Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

29 Odo 832/2003

ČESKÁ REPUBLIKA

ROZSUDEK

JMÉNEM REPUBLIKY

Rozsudek Městského soudu v Praze ze dne 24. dubna 2003, č.j. -53 a rozsudek Obvodního soudu pro Prahu 2 ze dne 28. srpna 2002, č.j. -30, se zrušují věc se vrací soudu prvního stupně k dalšímu řízení.

O d ů v o d n ě n í :

Městský soud v Praze k odvolání žalobkyně potvrdil v záhlaví označeným rozsudkem rozsudek Obvodního soudu pro Prahu 2 ze dne 28. srpna 2002 č.j. -30 zamítající žalobu, kterou se žalobkyně domáhala na žalovaném zaplacení částky 660 318,40 Kč spolu s náhradou nákladů řízení.

Stejně jako soud prvního stupně zaujal i odvolací soud názor, že podle ustanovení ve znění novely provedené , účinném v době uplatnění pohledávky u ručitele, se lze domáhat splnění závazků vzniklých před 13.8.1993, které na nabyvatele privatizovaného majetku přešly v rámci privatizace, na F. n. m. jako ručiteli, až po vyčerpání všech právních prostředků vůči nabyvateli privatizovaného majetku, tedy včetně konkursu. Novela modifikovala podmínky ručení F. n. m. ze zákona. Pokud bylo zjištěno, že konkursní řízení, v němž žalobkyně uplatnila své pohledávky za úpadcem, nebylo skončeno, je nutno vycházet z dikce zákona a proto žalobkyní navržené důkazy, představující hypotetické úvahy správce konkursní podstaty o budoucích výsledcích konkursního řízení, nejsou relevantní. Není případný ani odkaz žalobkyně na ustanovení obchodního zákoníku (dále též „obch. zák.“) umožňujícího domáhat se za splnění zákonných podmínek plnění přímo na ručiteli. Rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. a nález Ústavního soudu sp. zn. se vztahují k pohledávkám, které vznikly před 13.8.1993 a byly uplatněny před 6.12.1994, tj. před novelou provedenou zákonem , která neměla vliv na existenci ručitelského závazku, pouze na jeho splatnost, vymezila však podmínky pro uplatnění nároků vůči ručiteli ze zákona a tato speciální úprava je pro posouzení dané věci rozhodná.

Proti tomuto rozsudku podala žalobkyně dovolání, jehož přípustnost dovozuje z ustanovení , písm. c) (dále jen „ “) s odůvodněním, že dosud nebyla vyřešena právní otázka zásadního významu, spočívající ve výkladu věty druhé zák. , ve znění zák. , stanovícího „vyčerpání všech právních prostředků včetně výkonu rozhodnutí a konkursu k tomu, aby se věřitel nabyvatele privatizovaného majetku mohl domáhat plnění po F. n. m. jako ručiteli za závazky nabyvatele privatizovaného majetku“.

Dovolatelka uplatňuje dovolací důvod podle ustanovení , namítajíc, že rozhodnutí spočívá na nesprávném pozitivistickém výkladu zák. ve znění zák. , je pouze výkladem gramatickým a nebere v úvahu charakter konkursního řízení, konkrétně to, že v určité etapě konkursního řízení je již najisto postavena maximální míra uspokojení konkursních věřitelů. Odvolací soud i soud prvního stupně neprovedly důkazy navržené žalobkyní o pravdivosti jejího tvrzení, že pohledávka žalobkyně může být v konkursním řízení uspokojena maximálně do výše 20% až 25%, pokud by však bylo vyhověno vylučující žalobě podané společností N. s.r.o., nebyly by její pohledávky uspokojeny vůbec. Neprovedením důkazů navržených žalobkyní soudy zatížily řízení jinou vadou ve smyslu , která mohla mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci. Zákon má být vykládán tak, aby každý oprávněný nárok byl přiznán věřiteli proti dlužníkovi včetně ručitele ze zákona v přiměřeném čase. Uspokojení věřitele nabyvatele privatizovaného majetku nelze oddalovat jen z toho důvodu, že konkursní řízení na majetek nabyvatele privatizovaného majetku dosud trvá, ačkoliv jeho trvání nemůže přinést žádnou změnu ať již v minimální nebo maximální míře uspokojení žalobkyně. Zamítnutí žaloby pro předčasnost znamená, že žalobkyně má čekat na objektivně nemožné uspokojení její pohledávky v míře vyšší než 25%. Konkursní řízení již dospělo do fáze, že žalovaný se stejně nevyhne plnění žalobkyni v rozsahu nejméně 75% její do konkursu přihlášené pohledávky. Zamítnutí žaloby je bezdůvodným odepřením práva, rozsudky obou soudu jsou v rozporu s a a jsou zároveň v rozporu s d.

Dovolatelka navrhla, aby dovolací soud rozsudky jak odvolacího soudu, tak i soudu prvního stupně zrušil a věc vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení.

Žalovaný ve vyjádření k dovolání uvedl, že výklad, jak jej provedly oba soudy, je správný a jedině možný, neboť dikci domáhat se uspokojení pohledávky „po vyčerpání všech právních prostředků vůči nabyvateli privatizovaného majetku včetně výkonu rozhodnutí a konkursu“ nelze vykládat jinak, než jako pravomocné ukončení všech řízení směřujících k uspokojení nároku žalobkyně nabyvatelem privatizovaného majetku. Navrhl, aby dovolání bylo zamítnuto.

Nejvyšší soud České republiky ( ) po zjištění, že dovolání bylo podáno včas ( odst. l ) oprávněným účastníkem, zastoupeným advokátem ( ), a že vykazuje stanovené náležitosti ( ), se především zabýval otázkou jeho přípustnosti.

Podle ustanovení dovoláním lze napadnout pravomocná rozhodnutí odvolacího soudu, pokud to zákon připouští.

Podle ustanovení , je dovolání přípustné proti rozsudku odvolacího soudu, jímž byl potvrzen rozsudek soudu prvního stupně, jestliže dovolání není přípustné podle písmena b) a dovolací soud dospěje k závěru, že napadené rozhodnutí má ve věci samé po právní stránce zásadní význam.

Podle rozhodnutí odvolacího soudu má po právní stránce zásadní význam [odstavec 1 písmeno c)] zejména tehdy, řeší-li právní otázku, která v rozhodování dovolacího soudu nebyla dosud vyřešena nebo která je odvolacími soudy nebo dovolacím soudem rozhodována rozdílně nebo řeší-li právní otázku v rozporu s hmotným právem.

Zásadní právní význam rozhodnutí odvolacího soudu Nejvyšší soud shledává – a potud má dovolání ve smyslu ustanovení za přípustné – v užití a aplikaci ustanovení , ve znění , a to v návaznosti na řešení otázky, zda se věřitel pohledávky za nabyvatelem privatizovaného majetku (tj. pohledávky, k jejímuž zaplacení je nabyvatel povinen podle ustanovení ) může domáhat její úhrady vůči F. n. m. z titulu zákonného ručení v době před skončením konkursního řízení vedeného na majetek dlužníka (nabyvatele majetku), do kterého tuto pohledávku přihlásil.

Právní posouzení věci je obecně nesprávné, jestliže odvolací soud posoudil věc podle právní normy, jež na zjištěný skutkový stav nedopadá, nebo právní normu, sice správně určenou, nesprávně vyložil, případně ji na daný skutkový stav nesprávně aplikoval.

Podle ustanovení , o podmínkách převodu majetku státu na jiné osoby, ve znění , s vlastnickým právem k privatizovanému majetku přecházejí na jeho nabyvatele i jiná práva a závazky související s privatizovaným majetkem (odstavec 1). K přechodu závazku se nevyžaduje souhlas věřitele. Věřitel nabyvatele privatizovaného majetku se může domáhat splnění závazků vzniklých před 13. srpnem 1993, které na nabyvatele přešly v rámci privatizace, na F. až po vyčerpání všech právních prostředků vůči nabyvateli privatizovaného majetku, včetně výkonu rozhodnutí a konkursu. Za závazky vzniklé po uvedeném dni F. neručí (odstavec 3).

Nejvyšší soud již v rozsudku ze dne 26. září 2000, sp. zn. , dovodil – odkazuje přitom na závěry formulované v nálezu Ústavního soudu ze dne 14. září 1999, sp. zn. a v rozhodnutích ze dne 16. října 1996, sp. zn. , ze dne 14. října 1998, sp. zn. , ze dne 8. prosince 1998, sp. zn. a ze dne 24. února 1999, sp. zn. že práva vzniklá před nabytím účinnosti nemohla po nabytí účinnosti tohoto zákona zaniknout nebo být modifikována z toho důvodu, že nebyly splněny podmínky, na které s účinností od 6. prosince 1994 nově vznik obsahově totožných práv vázal. Proto na pohledávku vůči F. n. m., jejíž splatnost nastala před účinností , nelze vztáhnout podmínky splatnosti, tímto zákonem stanovené.

Protože od shora uvedených závěrů nemá Nejvyšší soud důvod odchýlit se ani v projednávané věci, je pro posouzení správnosti užití a aplikace ustanovení , ve znění , rozhodující, zda a kdy se pohledávka vůči F. n. m. stala splatnou.

Soud prvního stupně se touto otázkou – jak je zřejmé z odůvodnění jeho rozhodnutí – nezabýval, přestože žalobkyně u jednání dne 28. srpna 2002 navrhla doplnění dokazování korespondencí účastníků, mimo jiné i dopisem F. n. m. ze dne 16. března 1994 (jde o u založenou ve spise a označenou „Stanovisko k Vaší žádosti ze dne 9. března 1994“), přičemž tento návrh zamítl (srov. č. l. 27-28). Odvolací soud pak zmíněné pochybení soudu prvního stupně přehlédl, přičemž – aniž by se k této otázce sám vyjádřil – přitakal jeho závěru ohledně užití a aplikace ustanovení , ve znění

Právní posouzení věci, na němž rozhodnutí odvolacího soudu spočívá, je tak neúplné a tudíž i nesprávné, a dovolací důvod podle ustanovení byl dovolatelkou uplatněn právem. Nejvyšší soud proto, aniž se zabýval dalšími dovolatelkou uplatněnými dovolacími důvody (výhradou nesprávného výkladu ustanovení , ve znění , se vzhledem k výše uvedenému zabývat ani nemohl), rozhodnutí odvolacího soudu podle ustanovení části věty za středníkem zrušil. Jelikož důvody, pro které nemohlo obstát rozhodnutí odvolacího soudu, dopadají i na rozhodnutí soudu prvního stupně, zrušil Nejvyšší soud i je a věc vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení ( ).

Právní názor dovolacího soudu je pro odvolací soud (soud prvního stupně) závazný ( část věty první za středníkem ).

V novém rozhodnutí bude znovu rozhodnuto o náhradě nákladů řízení, včetně řízení dovolacího ( věta druhá ).

Proti tomu rozhodnutí není opravný prostředek přípustný.

V Brně dne 26. dubna 2005

JUDr. František Faldyna, CSc., v. r.

předseda senátu