízení zahájeném na návrh podaný na ustáleném vzoru uplatňovaném žalobcem opakovaně ve skutkově i právně obdobných věcech po 200 Kč za 1 úkon právní služby dle vyhl.č. , celkem 3 úkony (sepis žaloby, převzetí věci a sepis předžalobní výzvy), náhradou hotových výdajů za 3 úkony po 200 Kč dle této vyhlášky, zvýšené o daň z přidané hodnoty ve výši 21%, kterou je zástupce žalobce z odměny náhrad odvést dle zvláštního právního předpisu v částce 252 Kč Celkem tak výše nákladů přiznaných žalobci činí částku 2 252 Kč, z čehož 60% činí částku 1 351 Kč

24. Lhůtu k plnění soud v obou případech stanovil zákonnou třídenní.

Poučení:

Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení jeho písemného vyhotovení, a to ke Krajskému soudu v Praze, prostřednictvím Okresního soudu v Nymburce. Odvolání je třeba podat ve dvojím vyhotovení.

Nesplní-li žalovaný povinnost uloženou mu tímto rozsudkem v uvedené lhůtě, může se žalobkyně domáhat po jeho právní moci výkonu rozhodnutí u soudu.